30.4.2025 středa – Mosty u Jablůnkova – Girová
Odpoledne po práci jedeme s Marťanem a Cherry do Mostů u Jablůnkova. Parkujeme u hlavní silnice kousek před policií. Parkoviště má kamery, tak snad tu auto v neděli najdeme.
Bereme bágly a stoupáme po červené značce do kopců, které nesou název Jablůnkovské mezihoří. Malá odbočka ke skalám na Čertovy mlýny a pak lezeme na kopec Girová ve výšce 840 m. Ideální místo na noc.
Stavím stan, Marťa bude spát v přístřešku. Rozděláváme oheň. Nádherný večer s výhledy na Malou a Velkou Fatru.
Výška 840 m.
5 km +355 m -25 m
1.5.2025 čtvrtek – Girová – Zakameň
Celou noc pes otravoval, vůbec jsem se nevyspala. O půl páté psíka vypouštím ze stanu, ale pořád se pro mne vrací ať si jdu hrát. Musíme ji dnes unavit. Do Alp nepojede, to je jasné.
Vařím si kávičku, nálada se mi zvedá. Před osmou jsme sbalení a chystáme se k odchodu. Akorát můj stan pořád stojí, ach jo. Batoh dolů a sbalit stan. Tak snad už je to všechno.
Přecházíme Jablůnkovské mezihoří. Ve studánce Pod Komorovským Grůněm dobíráme vodu. Míjíme starou útulnu, je použitelná. Další útulna Bukovec je nová a nádherná. Na půdě je na spaní letiště, v okolí se dá postavit stan. Já na takových místech se psem nocleh neplánuji, stejně bývají tyto místa o víkendech přelidněná, ale asi by se tu nespalo špatně.
Na nejvýchodnějším bodě ČR jsme po deváté hodině. Jenom za tu chvíli jsme potkali asi deset lidí s batohem na noc. Přecházíme potok a lesem projdeme na silnici do Polska. Vezmeme to na hřeben Slezských Beskyd Polskem.
Procházíme několik kilometrů vesničkou Jasnowice, vede nás žlutá značka. Konečně jsme v lese za vsí. Neodoláme a koupeme se v řece Olza. Těžko bude dnes jiná příležitost.
Pomalu stoupáme na hřeben Slezských Beskyd. Nemůžeme se moc flákat, v hospodě na Stožku máme sraz s Míšou, přijela za náma dnes ráno vlakem, vystoupila před Jablůnkovem v Návsi a jde nám naproti na hřeben. Je zajímavé, že v mapách je zaznačena červená značka, v reále ale neexistuje. Nejprve jdeme po žluté, pak po zelené.
Na Stožek jsme se s Marťou dovlekli o půl druhé, bylo to skoro pořád do kopce. Míša už na nás čeká. Hospoda je narvaná lidma, vystojíme si frontu a u pultu si objednáváme řízek s bramborem, pivo a kávičku. Platíme kartou. Jídlo je výborné. Obsluha je skvělá, pořád se usmívají. Kus masa bodl. Pejsek je přivázaný venku u stromu a hlídá mi batoh. Za to noční trápení si nic jiného nezaslouží.
Z Polské strany sem vede lanovka, množství lidí tomu odpovídá. Popojdeme po hřebeni dalších pět kilometrů k chatě Soszow. Kupujeme si tu nanuky a pivo, na obou chatách platíme kartou. Před chatou je kohoutek s pitnou vodou, natáčíme si vodu na noc, já tři litry, pes taky něco vypije. Marťa mi jednu flašku bere, stejně jako včera.
Stezka vede stále po hřebeni. Asi kilometr před Velkou Čartoryjí odbočujeme do Čech po Rytířské naučné stezce. Chceme se dostat z hlavní cesty, kde je stále spousta lidí. Scházíme pěšinou úplně sami. Na první rovné louce pod studánkou Pustovka si stavíme stany, Míša si stele pod širákem. Ze studánky beru vodu pro psa. Voda by se musela přefiltrovat, ve studánce plave kde co. Jsem ráda, že jsme si pitnou vodu donesli z chaty.
Pejsek je značně unavený, za celý den si ani na chvíli nezdřímla, to je pro mne naděje, že se v noci vyspím. Po večeři Cherry dostane od Martina kousek slaniny a jdeme do stanu.
Byl to nádherný den. Krásné počasí využilo spoustu lidí a vyrazili se stany do hor. Prošli jsme Slezské Beskydy, ne každý je zná. Lanovky vyvezou na hřeben z Polska davy lidí, musí se tu s tím počítat, Poláci jsou ale zdvořilí. Na každém rohu je hospoda nebo bufet. Myslím že si tento kousek Beskyd zaslouží prozkoumat.
28 km +972 m – 1.069 m
2.5.2025 pátek – Zakameň – Kalužný
Noc neklidná. Zvečera přišel jelen a byl slušně řečeno naštvaný. Chodil kolem mého stanu a mručel. Stanujeme na jeho louce. Cherry ani nedutala, první noc co se nesnažila vyběhnout ven. Ráno se pejsek nejprve obezřetně rozhlíží a až potom opouští stan.
Slunce nás ráno tahá ven. Vařím kafe, kaši a čaj. Odcházíme v osm. Sestupujeme do obce Nýdek.
V prvních potravinách si kupujeme pití a sedáme k venkovnímu stolu. Kdybychom došli o pár kroků dál, tak bychom objevili kavárnu. Sbíráme síly na výstup na Polední 672 m a Hrbel 727 m.
Po výšlapu se dostáváme na horské louky, občas zde stojí stavení. Na polské straně Beskyd sahají vesnice až k hřebenům, tady se na hřebenech vyskytují osamělé usedlosti. Pokračujeme stále po variantě Stezky Českem.
Dneska za námi přijela Hanka s Danem a Kori. Nestihli jsme sejít do údolí k hlavní silnici do obce Hrádek, kde máme sraz, proto za námi vyjeli autem na chatu Hrádek. Je pravé poledne zastavujeme se tu na oběd. Mají zde trochu narváno, ale stůl jsme dostali, stejně si potřebujeme odpočinout. Domácí kuchyně a milí lidi. Nabíjíme elektroniku. Zevlíme tu dvě hodiny a kecáme. Začali jsme s Marťou ve dvou lidech a psem, teď už nás je pět a psi dva.
Ty tři kilometry po asfaltu do údolí do Hrádku se rádi svezeme autem. Parkujeme v Hrádku u obecního úřadu. Po žluté značce přecházíme údolí a stoupáme do Beskyd. Lidí podstatně ubylo.
Dnes je skutečně vedro. Koupeme se v potoce, peru si triko a suším ho na batohu. Čeká nás přes 500 m převýšení na Ostrý. Vlečeme se pomalu. Převažují listnaté stromy.
Po páté hodině jsme konečně na chatě Ostrý 960 m, je tu jen pár turistů, obrovský rozdíl oproti přelidněným polským chatám. Potřebujeme si dobrat vodu. K večeři Hanka dovezla klobásy, dáváme si tedy jenom pivo. Chata je to sympatická, prodávají se zde dokonce plynové kartuše. Paní chatařka nám napouští vodu do láhví, už se chystáme na noc.
Popojdeme ještě pár kilometrů k turistickému přístřešku Kalužný. Stavíme si tady stany. Míša s Danem si stelou pod širákem. Povídáme si, dokud se nezačne ochlazovat. O půl deváté mizíme ve spacácích.
Cherry je unavená, okamžitě ve stanu usíná. Nejspíš bude zase ve dvě v noci vyspaná a začne vymýšlet psejkoviny. Musím být na ni přísnější, jenomže ji nepřeperu.
25 km + 1.000 m
3.5.2025 sobota – Kalužný – Mosty u Jablůnkova
Opět vstává první Cherry, ještě není ani šest hodin. Už nestartuje ze stanu jako střela, ale vystrčí ven hlavu a pozorně se rozhlédne, pochopila že v divočině žijí šelmy. Hned všechny spáče rozházené po okolí začne otravovat s klackem. Musím ji přivázat k lavičce, aby se naši kamarádi mohli v klidu dospat.
Před osmou vycházíme po červené značce na východ, směr Malý Polom. Míjíme zavřenou turistickou chatu Slavíč, je moc krásná. Na nás je stejně příliš brzy, před chvílí jsme snídali.
Na Kozích hřbetech přecházíme na modrou značku. Blížíme se k hranici se Slovenskou republikou. V přístřešku Malý Polom zastavujeme na svačinku. Není sice ještě ani deset, ale je tu studánka, tak si můžeme uvařit čaj. Zevlíme tu hodinu.
Už jsme se napojili na hřeben na červenou značku a tedy na hlavní etapu Stezky Českem. Lidí o poznání přibylo. Jdeme po hranicích se Slovenskem na sever k našemu zaparkovanému autu. Míjí mne povědomej borec s ultra malým batůžkem. Já ho nepoznám, ale on mne jo. Je to Pavel Sabela se kterým jsem měla před pár týdny video hovor. Kecali jsme o amerických trailech. Mám radost, že se vidíme osobně. Je to největší česká trailová legenda. Absolvoval velké množství amerických trailů, je držitelem Triple Crown. Pro mne je to celebrita. Chvíli kecáme a pak jdeme každý svou cestou. Mám z toho setkání radost. Večer má dost pršet, spěcháme všichni domů.
Oběd na Kamenné chatě se moc nevydařil, ale sním to všechno. Kdybych tu byla kuchařkou já, bylo by to o dost horší. Stihneme sestoupit do Mostů ještě za sucha. Nebe se temní a bouřka je na spadnutí. Zapadneme do kavárny naproti železniční zastávky na výborný kafe a zmrzlinu.
S Míšou se tu loučíme, odjíždí vlakem. Hanku s Danem a Kori vezeme do Hrádku k jejich zaparkovanému autu. Pejsci jsou značně unavení, obzvlášť Cherry už šlape čtvrtý den a sotva vyskočila do kufru.
Byl to krásný okruh, který měří 83 km. Slezské Beskydy byly plné lidí, ale i tak stojí za to se tam podívat.
23 km