20.6. – 29.6.2025
19.6.2025 pátek – odjezd
Z Olomouce odjíždíme autem před čtvrtou hodinou. Projíždíme Mikulovem a Vídní. Před devátou si na mapy.cz hledáme kemp a sjíždíme z dálnice za městečkem Leoben u řeky Mur.
Hned pod dálnicí prohlížíme malej Schladnitzer Dorfstadl Camp, je moc hezkej ale hluk dálnice je značný, stanuje tu pár motorkářů. Popojíždíme kilometr dál od dálnice do dalšího campu, Camping Club Hinterberg, tady už je klid.
Platíme dohromady za tři osoby, dva stany a auto 25 eur. Než postavíme stany, tak je tma. Proběhneme sprchou, ve stanu si s Hankou pouštíme film z války, vybraly jsme těžké téma. Po jedenácté usínáme. Přes polovinu cesty do Dolomit máme za sebou.
20.6.2025 sobota – přesun do Dolomit – Villabassa – Cianpo Ros
Jsem brzo vzhůru, v mapě nacházím otevřenou pekárnu. Beru auto a jedu koupit snídani. Dojedu k výjezdu z campu, jenomže závora mi nedovolí vyjet. Camp je zamčený od 22 do 7 hod. Tak to je smůla.
Vaříme teda kafe a čaj, snídáme sušenky. Než se vrátíme na dálnici, tak zastavujeme v Bille a nakupujeme ještě nějaké jídlo, pak jdeme do kavárny na kafe a najednou je deset hodin. Musíme se pohnout. Vracíme se na dálnici a frčíme do hor. Poslední zastávku máme v imbisu u cesty, dávno nejedeme po dálnici. Obědváme řízek s bramborovým salátem.
Překračujeme hranice do Itálie. Projíždíme Toblachem a ve Villabasse u vlakového nádraží zastavujeme na neplaceném parkovišti. Parkoviště je celkem velké a ani není plné. Vypadá to tu bezpečně. Na nádraží jsou pěkné záchody a voda.
Dívám se na Google mapy, kdy nám jede bus 442 na začátek treku k jezeru Braies a je to za 5 minut. Bereme teda bágly a jdeme několik set metrů na hlavní silnici k zastávce autobusů. Bus za chvíli přijíždí, jeden lístek stojí 5,50 euro, platím kartou.
Po půl hodince jsme u jezera Braies. Vypadá to tu trochu jako na Štrpském plese. Plno lidí z celého světa a taky plno občerstvení. Objednáváme si poslední kafe a zákusek.
Před pátou odpolední začínáme trail Alta Via 1. Jezero obcházíme zprava, voda má smaragdovou barvu, jezero je skutečně nádherné. Převlékáme se do plavek a jdeme do vody, nedá se odolat. Voda není ani příliš studená.
Nezbývá nám nic jiného, než vyrazit do kopce a do hor. Stoupáme pěšinou. Cesta je značena červenými pruhy s bílým pruhem uprostřed. Čas od času s namalovanou 1. Dlouho jsem v Dolomitech nebyla a musím říci, že jsou to nádherné vápencové hory.
Cesta na chatu Seekofel nám zabere 3 hodiny. Převýšení 900 metrů. Chata je plně obsazená, vyobjednané jsou tyto horské chaty dlouhé měsíce předem. My máme stany a spát na chatě neplánujeme. Chtěli bychom si zde dobrat vodu, ale to není možné, sami mají vody málo. Můžeme si vodu pouze koupit.
Kilometr za chatou nad cestou jsou hezká místa na stany. Na jednom fleku si stany stavíme. Nejsme vidět ani z chaty ani ze silnice. Jeden stan tu už stojí, nebudeme zde tedy sami. Téměř hodinu nám hřmí nad hlavou, vypadá to na bouřku. Zatím neprší. Ani nevaříme a zalézáme do stanu. Dnes film nebude, rušili bychom souseda.
8 km +913 m, -141 m
Moje útrata: 41 euro
21.6.2025 neděle – Cianpo Ros – Lech de Lagacio
V noci nakonec sprchlo, ale bouřka nás minula. O půl šesté vařím kafe a snídáme.
V sedm vycházíme, omylem se vydáme špatným směrem. Místo 2 kilometry na první chatu, jdeme kolem hory přes 4 kilometry. Máme ale super výhledy, tak nám to ani nevadí. Pořád jaksi bloudíme a dá se říci, že se AV1 úspěšně vyhýbáme, není to značené. Nakonec mineme chatu Sennes i Fodaru Vedla, jdeme prostě jinudy.
Zastavujeme až na chatě Pederu. Je po deváté hodině a máme za sebou 8 kilometrů. Dáváme si kafe a sendvič. Nabíjíme mobily. Signál od včerejška není a WiFi tu taky není.
Stoupáme s davem směr Rifugio Fanes. Na Pederu jezdí autobusy, proto od sud vyráží velké množství lidí, tohle se mi teda nelíbí, pořád mi někdo funí za krk. Navíc jsem se nějak blbě zorientovala v mapě a nahlásila Hance a Marťovi, že za 800 metrů je další chata s vodou. Jenomže není. Nevzali jsme si vodu a ve vedru trpíme. Pod chatu Fanes jsme došli po poledni značně vyprahlí.
U potoka ve stínu vaříme oběd, zapomněli jsme si vysušit stany, beru si plachtu přes ramena na batoh a za chvíli je stan suchý. Míjíme chatu Fanes, moc sympaticky nevypadá.
Odpoledne jsme dolezli ve vedru k jezeru Limo. Většina hikerů co jsme dnes potkali zde odpočívá, někteří se koupou. S velkými bágly je tu nejvíce Poláků, Čechů, Slováků a Němců. Jdeme do plavek a koupeme se taky.
Na malé chatě Ucia de Gran Fanes se zastavujeme na svačinku. Před chatou dobíráme vodu. Zatím všechny zdroje vody uvedené v mapy.cz existují i v reálu.
Pokračujeme přes louky plné rozkvetlých květin, pasou se tu krávy. Nádherné hory jsou všude kolem nás. Čeká nás poslední výstup do sedla Forcela 2.486 m. U posledního pramene vody chvíli sedíme a sbíráme síly. V sedle jsme nakonec za chvíli.
Scházíme prudkými serpentinami k jezeru Lagacio 2.180 m. Už z výšky jsou vidět stany rozeseté kolem jezera. Bylo nám jasné, že jinde dnes těžko postavíme stan.
Přicházíme až před osmou, většina pěkných míst je zabraná. Dlouho nám trvá, než si vybereme místo dál od všech, trochu to máme z kopce ale to nám nevadí. Celkem tu stojí asi tak 20 stanů. My jsme na palouku úplně sami.
Vodu si nabíráme z jezera, taky se v tom jezeře vykoupeme. Hanka vaří k večeři Dobrý hostinec s tuňákem. Jakmile zajde slunce, tak se okamžitě ochladí.
23 km +1.086 m -1.150 m (na hodinkách mám 28 km)
Moje útrata: 14 euro
22.6.2025 pondělí – Lech de Lagacio – Cason de Formin
V noci byla obloha plná hvězd. Tábořiště opouštíme po sedmé hodině. Jak zjišťujeme, tak některé stany patří horolezcům.
Stoupáme údolím do sedla Forcella Lagazuoi 2.572 m. Louky zmizely, jdeme po kamenné stezce. Kolem nás hory kam se podíváš. U posledního pramene pod sedlem ve výšce 2.560 metrů bereme vodu a svačíme. Sušíme stan dokud svítí slunce. Na odpoledne jsou hlášené bouřky.
V sedle je najednou plno lidí, na sousední kopec vede lanovka. Chvíli jsou tu davy, ale za nedlouho jsme na stezce sami. Od rána stále kontrolujeme mapy, je to tu nepřehledné, bez mapy.cz bychom asi trochu bloudily.
Scházíme do údolí k silnici a parkovišti u Magistrato alle Acque do výšky 1.550 metrů. Je vedro, ta bouřka nejspíš dnes přijde. Jedna holčina se nás ptá, kde budeme spát, taky je se stanem, ale z té bouřky má respekt. To my taky, to spaní se teprve uvidí, na to je ještě brzy. U potoka se povalují hikeři, nikomu se nechce do kopce na chatu Scoiattoli 2.560 m.
Pomalu šlapeme pěšinou s ostatními turisty vzhůru. Cesta je nekonečná a je fakt vedro. Kolem druhé hodiny jsme na chatě. Vede sem lanovka, tak je tu všude plno lidí. Překvapivě uvnitř chaty je celkem prázdno. Objednáváme si řízky, salát, pivo a kafe. Dobíjíme elektroniku. Na osobu platíme 33 euro. Těšila jsem se sem od včerejška a chata nezklamala a ty výhledy na Cinque Torri jsou velkolepé.
Po třetí hodině se posunujeme k chatě Cinque Torri, před chatou je volně přístupná voda, doplňujeme si láhve. Žádné davy už tu nejsou, lidi z lanovky sem nechodí, je to kilometr, nemuseli by trefit zpátky. Bouřka se blíží, z dáli hřmí, začíná foukat.
Scházíme do údolí 450 výškových metrů k silnici a parkovišti Ru Curto, docházíme už v pláštěnách. Popojdeme kousek po silnici a schováváme se pod mostem u říčky Ru Curto. Prší a jde jeden blesk za druhým. Sedíme v suchu pod mostem a čekáme až přestane pršet.
Chtěli jsme ještě vylézt na chatu Croda a někde nad ní si postavit stan. Jenomže už je půl šesté a my stále trčíme v bouřce pod mostem.
Po hodině je po bouři. Popojdeme hodinku po AV1 a ve výšce 1.850 metrů u dřevěné chaty stavíme stany. Jako bonus máme stolek s lavičkou a tekoucí vodu.
Vaříme bramborovou kaši s tuňákem. Vše je dost mokré a vlhké. Napršelo hodně vody. Výška 1.850 m.
15 km +1.205 m -886 m
Moje útrata: 33 euro
23.6.2025 úterý – Cason de Formin – Lago di Coldai
Krásně jsme se vyspali. Vzala jsem si do Dolomit quilta 450 gr peří a je to akorát. Snídáme rohlík s máslem a kafe. Těšíme se na chatu na druhou snídani. Vycházíme v sedm.
Výšlap do kopce k jezeru Federa nám zabral hodinu. Jezero je nádherné. V chatě Croda si objednáváme k snídani housku se šunkou, štrůdl a capucino. Obsluha je milá. Na většině chatách platíme kartou, pouze jednou jsme museli zaplatit penězi.
Stoupáme ve vedru dolinou do sedla Ambrizzola 2.277 metrů. Vápencové skály kolem nás, Cortina d´Ampezzo pod námi. V sedle sušíme stany, slunce a vítr, tak je to hned. Začíná se objevovat více turistů, jsme zase v silně navštěvované lokalitě.
Přecházíme několik malých sedel. Po nepříjemné zpevněné silnici sestupujeme na chatu Cita di Fuma. Je poledne, tak si objednáváme těstoviny s houbovou omáčkou. Je to spíš takový předkrm. Cena 14 euro a moc jsme se nenajedli. Chatička je malá, lidi čekají až se uvolní stůl, tak brzo mizíme.
Pokračujeme po otevřené krajině bez stromů do sedla Staulanza 1.766 m. Vede tudy silnice, ve dvě hodiny odpoledne si v restauraci v sedle objednáváme druhý oběd, steak a hranolky za 18 euro a konečně se najíme. Už se nám nikam nechce, tady ale zůstat nemůžeme. V sedle se musíme rozhodnout, kterou variantou AV1 půjdeme. Delší cestou s větším převýšením přes camp Pecol, ve kterém by měl být snad obchůdek nebo kratší cestu bez obchodu. Bereme tu kratší, v tom vedru se nám nechce klesat.
Kousek jdeme po silnici, v zatáčce nabíráme z pramene vodu. Vždycky nám chvíli trvá, než ji přefiltrujeme. Po silničce dojdeme k farmě, za ní konečně vstupujeme zase na pěšinu, akorát pořádně do kopce. Vedro je značné.
Trvá nám dlouhou dobu, než se dovlečeme k prameni vody u Casera Pioda 1.800 m. Tady se obě varianty zase spojují. V malém korýtku se komplet mejeme a pereme trika. Je tu docela rušno, nám je to ale jedno. Potřebujeme se zchladit a nabrat sílu na závěrečný výstup k jezeru Coldai.
Výjimečně máme signál, tak si pouštím podcast Casablanca a šlapu do kopce. Na chvíli zastavujeme u chaty Coldai, měla zde být před chatou voda, ale není. Pokračujeme dalších 250 metrů a vodu nabíráme z nádrže.
Zbývá nám poslední výšvih a sestup k jezeru. Zase přicházíme jako jedni z posledních. Několik stanů už u jezera stojí. Stany stavíme na trávníku pod sněhovými plochami, trošičku je to zde podmáčené, ale dá se to. Na druhé straně jezera to mají sušší, zato více z kopce a je jich tam docela dost. Pod sněhem jsme sami, teče zde malý potůček, voda by se tu dala pěkně nabrat.
Jdeme do plavek, koupel v jezeře nevynecháme, dokonale nás to osvěží. Vaříme jen nudlovou polévku. Místo na noc máme nádherné. Pomalu na jezero padá mlha, tyto chvíle si nikde nekoupíš. Výška 2.150 m.
20 km +1.125 m -814 m
Moje útrata: 59 euro
24.6.2025 středa – Lago di Coldai – kravín u meteorologické stanice
V mlze svítily hvězdičky, bylo to jako v pohádce. Ráno je vše mokré od rosy, jako každý den. Stan vysušíme cestou. Stanujeme kilometr od chaty, proto brzy balíme a před sedmou jsme již na cestě.
Ranní úsek cesty prochází horskými loukami. Malebné scenérie, každá fotka co vyfotíme vypadá jako kýč. Občas kolem nás projde nějaký turista, žádné davy se dnes nekonají.
Kolem desáté si dáváme u pramene přestávku. Vaříme polévku, kafe a čaj. Slunce praží, krčíme se v malém stínu. Na chatě Vazzoler 1.700 m jsme před obědem. Dáváme si štrůdl, kafe a pití, obsluha je milá. Dobíjíme elektroniku. Zase nás došli čtyři Češi se kterými se potkáváme od začátku, máme stejné tempo.
Nechce se nám, ale musíme vyrazit. Čeká nás 9 kilometrů a 600 výškových metrů. Nejprve klesáme až do 1.400 metrů, vedro je tu strašné. Z pramenů jsme si nabrali vodu a stoupáme do kopců. Dlouho trvá, než se dostaneme na chvíli do lesa, musíme zastavovat každou půl hodinu.
Stoupáme pod skalní stěnu, pod kterou traverzujeme po suťové pěšině do sedla. Tady nás nechrání žádný stín, ale naštěstí se nasouvají mraky.
Cesta je nekonečná. Míjíme bivak v zelené dolině Casera del Camp, svrchu vypadá velmi lákavě. My ale pokračujeme na chatu Carestiato. Po 5,5 hodinách jsme těch 9 km zvládli. Máme ale dost. Horské kamenité pěšinky, šlo se skutečně pomalu.
Na chatě bychom se rádi najedli, ale je půl sedmé a jídlo nám neprodají, mají plno. Kupujeme si jen pití. Na záchodech si nabíráme do vaků vodu a je to dobrá volba. Až do zítřejšího dne jinou vodu nenajdeme.
Stany stavíme asi kilometr za chatou na louce u kravína. Už zde stojí čtyři stany. V mapách máme zaznačenou vodu, chybí ale kohoutek, tak voda neteče. K večeři si zalíváme špagety bolognese. Jsou skvělé. Byl to náročný den ve vedru. Jsme docela zmoření. Dochází nám jídlo, Martinovi taky plyn. Výška 1.740 m.
19 km (26 km na hodinkách) +861 m -1.251 m
Moje útrata: 17,50 euro
25.6.2025 čtvrtek – kravín – Pramperet
Byla velmi teplá noc, jednoznačně se otepluje. Dnes na večer jsou hlášené bouřky, budeme se s tím muset nějak vypořádat. Odpoledne nás čeká přechod hřebene ve výšce 2.500 metrů, v bouřce to není dobrý nápad. Nejspíš si to budeme muset rozdělit na dva dny.
Za kilometr máme sedlo s dvěmi restauracemi. Letíme tam na druhou snídani. V první se ptáme na vaječinu, ale to tu nevedou, jdeme tedy do druhé hospody a výsledek je stejný. Objednáváme tedy housku se salámem, šunkou a sýrem, alespoň nám to ohřáli. Kupujeme si tu nějaké sladkosti sebou.
Čeká nás 2 kilometry chůze po silnici. V místě, kde se stezka od silnice odděluje teče řeka a v mapě máme zaznačené odpočinkové místo. Doufáme v koupel a je to tak. Velký dřevěný stůl s lavičkami hned u říčky. Malá tůňka s ledovou vodou. Hned jsme v ní, dlouho ve vodě ale nevydržíme. Sušíme stany.
Stoupáme jehličnatým lesem pěšinou do kopce. Stín je jen chvílemi, často traverzujeme suťoviska bez kousku stínu. Cesta neubíhá, teče z nás pot. Bez klobouku by to nešlo.
Před polednem přicházíme k bivaku Malga Moschesin 1.800 m. Voda z kohoutku pouze kape. Chvilku trvá, než nám nakape plná láhev. Vaříme polévku a čaj, padne čokoláda ráno koupená. Bivak je kamenný domek, na přespání v nouzi by se dal použít. Já mám ale raději stan.
Na chatu to máme ještě 4 kilometry do kopce. Vedro je stabilní, klesá tlak a je neskutečné dusno. Čím víc se blížíme k chatě, tím více jsme v krásných horách. Vápencové chodníčky a skaliska nás dovedou na chatu Pramperet. V této části Dolomit velké množství turistů nepotkáváme, jen pár lidí, většinu už známe.
Chceme si objednat jídlo, ale kuchyně je zavřená. Takže je to jenom štrůdl, kafe a pivo. K jídlu nám nabízí obložený talíř s pečivem, o to ale nemáme zájem. Kupujeme si sebou ovocný koláč na snídani. Dochází nám jídlo i plyn. Večer bude bouřka, to je jisté. Chata je plná, obsluha nám nabízí chatičku, bivak vedle. S polopenzí 75 euro na osobu, bez jídla 32 euro. Moc se nám v malé vyhřáté chatičce spát nechce. Ptáme se na stan, u chaty ho stavět nesmíme, jsme v národním parku. Pracují tu horalé, radí nám ať si stan postavíme někde, kde nás nikdo neuvidí. Naposledy kontrolujeme počasí, podle meteorologické mapy by nás měla bouřka chytit pouze okrajem, tak snad to tak bude.
Po páté se balíme a jdeme po trase AV1 směr sedlo Piazedel. Po půl kilometru od chaty je u cesty a malé temné jeskyňky hezký plácek, stavíme zde stany. Stihneme ještě uvařit večeři a začne týden avizovaná bouřka. Výška 1.900 m.
13 km +690 m -549 m
Moje útrata: 31 euro
26.6.2025 pátek – Pramperet – autobusová zastávka La Pissa – camp Alleghe
Bouřky začaly v 6 večer a skončily v 10 večer. Chodily jedna za druhou, provázené deštěm. Na chvíli se ochladilo, spalo se nám dobře.
Vstáváme v pět, stanujeme hned u cesty, potřebujeme brzo vypadnout. Vycházíme o půl sedmé. Stoupáme do sedla Piazedel 2.097 m. Až do sedla není žádná jiná možnost postavit stan. Nad sedlem se zase místa na stan najít dají. Pro nás bylo ale včera lepší zůstat dole schovaní mezi klečí.
Doufali jsme, že se po bouřce vzduch vyčistí a bude chladno, moc nám to nevychází, vedro je od rána. Přecházíme další sedlo Forcella de Zita Sud 2.351 m a vrchol Cima de Zita di Mezzo 2.451 m. Klesáme zatravněnou dolinou plnou alpských květin, podmanivě to tu voní, nejvíce zde rostou malé bílé kvítky dryádky osmiplátečné.
Po desáté jsme na chatě Pian de Fontana 1.630 m. K jídlu nabízí pouze obloženou housku a jablečný koláč, bereme oboje, musíme se najíst. Chata je maličká a útulná.
Pokračujeme v cestě, konec treku se blíží. Přecházíme poslední horský úsek a pod Cimou de La Scala odbočujeme k chatě Furio Bianchet. Bereme jednodušší cestu k autobusové zastávce, tak jako všichni ostatní hikeři, se kterými se poslední dny potkáváme. Na variantu po feratách na závěrečném úseku AV1 nejde nikdo. Nemáme feratové vybavení a s relativně těžkými batohy si bez bližších informací na feratu netroufáme.
Na chatě Furio Bianchet 1.250 m si konečně objednáváme vajíčka se slaninou, porce je ale tak veliká, že nám je z vajec blbě celé odpoledne. Od chaty sestupujeme listnatým lesem až k silnici. Došli nás čtyři Poláci s výbavou z Decathlonu, potkávali jsme se první dny, pak se nám ztratili. Stan jim už nevisí pod batohem, sbalení jsou lépe, trail je proškolil. Popravdě jsme je už nečekali, zdravíme se jako staří známí.
Láká nás koupel ve vodopádu, odoláme protože nám za chvíli jede autobus do Agorda. Zastávku máme 450 metrů severněji. Jenomže bus kolem nás profrčí, ještě než na zastávku stihneme dojít, jede o 10 minut dříve. Další pojede až skoro za hodinu.
Začínáme stopovat, je to ale marné, úzká silnice a velký provoz. Najednou malé bílé autíčko zpomaluje, ale zastavit nemůže další auta se na něj tlačí. Překvapivě za chvíli je tu zpět, řidič se někde otočil a vrátil se pro nás. Jede do města Agordo 10 kilometrů vzdáleného, přesně tam se potřebujeme dostat.
Vjíždíme do tunelu a zastavujeme v koloně. Dvě havárie, dva vrtulníky a dvě ambulance. Zatím jsme si našli na mapě camp Alleghe, který je od nás 25 km severně. Volám tam, místo na stan zatím mají, ale nechtějí mi udělat rezervaci na telefon. Náš řidič tam volá znovu a rezervaci domlouvá, je to místní. Teď se tam jen dostat.
Po hodině se pohneme a frčíme do Agordy, před sedmou nám má jet poslední bus do našeho campu Alleghe. Řidič nás vysadí na autobusovém nádraží snad včas. Ptá se jednoho řidiče a ten mu potvrzuje, že náš bus pojede.
Čekáme 30 minut a nic, je divné že tu nečekají jiní lidé. Kašleme na to a jdeme na stopa. Zastavuje nám španělsky mluvící mladá žena a veze nás 20 kilometrů do našeho campu.
Platíme 57,50 euro, stany stavíme na číslovaném spotu a valíme do sprchy. Jsme unavení, je půl deváté. Jdeme se podívat k jezeru, sedáme do pizzerie a večeříme. Jsme rádi že jsme trek zvládli v pohodě i přes ty začínající vedra. Dolomity jsou něco extra, jak mi napsal Martin M. Svatá pravda. Proto je tu více lidí, než jinde. Výška 950 m.
18 km +782 m -2.224 m
Moje útrata: 67 euro
27.6.2025 sobota – camp Alleghe – Toblach – Stadl an der Mur
Po osmé nám jede od campu bus do Cortiny, jenomže jede dvě hodiny. O půl osmé už stojíme před campem na silnici a stopujeme. Za chvíli nám staví kluk, který jede na tůru do hor. Vysazuje nás na sedle Passo di Giau 2.236 m.
Zkoušíme stopovat do Cortiny, ale je to marné, všichni přijeli na tůru a parkují tu auta. V deset jede shuttle bus, tak se s ním nejspíš svezeme. Nakonec máme ale kliku, zastaví nám mladí Němci a do Cortiny nás svezou.
Procházíme si městečko, běží se zde Lavaredo ultra trail a vítěz zrovna dobíhá, tak mu taky tleskáme. Na snídani si sedáme v cukrárně Alvera. Ve městě je plno lidí, jsme rádi že jsme chytli volný stůl.
Procházíme městečko, zajdeme do kostela. Na konci centra stojí potraviny, kupujeme si pití a ovoce. Je jedenáct hodin, autobus do Toblachu nám jede v jednu. Jdeme teda na stopa.
Marně stopujeme přes hodinu, sice nám jedni místní staví, ale jedou jinam. Vzdáváme to a jdeme na bus. Ve 13:20 přijíždí téměř plný dálkový autobus, všechny nás naložil.
V Toblachu vystupujeme na vlakovém nádraží. Čeká tady na nás Sára s Ivem, zrovna přijeli do Dolomit na dovolenou. Jdeme společně na pizzu a pak na pohár. Musíme ten trek oslavit.
Do Villabassy veze Sára jen řidiče, naše autíčko stojí na parkovišti u nádraží, tak jak jsme ho tam nechali.
Jedeme se ještě vykoupat do Toblach see a před šestou večer vyrážíme domů. O půl deváté zastavujeme v maličkém campu v Stadl an der Mur. Za noc platíme dohromady 34 euro. Domů dojedeme až zítra.
Statistika:
- ušli jsme 120 km podle mapy.cz, podle sportovních hodinek o 30% více
- převýšení 6.500 metrů
- na trailu jsme strávili 6,5 dní
- moje útrata 263 euro – bez nákladů na cestu