24. – 27.7.2025
24.7.2025 čtvrtek – cesta na Slovensko
Odpoledne po práci vyrážíme na Slovensko. Hned v Olomouci s kámoškou diskutujeme o životě. Už jsme dost starý a pořád jenom šetříme. Je na čase s tím přestat a trochu si začít užívat. Domluveno.
Vybíráme trasu k Muráňské planině. Navigace nám ukazuje 4,5 hodiny a jen o 10 minut déle, když se vyhneme slovenským dálnicím, rozhodnuto, jedeme mimo dálnice. Už je dost pozdě a večer má pršet. Hledám teda ubytování na bookingu. Do nejlevnějšího penzionu Hron Beňuš volám a rezervuji na dnešek pokoj, se psem a snídaní pro dvě osoby 65 euro. Benzinku hledáme OMV aby jsme si mohly dále kafe zadarmo za body a nemusely ho platit.
Cesta je teda dlouhá, jedeme přes Čadca a pak míříme na Bánskou Bystricu, úspěšně se vyhýbáme dálnici. Snažíme se najít po cestě otevřenou restauraci, vše je ale zavřené. Ve velkém lijáku zastavujeme u motorestu Černá Ovca. Měli by mít otevřeno ještě půl hodiny. Než stihneme dojít ke dveřím, tak vidíme hospodského jak běží ke dveřím a před nosem nám zamkne. Stihl to tak tak. Nakonec večeříme v Bánské Bystrici na náměstí. Zdá se nám to tu dost drahé a taky se nechceme přejídat, objednáváme si jednu večeři na půl. Takže naše předsevzetí, že přestaneme šetřit zatím neklaplo. Patří to nejspíš k našim osobnostem a jiné už asi nebudeme.
O půl desáté jsme na penzionku. Cesta nám zabrala šest hodin.
Útrata: 44 euro
25.7.2025 pátek – Závadka nad Hronom – Velká Luka Piesky
Celou noc lilo a tak nelitujeme noci v penzionku. O půl desáté parkujeme naše auto u obecního úřadu v obci Závadka nad Hronom. Bereme batohy a pejska. Čeká nás cesta do kopců.
O Muráňské planině jsem poprvé četla v knize od Miloslava Nevrlého, od té doby o návštěvě tohoto malého slovenského národního parku sním. Poslední den před odjezdem jsem měla cestovní horečku. Dnes je den D.
Jdeme po modré turistické značce dolinou Hronec. Ze severu stoupáme na Muráňskou planinu. Dolina je vlhká, žerou nás hovada a cesta je asfaltová. Naštěstí tudy nejezdí žádná auta, míjí nás pouze jeden cyklista.
Ve dvě hodiny odpoledne jsme se dovlekly konečně k první louce, místo se jmenuje Studňa na Muráňskej planině ve výšce 1.170 metrů. Tady to konečně vypadá jako planina, doposud jsme šly lesem. Nahoře už hovada nejsou.
Potkáváme zde s báglem dva mlaďochy z Ostravy a jednoho Slováka. Ve studánce nabíráme vodu, u blízkého domku sedáme ke stolu a vaříme si k obědu nudlové polévky a kávičky. Potřebujeme si vydechnout, je vedro a dusno, psík toho má plné zuby. U domku je louka, dal by se tu postavit stan, studánka je od sud 50 metrů.
Pokračujeme po červené značce na Velkou louku – Piesky. Nádherné místo, hned se nám tu líbí, stolky a lavičky, ohniště, čistý záchod a legální stanování maximálně na dvě noci Je šest večer, jenomže nemáme dost vody. Studánka je od sud necelé dva kilometry, tam se nám nechce. Cyklo rodinky se ptáme jestli neví o nějaké vodě blíž, dostáváme od nich velkou flašku minerálky. Tak s tím už nějak vyjdeme.
Stavíme stan a rozděláváme oheň. Na druhé straně louky jsou v ohradě ustájení tažní polodivocí koně Muránsky norik. Rády bychom ty koně viděly, ale je to daleko. Třeba ráno. Výška 950 m.
22 km +850 m
Moje útrata: 0
26.7.2025 sobota – Velká Luka Piesky – Nižná Klaková
V noci pršelo, ráno prší taky. Ven se nechce ani Cherry. Ze spacáku vařím snídani. O půl deváté je po dešti, opouštíme Velkou Louku.
Stoupáme na zříceninu hradu Muráň. Kousek před ní stojí zavřená hospoda, je příliš brzy. Ze zříceniny máme slušný výhled, vyfotíme si ho, za chvíli na nás padá mlha. Muráňský hrad měl pohnutou historii, čteme si na tabulích osudy obyvatel, nic veselého se tu nepíše.
Vracíme se kousek zpět na žlutou značku. Zastavujeme u Vešeléniho jeskyně. Vstup je uzavřen mřížemi, možná je to dobře, vlez je malá díra a nejsem si jistá, jestli bychom někde neuvízly. Jeskyně je údajně dlouhá skoro 300 metrů.
Sestupujeme po žluté značce, později střihneme zarostlou pěšinu směr Sysloviště. Kousek od silnice v údolí narazíme na malý pramínek, hned se na něj vrháme. Od rána jsme nepily. Vodu filtrujeme a na místě vypijeme každá litr. Komplet se umýváme, za chvíli budeme mezi lidmi.
Sysloviště je obrovská pastvina obehnaná elektrickým ohradníkem. Sysli jsou chránění, nevím jestli proti lidem nebo šelmám. Blízkost parkoviště je znát. Cítíme se jako na pouti, stovka lidí, občerstvení, stánek se suvenýry. Dětem rodiče kupují krmení pro sysly, některá zvířata to žerou přímo z ruky.
Po pěšině docházíme do obce Muráň. Restaurace U sysla je naše. Výborně tu vaří a ceny nejsou přehnané. Cherry dostává dvě knedle a kousek kačeny. Na kafe a místní buchty se přesunujeme vedle do kavárny. Muráň se nám líbí.
Přemýšlíme co dál. Zítra má napršet 45 mm vody. To není zrovna málo, dnešek je tedy nejspíš poslední den, který je potřeba využít. Googlujeme místní zajímavosti. Vychvalují tu do nebe Hrdzavou dolinu. Mohly bychom s ní vyjít na horskou louku a sedlo Nižná Klaková a dále, nejspíš až zítra pokračovat sestupem dolinou Hronec k našemu autu. Má to jeden háček, je pozdní odpoledne, do sedla je to přes deset kilometrů, převýšení 850 metrů a nám už se nikam nechce. Vedro a dusno nás tu školí. Nakonec se posbíráme a vyrážíme.
Ještě ve vesnici na nás útočí psi, nejprve jeden bílý něco jako vlčák vyskakuje na plot tak vysoko, že utíkáme pryč. Další podobný čokl bránu prostě rozrazil a utíká na Cherry, máme co dělat abychom se ubránily. Zlaté hůlky.
Stoupáme pustou dolinou nejprve po asfaltu, později po nezpevněné cestě. V sedle Nižná Klaková jsme po třech hodinách chůze. Okamžitě se nám tu líbí. V ohradě stojí muráňští koně norik, tak konečně je taky vidíme. Přemýšlely jsme, že ještě popojdeme pár kilometrů, abychom zítra v dešti neměly k autu dlouhou cestu. Je to tu ale tak krásné místo, že zůstáváme. Stojí zde také dřevěná útulna s velkým přístřeškem, ale my raději spíme v našem staně.
Pro vodu scházím ke studánce přes půl kilometru a více než 100 výškových metrů. Po stejné stezce chodí pít koně, cesta je silně rozšlapaná a zabahněná. Zabere mi to značnou chvíli, než se vrátím zmořená do sedla. Stan už stojí, mám nafouknutou karimatku a hoří oheň. Krásná práce. K večeři vaříme adventure menu nějaké fazole, s chlebem docela dobrý.
U ohně sedíme na lavičce všechny tři ženy včetně psa a zíráme do ohně. Do stanu nás zahání až déšť. Výška 1.200 m.
25 km +1.000 m
Moje útrata: 21 euro
27.7.2025 neděle – Nižná Klaková – Závadka nad Hronom – cesta domů
V noci déšť. Krásně jsme se vyspaly. Vstávám o půl páté, vařím snídani, hlavně teda kafe. Holkám se vstávat nechce, ale nic jiného jim nezbývá. Venku je vlhko, momentálně neprší. Cherry se snaží vrátit do stanu, jenomže ho balíme. Odcházíme v šest. Brzy má začít pršet, není na co čekat. Máme před sebou 13 kilometrů k autu.
Sestupujeme ze sedla po žluté s odbočkou na Skalní bránu. Je mlha, výhledy prakticky žádné. Po dvou kilometrech se blížíme k myslivně Stožky. Na louce si čteme tabuli, že se tu pasou ovce, hlídají je psi. Máme si vzít psa na vodítko, hned to provedu a pokud k nám přiběhne pastevecký pes, máme zůstat v klidu stát. Tak fajn, jsme poučené.
Sestoupíme k myslivně a napojíme se na lesní asfaltku po modré značce. Míjíme myslivnu, ovce se pasou na stráni, tak snad dobrý, ale omyl. Vyráží na nás smečka psů, vede jí vzteklý obrovský čuvač se stejnou fenou, štěňaty a dalšími psy. Obklopí nás, čuvač jde hned po Cherry, bráníme jí hůlkama, řveme, psi zuřivě štěkají a snaží se nás všechny pokousat. Cherry jen uhýbá, nemá žádnou šanci. Z dálky tu melu pozorují pastevci, řveme na ně ať si ty psy odvolají, nic. Jen čumí. Pak se pomalu přišourá paní, beze slova a jediného pohledu naším směrem si čuvače odtáhne. Zbytek smečky jde stále po nás, ale to už utíkáme, bez vůdce to za chvíli psiska vzdají. Tak to byl jeden z nejbrutálnějších útoků od psů co jsem zažila. Šli hlavně po našem pejskovi, Cherry za celou dobu nevydala hlásek, jen uhýbala, nebýt nás tak je na cucky. No máme o čem přemýšlet, vyvázly jsme naštěstí bez úhony. Nesnáším blbý lidi.
Míjí nás v té pustině jediné auto, tak stopujeme, stačí když svezou jednu z nás, pro zbytek se vrátí naším autem. Jenomže to by nám ti zdvořilí, místní lidi museli zastavit. Po deváté hodině jsme u auta, zase pokousané od hovad. Cherry skáče do kufru, spokojená že se může dospat. Za pět minut začíná avizovaný déšť.
Domů máme dlouhou cestu, zpestřujeme si ji zastávkou v kavárně v Brezně, hradě Lupča a termálech Turčianské Teplice. Domů přijíždíme až večer.
Byl to krásný výlet nevšední přírodou. Příště bych zaparkovala v obci Muráň a vydala se na okružní trasu přes Muráňskou planinu. Dolinu Hronec bych vynechala úplně, je plná hovad, blbých lidí a agresivních psů. Navíc z jihu je Muráňská planina na pohled atraktivnější.
13 km
Moje útrata: 51 euro
Statistika:
- ušly jsme 60 km
- útrata 116 euro