24.10. – 28.10.2025
24.10.2025 pátek – Strážnice – Hodonín
Raním vlakem odjíždíme s Cherry do Hodonína, přestupujeme zde na autobus do Strážnice. Na přestup máme 4 minuty, zpoždění vlaku 8 minut. Musíme počkat skoro hodinu na další autobus. Na autobusovém nádraží stojí použití toalety 20 korun, ruky si můžete umýt za pouhých 5 korun. Vracíme se tedy na vlakové nádraží, zde jsou ceny mírnější, vstup na toaletu za 10 korun, platí se kartou nebo mincí. Platba kartou nefunguje, minci nemám. Ach jo, kde to žiju.
Čeká nás rovina Dolnomoravského úvalu, zpevněné cesty a lužní lesy. Úval jsem prošla před pár lety po Via Czechia. Obě stezky vedou částečně po jiných cestách a částečně po stejných. Nyní bych si ráda udělala v Lanžhotě odbočku od Stezky a zašla se podívat na soutok Moravy s Dyjí. Nikdy jsem tam nebyla, ráda bych ten soutok viděla. Potřebuji na to extra jeden den.
Zvažovala jsem jestli vzít stan, teploty jsou stále přijatelné, dokud nemrzne je stan na přespání super. Jenomže se zkracuje den, nechce se mi ležet ve spacáku 13 hodin s otravným psem. Na této etapě je k dispozici velké množství ubytování, na dnešek mám objednaný hotel Krystal v Hodoníně, stan zůstal doma. Čeká nás dnes necelých 30 kilometrů.
Konečně jsme se dočkaly autobusu linky 911. Za 33 korun jedeme do Strážnice. Nebe je zamračené, po dešti je vlhko. Na průchod Dolnomoravským úvalem ideální počasí. Máme s Cherry 5 dní volno, to bychom už něco mohly ujít.
Ve Strážnici snídám v cukrárně Šebestová. Paní nás chce nejdřív vyhodit se slovy že neví co by na to řekla hygiena, ale její kolega nás usadí u stolu u dveří. Pokud se o to tady bude zajímat hygiena, tak určitě ne kvůli mému psovi, zastavil se tu čas před 30 lety.
Opouštíme strážnici po žluté turistické značce. Procházíme zámeckým parkem a dostáváme se do lužních lesů. Jakmile přejdeme řeku Moravu dostáváme se do jiného světa. Borovicové lesy a písečné podloží. Nikdy jsem tudy nešla a nestačím se divit, jaká je zde úchvatná krajina.
U turistické základny Doly Littner si na chvíli sedám na lavičku, sluníčko svítí je skutečně krásný den. Svačím vlašák s rohlíkem. Je poledne, máme za sebou jen pár kilometrů, musíme přidat.
Pokračujeme po zelené značce, na ní už zůstaneme až do Hodonína. Chvilku se zastavíme u Žilkova dubu, údajně je starý 300 let. Žilka byl místní loupežník něco jako slovenský Jánošík. Potkáváme pár houbařů, jinak jsme v lesích sami.
Míjíme přírodní památku Váté písky. Je to trochu zacházka, nakonec tam nejdu, pak toho lituju. Myslím že jsem nikdy takové lesy neviděla. Určitě se sem vrátím, stálo by to tu za hlubší prozkoumání. Stan by se tu dal postavit kdekoliv.
Po 17 kilometrech vcházíme do nádražní restaurace v obci Rohatec, přilákala nás sem cedule s nápisem polévky. Jenomže je pozdě, k jídlu mají jen klobásu. Nemám na ni chuť ale objednávám ji. Pomáhá mi s ní Cherry.
Za další 2 kilometry stojíme v centru Rohatce před kavárnou Rokava. Váhám, nakonec si tu na chvíli sedneme. Dnes je to moje třetí kafe, ale zaručeně nejlepší, zákuskem zajídám tu nepovedenou klobásu.
Do Hodonína šlapeme po pravém břehu Moravy. Po páté hodině procházíme centrem. Chvíli po té se ubytováváme v hotelu Krystal, kde máme rezervaci. Bez rezervace by to nešlo, pejska na noc všude neberou. Stan zahálí doma a přitom by se dneska dal postavit krásně. Výška 180 m.
27 km + 38 m – 53 m
25.10.2025 sobota – Hodonín – Lanžhot
Hotel je super, jen jsem musela za psíka zaplatit 400,- Kč, celkem tedy platím za přespání dost peněz. Aby se to alespoň trochu vykompenzovalo, tak si mažu sebou svačinu, rohlík se slaninou a sýrem a makovou buchtu. Moje chyba, měla jsem spát ve stanu. Horkou vodu do termosky dostávám na recepci.
Po deváté opouštíme Hodonín, sluníčko se tlačí přes mraky, čeká nás krásný den. Šlapeme po zelené turistické značce kolem řeky Moravy až do Mikulčic.
Slovanské hradiště v Mikulčicích pochází z 9. století z období Velké Moravy. Nejprve jdeme s Cherry na kafe a buchtu. Pak musím psíka přivázat ke stromu. Kupuji si lístek za 40 korun na věž. Výhled na celou lokalitu stojí za to. Bohužel jsem prošvihla prohlídku s průvodcem. Celý venkovní areál procházíme sami, pouštím si z aplikace SmartGuide komentáře k jednotlivým místům a je to docela dobrý. Zdržíme se zde téměř dvě hodiny a prochodíme to tu křížem krážem.
Jdeme se podívat k lávce přes Moravu, která vede na Slovensko. Kdybych měla více času šla bych se podívat k jedné z nejstarších staveb na Slovensku a to kostelíku svaté Margity v Kopčanoch. Je to také jediná zachovaná stavba z období Velké Moravy. Někdy možná příště, tady by se hodilo kolo, jen nevím co s psíkem.
Vracíme se do lužního lesa a po zelené značce pochodujeme zpevněnou cestou směr Lanžhot. Lesy jsou tu krásné, ale ta zpevněná cesta dost ubíjí. Skoro nikoho nepotkáváme.
Před pátou hodinou jsme na penzionu Soutok. Platím dvě noci, dostáváme pokojíček s kuchyní. Snídaně se zde nepodává, tak musím kilometr do centra Lanžhotu nakoupit nějaké jídlo. V restauraci Lužan si dám k večeři řízek s hranolkama. Pak už se vracíme zpátky do penzionku.
Celkově jsme ušly 27 km i když z trasy Stezky Českem jsme ušli jen 22 kilometrů. Večer za náma přijíždí Aleš, pár dní zůstane s náma. Výška 150 m.
22 km
26.10.2025 neděle – Lanžhot – soutok Moravy a Dyje – Lanžhot
V noci byl posun času a tak se nám podařilo brzy vstát. Snídani si musíme uvařit, ale to není žádný problém. Po osmé opouštíme penzion.
Kousek se posuneme autem na jih po silnici 425, paní domácí nám poradila, kde zaparkovat. Necelý kilometr před dálničním mostem necháváme auto na boční silničce u lesa. Z našeho ubytování by to k soutoku bylo docela daleko.
Vyrážíme po Jiklínské cestě, k soutoku to máme něco málo přes 10 kilometrů oborou. 1.7.2025 vzniklo na těchto místech CHKO Soutok.
Od rána svítí slunce, nebe je temně modré. Po pár kilometrech odbočujeme na Doubravenskou cestu. Cesta je to asfaltová, naštěstí je sem zákaz vjezdu. Při první příležitosti odbočujeme na nezpevněnou lesní cestu Hlavní alej a po této docházíme až k Ruským domům. Tady právě vstávají tři hikeři. Chvilku spolu kecáme.
Procházíme největší oborou v naší zemi. Kolem nás občas proběhnou daňci. Připomíná to tu spíše prales. Listnatým lesem procházíme až k soutoku Moravy s Dyjí, poslední kilometr vede po haťové cestě.
U soutoku si na chvíli sedáme na kmen stromu, sníme svačinu a vypijeme čaj. Přijíždí první cyklisti.
Zpátky se vracíme cestou více na západ. Navigace nám ukazuje Jiklínskou cestu, vydáváme se tedy po ní. Jak jen to jde tak bereme zkratky lesem, ne že by ty cestičky byly kratší, ale jsou rozhodně krásnější.
Nějak se zamotáme a dostáváme se mimo cesty, před námi jsou oplocenky, vracet se nám nechce, tak je obcházíme, dostáváme se k meandrům řeky, na hladině plavou labutě, kolem běhají jeleni. Připadáme si jako na safari. Kus krásné přírody. To bloudění nám přidalo pár kilometrů, užívám si každý metr.
Po druhé hodině jsme zpátky u auta. V nohách máme asi 25 kilometrů s jednou přestávkou. Využijeme zbylý čas a přesouváme se autem do Mikulčic. Včera jsem propásla prohlídku s výkladem, snad to dneska klapne.
O půl třetí kupuju lístky na prohlídku archeologických vykopávek Slovanského hradiště v Mikulčicích. Stihneme vypít kafe a prohlídka začíná. Nejprve dostáváme obecné informace u venkovní tabule, pak vstupujeme do objektu, který skrývá vykopávky kostela. Uvnitř expozice jsou odkryté hroby, ve vitrínách zlaté a bronzové předměty a další zajímavosti. Jsem okouzlená, prohlídka je nádherná. Na konci probíhá projekce jednotlivých staveb.
Dnešek se mimořádně vydařil. Od rána sluníčko, překrásná příroda v oboře Soutok a archeologické vykopávky v Mikulčicích. Výška 150 m.
25 km
27.10.2025 pondělí – Lanžhot- Lednice
Po deváté s Cherry opouštíme penzion Soutok a pokračujeme po Stezce Českem. Nejprve musíme projít Lanžhotem. Na konci městečka odbočujeme do polí, později do lesa.
Opět je hezký den, trochu zataženo a pofukuje. Po pár kilometrech míjíme Staroslovanské Hradiště Pohansko. Muzeum je bohužel zavřené. Nezdržujeme se tedy a spěcháme do Břeclavi, kolem poledne má začít pršet. Cherry si tu našla starý tenisák, myslím že se ho jen tak nezbavíme.
V Břeclavi hledáme restauraci, je tu samý kebab a asijská bistra. Procházíme celým městem, začíná pršet a pořád nemůžeme najít normální hospodu. Až na náměstí T. G. Masaryka se usazujeme v restauraci Harmonie. Ten největší déšť zde přečkáme při obědě.
Pršet má celé odpoledne, musíme vyrazit. Oblékám nepromokavé oblečení a jde se. Na konci Břeclavi se potkáváme s Alešem, jde nám na proti.
Až téměř do Lednice šlapeme po zpevněné cestě nádherným lesem CHKO Soutok. Jde se docela hezky.
O půl třetí jsme u auta. Stihneme ještě otevřený Archeopark Pavlov. Vystavěná Věstonické venuše je sice kopie, ale to až tak nevadí. Je to úžasné, že nejstarší nalezená socha na naší planetě se nachází právě u nás. První kopii Věstonické venuše jsem kdysi viděla ve Smitsonian Museum ve Washingtonu.
Na poslední noc jsme si dopřáli wellness hotel Galant v Mikulově. Saunový svět je v ceně ubytování a mají tu rádi pejsky. Nejsme zde poprvé, ani naposled. Výška 200 m.
22 km
28.10.2025 úterý – Lednice – Nové Mlýny
Wellness hotel jsme si skutečně užili, sauna dělá divy. Snídaně je dokonalá. Čeká nás poslední den výletu.
Aleš nás veze do Lednice. Vystupujeme na stejném místě, na kterém jsme včera Stezku přerušily.
Celou Lednici procházíme po červené turistické značce. Začínají sem najíždět návštěvníci zámečku. Svítí sluníčko. Cherry si propašovala tenisák. Od včerejšího dopoledne ho nechce pustit z tlamičky.
Za Lednicí opouštíme Stezku, která vede po cyklostezce. Jdeme po lesních pěšinách téměř souběžně s červenou. V obci Bulhary si nevšimneme odbočky a zajdeme si přes kilometr. Brzy na to přijdu, vracíme se a přecházíme přes most Dyji.
V poledne došlapeme do Nových Mlýnů. Dneska už to balíme. Cherry se hrne do auta, má toho dost. Zbytek Stezky si necháme zase na jindy.
12 km