4.7. – 9.7.2026
4.7.2026 sobota – přesun vlakem do Cínovce – Mordovna
S Cherry jsme si zabalily batůžek a vracíme se na Stezku Českem. Tentokrát máme v plánu projít část Krušných hor, České Švýcarsko a Lužické hory. Cesta vlakem a busem nám zabere 5 hodin.
V Teplicích jsme měly mít na přestup na bus 398 6 minut, ale máme zpoždění, tak musíme běžet. Stihly jsme to s vyplazeným jazykem. Cherry je hvězda, krásně všechno zvládla. V Cínovci jsme o půl druhé. Přesun je za námi, teď máme před sebou týden volna v přírodě.
Šlapeme po Stezce Českem na východ. Cesta vede souběžně s E3, kdysi jsem ji prošla, ale to mi vůbec nevadí, Krušné hory jsou nádherný ráda se sem vracím. Mokřady, louky a lesy kolem Cínovce vyzařují jemnou krásu. Zaniklá německá osada Přední Cínovec mrazí. Jaký byl asi osud lidí, kteří zde žili.
V přístřešku U Sedmihůrské cesty si vařím kafe a dojídám svačinu koupenou v Praze na vlakovém nádraží. Nebe je temné, brzy bude asi pršet, deštník mám.
Na Komáří hůrce se zastavíme pokochat výhledy na České středohoří, hospoda nás nechává chladnými. Pokračujeme přes louky do Adolfova. Na Stezce je obrovské množství lidí, jednak Stezkaři s bágly a taky jednodenní turisti a cyklisti.
V Adolfově máme za sebou skoro 15 kilometrů zasloužíme si hospodu. Vtáhne nás dovnitř chata Florian. Večeřím čočkovou polévku a nealko pivo, pes nic, nespokojeně vrčí. Předpověď počasí není na noc a zítřek nic moc, má pršet. Chvíli přemýšlím o ubytování, chata Florian je dokonce na bookingu, nabízí tam pokoj za 940,- Kč a psi jsou vítáni. Ale přece nepůjdeme hned první noc na hotel. Paní hospodská mi napouští do lahví pitnou vodu, mizíme v lese.
Mrholí, deštník se hodí. Psík do mne žduchá, to znamená, že chce zalehnout. Je teprve šest večer, kousek ještě popojdeme. Procházíme osadou Krásný les.
Za turistickým přístřeškem si v lese stavíme stan. Je osmá hodina, dneska by to stačilo. Cherry sežere svou večeři a zalehne do stanu. Je unavená.
Stezka vedla dnes částečně po zpevněných cestách, bolí mne z toho nohy. Nejsem si jistá jestli to bude zítra lepší. Výška 600 m.
23 km +194 m -442 m
Moje útrata: 650,- Kč lístky na vlak a bus, 400,- Kč jídlo
5.7.2026 neděle – Mordovna – Arnoltický bor
Prakticky celou noc drobně pršelo. Psík spal až do šesté. Vařím snídani, balíme. Před osmou vycházíme. Mrholí. Pár set metrů od nás na louce stojí stan, vypadá to, že mají ještě půlnoc.
Je poměrně chladno, mlha se postupně rozpouští. Přecházíme horské louky. Sestupujeme do Petrovic. Místní restaurace mají zavřeno, je příliš brzy. Šlapeme dál po červené. U přístřešku nad Petrovicemi si na chvíli sedám, je zde signál, tak nahrávám blog a píšu si s kamarády. Moc hezké místo a čisté.
Na Stezce je opět spousta Stezkařů se všemi se zdravím, téměř všichni si pohladí Cherry. Celé dopoledne chvílemi mrholí, oblíkám sukni a bundu do deště.
O půl jedenácté po 11 kilometrech přicházíme do Ostrova. Sedáme si do hospody v campu. K jídlu mají jen polévku a koláč, beru oboje. Po hodině se musíme zvednout. Kafe nebylo špatný ale jen jsem si srkla a hrnek prázdný. Budu si muset uvařit svoje kafčo.
Přecházíme Ostrov a šlapeme přes kopec na Sněžník. Pod Sněžníkem nás chytá průtrž mračen a zrovna mám nepromokavé oblečení v batohu, jen si stihnu vytáhnout deštník. Leje, nezbývá nám nic jiného než jít.
Na Sněžníku se ani nezastavujeme. Byla jsem zde mockrát, výhledy teď nejsou stejně žádné, Cherry je jak hastrman. Scházíme po červené pod Koňskou hlavu, tady se Stezka Českem odpojuje od červené značky. Dál šlapeme po zelené.
Na parkovišti Kristin Hrádek si z potoka beru vodu. Za 2 kilometry v přístřešku U ptáka si konečně vařím pořádný hrnek kávy. Maxičkami procházíme bez zastávky. Šlapeme do Dolního Žlebu.
V Dolním Žlebu se naloďujeme na přívoz a přejíždíme Labe. Přívoz jezdí denně od 8 do 20 hodiny. Cena 30,- Kč, pejsek zdarma.
Z posledních sil vylézáme do Labské Stráně. Kupuji si v hospodě sladké pití, psíkovi vyprosím vodu. Máme toho dneska už dost. Klidně bychom šly na noc do penzionu, jenomže všude je plno. V poslední chalupě nám plní láhve vodou. Kilometr za vesnicí si v lese stavíme stan. Cherry je neklidná, cítí zvěř. Večer slyšíme střelbu, doufám že nás někdo nepicne. Výška 330 m.
34 km
Moje útrata: 370,- Kč
6.7.2026 pondělí – Arnoltický bor – Rynartice
Celou noc zase pršelo a Cherry nezamhouřila oko, byla ve střehu. Nejspíš cítí v naší blízkosti nějakou šelmičku. Ráno mne nenechá v klidu vypít kafe, musíme vypadnout. Před sbalením stanu otevírám booking a dělám rezervaci na dnešní noc v hotelu s bazénem, pejsek se musí vyspat.
Šlapeme přes Arnoltice a Janov do Hřenska. Podle recenzí na googlu si vybírám restauraci U kostela a sedáme si na zahrádku, většina restaurací je stejně ještě zavřená. Objednávám omeletu, kafe a čaj. Psíkovi musím kousek vajec přenechat.
Cherry dochází jídlo, v potravinách mají jen jídlo pro kočky, beru teda granule a kapsičky. Cherry je v podstatě tak trochu kočička. Na stánku u Vietnamců si kupuju plavky za 400,- Kč. Čeká na mne bazén.
Šlapeme po Stezce. Na Pravčickou bránu neodbočujeme. Jdu kolem už po několikáté, ale zatím jsem se tam nezašla podívat. Ty davy mne odrazují. Šlapeme po sousedním hřebeni po Malé Mlýnské cestě. Z vyhlídky Fenix máme slušný výhled na Sokolí hnízdo a Velký Pravčický kužel.
Míjíme Meznou a Mezní louku. Občas mrholí, na to se nejlépe hodí můj deštník, rozdělaný je hned ani nesundávám batoh, nemusím přemýšlet jestli vytáhnout pláštěnku. Na rozcestí červené a žluté značky nacházím konečně lavičku. Vařím si kafe, prší mi za krk.
U skalní kaple odbočujeme na modrou a jdeme přes kopec do Jetřichovic. Zkrátily jsme si cestu o Rudolfův kámen a Mariinu vyhlídku. Sice je to kus krásné přírody, ale na nás čeká Wellnes hotel Zámeček. Navíc jsem originál cestu před lety šla. Mrholí.
Z Jetřichovic se přesunujeme do Rynartic z posledních sil. Před čtvrtou hodinou jsme na hotelu. Dostáváme podkrovní pokoj a padám do postele. Napouštím si vanu a vařím čaj, nejprve se musím zklidnit. Cherry okamžitě usíná. Peru, hlavně teda hikovací triko konečně nebude celé od hořčice.
Plavání v bazénku mi dělá dobře, saunu mám za odměnu. Večeřím řízek s bramborem, Cherry kočičí speciality. Člověk a pes se musí taky někdy odměnit. Výška 370 m.
31 km +832 m -786 m
Moje útrata: 760,- Kč
7.7.2026 úterý – Rynartice – Pod Ptačincem
Krásně jsme se vyspaly. Po snídani si jdu zaplavat, bazén mám sama pro sebe. Musím ty nový plavky užít. V 11 hodin se odhlašujeme, platím 2.000,- Kč. Včera při příchodu jsem se domluvila s recepční a rezervaci na bookingu jsem zrušila, přímo na hotelu je cena o 200,- Kč levnější. Psa mi neúčtují.
Sestupujeme po modré značce do Pavlina údolí k říčce Česká Kamenice. Dnes nás čekají Lužické hory. Šlapeme Stezku, dusno a teplo, podle předpovědi má odpoledne pršet. Procházíme Studený a po 8 kilometrech jsme v Chřibské.
V restauraci Radnice si objednávám k obědu smažený květák. Na to že jsou dvě hodiny odpoledne jsme toho moc neušly. Kupujeme nějaké drobnosti v obchodě a vlečeme se dál po Stezce. Dneska se nám vůbec šlapat nechce, nejspíš jsme na tom Wellnes hotelu zlenivěly, ale možná je to tím dusnem.
Jdeme se podívat na Chřibské vodopády, jenomže je málo vody. Přes les se dostáváme k železniční zastávce Chřibská, pěkně opravený domek. Vařím tady kafe a čaj, lavičky jsou schované pod střechou, to kdyby náhodou pršelo.
Bez energie šlapeme dál. Dneska hledáme zkratky, žádné ambice na výkony se nás nedrží. Cherry se vleče, asi doufá že půjdeme zase na hotel. Musíme dnes nutně ujít alespoň 20 kilometrů, tak abychom ve čtvrtek došly do Chrastavy.
Po zelené značce sestupujeme k další opravené železniční zastávce Jedlová. Na toaletách napouštím do lahví vodu na noc. Bágl mi ztěžkl o 3 kila.
Posledních 5 kilometrů šlapeme za občasného mrholení. Kousek před rozcestím Pod Ptačincem stavím v lese stan. Cherry dostává večeři pro kočičky a pak leze do stanu. Moje večeře je promazaný rohlík od snídaně. Pokud stanuji v lese, tak se bojím dvou věcí a to že mne picnou myslivci nebo na stan spadne strom. Prší. Výška 670 m.
něco přes 20 km, dnes jsme braly všechny zkratky
Moje útrata: 340,- Kč + 2.000,- Kč hotel
8.7.2026 středa – Pod Ptačincem – Bílé Kameny
V noci foukalo a pršelo, žádný strom na nás nespadl. Na další noc si musíme najít bezpečnější místo. Poprvé na tomto výletu jsem si musela obléci všechno oblečení a zapnout si můj syntetický quilt. Nocujeme vysoko.
K snídani zalévám horkou vodou míchaná vajíčka od Adventure menu, ale je to pěkný humus, nedokážu to celé sníst. Aspoň že mám dobrý kafe.
Před osmou jsme na cestě. Šlapeme po Stezce Českem na nejvyšší vrchol Lužických hor Luž 793 metrů vysoký a to z německé strany. Lezeme s Cherry na rozhlednu, výhledy jsou velkolepé. Pokračujeme po hranicích.
Začínám mít hlad, snídaně za moc nestála. Jediný pohled do mapy a je jasné, že mám nyní jedinou možnost se dopoledne najíst. Míjím německý horský hotel, na ceduli je sice napsáno že kuchyni otvírají v 11, ale určitě tam teď mají snídani. Přesně tak to je, objednávám si kafe a švestkový koláč.
Dál vede Stezka po německé straně, procházím skalním městem, pískovcové věže nejsou velké, ale je to tu hezké. Dál mne Stezka posílá po kopečcích mimo vesnice. To mne vůbec nezajímá. Stáčím se k jihu a šlapeme po silnici do Krompachu. Pivovarská restaurace je naše. Objednávám si grilovaného lososa, servírují ho s malou černou čočkou, je to divná kombinace.
Kopec Hvozd obcházíme ze severu, před pár lety jsem na něj vylezla, dneska se mi tam nechce. Pokračujeme ke Kočičí studánce před Petrovicemi. Má tu být lesní bar, jenže je vše vypité. Vařím si tu aspoň kafe a čaj. Přisedávají si k nám kluci jdou taky Stezku. Těšili se na pivo. Hážou Cherry klacky.
V Petrovicích není vůbec nic. Pokračuji přes les 6 kilometrů do Horního sedla. Tady je to stejné. U jedné chalupy žádám domácí o vodu, dostávám 3 litry.
Stan stavím kilometr před Jitravou na kraji louky v malém lesíku pod Bílými Kameny. Do Chrastavy nám zůstává už jen 15 kilometrům. Výška 380 m.
30 km
Moje útrata: 550,- Kč
9.7.2026 čtvrtek – Bílé Kameny – Chrastava – Adršpach
Před soumrakem se od Bílých Kamenů ozvala rána z pušky. Je to tak blízko že cítím střelný prach. Zase ti lovci. Po setmění přišlo za stan nějaké zvíře, nejspíš si lehlo do vyleženého pelíšku, který jsme si s Cherry před spaním prohlíželi. Zvíře mohutně mlaská, leží mi od hlavy jeden metr a vůbec se nebojí. Po dvaceti minutách mlaskání se vzbudí Cherry zavrčí a rázem je klid.
Poprvé balím suchý stan. Scházíme do Jitravy. Zastavujeme na benzince, kupuji pití a nějaké jídlo. Je tu i bistro, kde se podávají teplá jídla. To vědět tak bych posnídala až tady.
Procházíme Jitravou, v obci je několik možností ubytování, od anděly stezky nabízející zahradu, přes penziony po hotel. Potkáváme holky s velkými batohy, které zrovna vycházejí na Stezku.
Lezeme vzhůru do lesa. Na těch pár kilometrů co nám na dnešek zůstalo je u cesty velké množství přístřešků, zastavujeme každých pár kilometrů. Les je plný zralých malin, včera podél cesty rostly borůvky.
Do Chrastavy na nádraží přicházíme v poledne. Kupuji pro nás lístky na vlak do Liberce. Cesta vlakem nám zabere jen chvíli. V Liberci si zajdeme do města na oběd.
Ve dvě hodiny odjíždíme vlakem do Adršpachu. Čeká tam na nás Aleš. Do neděle si tam uděláme rodinnou dovolenou.
Náš malý výlet po Stezce je u konce. Teď už na nás čeká Stezka na dalekém západě. To si necháme na jindy.
Dnes 15 km
Moje útrata: 400,- Kč, lístek na vlak 570,- Kč