28.5. – 31.5.2026
28.5.2026 čtvrtek – Planá nad Lužnicí – Soukeník
Po práci sedáme s Cherry do auta a jedeme do Týna nad Vltavou. Po 4 hodinách jízdy jsme na místě, auto parkuji u kostela. Za pár minut přijíždí Lucie ze Šumavy. Sedáme s Cherry k Lucce a přesunujeme se do Plané nad Lužnicí. Lucinčino auto necháváme zaparkované u nádraží.
Bereme batohy a šlapeme po žluté značce k řece Lužnici. Přecházíme most na levý břeh. Stále po žluté jdeme po proudu do lesů. Lucka háže psíkovi klacek, pejsek ji za to miluje. Holky si padly do oka.
Po deváté večer si stavíme stan v lese za rozcestníkem Soukeník. Cherry nám leží v nohách, jsem zvědavá jestli se s ní vyspíme.
4 km
29.5.2026 pátek – Soukeník – Přírodní park Kukle
Překvapivě jsme se vyspaly výborně. Pejsek se přišel pouze jednou v noci zeptat, jestli si nebudeme hrát. Před pátou hodinou zvoní budík, zapomněly jsme ho vypnout. Teď už psíka ve stanu neudržíme.
Vaříme kaši a čaj. V sedm odcházíme. Procházíme Sezimovo Ústí, moc nás to tu nezaujalo. Vila Edvarda Beneše je oplocená, otevírají až v 10 hodin. Tady si kafe nedáme. Po žluté značce podél řeky Lužnice šlapeme do Tábora.
Před devátou hodinou sedáme na zahrádku do první otevřené Pražské kavárny. Kafe s rozpečeným bagelem a nic nám nechybí. Procházíme náměstí. Bechyňskou bránou opouštíme Tábor a vracíme se k Lužnici.
Po proudu řeky šlapeme stezku po levém břehu. Pejsek nosí Lucince klacky a ta ochotně háže. Voda v řece stojí, vypadá to že vůbec neteče. Zatím jsme nepotkaly jediného vodáka.
Jdeme po červené značce stále podél řeky. Na oběd stavíme v restauraci Příběnice. Objednáváme si řízek s bramborem a malinovku. Řízek není pořádně dosmažený a brambory už měli vyhodit včera. Alespoň jsme zde nabily telefony.
Pokračujeme po proudu řeky, neujdeme ani kilometr když narazíme u břehu na pramici, která slouží jako přívoz pro hosty restaurace Pionýrák na druhém břehu. Spouštíme pramici na řeku a jedeme na kafe, nikde ani živáčka. Plujeme okružní trasou, nejprve veslujeme proti proudu až téměř k hospodě, kde jsme obědvaly. Poté se po proudu vracíme a přistáváme na pravém břehu. Řeku jsme si dokonale užily.
Škoda, že jsme nepočkaly s obědem až sem, dobře vedený podnik, dá se zde ubytovat v chatičkách. Objednáváme si jen kafe a limonádu, jsme zde jediní hosté. Pejsek je tu za chvíli jako doma, chodí si kam se mu zachce.
Vracíme se loďkou na levý břeh. Psík skáče do loďky jako starý mazák. Po pěšině pokračujeme podél řeky, míjíme chatové osady a několik tábořišť. Pokud bychom si chtěly na jedné louce u vody postavit stan, tak by nás to stálo dohromady 280,- Kč. Nás ale taková místa nelákají. Lužnice má hnědou barvu, na koupání to nevypadá.
Došly jsme k Stádleckému řetězovému mostu, kuriozitou je že tento most původně stál na řece Vltavě u Podolí. Po mostě přecházíme na pravý břeh. Šlapeme podél Lužnice přes Lišku kolem chatek.
Vylezly jsme na vyhlídku nad řekou ke kostelu Dobronice ze 14. století. Sedáme si ke stolu v přístřešku, rovný plac kolem, posečená tráva. Moc se nám tu líbí. Brzy bude sedm hodin, postavíme si zde stan. Máme dnes za sebou 30 kilometrů ve vedru a to nám fakt stačí. Chystáme si večeři. Přijíždí několik aut a přichází plno lidí. V kostele se chystá mše, kolem vyrostly židličky, stoly a občerstvení. Tak tady spát nemůžeme, stejně máme málo vody.
Balíme saky, paky a scházíme do obce Dobronice. U jednoho domku žádáme místní obyvatele o pitnou vodu, plní nám všechny láhve. Přecházíme most po modré značce, stoupáme do lesa. Stan si stavíme ve smrkovém lese. Cherry je úplně vyřízená. Z posledních sil pokládá Lucii klacek k nohám, ani neprotestuje, když ji volám do stanu. Myslím že se dneska vyspíme o trochu lépe.
32 km
30.5.2026 sobota – Přírodní park Kukle – nad lomem Hodonice
Cherry spí až do půl šesté. Pak už ji nejsme schopné udržet ve stanu, musíme vstát. Vařím kafe a čaj. Snídáme vánočku s máslem.
Vracíme se zpět k Lužnici, přecházíme most v Dobronicích a šlapeme po červené do Bechyně. Lezeme na vyhlídku Větrov, moc hezké místo, dal by se zde postavit stan. Po ránu je chladno, podle předpovědi má po obědě sprchnout. Konečně vidíme na řece vodáky.
V Bechyni nás nejprve zajímá jídlo. První cukrárna u Lososů je naše. Na zahradě zabíráme stůl. K druhé snídani máme chlebíček, zmrzlinu a kafe. Volám do infocentra, zajímá nás prohlídka kláštera. Domlouváme si vstup na 12:15, dokonce můžeme i se psem, jen pes nesmí do kostela.
Máme ještě chvíli čas, lezeme na věž v kostele svatého Matěje, pejsek čeká pod stromem. Výhled z věže stojí za těch pár schodů a 40,- Kč. Náměstí je malé, ve spodní části se rozkládá zámek.
Prohlídka Františkánského kláštera trvá 40 minut, většinu prostor prochází i pejsek. Před vstupem do kostela si Cherry lehá na zem a čeká než se vrátíme. Klášter je super zajímavý.
Honí se mraky, brzy bude pršet. První hospoda je plná, do druhé se už vejdeme. Obědváme v restauraci u Pichlů. Nespěcháme, do deště se nám nechce.
Lucka volá do místní půjčovny lodí Jola a na zítra objednává na 10 hodinu loď. 8 kilometrů z Bechyně do Kolodějí po Lužnici si sjedeme na lodi. Dnes máme ještě v plánu odbočku na Židovu strouhu.
Po Zářečském mostě opouštíme Bechyni. Šlapeme po žluté značce k Židově strouze. Docela pěkný kousek přírody. Jdeme podél meandrujícího potoka částečně lemovaného skalisky. Židova strouha je dlouhá asi 8 kilometrů. Ještě před koncem se stáčíme na sever a přes les vyrážíme zpět směr Bechyně. V bývalém lomu Hodonice roste tráva, dalo by se zde postavit velké množství stanů, už vybírám místo. Přichází Lucka rozhlédne se, pronese “bubáky” a pokračujeme dál.
Nad lomem Hodonice už Lucinka žádné bubáky necítí, tak si na trávě u lesa stavíme stan. Do Bechyně na vodáckou základnu Jola to máme od sud lesem 5 kilometrů, na ráno akorát.
Celý den po nás a hlavně psovi lezlo plno klíšťat. Psík jich na sobě měl desítky. Snad se z toho nic špatného nevyklube.
26 km
31.5.2026 neděle – nad lomem Hodonice – Týn nad Vltavou
Dneska vstáváme až o půl sedmé. Snídáme vánočku, kafe a čaj. Vracíme se do Bechyně, máme to něco přes 5 kilometrů. V Bechyni v neděli ráno chcípl pes. Všechny kavárny jsou zavřené. Kávičku nám vaří paní v info centru a to zdarma. Jsou tu hodní lidi.
V 10 hodin stepujeme na vodácké základně Jola. Lucka platí za pronájem lodě 500,- Kč. Loď nám dovezou na vozíčku k Lužnici. Vyfasovaly jsme barel, do kterého vkládáme péřové spacáky a věci, které nepotřebujeme mít mokré. Nasedáme na lodičku a vyrážíme na 8 kilometrový úsek do Kolodějí.
Cherry sedí nejprve se mnou na špici, ale tam má málo místa. První přenášení lodě kolem jezu Dolní mlýn se odehrává ještě v Bechyni. Cherry si nastupuje dozadu k Lucce. Ze zadní části lodě má pejsek lepší výhled a to je to nejdůležitější. Plujeme. Potkáváme partu pěti lodí, jediní vodáci na Lužnici. Nabízí nám kořalku, ale my prostě chlast k životu nepotřebujeme.
Řeka je nádherná. Vody není mnoho, občas drhneme, ale vždycky se bez problémů odrazíme od kamenů a frčíme dál. Stavíme v campu Orion na oběd. Kuřecí řízek s bramborem za 150,- Kč je nejlevnější a nejlepší jídlo co jsme na tomto výletě koupily.
Plujeme po proudu. Do cesty se nám postavil další jez Červený mlýn, opět přenášíme loď tentokrát zprava. Honí se mraky, bouřka už je blízko, trochu taky prší. O půl druhé přistáváme před mostem na pravé straně v Kolodějích. Loď necháváme na břehu, půjčovna si ji vyzvedne. Řeku jsme si skutečně užily. Byl to zlatý hřeb tohoto výletu.
Balíme věci do batohů a šlapeme zbytek naší stezky. Chtěly bychom dojít k soutoku Vltavy s Lužnicí. Moc se nikde nezdržujeme, ve vzduchu je cítit voda. Jdeme po žluté značce přes les.
U soutoku Vltavy s Lužnicí jsme v bouřce. Leje. Rybáři mají u zaparkované dodávky otevřené zadní dveře. Cherry tam okamžitě skáče. Bohužel musí s námi pěšky. Zrovna když nejvíc prší, tak jsme u soutoku. Nenaděláš nic.
Šlapeme do Týna na konec stezky. Za odměnu plánujeme kávičku se zákuskem v nějaké dobré kavárně. Než tam dojdeme tak je z pejska vodník. Naštěstí nás z kavárny nikdo nevyhazuje.
Stezku Údolím Lužnice Toulavou máme za sebou. Celkem jsme ušly a splavily 85 kilometrů, včetně odbočky k Židově strouze. Cesta vede krásnou přírodou, moc lidí jsme na stezce nepotkaly. Pro mne je to dokonalá nenáročná tůra. Kolem Lužnice je nespočet vodáckých tábořišť, kde se dá postavit stan.
Moje auto na nás čeká v Týnu kousek od kavárny. Cherry skáče do kufru ještě dříve, než ho pořádně otevřu. Psíka jsme unavily, vedro bylo značné. Frčíme do Plané nad Lužnicí, tam zase čeká auto Lucinky. Loučíme se. Já jedu na východ, Lucka na západ. Už teď se těším na další společný výlet.
15 km pěšky, 8 km na lodi
Celkem za 3 dny 85 km.