TAMANG HERITAGE TRAIL – LANGTANG TRAIL – GOSAINKUNDA TRAIL – HELAMBU TRAIL
17.3. – 2.4.2023
Po osmi letech se vracím do Nepálu. Jsem zvědavá, jak se to tam po všech těch dramatických událostech změnilo. Jedeme tři ženy, moje spolehlivé kamarádky Lucka a Lenka. Hanka kvůli práci zůstává doma, bude nám chybět. Koupily jsme si u Flydubai letenky z Prahy přes Dubaj do Káthmándú. Raději bych letěla normální leteckou společností, na dlouhou cestu se mi nezdá nízkonákladovka pohodlná, ale letenky jiných společností již byly velmi drahé, ceny se pohybovaly nad 28.000,- Kč. Vzpomněly jsme si pozdě. Za jednu zpáteční letenku jsme zaplatily 22.600,- Kč. Důležité je, že máme pěkné čekačky v Dubaji, při cestě tam 4 hod a zpátky 3 hod. V ceně máme zavazadlo a údajně i jídlo, na to se tedy těším.
Máme pouze dva týdny, vybíráme tedy údolí Langtang na sever od Káthmándú. Dlouho mám tento trek vyhlídnutý. Údolí Langtang je na pár dní, přidáváme si Tamang Heritage Trail, Gosainkunda Trail a Helambu Trail. Celkem přibližně 200 km a 12 výškových kilometrů stoupání a stejný počet kilometrů klesání. V horách je těch kilometrů a převýšení nakonec podstatně více, než udávají mapy.cz. Jsem docela zvědavá, jestli to vše zvládneme. Zkrátit se to dá vždy. Spát budeme v místních hotýlcích, stany tedy nebereme. Začátek Tamang treku je ve městečku Syabrubesi. Půjdeme nejprve na západ do Gatlangu, pak na sever do Tatopani a postupně se stočíme na východ do osady Bridhim, následně se napojíme na Langtang trek a půjdeme až do Kyanjin Gompy. Potom nás čeká cesta zpět údolím Langtang, odbočka na Gosainkunda Lake a sestup údolím Helambu do vesničky Sundarija, pěšky téměř až do Káthmándú. Takový máme plán, jaká bude skutečnost se uvidí podle podmínek. Jarní trekařská sezóna by měla být březen, duben, květen, zatím tam sněží a mrzne. Počasí neporučíš. Bereme tedy do batohu pohorky, je to váha navíc, ale jít do hor ve sněhu v běžeckých Altrách nám nepřipadá úplně nejlepší nápad.
16.3.2023 čtvrtek – odlet z Prahy
Ve čtyři hodiny odpoledne se potkáváme s Leňou v Olomouci na nádraží, do Prahy na letiště jedeme Pendolinem. Neviděly jsme se od podzimního Turecka. Nestačíme si říci všechny novinky a jsme v Praze. Na letiště jedeme metrem a busem číslo 119.
Pár dní před odletem nám letecká společnost posunula odlet o hodinu později, dlouho čekáme na Lucku. Na check in ukazujeme očkovací průkazy a Lůca PCR test. Odlet ve 23:20 do Dubaje je téměř načas. Noc v letadle není nic lákavého, ale moc se těšíme do Himálají, tak je to maličkost. Letušky nám servírují teplé jídlo, vodu a kávu. Změna po levných krátkých letech bez jídla. Noc neklidná.
17.3.2023 pátek – Dubaj – Káthmándú
Po osmé ranní jsme v Dubaji. Na přestup máme čtyři hodiny, busem se přesunujeme na jiný terminál. Kupujeme předražené kafe s croasanem. Vodu jsme si nabraly do láhví na letišti v Praze, tak nepotřebujeme.
Ve 12:20 odlétáme poloprázdným letadlem do Káthmándú. Přistáváme po šesté hodině večerní. Na letišti za pomoci úředníků scanujeme pasy na PC a vyplňujeme osobní údaje. Obrazovku si musíme vyfotit a jdeme k dalšímu úředníkovi zaplatit vízum na třicet dní a to 50 dolarů. Lucka platí 100 dolarovou bankovkou, zpět dostává místní měnu. Úředník po nás chce 50 euro, ale říkám že nemám, platím tedy 50 dolarů. Je mi jasné, že to zkouší, euro má vyšší kurz, rozdíl si dá do kapsy. Lenka platí 50 euro.
Ještě v letištní hale je pultík pro předplacené taxi. Ptáme se na cenu jízdy do Thamelu, taxi stojí 850 rupií. Zdá se nám to moc, ale chlapi nechtějí slevit a že venku před letištěm je to ještě dražší. Moc tomu nevěříme, ale mají pravdu. Venku chtějí taxikáři 1.200 rupií. Vracím se tedy do haly do 1. poschodí a platím 850 rupek za auto. Chlapi se smějí, že mi to říkali.
Taxi nás veze v dešti večerním městem do hotelu Acme Inn, pokoj pro tři osoby tu máme objednaný na bookingu za 25 dolarů i se snídaní. Koupelna je součástí pokoje. Vypadává elektřina, na hotelu nahazují generátor.
Jdeme do města, ve směnárně si vyměňujeme peníze, já 400 euro, holky 400 dolarů. Všude je stejný kurz včetně letiště. 1 EUR = 137,37 rupií, 1 USD = 129,78 rupií. 1 Rupie = 0,17 Kč. Kupujeme nějaké drobnosti, holky nesmeky – 200,- Kč, Leňa trekové hůlky – 240,- Kč a já termosku – 240,- Kč. V knihkupectví vybíráme mapu Langtangu za 85,- Kč s měřítkem 1:50.000. V mapě jsou všechny naše vyhlídnuté čtyři treky.
Večeříme v místní restauraci nudle se zeleninou a mátový čaj. Časový posun oproti ČR je + 4:45 hod. Máme skoro půlnoc, ale spát se nám zatím nechce.
Útrata v Nepálu: 350,- Kč na osobu + 50 dolarů vízum
18.3.2023 sobota – Káthmándú – Syabrubensi – přesun do hor
Hotýlek jsme si dobře vybraly, čistý a tichý. K snídani dostáváme vaječnou omeletu, smaženou zeleninu, topinky, máslo s džemem a čaj. Platíme recepčnímu dohromody za tři osoby nocleh se snídaní 3.300 rupií, což je 25 dolarů.
Před hotelem bereme taxi a za 300 rupek jedeme na Machha Pokhari bus stand. Domlouváme si tu odvoz do Langtangu. Nejprve to vypadá, že budeme muset jet místním busem, všichni chlapi nám říkají, že žádný jeep nejede, ale pak najdeme za rohem auto 4×4 a domlouváme si odvoz. Cena 14.000 rupií = 105 dolarů. Vychází to 35 dolarů na osobu, to nám přijde jako dobrá cena. Cesta do hor je špatná, jsme rády za soukromé auto. Busem bychom jely namačkané do večera.
Nejprve tankujeme palivo, pak nafoukat úplně sjeté pneumatiky a konečně se vydáváme z města. Míříme na západ po dálnici směr Pokhara, rychlost asi tak 10 kilometrů za hodinu, pořád stojíme v záplavě aut. Ve městečku Galcchi odbočujeme na sever do hor. Cesta je tu překvapivě dobrá. Až na kratší úseky jedeme po asfaltu nebo betonové silnici. Zrychlujeme.
Stavíme na oběd ve městě Bidur. K jídlu tu nabízí pouze Dhal Bhat, rýži s čočkou a zeleninou. Zapíjíme to kolou a kávou. Mně to chutná, holky si zvyknou. Celodenní jízda jeepem nás baví, řidič je milý. Jedeme proti proudu řeky Trishuli. Po cestě kupujeme banány a vodu.
Ve městečku Dhunche zastavujeme na další policejní kontrolu. Tentokrát chtějí vidět obsah našich batohů, všechno musíme vyskládat. Vedle v domečku kupujeme povinný Treking permit do hor. Úředníkovi vyjmenovávám všechny naše čtyři treky, které chceme jít, říká že nám stačí jeden permit do Langtangu. To rády slyšíme. Platíme na osobu 3.000 rupek = 500,- Kč. Naštěstí nám tu nikdo nenabízí kartu TIMS. V Káthmándú se ji snaží vnutit všem trekařům, s tvrzením že je povinná. Přitom je to jakýsi nesmyslný bezpečnostní systém, který nefunguje. Pouze tu tahají peníze z turistů.
Do městečka Syabrubensi přijíždíme po 6,5 hodinách jízdy. Vzdálenost je 150 kilometrů z Káthmándú, ale jsou to horské silnice, jede se pomalu. Řidič nám nabízí ubytování v hotelu u své sestry. Hotel není úplně špatný, ale jdeme se ještě podívat do sousedního Royal Himalaya hotelu a tady je to o poznání lepší, ceny téměř stejné. Domlouváme si krásný pokoj s koupelnou a vyhlídkou na řeku za 1.000 rupií = 170,- Kč. Dokonce tu teče teplá voda.
Dáváme si horkou sprchu a popíjíme čaj z termosek, který jsme si uvařily ráno. Potřebujeme se trošku zrelaxovat. Pereme drobnosti, ráno vyrážíme do hor. Doma nás děsila špatná předpověď počasí, nad 2.000 metrů má v noci mrznout. Tady je zatím docela teplo, odhadem 15 stupňů, večer se určitě ochladí. Nocujeme ve výšce 1.450 metrů.
Konečně jsme v horách. Přesuny jsou vždy únavné. Těšíme se do hor, ale děsí nás ten mráz. V zimě bylo v horách málo sněhu a teď sněží i na jaře. V podvečer začíná pršet a to pořádně. Zítra se chystáme na první trek Tamang Heritage Trail. Výška 1.450 m.
Moje útrata: 1.665,- Kč
19.3.2023 neděle – Syabrubensi – Cherka hotel – 25 km, stoupání 1.700 m, klesání 1.100 m
Celou noc mohutně pršelo. Od tří hodin jsem vzhůru, nespím. V pět ráno dopisuji blog. Je krásné ráno, modré nebe. Snídáme palačinky s medem, kávou a čajem. Vedle u stolu sedí Holanďanka, vyráží do Langtangu, batoh jí nese nosič.
Platíme za noc s polopenzí celkem 5.520 rupií, to je asi 320,- Kč na osobu. Hotel opouštíme jako poslední po osmé hodině. Pomalu stoupáme po prašné silnici do kopce. Za chvíli se převlékáme do kraťasů. Děti jdou do školy a my se táhneme ve vedru do hor. Brzy opouštíme silnici a stoupáme pěšinou prudce do kopce. Na teráskách se pasou krávy.
V jedenáct hodin jsme konečně na sedle Bahun Danda 2.250 m. Stojí tu dvě mizerné čajovny, vypadá to i na ubytování, ale tady nikdo bydlet nechce. Dohání nás cestovní kancelář, nosiči a turisti z USA, celkem velká skupina, turistů tak 20 lidí. Dáváme si v čajovně jeden čaj a mizíme v prachu.
Cesta pokračuje po vrstevnici borovicovým lesem. Rododendrony pomalu začínají kvést. Po rovince se nám jde mnohem lépe. Procházíme vesničkou Godam, po ní následuje Gatlang. Tady končí první etapa a všichni tu zůstávají na noc. Je teprve jedna hodina, my tu spát nebudeme.
Na konci Gatlangu konečně nacházíme restauraci. Ptáme se majitele, jestli si můžeme dát oběd. Vede nás do sousedního hotýlku ke svému bratrovi. Nejsou zvyklí vařit turistům obědy. Paní nám smaží nudle se zeleninou a vejci. U stolu s námi popíjí čaj soused Albinas, ptáme se ho na vesničku v údolí pod námi Chillime, jestli je tam ubytování. Hotýlky tam jsou, doporučuje nám popojít ještě pár kilometrů do kopce pod vesnici Gongang do Cherka hotelu. Hned tam volá a dělá nám rezervaci. Hotýlek je prý hezký, tak jo. Snad tam dojdeme. Albinas říká, že většina lidí z vesnice pracuje na elektrifikaci, platí je vláda. Naříká, že mu utekl z hotýlku kuchař a manželka začala pracovat pro vládu, pořád někam telefonuje a vařit pro hosty už nechce. Jak je vidět problémy máme stejné na celém světě. Platíme 1.260 rupek za oběd a jdeme dál.
Scházíme kolem říčky Bandang Khola. Chvíli prší, nasazujeme pláštěny, ale nestojí to za to, brzy je po dešti. Vesničku Chillime jen procházíme, vede tudy silnice do Číny. Stojí zde i pár hotýlků, ale máme rezervaci, tak přecházíme most přes řeku Chillime Khola.
Stoupáme pěšinou 300 výškových metrů k hotelu Cherka. O půl šesté jsme tam. Hotýlek je na pěkném místě s nádherným výhledem. Paní domácí už na nás čeká. Máme jednoduchý pokojík se třemi postelemi. Sprcha zde není, dostáváme teplou vodu do kbelíku a tím se umýváme. Toaleta je na dvoře společná, čistá. Výška 2.000 m.
Večeříme vynikající zeleninové spring rolls. Objednaly jsme si velkou konev čaje a dostaly jsme snad 3 litry. Tak to nevím, jestli vypijeme.
Moje útrata: 395,- Kč
20.3.2023 pondělí – Cherka hotel – Lingling – 23 km, stoupání 1.500 m, klesání 1.800 m
Krásně jsme se vyspaly. Mrazivá předpověď počasí se nepotvrdila, stále je docela teplo. Snídáme tibetian bread s medem a zapíjíme kávou a čajem. Platíme 5.770 rupií. Líbilo se nám tu. Domácí jsou milí lidé, všechny peníze co vydělají investují do školného své jediné dcery, je jí 12 let a žije u příbuzných v Káthmándú, jinde tu dobrá škola není. Těžký život.
Sluníčko svítí, vycházíme v kraťasech. Místní jsou oblečení a stěžují si na zimu, ale nám je teplo. Za dvě hodiny jsme v Tatopani, končí zde druhá etapa treku. Přejdeme odbočku a dostáváme se mimo turistickou stezku, místní nás posílají zpět. Dáme si tu u nich alespoň čaj v podniku pro místní. Dostáváme sladký černý čaj, jak ho vypijeme, tak nám vymáčený pytlík znovu zalívají horkou vodou uvařenou na ohni. Platíme 20 rupií za jeden čaj, což je 3,40 Kč, tak takové ceny si pamatuji z dřívějška.
Pokračujeme do další vesničky Brimdang. Pozvolna jsme od rána nastoupaly 800 výškových metrů. Je čas oběda. Nacházíme malou restauraci, k jídlu nabízí Dhal Bhat rýži s čočkou. Bereme. Paní domu to musí nejprve uvařit, ale mají tlakové hrnce, tak to jde rychle. Výška 2.800 metrů, zatáhlo se a fouká. Rychle se ochlazuje, za chvíli je nám pěkná zima. Jídlo je skvělé, rychle ho naházíme do sebe a balíme. Čeká nás stoupák do sedla.
Krajina je v mlze, překvapivě se tu v takové výšce vyskytují opice, jsou plaché. Nedaří se nám je pořádně vyfotit. O půl třetí jsme v sedle Nagthali 3.200 metrů. Kolem mlha a chladno. Tyčí se zde několik hotýlků, v prvním nemluví anglicky, ve druhém už ano. Ptáme se na zítřejší počasí, ale pan domácí neví. Ze sedla vede stezka do výšky 3.700 metrů na vyhlídku. Na západě Ganesh Himal, na východě Langtang Himal. Původně jsme zde chtěly přespat. Na vyhlídku bychom šly bez batohů. Dneska už hezky nebude a co zítra, neví nikdo. Sedíme chvíli v hospodě u kamen a přemýšlíme. Odpočívá tu mladá Francouzska se svým průvodcem, ten tu byl naposledy před 12 ti lety a moc si to už nepamatuje. Na co takový průvodce je? Nevím. Nechce se nám tu sedět na chatě, na to je příliš brzy. Zvedáme se a pokračujeme v našem treku bez vyhlídky.
Sestupujeme asi 800 výškových metrů do vesnice Thuman. Kontroluje nás tu policejní hlídka. Zapisují si do sešitu údaje z našich pasů, permity vidět nechtějí. Ptají se nás na věk a na nepálské telefonní číslo. Místní číslo nemáme. Policista se ptá jak nás kontaktuje, když bude potřebovat. Odpovídám, že nijak. Bereme pasy a odcházíme. Jsou to takoví milí, mladí kluci.
Čeká nás prudký a dlouhý sestup k řece Bhote Koshi. Blíží se večer a sestup je nekonečný, jde to pomalu musíme se soustředit a jsme taky už dost unavené. Konečně stojíme v údolí, přecházíme dlouhý lanový most. Poslední hodinu poprchává, nyní déšť zesiluje.
Musíme vystoupat posledních 100 výškových metrů do vesničky Lingling. První homestay je naše, dál nedojdeme. Prší a za chvíli bude tma. Homestay Lingling je jednoduché ubytování, mohlo by tu být čistěji. Dostáváme pokoj se třemi postelemi, turecký záchod na chodbě. Sprcha tu není vůbec. Umýváme se studenou vodou v pokoji domácího. Pan domácí je mladý kluk a má u sebe pěkný binec. Asi vůbec nikdy neuklízí nebo nevím.
K večeři nám kluk uvařil makarony se zeleninou. Venku padá voda z oblohy. Podle předpovědi má spadnout do zítřka 156 mm vody. Doufám, že se to nevyplní, neumím si představit co by takový déšť udělal s krajinou. Překvapivě tu je silné wifi. Výška 1.700 m.
Moje útrata: 400,- Kč
21.3.2023 úterý – Lingling – Sherpagaon – 18 km, stoupání 1465 m, klesání 624 m
Celou noc mohutně lilo, místní příroda je na to asi zvyklá. Na sociálních sítích sledujeme sněhovou kalamitu na treku pod Everestem, u nás naštěstí pouze lilo. V sedm hodin snídáme palačinky s medem. Mlha se pomalu rozplývá. Vrcholky kolem nás jsou pokryty čerstvým sněhem. Dobře, že jsme včera sešly ze sedla do nížin.
Vycházíme v devět hodin, snad už nebude pršet. Stoupáme po schodech vzhůru do vesničky Bridhim 550 výškových metrů, máme co dělat abychom tam vylezly. Po včerejšku nás všechno bolí.
V Pema Guest House v Bridhimu obědváme výborný dhal bhat, necháme si od všeho přidat. Čočka s rýží a zeleninou je nepálské národní jídlo, je zvykem přidávat jídlo dokud není strávník sytý.
V místním klášteře je dneska festival. Necháváme si batohy v guest house a jdeme do kláštera. Na nádvoří je velká sláva, sjeli se sem lidé z okolí, mají oblečené sváteční kroje. Ženy nesou na hlavě ošatky s potravinami. Chlapi hrají na hudební nástroje a ženy chodí v kruhu do kola. Na závěr jdou všichni do kláštera, kde se modlí mniši. Chvíli to pozorujeme, pak se vracíme pro bágly a jdeme dál. Občas nás někdo zve na noc do svého hotýlku. Turisti tu skoro žádní nejsou, nemají hosty.
Po druhé hodině si ve vesničce Khangjim objednáváme kávičku s mlékem. K svačině máme oříšky, nabízíme paní domácí, na oplátku dostáváme sladké pečivo. Počasí je dnes proměnlivé, většinou jdeme v kraťasech a triku, často se obloha zatáhne a fouká, okamžitě se ochladí.
Máme v plánu dnes dojít do osady Sherpagaon. Ráno nám u snídaně italský trekař doporučil pěkný nový Tibet Hotel. Jenomže on šel z kopce a my to máme pěkně do kopce. Moc se nám už nikam nechce, ale vidina hezkého ubytování nás žene dál.
Cesta stoupá serpentínami vzhůru. Míjíme pár domů, jmenuje se to tu Surka. Tři mládenci nás přesvědčují, že už do Sherpagaonu za světla nedojdeme, je to móc daleko. Chtějí nás ubytovat ve svém hotýlku, chápeme je. Ubytování je všude velké množství, turistů jen pár.
Konečně jsme vystoupaly asi 500 výškových metrů k první vyhlídce na hory Langtangu. Zatím máme před sebou čtyřtisícovky, vrchní partie jsou pod sněhem. Tak snad se nakonec budou hodit pohorky, které táhneme v batohu. Lezeme vzhůru z posledních sil. Cesta se stáčí a pokračuje z kopce. Předjíždí nás auto 4×4, vystupují z něj manželé se čtyřmi malými dětmi 6 až 10 let. Mají průvodce a nosiče, dál vede jen pěšina.
O půl šesté jsme konečně v naší cílové osadě, musíme ji celou projít, místní nám nabízejí ubytování v každém domě. Náš Tibet Hotel je až na konci. Tří patrová budova, dvoulůžkové jednoduché pokojíčky s vlastní koupelnou, úplný luxus. V pokojích jsou vždy peřiny, jen se povlečení prostě moc nepere. Používáme raději své spacáky. Domlouváme si s paní domácí dva pokoje, za osobu platíme 100 rupek, to je 17,- Kč. Má to samozřejmě podmínku, musíme tu jíst.
Horká sprcha je nádherná, cítíme se jako bychom právě vyšly ze spa. K večeři si objednáváme nudle se zeleninou a vajíčkem, tak jako vždy všechny stejné jídlo. Máme štěstí, že jsme přišly před rodinkou se čtyřmi dětmi, jako na schvál se ubytovali v našem hotelu, nikdo jiný už tu nebydlí. Objednali si každý jiné jídlo, jako by byli někde v restauraci v New Yorku. Paní domácí pro ně vaří sama šest různých jídel. Rodinka je z USA a jsou první den na treku.
Byl to nádherný den. Ráno to vypadalo bledě, čekaly jsme déšť, ale nakonec jako každý den přišel až večer. Uvidíme jestli bude pršet až do rána.
Dnes jsme ukončily Tamang Heritage Trail a ráno se napojíme na Langtang Trail. Tamang Trail chodí jen pár lidí, naproti tomu Langtang Trail je známý trek. Od zítřka už bohužel nebudeme na cestě sami. Výška 2.550 metrů.
Moje útrata: 380,- Kč
22.3. 2023 středa – Sherpagaon – Langtang – 22 km, stoupání 1.335 m, klesání 444 m
V noci déšť, ráno slunce. Snídáme omeletu s bramborem. Konečně vidíme hory. Scházíme po pěšině na hlavní trasu treku Langtang. Za hodinku jsme v Rimche. Dvě restaurace s jednoduchým ubytováním.
Jdeme dál do osady Lama Hotel. V první restauraci Friendly Guest House si dáváme druhou snídani čokoládové palačinky. Nacházíme se v údolí řeky Langtang, touto cestou se budeme za pár dní vracet. Probíráme batohy a zbytečné věci necháváme v tašce v restauraci. Já sotva půl kilo, Lucka aspoň 3 kila, Leňa nic, ta je zabalená dobře.
Stoupáme pěšinou kolem řeky bambusovým porostem, na druhém břehu běhají po stromech kočkodani hulmani posvátní. K bambusu se přidávají duby.
Potkáváme naši známou Holanďanku, vrací se z osady Langtang. Stěžuje si na špatné počasí, byla mlha, mraky a sníh. Na žádný kopec nevylezla, v tom počasí se není čemu divit. Doufáme, že už bude lépe.
Obědváme dhal bhat v Tibetan Restaurant ve výšce 3.030 m. Vedle restaurace nám kontrolují permit. Rozpršelo se, nasazujeme pláštěny.
Od rána nás všichni místní lákají na ubytování, jenomže my chceme dojít do města Langtang, jsou tam nové hotely a taky nevíme co bychom tak brzo dělaly na ubytování. Každý den chodíme přibližně do šesti.
Déšť přechází ve zmrzlé kroupy a sníh. Spěcháme, je už pozdní odpoledne a město v nedohlednu. Poslední zastávku děláme v pekárně, kávička a sušenky. Začínáme cítit výšku, musíme zvolnit. Před Langtangem procházíme velkým suťovistem. Pod námi je zasypané původní město, při zemětřesení v roce 2015 zde zemřelo přes 300 lidí. Velká tragédie.
V Langtangu jsme v šest večer. Chceme si vybrat pěkný hotel, ale je to těžké. Z každého domu někdo vybíhá a tahá nás dovnitř. Jedno ubytování si prohlížíme, ale moc se nám tu nelíbí. Na konci městečka vidíme pěknou zelenou vysokou stavbu, míříme tam. Najednou vybíhá paní z Marigold hotelu a huláká na nás, že máme u ní rezervaci. Včera jsme spaly u její sestry a ta jí hned volala, že přijdeme. Nám se u ní moc nelíbí, temné pokoje, špinavé umyvadlo na chodbě. Odcházíme, paní je smutná. Poslední vysoký zelený hotel Sunrise je nejlepší ze všech. Zůstáváme. Ubytování je zdarma, platit budeme pouze jídlo a to je tu docela drahé.
Slibovaná horká sprcha sice není, voda je alespoň odražená. Bylo málo sluníčka. V hotelu je zima, stejně jako v chatách v Alpách. Topí se jen v jídelně. Večeříme hranolky s kečupem. Výška 3.450 m.
Moje útrata: 765,- Kč
23.3.2023 čtvrtek – Langtang – Kyanjin Gompa – výlet k ledovci – 15 km, stoupání 650 m, klesání 216 m
V noci byly hvězdičky na obloze. Nad ránem zase sněžilo. Večer jsme si spočítaly hotovost a nějak moc utrácíme. Nevychází nám to. Jídlo se tu hodně zdražilo. Domlouváme si s paní domácí platbu v dolarech. Platíme ji 100 dolarů a vrací nám v místní měně. Útrata za noc s polopenzí byla pro nás tři o trochu méně než 50 dolarů. Kurz pro nás výhodný není. Za 1 dolar jsme dostaly v Káthmándú 130 rupií, tady nám počítají jen 125 rupií. Hlavně, že jsme se na tom vůbec domluvily, musely bychom přestat kávičkovat a pít jen vodu.
O půl deváte opouštíme hotýlek. Šlapeme 6 kilometrů do poslední osady v údolí, převýšení 500 výškových metrů. Za 2,5 hodiny jsme v Kyanjin Gompě. Samé hotýlky. Vybíráme si hotel Budha Inn a jdeme se domluvit s paní domácí. Nechce slyšet o tom, že nebudeme platit za ubytování, ale jen za jídlo. Máme plno vizitek na hotely s bezplatným ubytováním, tak chceme jít jinam. To nás ale paní domácí nepouští. Nakonec souhlasí s placením jen jídla.
Pokojíčky máme celkem pěkné, záchod se sprchou na pokoji. Moc se tu neuklízí, ale zato na zemi máme i koberec. Obědváme špagety a jdeme se projít k ledovci. Postupně se zatahuje, chvílemi sněží. Ledovec je ještě kus před námi, slyšíme burácet lavinu, ale nic nevidíme. Langtang Lirung 7.227 m se tyčí v mlze nad námi. Otáčíme se ve výšce 4.100 metrů.
Ve tři jsme zpátky na hotýlku. Lucinku bolí hlava. Musíme si trochu odpočinout. Objednáváme kafe a dvoulitrovou konev čaje. Ze solárů teče horká voda, sprcha je báječná. Počasí je proměnlivé, hory jsou zahalené v mracích, chvílemi prší, chvílemi sněží, pak svítí sluníčko. Na pokojích se netopí. Jediná místnost, kde se topí v kamnech dřevem je jídelna vždy v posledním patře budovy.
Moje útrata: 335,- Kč
24.3.2023 pátek – Kyanjin Gompa – Lama Hotel – 26 km, stoupání 165 m, klesání 1.550 m
Snídáme placku s omeletou. Platíme útratu 14.400 rupií. Včera jsme se tedy hodně rozjely, nemohly jsme se dojíst. Platím 100 dolarovou bankovkou, kurz mi dali 129 rupií za dolar, to je skoro jako v Káthmándú, zbytek doplácím v rupiích.
Lucka v noci nespala, má výškovou nemoc, po snídani hned schází dolů. S Leňou se jdeme podívat kousek dál do údolí. Po půl hodince to otáčíme a scházíme také. Lucinku doháníme před Langtangem. V malé restauraci obědváme zeleninovou polévku. Je to obyčejná čínská polévka s trochou čerstvé zeleniny, cena 450 rupek za 1 misku – 77,- Kč. Tedy žádná láce.
Scházíme celý den údolím Langtang podél řeky stejného jména. Tuto cestu jsme již absolvovaly před pár dny v opačném směru. Z kopce to jde snadněji, ale i tak je to zdlouhavé. Potkáváme pár turistů, moc jich není.
V Tibetan Restaurant si objednáváme smaženou rýži se zeleninou. Přichází sem Čech Adam s přítelkyní Sif z Dánska, se kterými jsme byly včera na hotelu. Chvíli si povídáme a pak pokračujeme v sestupu. Máme v plánu sejít na noc do výšky 2.500 metrů.
Přecházíme po mostě řeku a pokračujeme po druhém břehu, v tomto místě vedou cesty po obou stranách. Procházíme docela pěknou džunglí, po stromech skáčou kočkodani, tiše je pozorujeme. Po mostě se vracíme na druhý břeh, jinudy to již nejde. Po chvíli na nás Lenka volá, že vidí na druhém břehu červenou pandu. Nevěříme svým očím, ale je to tak. Panda běží podél řeky kolem lesa a po pár desítkách metrů se nám ztrácí v porostě. Bylo to docela velké zvíře, velikosti asi naší lišky, polovina bylo tělo a stejně dlouhý ocas. Měly jsme neuvěřitelné štěstí, panda červená zde sice žije, ale je vzácná.
Po páté hodině jsme konečně v osadě Lama Hotel, zastavujeme hned v prvním hotýlku Lama. Žádné nové hezké hotely tu bohužel nejsou, jen samé mizerné staré kuče. Dostáváme jednoduchý pokojík se třemi postelemi v prvním patře, záchod na chodbě. Umýváme se v kýblu horké vody. Máme toho dnes zase docela dost. Byl to dlouhý den.
Večeříme momo na sladko a poprvé v horách si kupujeme kolu. Jednak je drahá a pak co s plasty. Sedí tu s náma známá ze včerejšího hotelu, je to průvodkyně CK z Dánska, hledá ubytování a cesty pro klienty. Před zemětřesením byla v Nepálu údajně 50 x a teď se chystají cesty do Himálají obnovit. Povídáme si o horách. Říkáme jim, že jsme viděli červenou pandu, místní z toho mají pozdvižení, nikdo z nich ji tu ještě neviděl.
Večer opět prudký déšť. V postelích jsme již po sedmé. Lucka zapíjí acylpirin, snad ji bude ráno líp. Pouštíme si kriminálku Panenka. Kapky bubnují na plechovou střechu. Výška 2.500 m.
Moje útrata: 1.040,- Kč
25.3.2023 sobota – Lama Hotel – Syabru Thulo – 14 km, stoupání 829 m, klesání 1.119 m
Po snídani sestupujeme asi 100 metrů k poslednímu Guest House Friendly, máme tam uložené dvě igelitky s nějakými věcmi. Tušíme problém, nechtělo se nám tu bydlet, zdálo se nám, že vrchní hotýlek je čistější. Byla to ale stejně špinavá špeluňka. Když se v Guest House objevíme, tak na nás pan domácí štěkne, kde jsme spaly. Říkáme jen, že nahoře. Objednáváme si aspoň čaj. Přichází paní domácí a začíná výslech, kde jsme spaly. Něco blekotáme, jako že nahoře a jméno hotelu si nepamatujeme. Nemáme odvahu jim říci, že jsme bydlely ve stejné vesnici. Výslech ale pokračuje. Nakonec nám vydávají naše dvě igelitky a my pádíme pryč.
Scházíme kolem řeky, s nižší výškou se otepluje a mění se flóra. Snižují se ceny pochutin s tím, jak se zkracuje délka transportu na konících nebo zádech nosičů. Kupujeme si mangový džus, musíme trochu smlouvat. Z čajů jsme přešly na kolu s vodou, dělá nám dobře. Lucka ještě není úplně ready.
Obědváme v Briddhimu smažené brambory se zeleninou a vajíčkem. Všechno jídlo tu vaří vždy čerstvé, nic není předchystané. Přichází Adam se Sif, mají stejně jako my namířeno na další trek Gosainkund Lake. Většina ostatních trekařů už schází dolů z hor.
Po obědě ještě chvíli sestupujeme podél řeky až k odbočce na Syabru Thulo ve výšce 1.750 metrů. Místní kluci zpevňují chodník, rovnají kameny a betonují, alespoň to tak vypadá. Jeden z nich má pěknou vyřídilku, mává před námi krabicí, kde má napsáno donation a pár drobných uvnitř. Dáváme mu tedy do krabice 50 rupek a začínáme stoupat do kopce. Dnes už to jinak nebude.
Pěknýma stezkama stoupáme na horský hřeben. Jsme tu sami, žádní jiní turisté. Výhledy jsou fantastické. Pomalu vystoupáme až do městečka na hřebeni Syabru Thulo 2.200 m. Z druhé strany do obce vede silnička. Víme, že jsou zde dobré hotely. Zase nás všichni lákají do toho svého. Máme doporučený Langtang View Hotel, tak se tam jdeme podívat. Jsme v šoku, nádherné, čisté pokoje s koupelnou, wifi, horká sprcha. Tento hotel by uspěl i v Evropě. Vše zdarma, budeme platit jen jídlo. Jsme zde jediní hosté.
Sprcha, pereme a pak už si v restauraci vychutnáváme skutečné cappuccino, je silné a skvělé, nepálská káva. Večeře je výborná, česneková polévka, zeleninové spring rolls, zázvorový čaj. Bezkonkurenčně náš nejlepší hotel v Nepálu, naprosto čistý. Z okna máme výhled na Ganesh Himal. Výška 2.200 m.
Moje útrata: 510,- Kč
26.3.2023 neděle – Syabru Thulo – Cholangpaty – 14 km, stoupání 1.434 m, klesání 0
Krásně jsme se vyspaly, čisté pokoje a dobré jídlo dělají divy. Platíme útratu 540,- Kč na osobu, za ten luxus to není moc. Od paní domácí dostáváme instrukce, kde budeme obědvat a kde spát. Dává nám vizitky a opakuje jména Guest House a že jinde nemáme chodit, vlastní to tam sestra nebo tak nějak. Každé ráno je to stejné, vizitky a sestry. Občas se nás lidi ptají jak to, že nemáme průvodce. Nepotřebujeme ho, paní domácí nám naplánují program sami.
Od rána slyšíme bubny, všechny budovy vyčuzují kouřem z ohně rozdělaným na ulici. Domy postupně obchází mniši. Dnes je nějaký festival. Jsme očouzené od hlavy k patě.
Odcházíme po deváté do kopce. Dnes nás čeká jen pár kilometrů, ale zato velké převýšení. Stoupáme po krásné pěšině, občas schody. Příroda je překrásná. Kvetou rododendrony, svítí sluníčko, na všechny strany kolem nás jsou překrásné hory. Ganesh Himal, Langtang Himal a další.
Míjíme vesničky, lákají nás na oběd, ale my máme od paní domácí své instrukce. Obědváme špagety v Himalayan Hotel.
Dnes je zaručeně nejhezčí den. Nádherné rudé květy rododendronů a zasněžené hory. Procházíme smíšenými lesy, pár dubů, převažují jehličnany jedle douglasky, borovice, modříny, tisy a tuje.
Před čtvrtou hodinou jsme v Cholangpaty ve výšce 3.620 metrů. Stojí zde dva jednoduché hotely, v Tibet Mountain View už na nás čekají, sestra telefonovala, nezbývá než jít tam. Jednoduché malé pokojíky a jeden turecký záchod na chodbě pro celý hotel. Holt jsme v horách, tady nic lepšího nebude.
Dostáváme horkou vodu v kýblu, umýváme se na záchodě poléváním. Dokud svítí slunce, tak je teplo. Kolem nás jsou neuvěřitelné výhledy, před západem slunce se nebe vyjasnilo.
Večeříme curry s rýží v kuchyni u kamen. Na noc přišli ještě dva mladí Němci. Sedíme všichni s domácími u kamen a vykládáme si. Kolik kdo má dětí a podobná témata o rodině a životě. Výška 3.617 m.
Moje útrata: 680,- Kč
27.3.2023 pondělí – Cholangpaty – Phedi – 18 km, stoupání 1.081 m, klesání 957 m
Mladé Němce z Freiburgu bolí hlava. Včera vylezli z městečka Dunche až sem, rozhodují se, že se raději vrátí. Gosainkunda Lake je ještě asi 800 výškových metrů nad námi, myslím že se rozhodli dobře. My už jsme aklimatizované z Langtangu, tak jsme v pohodě.
Vycházíme o půl deváté. Cesta je široká a vyskládaná kameny. Připojila se k nám poutní cesta z Dunche na Gosainkundu. Jezera ve výšce 4.400 metrů jsou poutní místa především Hinduistů. Předbíhají nás koníci s ženami, které nechtějí jít pěšky. Mrzne, tak jim to ani nezávidíme.
Po hodině jsme o 300 metrů výš v Laurebině. Stojí tu pár horských hotýlků. Pijeme čaj a chystáme se na závěrečný výstup. Kupujeme Snickers hned 6 kusů, mají je tu o 100 rupek levnější a to za 250 rupií.
Pokračujeme další tři hodiny po stezce až k jezerům Gosaindkund do výšky 4.400 metrů. Sluníčko svítí, kam se podíváš jsou hory. Dáváme si malou pauzu a objednáváme v restauraci polévku, placku, čaj a kolu.
O půl druhé opouštíme jezera a po sněhu stoupáme do sedla Laurebina 4.646 m. Je to docela drba, jdeme sami, všichni zůstali na noc u jezer v hotýlcích. V dáli slyšíme padat lavinu, ale nedokážeme odhadnout směr ani vzdálenost. V sedle se fotíme a Lucka konečně vytahuje čokoládu z domu, výš už nebudeme.
Za sedlem se honí mraky, přichází dva vyděšení mladí trekaři a že prý tam nemáme chodit, protože tam padají laviny a je to tam strašně nebezpečné, jen tak tak přežili. Ptáme se, kde přesně spadla lavina, ale nedostáváme žádnou odpověď. Ptám se jich od kud jsou a jaké mají zkušenosti s horama a lavinama. Jsou to Španělé a zkušenosti prý mají velké, byli na treku pod Everestem. No asi se nenecháme vystrašit od slečny s nalakovanými nehty, nohama v igelitových sáčcích a teniskách ve sněhu. Loučíme se a jejich rady ignorujeme.
Sestupujeme dvě hodiny k horským chatám v Phedi ve výšce 3.750 metrů. Celou dobu jdeme sněhem, na nohách pohorky, nesmeky jsme nechaly v batozích. Žádná místa, ze kterých by se mohla sesypat lavina jsme neviděly. Netuším z čeho byli Španělé tak vyděšení. Začínáme Helambu Trail.
V horském hotýlku Blue Star dostáváme dva jednoduché dřevěné pokojíky. Začínají padat kroupy a ven by psa nevyhnal. Do hospody přichází další dva hosté Novozélanďan Ian Hibbert se svým nosičem. Jde Great Himalaya Trail a má za sebou už 600 km, začal koncem února na východě nížinnou variantu. Má 70 let a od pohledu je to dobrodruh a taky horolezec, za mlada lezl po osmitisícovkách. Na nohách má běžecké boty New Balance s mohutnou podrážkou. Vykládá nám neuvěřitelné příběhy.
Venku mrzne, vypadá to na naši nejstudenější noc. Hotýlek je chatrný, ale máme střechu nad hlavou co víc si přát. Výška 3.700 m.
Moje útrata: 810,- Kč
28.3.2023 úterý – Phedi – Magingoth – 19 km, stoupání 956 m, klesání 1.336 m
Noc chladná, spalo se nám ale dobře s vědomím, že to nejhorší máme již za sebou. Po osmé opouštíme Phedi a klesáme. Dnes chceme dojít do Green View hotelu, vizitku jsme dostaly před několika dny, má to být luxusní hotel. Čeká nás spoustu klesání, ale i stoupání. Své pohorky jsem nechala paní domácí v Phedi, moc mi nesedí a tady je už doufám potřebovat nebudu. Jdu v běžeckých botech, sníh je pěkně vyšlapaný.
Za dvě a půl hodiny scházíme do první osady Gopte, jsou to jen dva hotýlky. Dáváme si zde zázvorový čaj a místní kokosové sušenky. Dlouho se nezdržujeme.
Stále jdeme více méně po sněhu, držíme se ve výšce nad 3.500 metrů. Stezka se vlní a musíme zdolat také hodně stoupání, tady se ukazuje, že do kopce nám to moc nešlape, jsme po včerejším dlouhém dni unavené. Většinou chodíme denně 1,5 až 2 etapy. Nechce se nám sedět odpoledne na hotýlku, tak raději šlapeme až do večera.
Dlouhý kopec nás přivádí k horským hotýlkům Thadepati ve výšce 3.690 metrů. Objednáváme si rychlý oběd jen polévky ze sáčku a placky. Na obloze se honí mraky, kdo ví co z toho bude. Obědvají s námi tři holky z Izraele, jedna šla koncem loňského roku celou Izraelskou stezku, tak si máme o čem vyprávět. Holky chtěly jít na východ do údolí Helambu, ale chatař jim říká, že cesta je uzavřená, jsou tam popadané mosty. Jdou tedy naším směrem.
Pan domácí nám dává vizitku svého Lama Hotelu, který je 1 km před Green View hotelem. Píše nám na vizitku pokoj a wifi zdarma.
Nebe se temní, spěcháme dál. Stezka klesá, ubývá sněhu, přibývají lesy a rododendrony. Potkáváme dohromady asi tak deset turistů s průvodci a nosiči, nečekaly jsme, že tu bude takový frmol.
Po čtvrté hodině míjíme Lama Hotel, tedy nevypadá to tu moc lákavě, navíc je dost brzo, tak raději popojdeme další kilometr a 100 výškových metrů do kopce. Bohužel náš Green View nevypadá o nic lépe. Luxusní hotel v horách, škoda slov.
Domlouváme si s panem domácím pokoj a wifi zdarma. Moc se mu to nelíbí, ale nakonec souhlasí. Slibovala nám to nějaká sestra z hotelu Langtang View. Místní mají úplně jiné levnější ceny. Pokoje jsou dřevěné, ale mají vlastní koupelnu. Kdyby se tu uklízelo, tak by se o jistém luxusu dalo mluvit. Jsme však v horách ve výšce 3.300 metrů a nevede sem silnice, tak jsme vděčné, že nemusíme chodit na záchod ven do mrazu.
U večeře oslovujeme další turistku paní v letech, určitě přes sedmdesát let. Je to Francouzska, celý život jezdí na dovolenou 2 x za rok do Nepálu. Má vždy stejného průvodce. Vypráví nám, jak je zasypal před více než týdnem sníh ve výšce 3.000 metrů, východně od nás. Byla to asi stejná sněhová nadílka, jako pod Everestem. Přišla nečekaně obrovská sněhová bouře, sněhu měli po pás, lidi zachraňovaly helikoptéry. Jí, jejímu průvodci a nosiči se podařilo sejít do lesa a najít malé místo bez sněhu, kde si postavili stan a přečkali noc. Zažili dost drsné dobrodružství. My měly docela hezké dny, jen v noci hodně lilo.
Včera jsme opustily území lidu Tamang. Nyní jsme na uzemí lidu Bhuitu. Výška 3.300 m.
Moje útrata: 600,- Kč
29.3.2023 středa – Magingoth – Chipling – 21 km, stoupání 820 m, klesání 1.744 m
Jedna z nejchladnějších nocí. Green View Hotel opouštíme v 9 hod, mrzne. Nespěcháme, dnes nás čeká cesta do vesničky Chipling. Asi půl hodiny jdeme ve sněhu. Poté pěšinu rozehřívá slunce a po sněhu brzy není památky.
Sestupujeme smíšenými lesy. Nad vesnicí Kutumsang je check point, vojáci si opisují naše údaje z pasu do sešitu, opouštíme národní park Langtang. Začíná být vedro, musíme do kraťas. V Kutumsangu nás odchytnou hned v prvním hotelu Namaste na oběd. Dáváme si vajíčka a hranolky, kupujeme pitnou vodu litr za 17,- Kč. Vede sem již silnice, ceny trochu klesly.
Ve vedru se vydáváme na další cestu do vesničky Gul Bhanjyang, jsou to jen 4 kilometry, ale trvá nám to. V mapě je několik hotelů, samé špeluňky a stejně vše zavřené. V obchodě kupujeme sušenky za 10 rupek a mangový džus za 30 rupek. Ke konci vesnice je stúpa se zlatými sochami, sedáme si zde na lavičku do stínu a nakoupené dobrůtky konzumuje.
Poslední úsek cesty do Chiplingu je nekonečný. Stoupáme lesem do sedla, poté lezeme na vyhlídkové místo. Svrchu koukáme na pár domků dole hluboko pod námi, to musí být Chipling.
Ve vesničce je pár hotelů, všechno plechové boudy až ten poslední Lama Hotel vypadá o dost lépe. Paní domácí nám ukazuje docela hezké pokoje s vlastní koupelnou. Zase potřebujeme dva pokoje. Ptáme se na cenu, první návrh je 1.000 rupií, druhý 500 rupií. Na tom se domlouváme.
Večeříme smažené nudle se zeleninou. Přichází Francouzka ze včerejška. Sedá si k nám a povídáme si. Je vidět, že je dlouho pouze se svým průvodcem a nosičem, potřebuje si poklábosit. Paní šla dnes stejnou trasu jako my a to je o několik desetiletí starší. Velký respekt.
Výška 2.200 m.
Moje útrata: 470,- Kč
30.3.2023 čtvrtek – Chipling – Káthmándú – 21 km, stoupání 907 m, klesání 1.737 m
Snídáme venku s výhledem do údolí. Francouzska nám radí co máme navštívit v Káthmándú. Přichází německý turista a zastavuje se na snídani, mluví o nějakém včerejším požáru v džungli. Nemáme chuť se s ním vybavovat, zrovna si prohlížíme booking a rezervujeme ubytování v Thamelu. Hotel Everest Nepal nabídl velkou slevu. Zaplatily jsme kartou 89 dolarů za třílůžkový pokoj na 3 noci se snídaní. Teď už jen tam dojít. Někdy mám pocit, že nás chtějí turisté něčím ohromit a tak si vymýšlejí, aby mohli o něčem mluvit. Španělé o lavinách, Němec o požáru. Oboje nesmysly.
Vycházíme před devátou. Nejprve pouze klesáme do vesničky Pati Bhanyjang. Rády bychom si v obchůdku koupily mangový džus a sušenky. Paní po nás chce dvojnásobnou cenu, než jsme platily včera. Dohadujeme se, do věci se vkládá nosič Francouzsky, který tu odpočívá. Platíme nakonec místní nízké ceny, kupujeme džusík a sušenky i nosičovi. Jsme turisti, tak se nás občas snaží oškubat, my se ale nedáme. Když nesleví na normální ceny, tak to prostě nekoupíme.
Stoupáme prudce do kopce, otepluje se. Procházíme mezi teráskami, občas míjíme nějaké stavení. Cesta vzhůru je nekonečná. Několikrát se míjíme s Francouzskou a jejími dvěma parťákama. Stále se držíme značené cesty v mapy.cz Helambu Trail.
Konečně jsme v poledne na kopci v Chisapani. V první hospodě je plno, jdeme tedy do další. Objednáváme si k obědu opět hranolky s volským okem. Vedle naší hospody stojí nakloněná budova, pozůstatek zemětřesení z roku 2015.
Kousek za Chisapani začíná další národní park Shivapuri Nagarjun. U vstupu musíme ukázat pas a zaplatit 1.000 rupií za permit. Park je ale krásný, tak peněz nelitujeme. Listnaté stromy, džungle a klid. Stoupáme poslední výškové metry do sedla Mountain Pass 2.466 m, za nedlouho již budeme jen klesat.
Dneska jdeme rychle, těšíme se na hotýlek v Káthmándú. Odpoledne procházíme obcí Mulkharka, špatně odbočíme. Všimneme si toho až už jsme o dost níže a vracet se nám nechce. Procházíme vesničkou, obcházíme domky až se nakonec napojíme na naši cestu. Vesničky jsou zde chudé, děti si hrají v prachu, zvířata jsou přivázaná na metrovém řetězu. Bída tu čouhá z každé chalupy.
Překračujeme řeku Bagmati Nadi a ocitáme se zase na chvíli v lese nebo spíš parku. Betonové schody a místní na výletě. Oslovují nás kluci asi 18 let, ptají se od kud jdeme. Tak jim říkáme, že z hor. Jsou z toho v šoku, neumí si představit, že by šli takový kus pěšky. Doprovází nás až do konce našeho treku do městečka Sundarijal.
Jsme asi 15 kilometrů od centra Káthmándú. Nastupujeme do autobusu a frčíme do velkoměsta. Neustále někdo vystupuje nebo nastupuje. Autobusové zastávky tu nejsou, stačí mávnout na bus.
Vystupujeme na konečné Baghbazar. Platíme 200 rupií za všechny tři, je to více než platí místní, ale co už. Nakonec je to jen 11,- Kč na osobu za hodinovou jízdu autobusem. Na náš hotel je to necelý kilometr, procházíme rušnými ulicemi, musíme uskakovat před motorkami.
Hotýlek je docela hezký. Jsme unavené, nejraději bychom si objednaly na pokoj pizzu, ale kdo ví jestli to tu vůbec jde. Po sprše jdeme ven, oslovuje nás majitel hotelu, ptá se jak bylo na horách. Vede nás do restaurace Gaia, je prý v okolí nejlepší.
Večeříme steaky a jako předkrm a pak znovu i jako dezert objednáváme ledovou kávu se zmrzlinou. Vše je výborné. V horách maso není a i kdyby bylo, tak bychom si ho neměly odvahu objednat. Ledničky tam nevedou.
Zítra si plánujeme prohlídnou město.
Výška 1.300 m.
Moje útrata: 1.560,- Kč
31.3.2023 pátek – Káthmándú – 10 km
Náš hotýlek Everest Nepal je parádní. Velká snídaně omeleta, zelenina, palačinka, tousty, ovoce, čaj a kávička.
Pěšky jdeme na Durbar Square, procházíme městem, všude je plno lidí, pořád uskakujeme, aby nás něco nepřejelo. Raději si bereme taxika a frčíme na kopec do Swayambhunathu opičího chrámu. Platíme vstupné 200 rupek na osobu. Taxikář nás ukecal, že nás odveze ještě do Bhaktapuru asi 20 kilometrů vzdáleného města. Platíme mu celkem 1.500 rupií.
Bhaktapur je staré královské město, jedna z nejzajímavějších památek Nepálu. Vstupné je vysoké 1.800 rupií na osobu. Byla jsem zde před devíti lety, docela si to ještě pamatuji. Naštěstí se zdá, že zemětřesení neponičilo hlavní stavby.
Začíná pršet, jdeme tedy na oběd, ale pršet nepřestává, tak chodíme po městě v dešti. Odpoledne se vracíme zpět do Káthmándú do čtvrti Thamel. Za taxi zpět platíme 1.000 rupií.
Stále prší. Nakupujeme dárečky a to sportovní tašky, termo láhve, koření a čaje. Jsme z toho dne ve městě více unavené, než z treku v horách.
Večeříme opět steaky v restauraci Gaia, výborné jídlo za 170,- Kč. Se setměním jsme na hotelu. Děláme si check in na nedělní odlet. Těšíme se domů, města moc nemusíme.
Moje útrata: 900,- Kč
1.4.2023 sobota – Káthmándú – 6 km
Nákupy dárků. Dobré jídlo v restauraci Gaia. Výborná Ayurvédská masáž 60 minut za 2.500 rupií = 430,-Kč, hned vedle hotelu.
Začíná hlavní trekařská sezóna, najíždí sem plno turistů. Jsem tomu ráda, v horách na davy trekařů netrpělivě čekají. Počasí na hlavní sezónu zatím nevypadá, je chladno, odpoledne prší. Zima byla bez sněhu, proto je jaro plné srážek, tak nám to alespoň říkali v horách.
Moje útrata: 900,- Kč
2.4.2023 neděle – přesun domů
Včera jsme si domluvily s majitelem hotelu dřívější snídani. V šest ráno nám personál servíruje omelety, palačinky, ovoce. Jsme rády, že nepojedeme na letiště hladové. Majitel nám nabídl zdarma odvoz na letiště hotelovou dodávkou, to se nedá odmítnout. Taxi stojí na letiště 700 rupií, což je 120,- Kč. Slíbila jsem napsat dobré hodnocení hotelu na booking, což také udělám. Skvělá poloha, klidné místo, vedle dobrá restaurace a masáže. Nákupní ulice hned za rohem. Výborná snídaně. Cena 10 dolarů na osobu a noc, pokoj celkem slušný, na místní poměry parádní. Nemáme si na co stěžovat. Hotel Everest Nepal Jyatha 30, Thamel můžeme jen pochválit.
Na letišti jde vše ráz na ráz. Před check inem zakopnu o tašku a natáhnu se na zem, dáma každým coulem. Neplatíme již žádnou odletovou taxu, tak jako v minulosti.
Moje útrata 70,- Kč
Statistika:
Kilometry celkem: 260 km
Převýšení nahoru: 12 km
Převýšení dolu: 12 km
Počet dní na treku: 12
Moje útrata: 12.000,- Kč
Letenka: 22.600,- Kč
Dárečky: 3.000,- Kč
Kurz: 1 rupie = 0,17 Kč