28.9.2023 čtvrtek – Forstgarten – Admont – Buchsteinhaus – 10 km, stoupání 1.000 m
Nádherné ráno v campu Forstgarten. Modré nebe, hory kam se podíváš. Za ty dva týdny co jsme tu byly naposledy se ochladilo. Tentokrát je tu s námi navíc Katka. Balíme stan a vaříme snídani. Přesunujeme se autem do Admontu, dnes máme v plánu před tůrou navštívit největší klášterní knihovnu světa v opatství Admont, které bylo založeno v 11. století.
Kupujeme vstupenky jednu za 16,50 euro, v knihovně trávíme asi půl hodiny, další hodinu procházíme muzea. Knihovna je velkolepá, dlouho jsem se sem chystala.
Jdeme na kávičku a zákusek do kavárny. Je po jedné hodině a my pořád trčíme v dolině. Musíme se pohnout. Vracíme se autem do našeho campu a parkujeme zde. Je to úplně nejlevnější parkování. Všechny ostatní parkoviště co jsme v okolí našly jsou placené za 6 euro na den.
Bereme si lehké batohy a vycházíme do hor na Buchsteinhaus. Cesta vede nejprve údolím, později stoupáme serpentinami do kopce lesem. Slunce praží a je skutečně vedro. Po páté hodině jsme na chatě, 1.000 výškových metrů máme za sebou.
Chata je maličká a krásná. Celkem nás je tu na noc deset hostů, ubytovaní jsme ve dvou pokojích. Nocleh máme s horo kartou za 16,50 euro. Před večeří se jdeme projít, zapadá sluníčko, okolní hory jsou nádherný. Objednáváme si dohromady dvě večeře jedna za 25 euro a tři snídaně jedna za 15 euro. Večeře je velkolepá, dýňová polévka, čočka se slaninou, knedlíky a palačinky. Jídla je tolik, že ho ve třech sotva sníme.
Spíme v lágru se třema chlapcema, ti jsou fajn, hlavně nechrápou, máme otevřené okno dokořán, ale i tak je vedro, moc dobře se nevyspíme. Péřové spacáky jsme táhly zbytečně, jsou tu peřiny a povlečení.
29.9.2023 pátek – Buchsteinhaus – Gross Buchstein – Klinke hutte – 17 km, 800 m stoupání, 1.800 m klesání
Probouzíme se do sluncem zalitých hor. Ticho, klid a mír. Jestli mne něco dokáže uklidnit a nabít energií tak jsou to hory. Snídaně je bufet. Donesly jsme si na chatu spoustu jídla, tak si ani nemažeme svačiny, jednou jsme za dámy.
Necháváme si na chatě bágly a na lehko vyrážíme normálkou na Gross Buchstein – 2.224 m. Na tento kopec směřují všichni z chaty, někteří s lanem do stěn, jiní na feraty.
Hory jsou tu skutečně krásný, v údolí se drží mlha, ale tady je horko na kraťasy. Stoupáme pěšinou nad chatu, po vrstevnici pokračujeme sypající stezkou číslo 641. Míjíme první odbočku k feratám. Druhá odbočka je naše.
Cesta je exponovaná, v podstatě lezeme zajištěným žlabem do sedla. Ocelová lana jsou připevněna ke skále téměř celou cestu. Na to že je to normálka, tak teda docela drsný. Opět se potvrzuje, že Rakušani nejsou žádná ořezávátka.
Trochu jsme to podcenily, měla jsem za to, že zpátky na chatě budeme za tři hodiny, ale to sotva stojíme na vrcholu Buchsteinu. Ze sedla již byla cesta naštěstí snadná. Nevzaly jsme si moc jídla ani pití. No co už.
Kocháme se výhledy, překrásné hory na všechny strany. Potkaly jsme jen pár lidí, jinak jsme sami. Zpět do sedla se jde pozvolna pohodlnou pěšinou. Sestup žlabem po lanech trvá déle. Dolu to jde vždycky hůř.
Cesta zpět je nekonečná. Před chatou potkáváme dvě holky z Čech, lezou na kopec rovnou z údolí, klobouk dolů 1.800 m převýšení nahoru a pak zase dolu. Přejeme jim hodně štěstí.
Odpoledne jsme zpět na chatě, objednáváme si polévky, pití a jedny špecle se sýrem dohromady. Sotva to sníme, porce jsou tu obrovské. Na chatě se chystá nějaká sláva, helikoptéra sem dovezla hudební aparaturu a stále sem naváží plno krámů. Personál chystá šampaňské. Jeden ruský turista odlétá helikoptérou nechce se mu asi sestupovat lesem. České holky se vrací, na Buchstein nevylezly, lekly se těch lan a exponovaných úseků. Škoda, když už vylezly takovou drbu z doliny.
Bereme si své věci a sestupujeme do údolí. Cesta lesem je nudná, pouštíme si nahlas podcasty, nejvíce nás baví Krimi skutečné případy.
U auta jsme až večer po tmě. Přesunujeme se na chatu Klinke hutte, kde máme na dnešní noc rezervaci. Už bude skoro osm hodin, raději tam volám, že už jsme na cestě. Je to prý v pohodě, počkají na nás. Na chatu jedeme placenou silnicí. U závory si vyzvedneme lístek mineme parkoviště, je zde další závora, načteme tu náš lístek a závora se zvedne. Platit budeme až zítra při výjezdu 8 euro.
Pokračujeme dál na chatu, o půl deváté jsme u Klinke hutte, parkujeme auto a jdeme se ubytovat. Domácí nás vítají, hned mne oslovují jménem, pamatují si, že jsme tu před dvěmi týdny spaly. Platíme 12 euro za nocleh a 14 euro za snídani. Tedy pouze doplácíme. Zálohu 10 euro na osobu jsem jim před pár dny posílala na účet. Dostáváme samostatný pokoj, paráda můžeme si pustit na dobrou noc film.
Padáme do postelí, jsme KO. Skutečně unavené. Ten dlouhý sestup nám dal zabrat. Je tu krásně chladno tak se snad lépe vyspíme.
30.9.2023 sobota – Klinke hutte – Riffel – Klinke hutte – Sagraben – 11 km
Ráno je zataženo, mlha a mrholí. Není nám tady přáno, před dvěma týdny nám tu lilo. Ptám se pana domácího jaké bude počasí, říká ať nespěcháme, kolem poledne má už být hezky. Tak jo, pomalu snídáme, vypiju tři kávy a spousty čaje.
O půl jedenácté s Hankou opouštíme chatu, již neprší. Katka na nás čeká na chatě, po včerejšku ji bolí z těch sestupů koleno.
Stoupáme pěšinou přímo nad chatou. Čeká nás převýšení asi 800 metrů do kopce. Většina lidí jde na feraty a lézt s lanem. My s Hančou máme v plánu projít takový hřebenový oblouk nad chatou přes vrcholy Riffel 2.106 metrů a Kreuzkogel 2.011 metrů.
Mlha se stále drží, pod hřebenem se pasou kamzíci. Pěkně vyfukuje. Včera bylo horké léto, dnes už je podzim. Všechny lidi z chaty jsme předběhly, na Rifflu jsme už sami, sestup z něj je exponovaný zajištěn lany. Tráva je stále mokrá, docela to klouže.
Z Kreuzkogelu vede cesta již po loukách. Miljíme pouze dva turisty, jsme na horách prakticky sami. Po čtyřech hodinách chůze jsme zpátky na chatě. Byla to super tůra.
Bereme auto a sjíždíme po horské silničce dolů. U první závory načteme náš včerejší lístek, závora se zvedne. U dřevěného domku vlevo je pokladna, platíme tu 8 euro. Poslední závoru si otvíráme stále stejným lístkem.
V Admontu jdeme do cukrárny a pak už jedeme do campu. Včera nám psal kamarád, že bude dnes stanovat kousek dál od našeho campu Forstgarten směr Vídeň. Jedeme tedy za ním do vodáckého campu v Sagrabenu.
Stan stavíme v malém kempu Sagraben před městečkem Palfau, asi půl kilometru od hlavního kempu. Je tu klid a pohoda. Jsme tu skoro sami. Projdeme prázdný kemp a nasbíráme dřevo na oheň, sedíme u něj do tmy, dokud hoří. Další krásný den za námi.
1.10.2023 neděle – cesta domů
Jedeme se podívat k lanovkám pod kopec Hochkar 1.808 m vysoký. Stopne si nás borec od Prahy. Potřebuje se dostat k lodi a přítelkyni, kterou má někde u vody. OK to není problém. Říkám že mi jedeme pod Hochkar 1.808 m a odbočujeme v Lassingu, údajně tam jede taky. Paráda. Pouštím ho dopředu a sedám si ke Katce na zadní sedadlo. Naviguje Hanku ať odbočíme z hlavní a jedeme kamsi do lesa a že se tudy dostaneme taky do Lassingu, je mi to divné, protože mám před sebou mapu a jasně vidím že to tak být nemůže. Borec pořád mluví a tvrdí, že jedeme správným směrem. Jasně mu říkám, že my jedeme jinam, ale on trvá na svém. OK tak jsme ho zavezly 8,5 km k jeho lodi a teď se budeme vracet zpátky. Sotva poděkuje a utíká pryč. Stačilo kdyby nás požádal, tak ho těch 17 kilometrů navíc zavezeme, ale takhle blbě si vymýšlet, to nechápu. Jsme z toho docela překvapené.
Pod Hochkarem si dáváme kafe a štrůdl, jsou tu taky docela hezké hory. Loučíme se s kamarádem, přijel sem na malém skútru a tak musí vyrazit zpět, chvíli mu to potrvá.
Zastavujeme na termálním koupališti Ybbstaler v Gostlingu. Platíme si vstup na 2 hodiny na bazén a saunový svět, cena 18,50 euro. Voda v bazéně je slaná a příjemně teplá, sauny jsou skvělé a bez plavek, až na ty tlustý, nahatý dědky. Připadá mi jako by se tu legalizovali úchylové kteří se odhalují. Pořád jsou nám v patách. Kača je tu jediná mladá holka, ale dědci se nedočkají ručník si nesundá.
Doma jsme až po osmé hodině večer. Únava je značná. Jsme smutné asi to byly poslední letošní Alpy.