7.8. – 30.8.2025
7.8.2026 čtvrtek – přesun do Alp – Saint Gingolph
Poprvé co se přesunujeme do Alp letadlem. Letíme s Marťanem z Prahy do Ženevy s easyJet. Za jednosměrnou letenku jsme zaplatili na osobu včetně zavazadel 2.400,- Kč.
V Ženevě jsme za chvíli. Let je krátký, jen to hodinové zpoždění si mohli odpustit. Na letišti je malý Decathlon, bohužel plynové kartuše zde momentálně nemají, kafe ráno nebude.
Ještě v Praze jsem si stáhla aplikaci švýcarských drah SBB mobil, kde si hledáme spojení na začátek našeho treku GR 5. Vlak nám jede z letiště každou hodinu. Nedaří se nám připojit k letištní WiFi, tak si lístky na vlak kupujeme v automatu. Jeden lístek stojí 50 švýcarských franků, levné to teda není. V 18:55 odjíždíme vlakem IR 90 směr Brig, objíždíme Ženevské jezero. Přesedáme v St. Maurice na vlak R 91 do Monthey, kde se přesunujeme na autobus EV 1 do Saint Gingolph. Na oba přestupy máme 4 minuty. Trochu jsme se proběhli.
Ve švýcarském městečku Saint Gingolph jsme po půl desáté večer. Hned u zastávky autobusu teče z trubky studená voda, nabíráme na noc. Pěšky překračujeme hranici do Francie, je to jen 300 metrů. Přecházíme po mostě řeku La Morge a scházíme k Ženevskému jezeru na začátek GR 5. Slunce dávno zapadlo, fotíme se a kocháme.
Po tmě s pouličním osvětlením začínáme GR 5. Opuštíme městečko Saint Gingolph, po 1,4 km si podél lesní cesty stavíme stany. Je půl jedenácté, pro dnešek toho máme dost. Výška 550 m.
1 km +180 m
Moje útrata: 50 franků
8.8.2026 sobota – Saint Gingolph – La Chapelle d´ Abondance
Stezka GR 5 přes Alpy začíná u Ženevského jezera a končí u Středozemního moře v Nice. Délka 620 km a celkem brutální převýšení. Zakoupila jsem si průvodce od Cicerone, trek je v něm rozdělen na 28 etap. Původně jsme měli mít 5 týdnů volno, což by asi bylo akorát. Jenže se nakonec musím vrátit domů za 3 týdny. Včera večer u startu byl Marťa plný optimismu jako že to za ty 3 týdny doběhneme. Dneska se ale od rána táhneme, nejde nám to.
První zastávku si děláme ve vesničce Novel v restauraci Les Chemins du Léman. Ubytování hosté zde zrovna snídají. Objednám si velké kafe a colu. Dobíjím mobil, peru ponožky a trochu se umývám. To kafe bodlo. U kostela si dopouštíme z kohoutku vodu, filtrujeme.
Od rána svítí slunce. Lezeme stále do kopce. U parkoviště L Enclos teče potok a v lese u stezky je temné místo na postavení stanu. My pokračujeme do kopce do vesničky Chalets de Neuteu 1.700 m, je to jen pár dřevěných domků. Teče zde z trubky voda. Dobíráme do flašek, opět filtruji.
Slunko peče, ale stejně musíme do kopce do sedla Col de Bise 1.915 m. Kam se podíváš jsou vápencové hory. Máme za sebou 1.400 výškových metrů. Dostali jsme se na okruh z chaty pod náma, najednou je tu extra plno lidí s malými batohy.
Scházíme do doliny Bise. Hory kolem jsou nádherný. U velkého parkoviště stojí několik restaurací, sedáme si do první z nich. Menu je ve francouzštině a signál tu není, nepřeložíme si nic. Rozumíme jen omeleta, tak si ji objednáme, k tomu sirup s vodou a kafe nakonec. Dostáváme obrovskou omeletu se slaninou, rajčaty a salátem. Dobře jsme si vybrali, nezůstalo nic. Platím kartou 22 euro, Marťa bez kávy 18,80.
Jsou tři hodiny odpoledne, chtělo by to zalehnout do stínu. Bereme batohy a stoupáme do sedla Bosse 1.816 m. Pod prvními smrky si děláme siestu.
Stoupáme do dalšího sedla Bosse 1.816 m. Stále je vedro. Lidí ubylo, zůstali jen ti s velkými batohy a těch je jen pár. Ze sedla nás čeká sestup do údolí. První etapa končí v městečku La Chapelle d´Abondance. Scházet do města na noc se nám úplně nechce.
Míjíme stádo krav, s něma se spát nedá. U parkoviště a piknikového místa Abri de Chevenne je cedule s nápisem bivakovací místo pro GR 5. Stan tu smí stát od 19 do 9 hodiny. Prostě přes noc. Paráda, zabíráme jeden stolek a vybalujeme se. Koupu se v potoce a chystám se postavit stan. Přijíždí auta, lidi přijeli grilovat, bude tady nějaká párty. Nabízí nám pivo, Marťa neodmítne. Tady se spát nedá. Balíme.
Sestupujeme do údolí, na každém rovném místě je zaparkované obytné auto, dokonce i v lese. Už to vypadá, že sejdeme až do údolí. Kilometr nad městem hned u cesty nacházíme rovný travnatý plac ohrazený kládami, obytná auta se sem nedostanou. Sice nás budou rušit auta, ale potok je stejně hodně slyšet. Nic lepšího dnes nenajdeme. Stavíme stany. Výška 1.100 m.
18 km +1.700 m -1.200 m
Moje útrata: 30 euro
9.8.2026 neděle – La Chapelle d´Abondance – Chaux Fleurie
Až do noci kolem nás občas projelo auto, vyspala jsem se i tak celkem dobře, Marťanovi ten provoz vadil víc. Scházíme kilometr do městečka. Všechno tu ještě spí. Obchod s potravinami má již otevřeno a v regále nabízí plynové bombičky se závitem 230 gr za 6,50 euro. Kupujeme, konečně můžeme vařit.
Snídáme hned vedle v pekárně, která má denně otevřeno od 6 hodin. Venku mají elektrickou zástrčku zabíráme u ní stolek a dobíjíme mobily. Vedle nás pečou chleba v peci, kde topí dřevem. Chystám se ten chleba koupit, ale než se rozhodnu, tak je tu fronta až ven.
Posunujeme se k řece. Vaříme si čaj a další kafe. Zevlíme tady do půl jedenácté. Ideální čas vyjít do hor. Vedro na padnutí, ale zase jdeme téměř sami. Naštěstí brzy vstupujeme do smrkového lesa.
Rychle nabíráme výškové metry. V jednu hodinu přicházíme k domku Les Crottes ve výšce 1.550 metrů. Pasou se zde krávy a níže pod domkem je trubka na vodu a koryto. Pramen je slabý, chce to trochu trpělivosti. Vaříme si čaj, dojídám pečivo z domu s tuňákem. Začíná drobně pršet. Schováváme se pod stříškou u dveří domku, čekáme až přestane. Máme za sebou třetinu druhé etapy, musíme dnes ještě něco ujít.
Nebaví nás tu sedět, tak vyrážíme stále do kopce. Oblíkám pláštěnu a šlapu. Za hodinu je po dešti. Přecházíme sedlo a sestupujeme dolinou. Míjíme statky kolem kterých se pasou krávy.
Celé odpoledne jdeme prakticky sami. Blížíme se k restauraci u silnice v sedle Bassachaux 1.778 m. Plánujeme co si všechno objednáme. Hlad nás žene. Na večeři je ale údajně brzo, přitom je šest hodin. Ještě se nevaří. Ukecáme je alespoň na omeletu. Jídlo je skvělé a hlavně zeleninový salát. Platím i se spropitným 20 euro.
Paní chatařka se ptá kam jdeme a nabízí plac k postavení stanu. Údajně až k chatě Chésery není voda. U chaty Chésery končí 2. etapa, my se chystáme postavit stany ještě před chatou, chata je totiž už ve Švýcarsku. V mapy.com máme nějaké prameny, tak je prozkoumáme.
Vodu jsme si napustili z kohoutku v šachtě pod poklopem, na který jsme narazili v lese při sbírání borůvek. Stany si stavíme ve výšce nad 1.800 metrů, poprvé budeme spát skutečně na horách. Slunce zapadá, dnes byl krásný den. Poctivě vypínám stan, na noc je hlášený déšť. Výška 1.860 m.
18 km, + 1.300 m – 470 m
Moje útrata: 46 euro
10.8.2026 pondělí – Chaux Fleurie – Le Crét
Noc klidná a teplá. Mám sebou nový péřový quilt Cumulus 600, jsem z něj nadšená. Vaříme si snídani, ovesná kaše bez mlíka je hnus. Jenže jsem se před odjezdem stěhovala a sušený mlíko je bůh ví kde. Před osmou vycházíme.
Nejprve šlapeme do sedla Chésery 1.992 m, později míjíme chatu stejného jména. Vstoupili jsme do Švýcarska, zůstaneme zde několik hodin. U chaty leží jezero Lac Verd, krása kam se podíváš.
Od rána se míjíme s pánem a paní z Kalifornie. Jsou to hikeři, paní má za sebou CDT, AZT a CT. Vždycky si chvíli pokecáme. Děkuje mi že si s ní vykládám, místní anglicky nemluví. Chválí mou angličtinu, je prostě milá.
V chatě Lapisa 1.800 m si na chvíli sedáme k venkovním stolům. Kupuju si kapučino a koláč, platím 9,50 franků. Paní si koupí jen kafe za 4 franky a vytáhnou si svačinu a svoje pití. Chvíli se nic neděje, ale pak vyletí servírka a pěkně ji anglicky spucuje. Kaliforňanka musí to svoje jídlo a pití schovat. Vtipné na tom je, že já se servírkou mluvila anglicky a ona mi odpovídala francouzsky, protože anglicky údajně nemluví. Takže jak to je vlastně s tou jejich znalostí angličtiny?
Pokračujeme po zpevněné široké prašné cestě. U pramene si Marťan vaří polívku a já čaj. Až do sedla Coux 1.920 m se té cesty nezbavíme. V sedle je plno turistů, kupujeme si zde zmrzlinu, 2 kopečky za 10 euro.
Jsme zpátky ve Francii. Ta blbá štěrková cesta pokračuje. Horskou pěšinku jsme si užili jen dopoledne. Scházíme k potoku La Dranse de la Manche. Kousek popojdeme proti proudu, děláme si obědovou pauzu. Vařím jediné adventure menu co mám a to kuře s rýži. Pereme trika a koupeme se.
Triko si oblíkám ještě mokré, jak vyjdeme na slunko, tak rychle uschne. Sestupujeme do doliny, třetí etapa končí v městě Samoens. Nemáme v úmyslu tam dnes sejít, zůstaneme na noc nad městem a ráno tam seběhneme.
K odbočce na chatu Golese váháme, jestli si zajdeme na něco dobrého. Nakonec to zamítáme a jdeme dolů. Na této chatě nocují naši známí z Kalifornie.
V malé osadě Allamands si nabíráme z trubky vodu. Stojí zde malý kostelík z počátku 19. století, zrovna když se dívám oknem dovnitř, tak mne do nohy píchne vosa.
Stany si stavíme v lese kousek nad parkovištěm Le Crét. K večeři vařím francouzské dehydrované těstoviny. Je to celkem dobrý. Dostávám od Marti k snídani rýžovou kaši s mlékem a borůvkami. Ke kapučinu mi na horské chatě dali navíc malou smetánku. Mám ji schovanou, ráno si ji dám do kávičky. Život je krásný. Výška 1.040 m.
22 km +925 m -1.700 m
Moje útrata: 14,50 euro
11.8.2026 úterý – Le Crét – Le Lignon
Před devátou jsme v městečku Samoens. Sedáme si do baru Linstant by Mathilde a objednáme snídani, bagel s vajíčkem a slaninou, kávičku a colu. Karafu vody dostáváme zadarmo. Dobíjíme si elektroniku, vydržíme tu sedět hodinu.
Přesunujeme se do potravin. Marta si kupuje jen bagetu, má jídla z domu ještě dost. Já jsem už vše snědla, musím koupit zásoby na 2,5 dne. Hikerské jídlo tu nevedou, kupuji bagetu, sýry, chipsy, sušenky, banány, nudlové polévky a kokosové mléko do kaše. Nacpu to vše do batohu. Podél potoka město opouštíme.
Šlapeme po GR 5 kolem řeky Le Giffre. Na řece je živo, po proudu sjíždí rafty a nafukovací kajaky. Hned bych si to sjela s něma. Miluju jakoukoliv vodu. Před odjezdem do Alp jsem si čtyřikrát sjela na kánoi Moravu z Postřelmova do Lukavice a Moravičan. Řeka je život.
Lezeme zase do kopce, místy přelézáme kovové žebříky. Vedro a dusno na padnutí. Po poledni scházíme pod most a koupeme se v ledové vodě. Nemáme plavky, tak si musíme hledat opuštěná místa. Pod mostem je klid.
Obědovou pauzu trávíme ležením na louce ve stínu smrků. Díváme se na předpověď počasí, za týden má pěkně pršet, dva dny dokonce 30 mm, tak to se teda netěším. Uvidíme co se z toho vyvrbí.
Musíme se pohnout, dnešní etapa končí na hřebeni v horách, čeká nás pěkný stoupák. Vlečeme se jako šneci. Chvilku se zastavujeme u vodopádu Rouget, parkoviště 100 metrů, z toho plyne mraky lidí. Vodopád je ale krásný.
Plánujeme si za kilometr v restauraci Lignon zmrzlinový pohár. Nestihneme tam ale dojít, začíná bouřka. Máme štěstí, zrovna jdeme kolem prázdné chaty s přístřeškem před dveřmi. Sedíme tu schovaní asi hodinu. Podle předpovědi mělo spadnout 3 mm srážek. Otevřely se nebesa a hodinu lilo. Hromy a blesky přišly v zápětí.
Přestalo pršet, na nic nečekáme a šlapeme do kopce, zmrzlinový pohár necháme na jindy. Déšť se má brzy vrátit, proto půl kilometru nad parkovištěm Lignon stavíme v lese stany. Není ještě ani šest hodin a hlavně jsme toho moc neušli. Ve čtvrtek musíme být v Chamonix, máme tam rezervaci ubytování, přijedou za náma kamarádi. Zitra budeme muset přidat, flákání skončilo. Výška 1.230 m.
15 km +637 m -412 m
Moje útrata: 32 euro
12.8.2026 středa – Le Lignon – Chalets d´Arlevé
Kaši si vařím z kokosového mléka, není to teda nic moc, sním to všechno. Celé dopoledne to vypadá, že budu každou chvíli zvracet, je mi z toho mlíka fakt blbě. Nejspolehlivější léčba je to rozchodit.
Dnes jsme vyrazili brzo, nejprve jsme sešli 300 metrů zpět na parkoviště, stojí zde luxusní kadibudka, ta se musí využít. Přímo u chaty jsou postavené na asfaltě stany. Nejspíš už včera večer hikeři nestihli před deštěm dojít dál. Pršelo od sedmé do jedenácté.
Stoupáme dolinou do kopce s ostatními turisty. V sedle d´Anterne 1.816 m se rozprostírá louka. Smí se zde bivakovat. Tady jsme včera chtěli stavět stany, kdybychom se nepovalovali u řeky na louce, tak bychom to před deštěm stihli.
Asi kilometr za sedlem teče potok. Několik turistů tu posedává, u mostu je krásná tůňka, kraťasy a triko jdou dolů, koupel v ledové vodě probírá. Než si stihl někdo povšimnout, tak jsem oblečená. Na horizontu se objevil vršek Mt Blanku. Nečekala jsem, že to bude na živo tak velkolepý.
Na chatě Anterne 1.800 m jsme před polednem. Je to jen malá dřevěná chatička se stolky venku. Nevede sem silnice. Chvíli přemýšlíme, že si něco objednáme, ale jednak je brzy a mně není ještě úplně nejlíp.
Pokračujeme ve výstupu. Hory se před námi rozevírají. Vody na pití je tu všude dost, u chat jsou většinou trubky ze kterých vytéká voda. Tečou zde taky potůčky, ty se dají použít stejně dobře. Dostáváme se k jezeru Anterne, lákavá vodní plocha. Zakázáno je zde jak koupání, tak jen namočení nohy, všichni zákaz dodržují.
Přecházíme sedlo Anterne 2.257 m, prozatím nejvyšší bod našeho výletu. Sestupujeme k chatě Moede Anterne 2.000 m. Je po poledni, kupujeme si tu omeletu se slaninou a oranžádu, cena na osobu 16 euro.
Popojdeme asi kilometr k potoku, vytahujeme mokré stany a leháme si na kamení. V tůňce se koupeme. Je to blaho. Jakmile stany uschnou jdeme dál, beztak bude odpoledne zase bouřka, potřebujeme ještě dnes něco ujít. Zítra na nás čeká Chamonix, moc se těším.
Scházíme k řece La Diosaz, docela to teče a v řece jsou velké tůně, jenomže je tam plno mladých kluků. Bez plavek to asi nepůjde. Stoupáme pozvolna od řeky 2 kilometry k ruinám chaty Arleve, je zde v mapě zaznačen bivak.
Tři stany již stojí i když je teprve půl šesté. Dovolené je stan postavit až od sedmi hodin. Problém je, že brzy přijde bouřka a těžko tady budeme sedět v pláštěnkách a čekat na sedmou hodinu. Jdeme si pro vodu k vodopádu, taky se myjeme. Stany stavíme po šesté hodině. Bouřka přichází v zápětí, sotva jsem si stihla uvařit nudlovou polévku. Výška 1.870 m.
17 km +1.500 m -800 m
Moje útrata: 16 euro
13.8.2026 čtvrtek – Chalets d´Arlevé – Chamonix
Nakonec nás spalo na bivakovacím místě 10 hikerů. Vstáváme před šestou, vycházíme o hodinu později.
Přibližně po hodině chůze u cesty nacházíme hezké místo na stan. Kolem by se dalo najít více placů, mohli jsme včera dojít klidně sem. Vodu je potřeba vzít u vodopádu kousek za bivakovacím místem Arlevé.
Na sedle Brévent 2.368 m jsme po osmé hodině. Křižujeme tu TMB. Zdravíme se s klukama co jdou okruh kolem Mt Blanc, dnes je to jejich poslední etapa. Stěžují si na množství hikerů na trase. Každý den stovky hikerů.
Scházíme do Chamonix, čím jsme níže tím se otepluje. V centru horského městečka jsme po poledni. Sedáme si na náměstí do restaurace a objednáme steaky. Klíče od apartmánu si můžeme vyzvednout až ve 3, tak se přesunujeme do cukrárny na pohár. Stejně musíme oslavit ten můj svátek.
Bydlíme v malém bytečku pro 5 osob s výhledem na Mt Blanc. Kamarádi přijedou Flixbusem z letiště Geneva v 10 večer. Potřebujeme si vyprat a dát se trochu do kupy. V podvečer jdeme do města podívat se na sochu horolezců, kteří jako první vystoupali na Mt Blanc. Ve sportě si Marťa kupuje hůlky, svoje dnes zanechal někde v horách. Nakonec nakupujeme ve Sparu nějaké jídlo. Výška 1.050 m.
16 km + 500 m – 1.800 m
Moje útrata: 140 euro
Zatím jsme ušli 107 km a vystoupali 6 km do kopce.
14.8.2026 pátek – Chamonix – Les Contamines Montjoie
Chystáme si k snídani smažená vajíčka. Je potřeba využít kuchyni. Byteček pro 5 osob Jonguille 5 má skvělou polohu u autobusového nádraží Sud. Výhled z balkonu na Mt Blanc je dechberoucí. Za noc jsme zaplatili 4.500,- Kč. Po osmé vracíme klíčky a jdeme na autobus.
Čekáme na linku 1, která jede do Les Houches, bus jezdí každých 30 minut. Lístek nám prodává paní průvodčí ještě na nástupišti, platíme něco málo přes 2 eura.
Vystupujeme v centru u informací. Stojí zde známá brána Tour du Mont Blanc. Fotíme se u ní. Šlapeme asi kilometr k lanovce Bellevue. Kupujeme si lístky za 19 euro a frčíme nahoru. Trošku jsme si ten start zjednodušili.
Jdeme variantou TMB z Bellevue 1.801 m. Nejprve lezeme na Col de Tricot 2.120 m. Spoustu lidí jde s námi. Jednak hikeři, kteří šlapou okruh a taky jednodenní turisté. Dlouho jsem tolik lidí v horách nepotkala. Je to děsivé. Místní jsou naštěstí milí lidi, prakticky s každým se zdravíme.
Scházíme na chatu de Miage 1.550 m. Údolím teče potok z ledovce, nabíráme si z něj láhve. Začíná hřmít, raději se balíme a letíme přes kopec Truc do města Les Contamines Montjoie. Trochu prší, ale nestojí to celkem za řeč.
Sedáme do creperie a objednáme si palačinky, kafe a limču. Jsme docela unavení, ty prudký sestupy nám dávají zabrat. Ve městě jsou obchody s potravinami a vším možným.
Procházíme údolím směrem do hor. Končíme za městem blízko kempu na bivakovacím místě Tiralarc. K dispozici tu pro nás jsou stoly s lavicemi pod střechou, velký trávník na postavení stanů a čisté kadibudky. Na osobu platíme 5 euro v dřevěném domečku, který se otevře v 7 hodin večer.
Vaříme a stavíme stany. V noci jsme moc nespali, dnes to snad bude lepší. Výška 1.200 m.
15 km +619 m -1.231 m
Moje útrata: 49 euro
15.8.2026 sobota – Les Contamines – La Ville des Glaciers
Po šesté vstávají prakticky všichni, celkem nás tu spalo asi tak 12 lidí. Myslím, že ti co přišli po osmé už ani neplatili, nebylo komu. Těch 5 euro jsme tu rádi nechali, vše je čisté. Vedle mne spali dva mladí Poláci z Poznaně, chvíli spolu kecáme.
Vycházíme v 8 hodin a s námi celé město. Davy hikerů s velkými batohy nebo malými batůžky. Jdeme s davem. Připadám si jako na Caminu posledních 100 kilometrů před Santiagem. Stovky lidí v zástupu. Máme z toho depku, tohle dlouho nevydržíme.
Míjíme chatu La Balme, kousek od ní leží bivakovací místo. Včera jsme sem chtěli dojít na noc, neměli jsme už ale sílu.
Po pár hodinách chůze v zástupu odbočujeme k řece, leháme si, koupeme se a sušíme stany. Vařím si kávičku a dojídám bagetu. Davy zatím odešly. Nejvíc je tu místních, taky hodně Korejců, Číňanů, Američanů.
Už se dá trochu volněji na trailu dýchat i když pořád je na stezce dost lidí. Stoupáme do sedla Bonhomme 2.329 m. Většina lidí jde stejným směrem jako my. Od rána svítí sluníčko.
Na rozcestí TMB a varianty TMB si děláme pauzu. Filtrujeme vodu a odpočíváme. Tady na tomto místě se musíme rozhodnout, jestli půjdeme GR 5 nebo budeme pokračovat v TMB. Já a Marťan v tom máme jasno, ty davy jsou na nás příliš i když hory jsou zde krásné. Lucka jde TMB. Nechceme ji tu nechat samu v tom davu, bereme tedy variantu do La Ville de Glacier a všichni tři pokračujeme v TMB. Přecházíme zatím nejvyšší bod treku a to Col des Fours 2.665 m.
Ocitáme se najednou téměř sami v horách. Davy jdou hlavní cestou do Les Chapieux. Konečně se můžeme radovat z krásy hor. Na této cestě potkáváme jen pár hikerů.
Sešli jsme až do mini vesničky La Ville des Glacier 1.790 m. Ve FarOut je poznámka, že se dají postavit u parkoviště stany. Jdeme se zeptat do farmy sedláků, jestli je to možné. Pán mluví jen francouzsky ukazuje mi místo pod parkovištěm a někde do dáli k řece. Jelikož přichází bouřka tak si jdeme postavit stany na travnatou terasu pod parkovištěm. Parkují zde jen dvě auta. Jsou tu čisté záchody, umyvadla, tekoucí voda a stůl s lavicemi. Přesně takto jsme si to představovali. Stany stihneme postavit a přichází bouřka, trochu zaprší a nebe je zase modré.
Vaříme večeři. Výhledy na okolní hory jsou velkolepé. Nikdo jiný si tu stan nepostavil, vypadá to že budeme mít klidnou noc. Výška 1.800 m.
18 km +1.479 m – 866 m
Moje útrata: 0
16.8.2026 neděle Ville des Glaciers – Col Checrouit
Večer přijelo jedno obytné auto a přišli dva hikeři. Noc byla klidná a teplá. Spali jsme 5 kilometrů nad vesnicí Les Chapieux, kde nocuje většina hikerů. Hodláme si udržet náskok před hlavní vlnou. Vycházíme v 7 ráno. Po trase potkáváme občas postavený stan, hikeři zrovna vstávají.
Šlapeme do sedla Col de la Seigne 2.515 m. O půl desáté stojíme v sedle na hranici Francie a Itálie. Slunko pálí, musíme se namazat krémem na opalování. Sestupujeme dolinou do Itálie. Začínáme zdravit kolemjdoucí italsky. Lidí je tu dost, ale proti včerejšku je to pohoda.
Míjíme chatu Elisabetta 2.200 m, chvíli přemýšlíme, že si půjdeme dát něco dobrého, ale nechce se nám lézt pár desítek výškových metrů do kopce. Scházíme do údolí, stezka přechází v širokou kamenitou cestu. U ledovcové řeky si děláme obědovou pauzu. Koupeme se v chladivé vodě, sušíme stany a vaříme, hlavně teda kávičku.
Na prašné silnici vydržíme 2 kilometry. Naštěstí odbočujeme na stezku a zase lezeme do kopce do sedla Arété du Mont Favre 2.442 m. Nejprve je vedro na padnutí, v sedle fouká a začíná drobně pršet. Nasazujeme pláštěny, celkem zbytečně, za chvíli je po dešti.
Sestupujeme k chatě Maison Vieille 1.956 m. Máme v plánu se najíst. Chata je parádní, příjemný personál, ale je brzo, ještě se nevaří. Kupuji si kávičku, sendvič a kolu. Platím 14 euro. Dobíjíme elektroniku. Před chatou nabíráme pitnou vodu na noc. Výška 1.970 m.
20 km +1.207 m -1.021 m
Moje útrata: 14 euro
17.8.2026 pondělí – Col Checrouit – Val Ferret
Špatně jsme se vyspali asi kolísal tlak, v noci pršelo. Scházíme do italského městečka Courmayer 1.250 m.
Nejprve jdeme do potravin. Carrefour je malý a špatně zásobený. Kupujeme ovoce, salát a nějaké drobnosti. Pro dehydrované jídlo a plyn musíme do sportu. Jedna porce dehydrovaných špaget za 16 euro. To je tedy extra drahé a to jsme si mysleli, že levně nakoupíme před Švýcarskem. Nenaděláme nic, kupuji dva kusy. Sedáme do kavárny na kávičku a croasan. Dobíjíme elektroniku a peru ponožky.
Ve městě je velké množství lidí. Plné ulice. Pomalu městečko opouštíme. U posledních popelnic sníme salát, je to ten nejlepší oběd.
Stoupáme do kopce na chatu Bertone 1.984 m., mrholí. Původně jsem si chtěla v chatě dát kávu s koláčem. Brzy má začít pršet, raději tedy pokračujeme 2 hodiny na další chatu Walter Bonatti. Déšť nás stihne v půli cesty. Na chatu přicházíme v pláštěnkách.
Před chatou se vyzouváme, pláštěny věšíme na věšák. Jsou 4 hodiny takže nevaří. Jediné jídlo co nabízí je koláč nebo tousty. Bereme ty tousty. Za toust se šunkou a sýrem a plechovku pití platím 12 euro. Nabízí nám ubytování, za postel v lágru s polopenzí a sprchou chtějí 75 euro. Já bych to i brala, ale Lucka nemá zájem, je fakt že chata je přecpaná.
Je po dešti, ochladilo se. Pokračujeme po trailu TMB. Stezka chvíli klesá. Míříme do údolí k řece Ferret. Po 6 kilometrech jsme na konci údolí. Dál trek stoupá do hor ke švýcarským hranicím. Stojí tu autobusová zastávka, zrovna přijel autobus, mohli bychom zdarma sjet dolů do kempu a ráno se busem zase vrátit. Raději si ale stavíme stany v lese u řeky. Plácků je tu dost, je vidět, že se tu často stanuje.
Docela fouká a hučí řeka. Všechno balíme do stanu. Ve FarOut se píše o zlodějské lišce. Hlavně boty dovnitř, to ale dělám vždy. Až na to množství lidí to byl hezký den. Výška 1.780 m.
23 km +1.142 m -1.319 m
Moje útrata: 84 eur
18.8.2026 úterý – Val Ferret – v lese nad Issert
Noc byla chladnější, ale klidná. Vyspala jsem se dobře. Lucince šustilo něco u stanu, byla furt vzhůru.
Stoupáme na poslední italskou chatu Elenu. Vtáhne nás to dovnitř, mají velký stroj na kávu. Neodolám a kupuji si kafe a koláč, platím 7 euro.
Do sedla jdeme zase v zástupu. Na Italsko – Švýcarské hranici v sedle Ferret 2.537 m jsme po desáté hodině, hodně tu fouká. Číňani se tu fotí, natáčí videa a jásají. Je to super pohled na lidi, kteří si to umí užít.
Sestupujeme do Švýcarska, začínáme lidi zdravit zase francouzsky. Scházíme do údolí k řece Ferret. Pokračujeme podél řeky do městečka La Fouly 1.600 m. V tomto městečku je kemp, kde se mohou hikeři TMB ubytovat ve svém stanu.
Hned u vstupu do městečka je restaurace a obchod. Do obchodu ani nejdeme, zajímá nás hospoda. Zrovna tu končí oběd naši kamarádi, se kterými jsme začínali v Chamonix. Čtyři dny jsme se neviděli, jdou rychleji. Doporučují nám řízek, všichni tři si ho objednáváme, podává se tu s bramborovým salátem a zeleninou. Tohle jsme přesně potřebovali.
Po dvou hodinách v hospodě se zvedáme a pokračujeme podél řeky dolů údolím. Po pár kilometrech si nacházíme kamenitou pláž u řeky a jdeme se vykoupat. Lázeň v ledovcové řece nás probere. Máme pochybnosti, jestli dnes dokážeme dojít do kempu.
Ve vesničce Issert 1.050 m si z fontány bereme vodu na noc. Šlapeme do kopce do lesa. Je jasné, že budeme nuceni v tom lese postavit stany. Na FarOut máme doporučená místa.
Na trailu ale pořád někdo chodí i když se blíží osmá hodina. Raději těsně za prvním piknikovým stolem odbočujeme do prava a sestupujeme po pěšině dalšího půl kilometru mimo trail a stany stavíme u lesní cesty. Pořád jsme přejedení od oběda, bez večeře zaléháme do stanů. Výška 1.200 m.
26 km +1.020 m – 1.600 m
Moje útrata: 7 euro + 42 franků
19.8.2026 středa – v lese nad Issert – Le Peuty
Noc klidná, všichni tři jsme spali jako dřeva. Vycházíme před osmou, za kilometr míjíme stanovací místo pro horolezce pod skálou. Tady bychom klidně přespali, jen jsme to netušili.
Po deváté jsme u jezera Champex. Sedáme si do otevřené kavárny. K jídlu nemají nic, objednávám si kafe, čaj a zmrzlinu. Platím 13 franků i se spropitným. Nabíjíme elektroniku a připojujeme se k wifi. Dnes máme v plánu přespat v campu v Trientu, oba kempy mají tak strašné hodnocení, že tento nápad hned zavrhujeme. Nejspíš zase přespíme v horách.
U jezera je obchod s potravinami, nekupujeme nic, stále táhneme plno jídla. V Champex Lac se cesta dvojí. Jedna je delší, ale s nižším převýšením, tuto si vybírá Lucka. Já a Marťa jdeme horskou variantou přes sedlo Fenetre 2.665 m. Sraz si dáváme v restauraci La Buvette la Glacier 3 kilometry pod Trientem.
Šlapeme kolem potoka dolinou přes osadu Arpette. Místo sprchy v campu se myjeme v potoce. Nabíráme vodu a stoupáme vzhůru dolinou. V poledne zastavujeme ve stínu křoví, vařím si dehydratované jídlo kuře na kari za 16 euro. Cena strašná, ale jídlo je výborné. Potřebuji energii, dnes nás čeká převýšení do kopce asi 1.500 metrů.
Od rána svítí slunce a je vedro, postupně peru hikerské oblečení. Od zítra má několik dní pršet. Blížíme se ke konci TMB. Pokud bychom mákli, tak budeme v pátek v cíli. Záleží ale na počasí. Dochází nás mladí Poláci z Poznaně, se kterými jsme stanovali první noc. Překvapuje je, že jdeme stejně rychle. Jsou ve věku mých dětí.
Dnes jdeme bez davů, v horách jsme téměř sami. Občas někoho potkáme. Marťu začíná bolet břicho, nejspíš nějaká bakterie. Hodinu odpočíváme a pak se vlečeme do sedla. Slunce nás spaluje.
Do sedla Fenetre d´Arpette 2.655 m vylézáme před čtvrtou hodinou. Poslední kilometr byl prudce do kopce po kamenech, trochu to klouzalo. Marťa toho má dost. Výhledy jsou krásný. Nad námi se třpytí ledovec Trient.
Sestupujeme dvě hodiny do údolí k restauraci La Buvette du Glacier 1.600 m, kde na nás už přes dvě hodiny čeká Lucka. Díky Martinové nevolnosti jsme šli hodně pomalu. Hlavně, že jsme vpořádku sestoupili. Pod sedlem to bylo chvíli nepříjemné.
Buffet už je zavřený, Lucka si zrovna vaří večeři. Mažu si teda pomazánkové máslo na dva dny starý rohlík. Marťa chce jen vodu. Na noc se zde chystá americká hikerka. Říkala že je unavená a dál už nedojde. Je to dáma v letech. Ptám se od kud je, odpovídá že z West Wirginie. Tak jí říkám, že jsem tam asi před 15 ti lety byla lozit po skalách v Red River Gorge. Je překvapená, protože tam turisti běžně nejezdí. V září bude 4 dny v Čechách. Stan si staví hned u cesty, evidentně se pokuty nebojí.
Scházíme do Le Peuty, stany stavíme v lese po osmé hodině. Byl to náročný den. Výška 1.350 m.
16 km + 1.453 m – 1.292 m
Moje útrata: 13 franků
20.8.2026 čtvrtek – Le Peuty – Lac Chéserys
V noci mírně pršelo. Marťovi je ráno dobře, valíme tedy do sedla Col de Balme 2.191 m na Švýcarsko – Francouzskou hranici.
Na sedle stojí horská chata, objednávám si kafe, koláč, banán a jablko. Platím 13 franků.
Konečně jsme zpátky ve Francii. Švýcarsko nás moc nezaujalo. Je to taková třešnička, že tento trek vede přes tři státy. Nejvíce se mi líbilo ve Francii, Itálie byla taky krásná. Milí lidi v obou zemích.
Dnes má pršet, celkem je chladno, ale zatím jen občas mrholí. Pokračujeme po hřebeni po stezce. Vtáhne nás dovnitř malá hospoda, zrovna se rozpršelo. Objednáváme si hod dogy s cibulí, kromě zmrzliny a vaflí je to jediné jídlo, které zde nabízí.
Musíme se pohnout, nejprve lezeme na vrchol kopce Posettes 2.201 m. Potom sestupujeme do údolí k silnici D 1506. Z potoka si zde nabíráme vodu. Je po jedné hodině. Máme v plánu vystoupat na noc do hor.
Šlapeme po stezce směr jezero Chéserys, je to jen pár kilometrů, ale pěkně do kopce. Konečně jdeme téměř sami, většina ostatních hikerů má už asi jiné plány. Přichází na řadu žebříky. Několik set výškových metrů se zde překonává pomocí kovových žebříků.
Konečně jsme zase na pěšině. Celé odpoledne poprchává, měníme pláštěny za bundy a naopak. Před pátou hodinou jsme u jezera Chéserys. Stavíme si stany na oficiálním bivakovacím místě, docela fouká a brzy bude pršet. Stihneme si uvařit, než se rozprší. Výška 2.200 m.
17 km +1.831 m – 993 m
Moje útrata: 26 euro
21.8.2026 pátek – Lac Chéserys – Les Houches
Celou noc pršelo. Ráno si vaříme snídani později, stany balíme v 8 hodin a v pláštěnkách vycházíme. Někdo tu nechal tyčky od stanu. Nevíme kdo, ani kterým směrem odešel. Raději tyčky necháváme na místě.
První zastávku si děláme asi po 5 kilometrech na Le Flégere. Já se usazuji vpravo v samoobslužném bufetě náležící k lanovce. Lanovka je v provozu i přes špatné počasí. Lucka s Marťou šli do Refugie vlevo. Refugie je přeplněná a jsou tam protivní. Jdu si pro ně a všichni se usazujeme v bufetě. Tady nám nikdo nevyhazuje batohy a pláštěny. Zaručeně jeden z nejlepších podniků na okruhu.
Prší vytrvale. Pokračujeme v dešti po TMB do sedla Brévent 2.368 m. V sedle stojíme před druhou hodinou. Přesně na tomto místě jsme s Martou stáli před týdnem akorát tehdy bylo vedro a svítilo slunce. Ted prší a je chladno.
Stoupáme vzhůru, obcházíme vrchol Brévent. Na jednom místě lezeme po žebříku, v dešti a pláštěně je to výživné. Fouká, prší a je zima. Nemůžu se zastavit, jinak bych zmrzla, pod pláštěnou mám jen triko a kraťasy. Těsně před chatou přestává pršet, mraky nám na chvíli ukážou hory, sluníčko občas zasvítí.
Na chatě Bellachat 2.150 m jsem jako první a to ve tři hodiny. Batoh a pláštěnu si musím nechat v šopě, přezouvám se. Chata je maličká. Objednávám si omeletu a čaj. Po 10 minutách přichází Martin, za dalších 10 minut Lucka.
Do Les Houches scházíme už za hezkého počasí. Za dvě a půl hodinky jsme na našem objednaném bytě v centru města. Cena 191 euro na noc, byt je pro 4 osoby. Nic levnějšího jsme nesehnali a to už máme objednané dva dny dopředu.
Pereme v pračce všechno oblečení. Ve sprše smýváme týdenní špínu. Večeříme v indické restauraci v přízemí našeho domu. Jídlo je skvělé, jen jsme čekali víc než hodinu. Na ten náš hlad by byl asi lepší kebab hned vedle.
Postýlky jsou krásně měkké, zasloužíme si jednu noc v peřinách. Výška 1.000 m.
26 km +761 – 1.968 m
Moje útrata: 141 euro
22.8.2026 sobota – Les Houches – La Balme
Noc v posteli byla krásná. Lucka se od nás dnes odpojuje, v pondělí letí domů. My s Marťanem zůstáváme ještě týden, budeme pokračovat v GR 5. Dívám na letenky domů a celkem je jasné, kdy se musíme vrátit. Kupuji 2 letenky z Ženevy do Prahy na neděli 30.8. Cena celkem včetně 1 odbaveného zavazadla 15 kg je 6.650,- Kč, tedy 3 325,- Kč na osobu.
Check out z ubytování máme v 10 hod. Píšu ale domácím jestli bychom nemohli zůstat déle, nějak to nestíháme. Dovolují nám tu zůstat do 11 hod. Jsou to hodní lidi. V 8 hod otvírají potraviny kousek od našeho bytu. Kupujeme k snídani vajíčka, zeleninu a ovoce. Taky nějaké drobnosti na trek a hlavně kávu a černý čaj. Polovinu čaje a kávy nechávám na bytě, nebudu to tahat.
V 11 hod se loučíme s Luckou, má na dnešek a zítřek program kolem Chamonix. My se jdeme projít do centra Les Houches, fotíme se zase u brány TMB. V cukrárně bereme zákusky a kafe, pomalu se přesunujeme na nádraží.
Ve 12:14 jedeme vlakem do Saint Gervais le Fayet. Vlak je přeplněný lidmi, sotva jsme si sedli. Průvodčí lístky nekontroluje, takže jedeme zadarmo. Nebylo kde lístky koupit.
Přestupujeme na autobus Y 84, na přestup máme 4 minuty, spojení krásně navazuje. Za lístek platíme řidičovi kartou 1,70 euro. Po jedné hodině vystupujeme na konečné v Les Contamines. Tady jsme byli před týdnem, je zde konec 1. etapy TMB. Začátek TMB a jedna a půl etapy GR 5 vede stejně. My jsme dnes část objeli busem a půl dne půjdeme po stejné cestě jako před týdnem. Jinak to nejde.
Pauzu na pozdní oběd si děláme na bivakovacím místě Tiralarc, kde jsme spali první noc. Nespěcháme, za pár hodin za námi přijede z Olomouce kamarádka Míša. Spát bychom chtěli pár kilometrů v horách v bivaku La Balme kousek od chaty La Balme.
Posunujeme se ke kostelu Notre Dame de la Gorge. Cesta k němu je lemována fotografiemi přírody z celého světa. Je to ukázka z nějaké výstavy co bude v Chamonix na podzim.
Pomalu stoupáme do hor kolem řeky Le Bon Narit. Míjíme vodopády u římského kamenného mostu. Na naše bivakovací místo La Balme to máme 2 hodiny. Správně si má hiker, který tam chce spát na webu zařídit povolení. V autobuse jsem to v mobilu naklikala, přišlo mi na meil potvrzení pro 3 osoby, bivak je zdarma. Jednou budeme za vzorňáky. Bivakovací místo je otevřené od 19 hod do 9 hod, prostě přes noc.
Nespěcháme zastavujeme na kafe a koláč v chatě Alpinus Lodge. Jsou tu na mne moc milí, ohřejou mi mléko do kávy. Platím kartou, spropitné nelze přidat, to je tady poprvé. Tak vylovím minci jedno euro. Zaslouží si to. Zastavuje se tu strážkyně parku, co má za práci netuším.
Na bivakovacím místě jsme o půl šesté, plno stanů už stojí. Dobrá místa rychle mizí. Stavíme naše stany a na místo mezi námi dává Marťa batoh, to je pro Míšu. Marťa jde Míše naproti. Pořád přichází další lidi, už jsou místa jen z kopce a plná kamení. To jsem zvědavá, jestli se mi podaří místo pro Míšu udržet. Už abychom byli pryč z trasy TMB na naší GR 5, tam si můžeme stavět stany, kde chceme.
V sedm je Míša s Marťou tady, stavíme hned její stan. Míša přijela z Prahy vlakem, cestovala 20 hodin. Jako obvykle si jdu v osm lehnout do stanu. Po včerejším dešti se ochladilo. Výška 1.700 m.
6 km + 530 m
Moje útrata: 37 euro
23.8.2026 neděle – La Balme – Lavachay
Ještě po desáté hodině chodili hikeři a stavěli si stany. Celkem v bivaku mohlo být tuto noc 50 stanů. Většina bivakovací plochy je ve svahu. Nikdo nekontroloval, jestli máme povolení k noclehu.
Ráno se snažíme brzo vypadnout, po sedmé máme zabalené stany a stojíme frontu na záchodě. Dva veřejné splachovací záchody a tekoucí voda, kterou filtrujeme.
Vycházíme ještě před hlavní vlnou hikerů, kteří přijdou z města. Máme před něma náskok dvě hodiny. Šlapeme společně s lidmi z našeho kempu a chaty. Míša šla TMB loni v červnu a žádné davy na trase nebyly. Srpen je na TMB největší nátřesk. Znovu bych to v srpnu už nešla, s těmi davy si to neužiju.
Šlapeme společně s ostatními hikery 3 hodiny na chatu Croix du Bonhomme 2.450 m. Chata je zavřená, opravuje se. Sníme kousek bagety a vaříme si čaj.
Na tomto místě opouštíme TMB a dál pokračujeme GR 5. Opouštíme davy a vydáváme se po hřebeni po úzké stezičce. Výhledy na Mt Blanc jsou úchvatné.
Scházíme k silnici k chatě Plan de la Lai 1.820 m. Jsou tři hodiny, nevaří se. Kupuji si jen kolu, dnes mi není moc dobře. U většiny chat teče venku z trubky voda. Vždycky pro jistotu filtrujeme. Vody je zde všude dost.
Šlapeme do kopce nad silnici. Mt Blanc je pořád vidět. Míjíme se s dvojicí hikerů, kteří s námi spali na bivaku. Máme stejnou cestu. Prázdné hory, občas se tu pasou krávy. Je to balzám na duši.
O půl sedmé nabíráme z potůčku vodu na noc. Nedaří se nám najít místa na stany, každá rovina je plná kravinců. Stany nakonec stavíme v zatáčce u cesty. Byl to krásný den, jen jsem dneska hodně unavená. Výška 1.821 m.
21 km + 1.189 m – 1.069 m
Moje útrata: 5 euro
24.8.2026 pondělí – Lavachay – Le Martorey
V noci jsem měla sen, že se mi o nohu otřelo nějaké zvíře. Ráno koukám a mám ve vnitřním dílu stanu u nohou díru průměr 5 cm. Tak to asi nebyl sen. Marťa mi pomáhá díru zalepit flastrama na karimatku.
Přichází naši známí, se kterými se od včerejška potkáváme, spali u chatky pod námi. Chvíli si povídáme, jsou to Belgičani v důchodě. Jdou celou alpskou GR 5 od Ženevského jezera do Nice. Komentují ty dva dny na TMB jako přelidněné.
Vycházíme po osmé a brzy začínáme stoupat do sedla Bresson 2.477 m. Je to ideální, hlavní převýšení dneška máme ve stínu. Na sedle je slušný signál, kontrolujeme co se děje v práci.
Scházíme do doliny kolem potoka Ormente. Nacházíme si tůňe a koupeme se, peru taky triko. Sluníčko svítí, dnes bude asi zase teplo.
Zastavujeme v chatě La Balme 2.009 m. Nejprve to vypadá, že je zavřeno, ale pak přichází chatařka. Objednáváme si vaječnou omeletu s bramborem. Platím i s pitím 19 euro, nechávám chatařce dvacku, karty zde neberou. Teď nás čeká sestup do údolí, musíme si nakoupit jídlo asi na dva dny.
Šlapeme z hor do údolí. První vesnička se jmenuje Valezan 1.200 m. V mapy.com máme zaznačený obchod v Refugii, jdeme se tam podívat. Obchod je pouze jeden poloprázdný regál, pro nás nic zajímavého. Objednáme si zmrzlinu.
Další vesnička na trase je Bellentre 800 m, žádný obchod. Scházíme k řece L Isere, podle barvy ji sytí ledovce. Jezdí se na ní na raftech, musí to být zážitek. Konečně jsme na konci 8. etapy v městečku Landry 800 m.
V Landry nás zajímá obchod s potravinami, kupujeme plynové kartuše a jídlo na dva dny. Obchod zavírá v 19:30, pro pozdě příchozí mají venku automat na potraviny. Za obchodem leží kemp, ale my jdeme po GR 5 do kopců.
Vyprovází nás mírný déšť, blíží se bouřka. Vodu na noc si nabíráme u kostela Saint Michel. První místo na postavení stanu je 1,5 kilometru od obchodu a 280 výškových metrů. Po pravé straně od cesty na kopečku stavíme stany asi půl kilometru pod osadou Le Martorey. Právě včas. Bouřka se blíží. Výška 1.070 m.
27 km +980 m -1.739 m
Moje útrata: 66 euro
25.8.2026 úterý – Le Martorey – Vers le Col du Palet
V noci byla bouřka, blesky, hromy a pršelo. Dlouho jsme nemohli usnout. Balíme mokré stany. Šlapeme nejprve do kopce a pak sestupujeme do městečka Peysei – Nancroix 1.300 m.
V městečku je dobře zásobený obchod Šerpa s potravinami i outdorovou výbavou. Nechápu proč jídlo táhneme od včerejška. Kupujeme si jen jedno dehydrované menu k večeři. Posunujeme se k info centru, mají zde toaletu a venkovní zástrčky, takže dobíjíme elektroniku. Vedle do baru si jdu dát kávičku.
GR 5 vede do údolí kolem řeky Le Ponturin. Šlapeme naši stezku. Dnes není žádné velké vedro. Slunko se střídá s mraky. Oběd si vaříme z potoční vody. Sušíme stany.
Dolina, kterou stoupáme je nádherná. Kolem nás jsou tří tisícové štíty s ledovci. Nad skalami létá orlosup bělohlavý. Jsme v nádherných horách prakticky sami.
Odpoledne vystoupáme k jezeru La Plagne 2.150 m. K chatě stejného jména ani nejdeme. Celkem pospícháme, jsme totiž na území národního parku Vanoise a nesmí se zde ani bivakovat, pouze v okolí chat. My máme raději noc mimo lidi, musíme tedy do večera tento národní park opustit.
Vylézáme k dalšímu jezeru Grattaleu 2.500 m. Kolem je plno bílých kvítků. Vyšlapeme k malé chatě Palet 2.600 m. Tady bychom mohli postavit stan. Nabíráme pouze vodu a vyšlapeme malý kousek do sedla Palet 2.652 m. Zde končí národní park, dál tedy můžeme stavět stany. Je šest večer, máme hodinu na sestup někam níže, v sedm hodin si už můžeme legálně stan postavit, kde se nám to bude líbit.
Scházíme do výšky 2.400 metrů a na trávě si stavíme stany. Vaříme večeři a kocháme se. Zase to byl docela náročný den. Zítra ráno se musíme rozhodnout, jestli budeme do městečka Modane pokračovat po GR 5 a nebo vezmeme GR 55, která vede více horami, je to stezka kolem ledovců. Uvidíme ráno. Výška 2.420 m.
22 km + 1.588 m – 299 m
Moje útrata: 41 euro
26.8.2026 středa – Vers le Col du Palet – Ruisseau de la Vanoise
Poměrně chladná noc. Zapla jsem si záda u mého nového quiltu Cumulus 600 a tím se z něj stal spacák. Bylo mi teplo.
Scházíme dolů do zimního střediska Tignes. Báli jsme se, že bude vše zavřené, ale opak je pravdou. Vše je otevřené. Jídlo si kupujeme v obchodě Sherpa. Mají tu i buffet se stolečkama a el zástrčkami, kupuji si kafe a koláč, nabíjíme elektroniku. Dehydrované jídlo si musíme koupit v Intersportu. Na autobusovém nádraží jsou záchody a sprcha za 2,50 euro. My se myjeme v potoce, tak sprchu nepotřebujeme.
Obcházíme jezero Tignes a šlapeme do dalšího střediska Val Claret, je to jen kousek. Ve špatném počasí by se tu dalo ubytovat za dobré ceny. Tady už bereme jen vodu z veřejného pítka.
Brzy bude poledne a my se zatím motáme po střediscích. Začínáme alternativní trek k naši GR 5 a to GR 55. Oba treky se spojují v městečku Modane, z něj nám jede v neděli vlak na letiště Geneva. GR 55 je horská varianta, stezka kolem ledovců. Je kratší a nastoupáme méně výškových metrů. Drží se prostě více na hřebenech.
Nejprve jdeme pod lanovkou, později stoupáme do sedla Leisse 2.761 m. Když se ohlédneme, Mt Blanc máme jako na dlani. Vidíme ho téměř denně. U potoka si vaříme černý čaj, k obědu si neseme obložené housky s tuňákem a salátem. Pasou se zde krávy a ovce, přestože jsme v národním parku. Stádo ovcí hlídá vždy smečka psů. Největší čuvač táhne v zubech mrtvého sviště, pes je hrdý na svou kořist, vrtí ocasem a táhne sviště k pasáčkovi aby se pochlubil.
Hory jsou tu nádherný. Míjíme tří tisícové vrcholy, na kterých jsou ledovce. Šlapeme ze sedla mírně zvlněnou stezkou. Chatu Leisse ignorujeme. Klasicky jsme si v obchodě nakoupili plno jídla, musíme to sníst.
Sestupujeme dolinou kolem ledovcového potoka. Svítí slunce, je na čase se vykoupat. Každý si hledáme svoji tůňku a noříme se do studené vody, je to strast a slast když vylezeme ven.
U mostu Croe – Vie začínáme stoupat vzhůru dolinou. Blíží se večer, rádi bychom si našli místa na stany a vodu. Když se dolina začne konečně rovnat, míjíme stádo ovcí a smečku psů. S pasáčkama se zdravíme, čuvači nás dlouho vyprovází, štěkají a mají z nás srandu, tak trochu se bojíme.
Stany stavíme dále v dolině na trávě, kus od cesty. Našli jsme si vyvýšené místo. K chatě Vanoise je to asi ještě hodina chůze. Mohli bychom si postavit stany u chaty, jsme ale raději sami v horách. Výška 2.450 m.
22 km +968 m -948 m
Moje útrata: 16 euro
27.8.2026 čtvrtek – Ruisseau de la Vanoise – pod sedlem Chaviere
Noc klidná. Vařím si kávičku, ovesné vločky a čaj. Pomalu balíme. Ovce mezitím přišly do doliny, tři čuvači zalehli u cesty a sledují nás. Jsme rádi, že naše cesta vede na druhou stranu.
Půl kilometru od nás jsou postavené u cesty dva stany. Kluci popíjejí kávičku, mají čas do deváté hodiny, pak musí stany zmizet.
Míjíme chatu Vanoise, pěkná a velká chata. Fouká, ve vzduchu je jakýsi opar. Vypadá to jako písek ze Sahary, těžko ale říci, nejsme zdejší. Procházíme kolem ledovců, sestupujeme do údolí. Krásný hory na všechny strany.
V městečku Pralognan la Vanoise jsme těsně po poledni. Před chvílí jsme svačili, hlad nemáme. V batozích neseme ještě plno jídla. Potřebujeme si ale nabít elektroniku, sedáme tedy do malé restaurace. Objednáváme jednu pizzu, pití, kafe a tiramisu. Stahujeme si předpověď počasí, má pršet.
Zitra nejspíš dokončíme naši cestu. Do městečka Modane to máme už kousek, zítra bychom tam měli pohodlně dojít, je to jen přes jedny hory. Dívám se na booking a hned u nádraží v Modane nabízí byt na noc za 70 euro, hned ho rezervuji. Týden jsme se pořádně nemyli a ten déšť tomu asi taky nepomůže.
Opouštíme městečko, šlapeme údolím. Chvíli studuji jízdní řád autobusu, vozí turisty zdarma do údolí. Ušetřili bychom si pár kilometrů. Nechápu ale kdy bus jede, jdeme tedy jako vždy pěšky. Stále hodně fouká a písek ve vzduchu přetrvává. Potřebujeme aby se vítr do večera uklidnil, jinak nepostavíme stany.
Stezka vede podél řeky Chaviere. Míjíme několik restaurací, nechávají nás chladnými. Pomalu stoupáme do hor, kolem nás vysoko na horách vévodí dolině ledovce. Je jich tu všude spousty, různých velikostí.
Potřebujeme minout chatu Polset ve výšce téměř 2.500 metrů. Podaří se nám to až v šest hodin. Pokračujeme ještě kousek dál směr sedlo Chaviere. Nacházíme si v závětří louku u jezírka. Nedávno tu úřadovaly krávy, voda se pít nedá. Marťa vyběhne pro vodu k malému potoku. Vaříme si večeři, čekáme do sedmé hodiny, pak stavíme stany.
Byl to opět krásný den. Už se nám to letní dobrodružství krátí. Výška 2.530 m.
24 km + 1.153 m – 1.097 m
Moje útrata: 27 euro
28.8.2026 pátek – pod sedlem Chaviere – Modane
Před setměním k nám přišla malá liška. Postupně si obešla naše stany, Martin ji zahnal. Pro případ, že by se v noci vrátila si jídlo rozděluji na dvě místa. Snad mi zůstane alespoň něco. V noci mírně prší, předpověď je špatná. Trochu jsme si přivstali. Před sedmou balíme v dešti stany. Liška se už neukázala.
Šlapeme v pláštěnkách do sedla Chaviére 2.796 m. Zdálo se, že máme sedlo na dosah, ale docela se zapotíme, než tam vylezeme. V dešti nejsou žádné extra výhledy. Scházíme z hor do doliny. Nezastavujeme, prostě jdeme. Vytrvale prší. Za celé dopoledne potkáme pouze 4 hikery, kteří šlapou do kopce.
Před 11 hodinou jsme v městečku Modane. Končí zde GR 55, napojila se na GR 5. Alpská GR 5 je právě v Modane v polovině, vede sem železnice, ideální místo na přerušení cesty. Jsme poměrně dost mokří. Ubytování máme až od 4 hodin. Píšu panu domácímu na whatsup, jestli bychom se nemohli ubytovat dříve, že jsme mokří hikeři kteří sešli z hor. Dostávám obratem odpověď, že určitě, jakmile bude byt uklizený dá mi vědět.
Zastavujeme v supermarketu, Míša kupuje dárečky domů. Ve 13:45 jí jede vlak, několikrát přestoupí a zítra ráno bude v Praze. Všechny restaurace mají ještě zavřeno, první otevřená je Il Peppuccio. Jdeme dovnitř.
Objednáváme si k obědu hamburgery, potřebujeme se zahřát. Sotva jsme po jídle, když mi volá pan domácí, že máme být nachystaný. Tak to je super zpráva. Za oběd platím 23 euro, zaokrouhluji na 25. Náš byt je 3 minuty od restaurace. Míša se stihne u nás vysprchovat a obléci do suchého. Akorát tak dojde pohodlně k vlaku.
Musím vyprat, prakticky všechno oblečení smrdí. Sušíme stany a ostatní věci. Kávičku si vařím ze svých zásob, mám podezření že jsem si v Les Houches koupila nějakou čurinu bez kofeinu. I když je to Lavazzo. Neustále mám nízký tlak.
Supermarkety jsou od našeho bytu daleko, nechce se nám riskovat, že zmokneme. Jídlo na večeři a snídani nakupujeme kousek od nás v bio potravinách. K večeři si usmažíme vajíčka, ke snídani jsme koupili něco jako vánočku. Sotva se stihneme vrátit na byt, zase leje. Zítra pojedeme do Genevy. Výška 1.050 m.
14 km + 267 m – 1.731 m
Moje útrata: 75 euro
29.8.2026 sobota – Modane – Geneva
Na posteli jsme se krásně vyspali. Na obloze svítí sluníčko, zase bude krásný den. Po deváté opouštíme byt a šlapeme na nádraží, je to jen pár minut. Na nádraží bychom si rádi koupili lístky na vlak do Genevy.
Pokladny jsou zavřené, zkoušíme tedy automat. Chvíli nám trvá, než systém pochopíme, nakonec se proklikáme k platbě, cena celkem 79 euro. To je nějak moc. Večer jsem se dívala na aplikace francouzské SNCF Connect a švýcarské SBB Mobile. Švýcaři nám nabízeli stejné lístky za 46 franků. Otevírám tedy aplikaci SBB Mobile a kupuji lístky, cenový rozdíl je velký.
V Modane koleje končí, dál jsou hory. Vyjíždíme vlakem v 10:01 do Chambery, cesta trvá 1,5 hodiny. Přestupujeme na vlak do Ženevy, na přestup máme hodinu. Nutně potřebuji kafe, před nádražím sedáme do první kavárny. Konečně skvělé, silné kafe.
Do Ženevy pokračujeme patrovým vlakem, jasně že si sedáme nahoru. V Ženevě máme objednaný hotel Ibis, kousek od centra, cena 2.500,- Kč za noc. Bohužel letadlo domů nám letí až v neděli večer. Míša vyrazila vlakem včera odpoledne, teďka už je doma. Cesta jí zabrala 24 hodin.
V hotelu nás ubytovali o půl hodiny dříve, než je check in. Dáváme si na pokoj batohy a jdeme do města. Sobota odpoledne, město je plné lidí. Procházíme se podél Ženevského jezera. Nutně si potřebuju dát kafe, ale tady mne nic neláká. Fotíme si vodotrysk a jdeme ke katedrále.
Konečně nacházím klidnou kavárnu, sedáme si do stínu a chvíli spočineme. Káva, kola a voda, cena 12 franků, platím 13. Přihlašuji se na městskou wifi a čtu si o protestantské katedrále svatého Petra, kam máme namířeno. Mimo jiné se dozvídám, že zavírají za hodinu. Je načase se zvednout.
Katedrála svatého Petra je nejspíš nejzajímavější stavba Ženevy. Pochází ze 12. století. Mísí se zde románská architektura s gotikou. Barevné vitráže kontrastují s šedou stavbou. Vstupné je zdarma. Trávíme prohlídkou téměř hodinu.
Procházíme město, nákupní třídy jsou plné lidí. Překvapuje mne, že jsou fronty před značkovými obchody s oblečením, hodinky a jinými předraženými krámy. Ochranka pouští lidi dovnitř vždy po jednom. Když si tu budeš chtít koupit kabelku za několik tisíc franků, tak si nejprve musíš vystát frontu. Nás by do takového obchodu nepustili, to je jisté. Mám na sobě hikerské kraťasy a triko na spaní, nic lepšího nemám. Mobil a mikinu nosím v igelitce. Dáma jako vystřižená ze žurnálu.
Jsme z chození po městě unavení. Večer padáme na hotelu do postelí. Budeme tu muset přežít ještě zítřek. Letadlo nám letí do Prahy až v 18:15 hod. Výška 375 m.
8 km
Moje útrata: 4 euro + 100 franků
30.8.2026 neděle – Ženeva – návrat domů
Dopoledne trávíme na hotelu. Snídáme zbytky jídla, co najdeme v batohu. V poledne nás vyhodí z hotelu. Letadlo nám letí v 18:45, tak máme času dost. Navíc mi easyJet poslal zprávu, že je nad UK špatné počasí a některé lety mohou být zpožděny nebo zrušeny. Měli jsme jet domů vlakem v pátek s Míšou.
Jdeme se podívat znovu do centra města. Na chvíli se zastavíme na mši v katolické katedrále Notre Dame, krásně se tam zpívá. Stojíme v úžasu a posloucháme. Jdeme podél zálivu a teprve dnes si všimneme magické hory Mt Blanc, vyčnívá na obzoru. Na tomto treku nás stále provázela.
Na oběd jsme si vyhlídli brazilskou restauraci Picanhas Grill a vybrali jsme dobře. Dostáváme poslední stůl u dveří, je tu narváno. Dáváme si steak, myslím že si ho zasloužíme.
Na letiště jsou to jen 4 kilometry. Máme sice lístky na městskou dopravu od hotelu zdarma, ale jdeme raději pěšky. Procházka nám udělá po tom přejídání dobře.
Na letišti si u easyJet sami odbavujeme zavazadlo, do Martinova báglu jsme nacpali většinu našich věcí. Po lehku jdeme do letištního salonku Mahraba, je to tedy bída nic moc tu k jídlu není. Naštěstí nemáme hlad.
Do Prahy odlétáme s mírným zpožděním. Let trvá 70 minut. V Praze na letišti dlouho čekáme na bágl, ujede nám RegioJet. Poslední dnešní vlak do Olomouce stíháme tak tak. Běžíme na všech přestupech.
Moje útrata: 38 franků
Statistika:
ušli jsme 400 km
19 nocí ve stanu
4 noci pod střechou
moje útrata: 870 euro + 250 švýcarských franků
moje letenky: 5.700,- Kč