
https://alacesty.cz/2022/04/e4-kreta/ – 1. část treku v roce 2022
1.5. – 10.5.2023
1.5.2023 pondělí – přesun na Krétu – Chania – Anopoli – Agios Atanasios – 13 km
V 7:45 odlétáme s Hankou z Vídně s Ryanair do Chanie. Za 1 zpáteční letenku s 1 společným zavazadlem jsme zaplatily 130 euro. Za dvě hodinky přistáváme, časový posun je + 1 hodina.


Téměř na den přesně se po roce vracíme na Krétu. Loni jsme prošly západní část až po Horu Sfakion. Letos chceme pokračovat částečně po E4 dál na východ.


Na letišti si kupujeme za 2,30 euro lístek na bus a frčíme do centra Chanie. V autobusu si k nám sedá Jarda z Brna a že si nás pamatuje z mého blogu. Je to sranda, potkat ve světě krajana co nás zná. Jde taky E4 jako my, jen trochu jiný úsek. Radí nám soutěsku Aradena, kterou prošel v minulosti. Hledáme ji na mapě, loni jsme kolem ní prošly bez povšimnutí. Rozhodujeme se k ní vrátit kousek na západ, nikam nespěcháme.


Jsme docela překvapené zimou, nevzaly jsme si moc oblečení, loni bylo skutečně vedro. Obchody mají zavřeno, je svátek. Obědváme kuřecí suvlaki v první otevřené restauraci na ulici.


Ve dvě hodiny odpoledne odjíždíme autobusem do Anopoli, městečka na jihu Kréty, lístek stojí 8,90 euro. Projíždíme vnitrozemím ostrova, prší. Ve čtyři hodiny vystupujeme na konečné. Kupodivu otevřený mini market a v něm plynové kartuše. Kupujeme velkou kartuši na náš vařič s bajonetovým závitem Campingaz. V regálu mají dokonce kartuše se závitem na Var. Vaření je vyřešeno.


Po kávičce vyrážíme do soutěsky Aradena. Nejprve po červené značce, později po zelené. Rokle je úchvatná, sestupujeme korytem vyschlé řeky směr Marmara Bay. Úzká soutěska, místy se rozšiřuje, skály se kolem tyčí do výšin. Kozy na nás občas z vrchu schodí kamení. Tady spát nebudeme. Potkáváme dva turisty, jdou do kopce proti nám, jinak jsme sami.

Po dvou hodinách sestupu pustou roklí začínáme hledat místo na noc. Na křižovatce s červenou značkou opouštíme soutěsku a lezeme na kopec. Stan stavíme za plotem na trávníčku u kostelíka Agios Atanasios. Nádherné výhledy, jsme zde sami, jen kozy se pasou kolem nás.


Vaříme polévku a čaj. Dojídáme zbytky jídla. Vodu jsme si donesly z taverny v Anopoli, tady voda není. Míjely jsme sice pramínek vody zaznačený v mapy.cz, ale chvíli by trvalo, než bychom pomocí hrnku nabraly litr vody. Pramínek je u cesty mezi roklí a kostelíčkem. Určitě bych se na něj nespoléhala, kdykoliv může vyschnout. Ochlazuje se a brzy je vše vlhké. Zalézáme do stanu. Podle předpovědi je 15 stupňů, ale je vlhko tak nám velké teplo není. Letní spacáky a minimum oblečení. Brzy se nám zavírají oči. Dnes jsme vstávaly o půl druhé. Ranní letenky jsou nejlevnější.
Moje útrata 31 euro

2.5.2023 úterý – Agios Atanasios – Kapsodhasos – 25 km
Spaly jsme jako zabité. Probudily jsme se před sedmou hodinou. Mírný déšť nám padal na stan. Kávička, kaše a čaj ještě ze spacáku. Balíme a před devátou odcházíme. Místo na spaní jsme si vybraly dobře. Opouštíme stádo koz a vracíme se do rokle Aradena. Kus krásné přírody.


Pomaličku scházíme roklí k pláži Marmara. Známe to tu z loňska. Moře je studené, ale to nám nebrání v koupeli. Pusto, prázdno, žádní lidé. Podél pobřeží pokračujeme 3 kilometry k městečku Loutro. Do přístavu přijíždí loď a hned se vrací do Hory Sfakion. To se nám zrovna hodí. Za 10 euro na osobu se vezeme.


V Hora Sfakion jsme loni ukončily přechod Kréty. Od tud už půjdeme jenom pěšky. V taverně na kraji města si objednáváme k obědu ryby. Omylem jsem si objednala ančovičky nebo co. Ach jo. Za ty prachy se nedá nic dělat, musím to sníst. Asi tak 50 x vytahuji malinkatou páteř, trhám hlavu a ocas, strašná práce. Hanka z toho má zlomyslnou radost. Po obědě jako po výprasku. Útrata 32,10 euro a máme hlad. Kartu neberou, platím jim 32 eur ani o cent víc, žádné díško nedostanou. Jemně prší, tak se přesouváme na kávičku a zákusek.


Opouštíme Horu Sfakion, už loni se nám tu nelíbilo, letos to není o nic lepší. Šlapeme po silnici na východ po E4, nedá se nic dělat jiná cesta tu nevede. Opět se rozpršelo, je to jen drobný deštík, máme alespoň záminku zastavit se v taverně na pití ve vesničce Komitades. Končí zde vyhlášená rokle Imbros.


Po dešti pokračujeme silnicí dál na východ. Míjíme domky roztroušené podél cesty. Psi přivázaní na řetěz. Kolem olivové háje. Před vesničkou Vouvas se nečekaně objevuje mini market. Kupujeme ovoce, vodu a plastovou misku. Hanka doma zapomněla nádobí. V kavárně jsme poprosily o kelímek na kávu, teď už nám nic nechybí.


Máme už toho asfaltu plné zuby, aut sice moc nejezdí, ale je to pěkná otrava. Za osadou Patsianos začínáme hledat místo na spaní. Asi za kilometr odbočujeme doleva na stezku a v olivovém háji si hledáme plac. Místo je to krásné, chvíli ho sice čistíme od kozích bobků, ale jinak je perfektní.


Vaříme čaj a na chleba si mažeme máslo. Před námi moře, za námi skály. Klidné místo. Snad se tu vyspíme stejně dobře, jako včera u kostelíčku. O půl deváté je tma, zalézáme do stanu. Pouštíme si seriál Andělé v Americe.


Moje útrata 44 euro
3.5.2023 středa – Kapsodhasos – Plakias – 27 km
Po půlnoci začala střelba. Rachot byl údajně až do rána. Hanča skoro nezabrala. Já nic nevím, mě se spalo dobře. Netuším na co zde mohli chlapi střílet, kromě koz a ptáků tu toho moc nebude. Dojídáme zákusek ze včerejška a zapíjíme kávičkou. O půl deváté jsme již na cestě.


Nejprve musíme překonat 6 kilometrů po silnici, než se dostaneme k pobřeží. Scházíme k pláži Marina Beach, moře je rozbouřené, mraky se honí po obloze. Stejně neodoláme a koupeme se. V taverně Anna si dáváme kávičku, konečně přijatelná cena 2 euro. Paní je milá, nabízí nám omeletu, ale je teprve po desáté, ještě jsme si jídlo nezasloužily.


Pokračujeme podél rozbouřeného pustého pobřeží, připomíná mi to Atlantik v Portugalsku. Od prvního dne chodíme v triku a kraťasech, žádné velké vedro ale není, většinou je zataženo, občas drobně sprchne. Lepší než hic. Před rokem v tuto dobu bylo skutečně velké vedro.


Na Korakas Beach v taverně obědváme kuře, hranolky a salát. Objednaly jsme si jedno jídlo na půl. Moc nám to ale nepomohlo s pitím jsme platily stejně 25 euro. Vždycky nás skásnou.


Procházíme pustým úsekem stále po silničce kolem moře, doprava minimální. Do městečka Plakias už přicházíme v dešti. Zapadáme do první kavárny. Počkáme až se vyprší.


Nebe je temné, hledáme si ubytování na bookingu. Celkem je tu toho kolem hodně. Od 40 euro pokoj pro dva. Za městem má čtyřhvězdičkový Kalypso Cretan Resort akční nabídku. Noc pro dvě osoby s polopenzí za 43 euro, all inclusive za 59 euro. Na to, že je na Krétě velmi drahé jídlo jsou to super ceny. To si nenecháme ujít. Hotel má špatné hodnocení a to 6,4 jdeme se tam raději podívat. Objednáme až na místě.


Stále mírně prší, resort ale volá. Podle mapy.cz jsme za hodinku tam. Potřebujeme se dostat za kopec 200 metrů vysoký. Dá se obejít po silnici, ale to se nám zdá na dlouho. Vyrážíme tedy přes kopec, totálně se zamotáme, prodíráme se křovím, trávou a bahnem, dojdeme k plotu, musíme se vracet, ztratíme se. Sečteno, podtrženo cesta nám trvá 2 hodiny. Máme chuť se na to vykašlat, ale nakonec na resort Kalypso vyčerpané a hladové dolezeme. Z vrchu vypadá kouzelně, opuštěný hotel na skále jako z detektivky od Agathy Christie.


Recepční volá managera a ten nás vítá jako nějaké celebrity. Podává nám obřadně ruku. Přesvědčuje nás na all inclusiv, pokoj si můžeme zítra nechat do 14 hodin. Za cenu 59 euro dohromady pro obě máme ubytování, večeři, snídaní, oběd, nealko i alkoholické nápoje. Hned si dáváme na baru pití, jsme mokré a unavené, ale nadšené.


Máme vanu, tak se koupeme v horké vodě. Pereme všechno oblečení, budeme tu muset zůstat dokud nám to neuschne. Na večeři je celkem asi tak deset hostů. Sezóna ještě nezačala. Na bookingu má hotel hodnocení 6,4 a to je fakt málo, budou se muset dost snažit, aby se to zlepšilo. Náš pokoj je luxusní s výhledem na moře. Moc se nám tu líbí. Venku prší, pod střechou je parádně.
Moje útrata 19 euro
4.5.2023 čtvrtek – Plakias Kalypso Cretan Resort – 4 km
Dáváme si den odpočinku na hotelu. Bazény a moře. Jídlo je tu výborné a za ty peníze by byl hřích to nevyužít. Připlácíme si další noc za 43 euro pro obě. Zítra po snídani od tud vypadneme a povalíme dál podél moře na východ.



Počasí je proměnlivé, chvilku sluníčko, pak prší, za chvíli je zase po dešti. Krátké bouřky se střídají se zataženou oblohou. Recepční nám říkala, že duben a první půlka května je počasí na Krétě nejisté.



Celý resort je tu jen pro nás. K jídlu samé lahůdky, rybičky, saláty, zákusky, ovoce. Dneska máme dovolenou. Poprchává s přestávkami celý den.

Plynové kartuše se zde dají koupit téměř v každém mini marketu. Vypadají stejně, nevidíme žádný rozdíl. Musíš sundat šedé plastové víčko, aby jsi zjistil, jestli má bomba závit na hořáky VAR nebo bajonet na Campingaz. V obchodech převažují kartuše se závitem na VAR, příště už sem hořák Campingaz s bajonetem nepovezu.
Moje útrata 50 euro
5.5.2023 pátek – Plakias – Ligres Beach – 25 km
Včera jsme měly s Hankou objednanou masáž na pátou hodinu, recepční to nějak popletla, čekala na nás jen jedna masérka. Mávla jsem rukou, že nevadí na masáž šla jen Hanka. Před večeří jsem měla telefonát, recepční se strašně omlouvala a že za to máme na baru po večeři drink. No tak jo, dostaly jsme každá dva koktejly. V deset večer nám někdo buší na dveře, nejprve jsme nechtěly ani otevřít, ale když jsme slyšely ženský hlas, tak otevíráme. Jiná recepční nám donesla na omluvu za tu blbě objednanou masáž plný koš ovoce a vína. Koukám na ni vyjeveně. Ujišťuji ji, že je mi nějaká masáž ukradená ať to neřeší. Nutí nám ještě na zítřek grátis oběd, tak to asi těžko hned po snídani vyrážíme. Nabízí mi balený oběd sebou. Já nic nechci, ale je to marné. Ráno u snídaně dostáváme dvě igelitky plné jídla. A to všechno kvůli takové prkotině. Mají plno špatných recenzí, asi se bojí další. Lidi si stěžují na hrozné blbiny. Personál hotelu se neuvěřitelně snaží, napsaly jsme jim recenzi na google a to výborné hodnocení a daly 5 hvězd. Moc se nám tu líbí, ale jak psala Lucka, když vylezeš ze stanu, tak se ti líbí všude, takže nevím jestli to dokážeme objektivně posoudit.


Bereme batohy narvané k prasknutí vším tím darovaným jídlem, vínem a ovocem a utíkáme pryč. Každá nejmíň 3 kila v batohu navíc. All inclusiv hotel je super když prší, ale 2 noci je až příliš. Těšíme se na noc ve stanu.


Procházíme Damnoni Beach, hodně fouká, na koupání to zatím není. Odbočujeme do vnitrozemí, šlapeme po silničce do kopečka. Míjíme vesničku Lefkogia a lezeme přes sedlo ke klášteru Preveli. Fouká čím dál tím víc, naštěstí dnes neprší a svítí slunce.


Do kláštera platíme vstupné 3 euro, tedy přesněji do muzea. Celý komplex je poklidný, pár turistů. Moc hezké místo, má to tu atmosféru. Obědváme dobroty z hotelu a krmíme hladové kočky. Pokračujeme dál na východ.



Scházíme k moři u Preveli Palmbeach. Nádherná pláž u ústí řeky Megalopotamos. Skutečně zde rostou palmy. Objednáváme si kafe a jdeme se projít kaňonem podél řeky. Je to místní turistická atrakce, ale i tak je to hezké. Tolik lidí pohromadě jsme letos na Krétě ještě neviděly. Koupeme se v řece a odcházíme od davů.


Za kopcem na další pláži si kupujeme pití a konečně se taky koupeme v moři. Pusto prázdno, bez lidí. Začínáme mít obavy o naše stanování, prostě příliš fouká. Je pět hodin odpoledne a vítr spíše zesiluje.


Boříme se v písku, příjemná změna po asfaltu. Šlapeme po opuštěných plážích, nutně potřebujeme dobrat vodu a promyslet nocleh.


V sedm večer jsme na Ligres Beach. Jedna taverna a jedna restaurace s ubytováním. Sedáme si ke stolu, hned dostáváme karafu s vodou. Hanka má mírný úpal, celý den na slunku bez klobouku, vítr by ho odnesl. Ptáme se raději na ubytování. Ukazují nám pěkný pokoj s koupelnou, balkónem a výhledem na moře za 40 euro, bereme to. Na pláži by se krásně stanovalo, ale příroda rozhodla za nás. Musíme počkat až se vítr zklidní a navíc ten Hančin úpal.


Okamžitě se přesunujeme na pokoj. Vaříme si k večeři hrách a hodně čaje. Výhled máme z balkonu úchvatný, nelitujeme.
Moje útrata 30 euro
6.5.2023 sobota – Ligres Beach – před Agia Galini – 23 km
V noci byla velká vichřice, pršelo, vítr lomcoval s pergolou na balkóně. Dobře jsme se rozhodly. Vaříme si čaj. Snídáme dole v restauraci omeletu. Vypadá to, že je po bouři, vítr se umírnil, jen nebe je stále černé. Na předpověď počasí se nemá cenu ani dívat, co jsme na Krétě ještě nám nevyšla.


Hotýlek opouštíme v jedenáct hodin. Občas spadne trochu vody, ale jinak to jde. Šlapeme pískem po pláži. Vítr začíná zesilovat. Lezeme na mys Triopetra Rocks. Stezka je málo zřetelná, musíme vylézt na skaliska a ve vichřici přejít podél útesů mys. Vítr s námi lomcuje, že máme strach jestli nás to nesfoukne ze skal.


Ve zdraví se dostáváme na silnici a dál volíme cestu vnitrozemím. Blížíme se ke kostelíčku Agios Vasileios a doufáme, že nebude zamčený. Máme štěstí, letos první otevřený kostelík. Sedáme si na židličky a vaříme oběd. Venku je slota, že by psa nevyhnal.


Vítr se utišil, nezbývá než kousek popojít. Jedna hodina a za námi šest kilometrů. Šlapeme po asfaltu, kolem moře to teď nejde, není tam cesta. Procházíme olivovými háji. Stále fouká. Přecházíme kopec a konečně scházíme blíž k moři. Chtěli jsme jít pro vodu k pláži do Agios Pavlos, ale až teď vidíme, že by to byla zacházka 4 kilometry. Jdeme raději dál na východ bez vody. Nemáme co pít.


Po sedmnácti kilometrech scházíme do restaurace Niko na pláži Agios Georgios. Při čtení jídelního lístku nás přechází chuť. Drahota! Vedle paní dostává jídlo bez salátu a je toho strašně málo, za ty peníze a ještě se nenajíš. S manželem vytírají chlebem prázdný talíř, evidentně mají stále hlad. Objednáváme si jen kolu, malé pivo a láhev vody, lidových 9 euro, žádné spropitné. Jen tak pro info se ptám kolik stojí ubytování, cena pokoje pro 2 osoby 50 euro. Téměř ve všech restauracích se dá taky ubytovat. Na toaletách si plníme vaky vodou a jdeme si na pláž uvařit Dobrý hostinec. Sluníčko svítí, přestalo foukat, jde se do moře.


Do města Agia Galini to máme přes kopec pět kilometrů. Na bookingu je plno nabídek ubytování, hotel pro dvě osoby se snídaní na noc za 40 euro. Je šest večer, zkusíme po cestě najít místo na stan, když se nezdaří, tak skončíme na hotelu.


Lezeme do kopce, konečně po pěšinách, mobil v ruce a kontrolujeme cestu, bez něj bychom netrefily. V sedm večer nacházíme olivový háj a docela rovné místo. Stavíme stan a vaříme čaj. Vítr se zcela uklidnil, snad budeme mít hezkou noc.


Dneska jsme si užily dost asfaltu. Provoz naštěstí žádný. Výhledy byly pořád parádní.
Moje útrata 14 euro
7.5.2023 neděle – Agia Galini – Agios Ioannis – 23 km
Bez snídaně balíme stan, v sedm již šlapeme. Za necelou hodinku jsme v přímořském městečku Agia Galini. V prvním obchodě kupujeme pečivo, sýr, mléko, jogurt, med a vodu. Na nábřeží u moře sedáme na lavičku a vaříme si kávu a čaj. Snídaně je to dokonalá. Čistíme si zuby a pastu pliveme z nábřeží do moře. Doufám, že nás nikdo nesleduje.


Přesouváme se do kavárny na pomerančový fresh juice, ten tu mají všude a je skvělý. Nikam se nám nechce, máme pohodu. Dál už se kolem moře na východ v podstatě nedá. Rozhodujeme se přesunout do vnitrozemí na E4 a vrátit se po ní kousek na západ.


V 11:45 odjíždíme busem do 30 kilometrů vzdálené vesnice Mixorrouma, přes kterou vede E4. Nejprve jdeme do restaurace na oběd, kuře a řecký salát, od každého jedna porce. Cena 17 euro. Vyjímečně nám nenapočítali žádný kuvert, poplatky za chleba, prostě nic, jen to jídlo a salát. Většinou máme na účtence další položky a nic s tím nenaděláme. Turisti jsou zde draní ve velkém.


Šlapeme stezkou za vesničku a míříme pro změnu na západ. Už se nám ta dovolená krátí, vracíme se zpátky směr letiště. Procházíme osadou Agia Pelagia, štěká na nás plno psů.

Krajina je tu malebná, louky plné kvítí, vápencové hory kolem, připomíná nám to trochu Fatru, jen jsme v menší výšce kolem 550 metrů. Procházíme další osadou Koxare. Všude pusto, neděle odpoledne. Svačíme ve stínu hřbitovního kostela. Stezka vede kolem potoka, občas se ztrácí, někdy je most, jindy brodíme. Moc lidí zde stezku E4 tedy nechodí, je pěkně zarostlá.

V Agios Ioannis dobíráme z veřejného kohoutku vodu. Jsou tu lavičky, tak si vaříme k večeři polévku a čaj. Krmíme místní kočku chlebem a sýrem. Koček je na Krétě plno. Psi moc na volno naštěstí neběhají.

Šlapeme na sever a hledáme fleka. Celé odpoledne jsme míjely perfektní rovná místa a když jsme potřebovaly zastanovat, tak za boha nemůžeme nic najít. Nakonec spíme kus nad cestou na umělé terase. Nejspíš tu byl kdysi záhon.
Moje útrata 32 euro
8.5.2023 pondělí – Agios Ioannis – Roustika – Rethymno – 18 km
První chladná noc a zrovna jsem půjčila Hance můj nový teploučký quilt. Přála si ho vyzkoušet, ráno jsem to slíbila, večer už nešlo odmítnout. Klepu kosu v letním spacáku celou noc. Ráno je Hanča rozhodnutá quilt koupit. Je to mnohem pohodlnější, než spacák. Cumulus Quilt 450, zbožňuju ho, hlavně dnešní noc mi chyběl.


Vaříme si kávičku a čaj, dojídáme zbytky. Ven se nám ze stanu nechce, spaly jsme ve výšce 550 metrů, tak je ten chlad docela překvapivý. O půl deváté jsme již na cestě.


Procházíme hezkou krajinou. Silničku střídá nezpevněná cesta. Na všechny strany vápencové hory. Krása kam se podíváš. Po hodině a půl opouštíme E4 a odbočujeme směr Moudriano Gorge. Hned za odbočkou je hezké místo na stan, trávníček a napajedlo pro ovce, na pití voda není.


Rokle je širší a není tak hluboká. Vlastně ani nejdeme v ní, široká cesta vede kolem rokle. Končíme na asfaltu, po kilometru přicházíme ke klášteru Profitis Ilias. Bohužel je zavřeno, je nám to líto, ale nic s tím nenaděláme.


Za chvíli jsme v osadě Roustika. Místních se ptáme, kdy jede bus do města Rethymno. Dostáváme odpověď, že ve středu. Tak to nám letí letadlo. Nevadí jdeme pěšky, budeme stopovat.

Dlouho nic nejede, pak přifrčí pick up a zastavuje. Pán jede jen do sousední vesnice, lezeme na korbu a vezeme se. Další stop je zase korba a pár kilometrů. Třetí stop, jak jinak opět pick up a korba, ale tentokrát nás vezou až do centra šestnáct kilometrů vzdáleného města Rethymno. Řidič s námi frčí i po dálnici, docela na té korbě fouká, ale hlavně že se vezeme. Od prvního mávnutí jsme za půl hodiny ve městě, na tři stopy. Zastavilo nám vždy hned první auto. Jsou tu hodní lidi.


Jdeme na kafe a zmrzlinku, objednáváme si na bookingu ubytování Anassa Estate ve starém městě, celý byt i s kuchyní za 43 euro. Všechna ubytování mají velkou slevu, nejsou tu hosté. Byteček je nádherný, na střeše terasa a výhledy na pevnost a staré město.

Dneska máme dovolenou. Koupeme se v moři a opalujeme. Nakoupily jsme si plno jídla a vaříme, nechce se nám do předražené restaurace. Večeříme na terase. Nádherný den.
Moje útrata 46 euro
9.5.2023 úterý – Rethymno – Chania – 12 km
Noc ve starém benátském domě byla kouzelná. K snídani si chystáme omeletu, jogurt a ovoce. Batohy necháváme ve společné místnosti a jdeme do města.


Staré město bez lidí, sezóna ještě asi nezačala, přitom je již teplo a moře má odhadem 20 stupňů. Procházíme uličky, fotíme si starou benátskou kašnu Rimondi. Stoupáme do kopce na benátskou pevnost Fortezza ze 16. století. Vstupné 4 euro. Nádherné výhledy na moře a město.


Za pevností se koupeme s místními v moři, podstatně čistší voda, než na plážích u hotelů. Obědváme suvlaki a řecký salát. Líbí se nám tu, klidné městečko.


Do Chanie odjíždíme ve čtyři hodiny odpoledne. Bus jede hodinu. Ubytované jsme v centru v Earini Rooms, pokoj za 38 euro.


Poslední noc na Krétě. Večeříme v přístavu krevety a squida. Restauraci jsme si vybraly podle recenzí na googlu a nelitujeme. Jako dárky našim holkám jsme nakoupily pohodlné kožené boty. V Chanii je mnoho malých tradičních výrobců bot. Skvěle sedí a jsou podstatně levnější, než u nás.

Moc jsme si tento okouzlující ostrov užily. Určitě se vrátíme, čeká na nás celá východní Kréta.
Moje útrata 72 euro
10.5.2023 středa – Chania – přesun domů
Úplně dobře jsme se nevyspaly. Náš hotýlek je na hlavní ulici, značný hluk byl až do rána. Klimatizace moc nefungovala, musely jsme mít otevřené okno.
V osm ráno odjíždíme na letiště autobusem. Potkáváme zase Jardu a sdělujeme si zážitky.
Na letišti musíme sbalit všechny naše věci do jednoho zavazadla, je to trochu problém, protože dohromady jsme nakoupily devět párů bot. Nakonec se zadaří a jsme dokonce pod limitem. Bágl k odbavení váží 9,7 kg. Do letadla táhneme už jen drobnosti.
Naštěstí jsou ty lety po Evropě krátké, před polednem jsme ve Vídni. Jarda je zajímavý, zcestovalý borec a navíc je z Brna, bereme ho tedy do auta. Jsem ráda, že můžeme zase odvézt někoho my. Člověk většinou nemá možnost oplatit laskavosti lidem, kteří mu je na treku poskytnou. Jediná možnost je poslat to dál.
Moje útrata 5 euro
Statistika:
- ušly jsme 170 km
- moje útrata bez letenky 8.000,- Kč
- letenka 3.200,- Kč
- 4 noci ve stanu
- 5 nocí v hotelu