21.1.2026 – 31.1.2026
21.1.2026 středa – přesun na Gran Canarii – letiště – Aguimes
V listopadu jsme si s Luckou koupily letenky na leden do Malagy. Pár dní před odletem kontrolujeme předpověď počasí, v Malaze má pršet a to celkem hodně. Dlouho neváháme, u Smartwings si po telefonu měníme naše letenky z Malagy na Gran Canarii. Změna je možná do 72 hodin před odletem, stihly jsme to tak tak. Doplácíme rozdíl ceny letenky + poplatek 60 euro na osobu. Celkem nás vyšla zpáteční letenka na Gran Canarii 7.000,- Kč, což je pořád přijatelná cena. Moknout nepotřebujeme. Zavazadlo si nekupujeme, zvládneme se zabalit do 8 kilo.
Z Olomouce jedu brzo ráno do Prahy Pendolinem. Na letiště pokračuji metrem a trolejbusem. Lucinka přijíždí pár minut po mně. Dva roky jsme se neviděly. Chyběla mi. Projdeme bezpečnostní kontrolou a usazujeme se v letištním salonku Erste. Nejdřív snídaně, pak se musíme přebalit. Naše batohy překračují povolené rozměry, vzaly jsme si sebou nějaké jídlo na trek a to je prostě navíc. Plníme kapsy bund vším možným, než se konečně naše bágly zmenší na požadovaný rozměr. Po kapsách táhneme 2 kila jídla.
Vstupujeme do letadla úplně bez problémů, let není plný a zavazadla nikdo nekontroluje. Přebalovaly jsme se úplně zbytečně.
Po příletu plánujeme vyrazit pěšky od letiště do hor. V prvním městečku Aguimes máme rezervované na dnešní noc ubytování Siete Hermanos za 55 euro. Předpověď počasí je na Kanárech výborná, začínáme se těšit.
O půl čtvrté přistáváme. Před letištěm otvíráme mapy.com a nastavujeme navigaci do Aguimes. Potřebujeme hlavně podejít dálnici. Několik kilometrů jdeme po vedlejší silničce kolem dálnice.
V prvním městečku Carrizal kupujeme v železářství Jordan plynovou kartuši se závitem. Bohužel mají jenom velkou za 6,90 euro, bereme ji už bychom taky jinou sehnat nemusely.
Napojujeme se na GR 131 a korytem řeky pokračujeme do Aguimes. Naše ubytování je hned na začátku městečka. Klíčky si vyzvedáváme pomocí zaslaného kódu. Bydlíme v kamenném domě, náš pokoj je studený.
V potravinách kupujeme pečivo, šunku, sýr a ovoce. Na dnešní večeři to musí stačit. Přes den bylo teplo na kraťasy, večer se prudce ochladilo. Zítra se chystáme do hor. Výška 260 m.
10 km + 260 m
Moje útrata: 35 euro
22.1.2026 čtvrtek – Aguimes – Ingenio
Snídáme v místní kavárně vaječnou tortillu s kávičkou. Ve Sparu kupujeme sušenky a pití. Balíme a o půl desáté opouštíme Aguimes. Scházíme do řečiště Barranco de Guayade que a stoupáme do hor.
Prvních 6 kilometrů jdeme 2,5 hodiny. Pomalu opouštíme civilizaci, šlapeme podél levady, voda slušně teče. Restauraci v jeskyni Guayadeque si nenecháme ujít. Je poledne na oběd se ještě necítíme, objednáváme si jen hranolky a kávičku. Ceny mírné.
Pokračujeme po GR 131 další 4 kilometry do restaurace La Era ve výšce 1.030 m. Majitelka restaurace je Češka, hned se k nám hlásí a oslovuje nás holky. Necháme si od ní poradit k obědu rybu s kanárskými brambory a je to výborný. Ve Španělsku jsou prý záplavy, tak to jsme rády, že jsme nejely do Malagy. Na Kanárských ostrovech je letos mimořádná zima, do teď nezvykle hodně pršelo vše je zelené. Na záchodě si napouštíme do vaků vodu, údajně je pitná.
Opouštíme hospodu, moc se nám ven nechce, zatím padla mlha a je chladno. Tady ale stan nepostavíme, šlapeme do hor. Dál už auta nemohou, zůstáváme v přírodě sami.
Stoupáme do hor, občas mineme opuštěný domek. Konečně vycházíme z mraků, svítí sluníčko. Pomalu se rozhlížíme po místě na stan, jenže jdeme do kopce a navíc je tu plno kamení.
Nad turistickým rozcestím Ingenio jsou vidět terásky. Jdeme se tam podívat a nacházíme na první terásce pěknou rovinu. Odstraníme z trávy kamení a stavíme stan. Za chvíli bude šest hodin, v sedm bude úplná tma. Večeři nevaříme, stále jsme přejedené z pozdního oběda. Výška 1.613 m.
17 km +1.419 m -66 m
Moje útrata: 31,60 euro
23.1.2026 pátek – Ingenio – nad La Culata
Po sedmé vychází sluníčko. Vařím kávu, vločky a čaj. Noc byla docela chladná. Zdravíme se s pasákem ovcí, který si nás přišel zkontrolovat a vyrážíme do kopce.
Sluníčko svítí, na kraťasy to ale moc není, fouká studený vítr. Stoupáme po GR 131 až na nejvyšší vrchol Gran Canarie Pico de la Nieves 1.949 m. Dá se sem vyjet autem, pěšky jsme sem došly jen my s Luckou. Parkuje tu pojízdný bufet, nemá žádný dobroty. Snad to kafe by šlo, ale za hodinku si plánujeme uvařit oběd, tak si uvařím i to kafe.
Pokračujeme po naší stezce borovicovým lesem. V poledne jsme došly na sedlo Degollada de los Hornos 1.720 m. Uvelebíme se na lavičce, roztáhneme vlhký stan a spacáky. Je tu závětří, sluníčko nás zahřívá. K obědu zaléváme dehydrované jídlo rýži s kuřecím masem, čaj a kafe. Přichází k nám mladej hiker s malým batohem, nedá se poznat jestli je na noc, batoh je svou velikostí tak někde mezi denním turistou a hikerem na delší přechod. Vyklube se z něj Čech na treku, suší všechny věci, nemá stan a v noci zmokl. Chudák malej. Já bych bez stanu nikam nešla, to kilo už uneseme. Mladí chlapi asi ten adrenalin potřebují.
Scházíme po stezce k silnici na Llanos de la Pez 1.660 m. Jsou tu grilovací stoly a teče tu taky voda, možná je i pitná. Sedáme si na lavici a zkoumáme mapu. K večeru se má pokazit počasí, snad bude i pršet. Nechce se nám teď odpoledne šlapat na Roque Nublo. Necháme si výstup na tuto ikonickou skálu na zítra. Projdeme si tady ještě nějaké stezky, Roque Nublo obejdeme z východu.
Obcházíme camp El Garaňon a pokračujeme po žluté značce směr sedlo Cumbre. V mapě vidíme zkratku bereme ji, moc jsme si ale nepomohly. Zcela jistě nám cesta trvá déle než po cestě. Zkratka se moc nechodí a je prudce z kopce. V polovině potkáváme tři kluky, jdou do protisměru, jeden je Francouz co mluví česky, našli si na mapě stejnou zkratku jako my. Objednali si v campu Garaňon ubytování, jdou jen nalehko. Chvilku si povídáme pak jdeme každý svou cestou.
Nakonec se nám podařilo sejít ve zdraví do vesničky La Culata 1.200 m. Bar nás vtáhl dovnitř, objednáváme si předčasnou večeři vaječnou tortillu a hranolky. Dobíjíme elektroniku. Zatím se na oblohu nasunuly mraky a klesly k nám.
Musíme vylézt nad vesnici do hor, brzy bude tma a navíc jemně mrholí. Spěcháme po pěšině, jdeme stále do kopce, rovina žádná. Ve výšce 1.500 metrů v pravo od cesty nacházíme vhodné místo. Máme problém stan postavit, celkem dost fouká. Hodíme do stanu batoh, teď už nám neuletí. Během chvilky stan stojí a my jsme schované uvnitř. Stihly jsme to celkem za sucha. Začíná vytrvale pršet. Zítra má být zase sluníčko. Výška 1.500 m.
20 km +700 m -800 m
Moje útrata: 9 euro
24.1.2016 sobota – nad La Culata – Cruz Las Huesitas
Do půlnoci pršelo, pak se na nebi ukázaly hvězdy. Celou noc foukalo, naštěstí máme sebou teplé péřové spacáky, zima nám nebyla. On je vítr lepší než vlhko. Ráno je podle předpovědi 6 stupňů, myslím ale že ve skutečnosti je ještě méně.
Před devátou opouštíme tábořiště a šlapeme na Roque Nublo. Na stezce jsme sami, potkáváme pouze jednoho běžce. V deset hodin stojíme u Roque Nublo 1.813 m, mraky se od rána nasouvají, přály jsme si tu mít sluníčko, ale ty mraky mají také své kouzlo.
Pokračujeme po žluté značce S 70. Scházíme do údolí Barranco del Nublo, údolím teče potůček. Na sluníčku v závětří si z potoční vody vaříme polévku, kávu a čaj. Jakmile foukne studený vítr, okamžitě je zima. Přes den má být ve stínu maximálně 9 stupňů, je to docela možné. Žádné extra teplo není.
Přecházíme parkoviště na sedle Degollada del Aserrador 1.450 m. Dál pokračujeme po nádherném hřebínku po žluté cestě S 66. Jsme za větrem, konečně je teplo a můžeme si obléci kraťasy. Výhledy jsou úchvatné, mraky zmizely, v dáli se pyšní Tenerife se svou nádhernou horou Pico de Teide.
Odpoledne sestupujeme do sedla Cruz Las Huesitas 1.209 m. Prohlížíme mapy a rozhodujeme se projít si údolí potoka Barranguillo del Sao.
Sestupujeme po žluté S 60 do Cruz de Pajonales. Tady opouštíme značenou stezku a vydáváme se podle mapy.com po vedlejších neznačených stezkách. Sestupujeme k potoku, dále pokračujeme několik kilometrů proti proudu horského potoka Sao. Stezka je zarostlá a chvílemi se zcela ztrácí. Postupně je v potůčku čím dál méně vody, napouštíme si všechny láhve a vystoupáme do horského sedla 1.224 m. Chtěly jsme si zde postavit stan, ale pro velké množství kamení to není možné.
Musíme jít dál, pokračujeme tedy k sedlu Cruz Las Huesitas. Kousek nad sedlem stavíme v borovicovém lesíku stan. Slunce je dávno na opačné straně hor a do nás se pouští zima. Lucka vaří dobrý hostinec, jako dezert padá kapsička tuňáka, která mi zbyla ještě z Colorada. Po sedmé je tma. Máme na Netflixu rozkoukaný český seriál Vzteklina. Je to celkem zajímavé, ale do stanu to moc vhodné není. Temný případ. Výška 1.209 m.
21 km +621 m -835 m
Moje útrata: 0
25.1.2026 neděle – Cruz Las Huesitas – Cruz de Mogan
Noc chladná, nad ránem jsem si přioblékla ještě kraťasy, trochu to pomohlo. Bezvětří, tak je chladno. Ráno je pomalé, než se spakujeme je devět hodin.
Sestupujeme 6 kilometrů do údolí Barranco de Soria. Těšíme se na restauraci, jde to ale pomalu, stezka je kamenitá. Výhledy jsou úchvatné, zase vidíme v dáli Roque Nublo. S klesáním se otepluje, můžeme jít v kraťasech.
Před polednem jsme v restauraci Casa Fernando 650 m u přehrady Soria. Vedle nás je taky malý obchůdek, dalo by se tu lehce dozásobit. Objednáváme si rybu s hranolkami a salátem a kávičku. Restaurace je dobře vedená, hosté jsou cyklisti a taky místní, ceny mírné.
Šlapeme po GR 139 nejprve 2 kilometry po silnici, po té odbočujeme do hor. V poslední zahradě přes plot trhám dva pomeranče, jsou skvělé. Stoupáme ve vedru k přehradě Presa del Perto del Perro. V mapě je tato přehrada zakreslena jako poslední jistý zdroj vody až do Moganu. Voda se nám nechce do hor nosit, tak se spolehneme na studánku v mapy.com která je za dalších 6 kilometrů na hřebeni hor.
Stoupáme pěšinou stále do kopce, míjí nás několik turistů, jsou to všechno borci v letech a evidentně skvělí turisti, parkoviště je od sud hodně daleko.
Odpoledne vystoupáme na sedlo Degollada de las Lapas 960 m. Rozprostírá se před námi náhorní plošina. Zelené borovice a fialové levandule. Ocitly jsme se v jiném světě. Přecházíme vyschlou planinu, blížíme se ke studánce. Našly jsme ji bez problémů, dokonce je zadělaná dřevěnými dvířky jen je bohužel úplně suchá. Je nám to líto, rády bychom tady nahoře postavily stan. Nezbývá nám nic jiného než sestoupit do údolí do města Mogan.
Po páté hodině začínáme sestupovat do údolí 500 výškových metrů. Začátek cesty skalami je mírně exponovaný, stezka je zajištěna řetězy, vůbec jsme to tu nečekaly. Sestup je veden prudkými serpentinami. Cesta do údolí nám trvá přes hodinu, musíme jít opatrně, přitom nás honí čas. Brzy bude tma.
Ve městě Mogan jsme naštěstí za světla, nutně potřebujeme vodu na noc, klidně bychom šly dnes i na hotel, ale ten tu není. Byla jsem tu s Hankou před devíti lety taky s batohem, spaly jsme jednu noc v apartmánu u restaurace Acaymo, jdeme kolem tak se na ubytování ptáme, jenže mají plno. Nakonec nám dává pitnou vodu jedna místní paní, zrovna vystupovala z auta, oslovily jsme ji. Dostaly jsme celý barev vody 5 litrů, peníze odmítla. Ptám se jí na hotel, ale musíme prý do Puerto Mogan. Najednou bez pozdravu zmizí, myslím že má obavy abychom u ní nechtěly přespat.
Z dřívějška si pamatuji, že se na sedle Cruz de Mogan dá postavit stan. Nezbývá nám nic jiného, než tam vylézt 200 výškových metrů. Šeří se, do sedla docházíme po tmě. S čelovkou stavíme stan. Vařit večeři se nám nechce, ale od oběda jsme nic nejedly. Vaříme jen horkou vodu a zaléváme poslední dehydrované jídlo boloňské těstoviny, jsou skvělé. Výška 428 m.
25 km + 1.040 m -1.700 m
Moje útrata: 15 euro
26.1.2026 pondělí – Cruz de Mogan – nad Aldea San Nicolas
Noc teplá, nebe plné hvězd. Před devátou odcházíme, zrovna sem do sedla přišel první turista se dvěma pejskama.
Scházíme pár kilometrů do obce Veneguera. Na náměstí stojí čisté veřejné toalety, pereme tu trika a trochu se myjeme. V obchůdku kupujeme nějaké jídlo, vodu a banány. Sedáme si ke stolku zavřeného baru. Sušíme na náměstí stan, každý kdo prochází si nás prohlíží.
Po desáté se bar otevírá, objednáváme si volské oko s hranolkama, džus a kávu. Sluníčko svítí nikam se nám nechce. Před polednem se pobalíme a pokračujeme údolím Veneguera po GR 139.
Stezka vede do kopce, procházíme hezkou přírodou, palmy a kaňony. Tato cesta je docela oblíbená, nejčastěji se turisté vyvezou autobusem nahoru a údolí si hezky sejdou. Plán je to dobrý, nám to bohužel vyšlo opačně.
Zkracujeme si cestu a obcházíme městečko Tasarte. Pěšina nás dovedla k oplocené kozí farmě. Na cestu neprojdeme, nezbývá než vylézt do prudkého kopce svahem. Když už jsem skoro na silnici, tak mi podjedou nohy. Na poslední chvíli mne Lucka zachraňuje a vytahuje na cestu. Kozy na nás jenom zírají. Dvě dámičky s batohy se jim tu málem rozplácly pod nos.
Odpoledne vylézáme na silnici do sedla Degollada de la Aldea 670 m. Jediný pohled dolů na město Aldea San Nicolas a je nám jasné, že před městem těžko postavíme stan. Domy jsou roztahané do široka, fóliovníky a farmy. V sedle stojí autobusová zastávka, bus do Aldea jede za hodinu a půl.
Pokud půjdeme pěšky, tak do města dojdeme po tmě a dopadneme jako včera. Jediné ubytování na bookingu je vila za 9 tisíc korun na noc. Potřebujeme si ve městě nakoupit jídlo s vodou a na noc vylézt za město. Zkoušíme stopovat, nikdo nám nestaví.
Pokračujeme po stezce prudce z kopce do údolí do obce El Hoyo. Za hodinu a půl stojíme u autobusové zastávky, počkáme si na ten autobus. Abychom tu nestály nadarmo, tak stopuji. Lucka mi říká, že je to zbytečný. Z boční ulice vyjíždí auto jen s řidičem, musí u nás zastavit. Navazuji s řidičem oční kontakt a je mu blbé ujet. Bere nás teda sebou 5 kilometrů do města Aldea. Vysazuje nás v centru u obchodu Spar. Je pět hodin odpoledne.
Kupujeme jídlo na dva dny a každá barel 5 litrů vody. Čeká nás suchý úsek přes 20 kilometrů a hlavně převýšení asi 1.700 m do kopce. Nejspíš to za den nestihneme, taky se nechceme honit. Vodu rozlíváme do flašek, ale stejně nám v barelech ještě voda zůstala.
Opouštíme město, barely s vodou v ruce a šlapeme do kopců. Moc daleko nedojdeme. Na první rovině nad městem stavíme stan a to ještě pěkně za světla. Zrovna schází dva mladí hikeři, jdou naši GR 139. Vyptávám se jich na vodu, údajně je až v obci Artenara. Jsme na to připravené. Dnes byl velmi teplý den. Zítra se chystáme opět do hor. Výška 200 m.
18 km +753 m
Moje útrata: 23,50 euro
27.1.2026 úterý – nad Aldea San Nicolas – Degollada del Sargento
Další teplá noc. Vstáváme s rozedněním a vychutnáváme si kafíčko. Město pod námi je klidné. Snídáme jablečný koláč, ke svačině jsme si koupily tuňákové sandwiche.
Před devátou opouštíme plácek nad městem a stoupáme do kopce. Barely jsme si přivázaly na batohy, dámičky hadra.
V jedenáct vylézáme na sedlo Degollada de las Tocinas 764 m. Máme za sebou 4,5 kilometru a 560 výškových metrů. Hravě bychom dnes došly do městečka Artenara, ale co tam na noc. Vodu si neseme, tak nespěcháme.
Po 400 metrech za sedlem je v mapě zakreslen první potůček. V prosinci hodně pršelo, celé Kanárské ostrovy jsou zelené. I v našem potůčku je voda, přes cestu slabě teče strouha, pod cestou jsou větší kaluže. Paráda děláme si pauzu, vaříme z potoční vody kafe a čaj. Pereme trika o koupeme se. Většina turistů na Kanárech se koupe v moři, nám stačí ke štěstí kaluž na horách.
Od rána jsme na slunku, žádný stín se nekoná. Procházíme pustou kamenitou krajinou, kolem nás rostou keře a byliny. Míjíme další potok a opět zde teče strouha. Včera jsem se ptala jednodenních hikerů na vodu, tvrdili mi že je zde totální sucho. Lidi co nechodí se stanem nechápou z čeho všeho se hiker může napít. Filtr máme.
Odpoledne přecházíme hřeben Lajas del Jabon 1.225 m a Risco Alto 1.304 m. Jsme zase na horách. Na horizontu se třpytí Roque Nublo. Od moře se nasouvají mraky, hory halí opar.
Blíží se večer, pomalu se rozhlížíme po místě na stan. V mapách se orientujeme podle rozšířených vrstevnic. Asi 600 metrů před sedlem Sargento si nacházíme v borovicovém lesíku místo na noc. Jako vždy ho musíme nejprve vyčistit od kamenů. Pod nafukovací karimatky putuje prázdný batoh, obal od spacáku a nějaké oblečení. Díru v karimatce nechceme.
Lůca vaří poslední dobrý hostinec. Večer mi čte zprávy, na všech plážích na Kanárských ostrovech je kvůli velkým vlnám zákaz koupání. Tady na horách je dobře.
Hledáme si na Bookingu ubytování na poslední páteční noc. Moc toho v nabídce není a to málo je drahé nebo mizerné. Nakonec rezervujeme Aguita Surf Lodge v hlavním městě. Pokoj s koupelnou za 70 euro. Výška 1.273 m.
19 km +1.450 m
Moje útrata: 0
28.1.2026 středa – Degollada del Sargento – Barranco del Molino
Prvních 5 kilometrů cesty vede nejprve do kopce a pak scházíme do obce Artenara. Prohlížíme si kostel, je prostý žádné zlato. Sedáme si do baru La Majada. Objednáváme vepřové maso s hranolkama, kafe a pití. Ceny mírné. Hlavně si musíme nabít mobily a power banky, vše máme vybité. První hospoda, kde je stejný počet elektrických zástrček jako stolů. Artenara je krásné čisté městečko.
V obchodě kupujeme jen pití a ovoce, v poledním vedru stoupáme do kopce směr Cruz de Tejeda. Hlásí se k nám krajan. Pán je ubytovaný v hlavním městě, přijel sem autobusem, půjde přes hory do Cruz de Tejeda a od tud busem zpět. Pěkná procházka, obdivuje náš stan, říká že on je jen masňák. Ale já myslím, že je borec, naplánoval si hezký výlet.
Zase se blížíme k magické skále Roque Nublo. Budeme mít tento ostrov docela slušně prokřižovaný. Dneska máme nějakou krizi, od rána nám to moc nešlape.
Vlečeme se na Cruz de Tejeda 1.480 m. Vypadá to tu jako na pouti, stánky, restaurace a plno lidí. Prcháme, potřebujeme si nakoupit jídlo na poslední dva dny. Obchod máme za pár kilometrů ve městečku Tejeda.
Do Tejedy docházíme po čtvrté hodině. Jsme v šoku kolik je zde aut a lidí. Těšily jsme se na zákusek, jsou zde vyhlášené cukrárny, ale ty fronty. Do fronty mne nikdo nedostane, to rači nic nechci. Nakonec jsme našly zmrzlinárnu bez lidí, potřebujeme si chvíli sednout a promyslet kam dál. Zmrzlina je výborná z místních mandlí.
Nakupujeme v obchodě jídlo na večeři a zítřek, sotva batohy zavřeme. O půl šesté opouštíme turistické město. Potřebujeme popojít někam do přírody.
Dlouho se nám nedaří najít vhodné místo na stan. Nejprve jdeme civilizací, pak míjíme občasný domeček. Už to vypadá bledě, když s posledním světlem nacházíme v údolí terásky s trávou a stromy. Neváháme ani chvíli a stavíme stan. Než jsme zabydlené je tma. Dnes to bylo o fous. Výška 1.270 m.
23 km +1.200 m
Moje útrata: 26 euro
29.1.2026 čtvrtek – Barranco del Molino – lom u La Breňa
První dvě a půl hodiny stoupáme prudce do kopce do sedla Cumbre 1.550 m. Na chvíli se napojujeme na GR 138, potom přecházíme na žlutou stezku S 21.
Před polednem jsme na rozcestí Cruz de Los Llanos 1.750 m. Stojí zde pojízdný stánek, prodávají tady samé předražené blbosti, nic nekupujeme.
Míjíme první potok, je suchý. Druhý potok Barranco de Camaretas je taky suchý, ale voda je tu stažená v potrubí, které má na jednom místě otvor, nabíráme si zde všechny láhve. Prasklina v potrubí je ještě před vodní nádrží, voda je slyšet ze stezky. Popojdeme do lesa a vaříme oběd.
Do Hoya del Gamonal 1.400 m se držíme stále na S 21. Po té stoupáme do sedla u Risco Caido 1.650 m. Pak pokračujeme do sedla Canada Martin 1.705 m. Těšily jsme se na přehradu Cuevas Blancas, zbytečně voda v ní není.
U caldery Los Marteles odbočujeme na zelenou značku SL 2 k vodopádům. Lucinka vymyslela výbornou zkratku k vodopádům Pequena. Nejprve je stezka celkem dobrá. U prvního vodopádu se myjeme a nabíráme vodu na noc. Vyhlídly jsme si terásku za zatáčkou, kde si postavíme stan. Jenomže se nám ta teráska nelíbí, tak se rozhodneme pokračovat.
Stezka dál vede kolem potoka Los Cernicalos k vodopádům Pequena. Jenomže stezka se ztrácí, v mapě je dál tečkovaná, ve skutečnosti není žádná. Prolézáme úzkým korytem potoka, místy musíme přelézt skály, tohle je horolezecký terén, batohy si podáváme. Vodu na vaření vyléváme, batohy jsou příliš těžké. Cesta se stále zhoršuje, brzo bude tma, tohle za světla nezvládneme.
Prohlížíme mapu, pokračujeme pěšinou která nás odvádí od exponovaného potoka, po této stezce se vracíme k terase, kde jsme před hodinou začaly sestupovat k potoku. Máme toho dost. Jsme rády, že jsme nikde nesletěly a ve zdraví se ze soutěsky vrátily. Akorát jsme dodrápané, oškubané, mám totálně roztrhané kraťasy a jsme značně rozklepané.
Měníme plány. Jdeme raději po blátivé silničce která nás podle mapy dovede k silnici asi 10 kilometrů nad město Telde. Jinou možnost nevidíme.
Stan stavíme téměř za tmy v lomu před silnicí. Jiné místo jsme nenašly. Nakonec to není zase tak špatný plac, je tu klid jen nedokážeme zapíchnout kolíky od stanu a začíná nepříjemně foukat a zatahuje se. Snad nebude pršet. Výška 900 m.
25 km +1.200 m -1.500 m
Moje útrata: 0
30.1.2026 pátek – lom u La Breña – Las Palmas
Noc celkem klidná i když nám tropiko vlálo ve větru. Vařím poslední kávu na zbytku plynu, je na čase odjet.
Šlapeme po silnici z kopce do města Telde. Máme to 10 kilometrů, ale doufáme že nás někdo sveze. Auta zatím nejezdí žádná. Chvíli to trvá, než jede první auto, ale stejně nám nestaví.
Pochodujeme více než hodinu, míjí nás tři auta, za chvíli musí zastavit na semaforu, takže je docházíme. U posledního auta se otevírají dveře a paní se nás ptá kam potřebujeme. Manželé z Anglie jedou na letiště. Nám stačí svést do prvního městečka, dál už nám jede autobus. Jsou to hodní lidi.
Vezeme se asi jen 5 kilometrů, vysazují nás v Telde na autobusové zastávce. Čekáme pár minut, než nás nakládá autobus linka 12 a veze nás do hlavního města na autobusové nádraží San Telmo. Za dva lístky jsme zaplatily kartou 3,30 euro.
Opouštíme rušné nádraží, plán je jasný, potřebujeme si dobít mobily za chvíli budeme bez energie. Procházíme jeden bar za druhým, hledáme místo kde se nasnídáme. V 11 hodin dopoledne bychom tady oběd nedostaly. Usazujeme se v malém baru u stolečku s dvěmi elektrickými zásuvkami. Objednáváme snídani a jsme spokojené.
Na hostel Agüita Surf Lodge nás pustí až ve 2 hodiny. Procházíme tedy město více méně podél moře až k přístavu. Obloha je zatažená, je zima. Na horách jsme měly každý den sluníčko a vedro na padnutí.
Motáme se po městě, musím říci že nás vůbec nezaujalo. Ve 2 odpoledne si otevíráme zaslaným kódem vstupní dveře do hostelu. Je to v podstatě dvoupatrový domek, ve kterém se pronajímají pokoje. Náš pokojík je malý, okna máme do světlíku dovnitř budovy, ale máme na pokoji koupelnu, je to dobrý.
Sprcha po více než týdnu a praní trika na zítřejší let domů. Pak jdeme na nábřeží. V moři se jen surfuje, na koupání to tu není. Musíme náš trek oslavit, sedáme si na oběd do jedné z restaurací, jako jediní sedíme uvnitř, všichni ostatní hosté jsou venku. My jsme ale byly venku devět dní.
Ještě jedna procházka kolem moře, zmrzlina s kávičkou. Najednou běží po ulici malý potkan. Lidi si ho fotí a natáčí. Holky v cukrárně piští a vylézají na židle, potkan peláší dál po ulici. Je z toho pozdvižení na celé ulici.
Jsme unavené, vracíme se na hostel. Sedmá hodina, venku je tma, obvykle jsme v tuto dobu byly již ve stanu.
15 km
Moje útrata: 68 euro
31.1.2026 sobota – Las Palmas – přesun domů
Noc za moc nestála, bez zapnutého větráku by bylo strašné vedro. Snídáme v kavárně na hlavní třídě. Balíme a jdeme na bus. Na sever Las Palmas se vracet nepotřebuji.
V autobuse číslo 17 platím kartou dva lístky, strhlo si to jen 1,40 euro tak si nejsem jistá, jestli nejede Lucka na černo. Vystupujeme na konečné zastávce Teatro. Máme v plánu si projít historickou čtvrť hlavního města Vegueta.
Centru historické čtvrti dominuje katedrála Santa Ana, údajně nejvýznamnější umělecký monument Kanárských ostrovů. Platíme vstupné 6 euro, batohy si necháváme u pokladny. Mohutná katedrála, poměrně skromně zdobená. Výtahem lze vyjet na střechu. My těch 162 schodů jdeme pěšky. Výhled za ty schody rozhodně stojí.
Další na řadě je museum Casa de Colon věnované Kryštofu Kolumbovi. Vstupné 4 euro, batohy si ale musíme nést na zádech. Docela se nám to tu líbilo.
Jdeme na bus číslo 91 a jedeme na letiště za 2,30 euro na osobu. Letiště je přeplněné, není se co divit, je sobota. Jsme zde dost brzy, batohy neodbavujeme, rovnou procházíme bezpečnostní kontrolou.
Usazujeme se v letištním salonku Sala Galdos. Užíváme si pozdního obědu. Výlet na Gran Canarii nám končí. Docela jsme si tento ostrov prochodily, bavilo nás to. Teď na čtyři dny domů a hurá na další výlet, tentokráte do Káhiry na Pyramidy.
6 km
Moje útrata: 26,50 euro
Statistika:
- ušly jsme asi 200 km
- letenka 7.000,- Kč
- moje útrata 250 euro
- 8 nocí ve stanu
- 2 noci v hotelu