Kypr – E4 – západ

25.3. – 8.4.2025

S Leňou jsme si domluvily přechod ostrova Peloponés ze severu na jih po E4. Začátek trailu je v městečku Diakopto, konec v Gythio. Celkem tento trek měří přibližně 300 kilometrů.

Dva týdny před odletem si kupujeme letenky se Sky Express. Praha – Athény – Larnaka za 110 euro, s tím že na Kypr nebudeme z Athén pokračovat. Stejná letenka Praha – Athény stojí 240 euro. Proč to tak je, nemáme tušení. Zpáteční letenku máme na 8.4. Athény – Vídeň za 43 euro. Ceny jsou to přátelské. Palubní zavazadlo má u Sky Express rozměry 55x40x20 cm a váha 8 kg. Nekupujeme tedy žádné odbavené zavazadlo, batohy včetně stanu a hůlek si vezmeme na palubu.

25.3.2025 úterý – přesun do Řecka 

Po osmé hodině se s Lenčou potkáváme na nádraží v Olomouci a jedeme vlakem do Prahy. Před Pardubicemi dlouho stojíme, někdo ukradl z trati kabely. Nakonec máme zpoždění 100 minut. Jezdíme na letiště vždycky s velkou rezervou, dnes se to fakt hodí. 

Na letišti u našeho gatu je vchod do salonku Erste, kam mám vstup s mojí kreditkou zdarma. Vběhnu tam, namažu svačiny, do láhve napustím colu a akorát stihnu letadlo, nastupujeme s Leňou jako poslední. Hned jak se v letadle usadíme všechno to jídlo ze salonku spořádáme. 

Řešíme malé dilema. V Řecku je špatná předpověď počasí, má celkem dost pršet a docela zima, je to pech protože celou zimu bylo na Peloponésu hezky. Nakonec máme letenky na Kypr, tam je sluníčko a teplo až dost. Trasa E4 vede i přes Kypr, jenom nemáme vůbec žádnou představu jaké to tam bude. Studujeme mapy.cz a googlujeme. Nejpozději v Aténách se musíme rozhodnout. 

Po 2,5 hodinách letu přistáváme v hlavním městě Řecka, je zataženo a podle předpovědi zima a to zatím neprší. Máme jasno, tady zůstat nechceme, jedeme na Kypr. Měníme terminál, procházíme znovu bezpečnostní kontrolou, můj stan s kolíky a hůlky v palubním zavazadle nikoho nezajímají. O půl deváté pokračujeme dalším letem do Larnaky. Ještě před odletem si kupujeme zpáteční letenku u Ryanair na 8.4. Larnaka – Vídeň, platíme za dvě letenky a jedno odbavené zavazadlo 74 euro. Pěkná cena. Zpáteční letenky z Athén můžeme vyhodit. Co se dá dělat, přece ale nebudeme klepat kosu a moknout, máme dovolenou. Objednáváme si taky na bookingu hotel Elysso v Larnace, pokoj pro dvě osoby se snídaní za 50 euro. Začínáme se těšit na Kypr.

Po desáté jsme v Larnace. Přestože jsme v EU tak musíme nascanovat pasy a vyfotí si nás. U scanneru na zemi leží kreditka, předávám ji policistce. Vycházíme exitem směr BUS jenomže nás cedule dovedly k taxíkům. Radíme se s místními, posílají nás zpět do letištní haly, po schodech vystoupáme do patra a bez cedulí si najdeme bus 425, který jede do centra. Turisti asi mají jezdit taxíky. Vezeme se za 4 eura do města se zaměstnanci letiště. Platí se jen penězi. Vystupujeme kousek od našeho hotelu. Na recepci kupujeme redukci na elektřinu. Zástrčky jsou zde totiž anglické. Před půlnocí jsme v posteli. Konečně.

Moje útrata: 29 euro 

26.3.2025 středa – Larnaca – Pafos

Snídáme na hotelu. Načetly jsme si, že západ ostrova je divočejší s hezkou přírodou. Rozhodly jsme se, že začneme náš trek E4 tam. Bohužel Google mapy na Kypru neposkytují žádné info o veřejné dopravě. Recepční nám radí ať jdeme na hlavní silnici k moři a počkáme až nějaký bus na západ pojede. To se nám moc nezdá, takto bychom projely kolem celého jižního pobřeží, cesta tak na půl dne s přestupy. Na netu jsme našly bus číslo 36, který jede bez zastávky přímo do městečka Pafos, cesta trvá necelé dvě hodiny. Odjezd v 9:20 z nějaké zastávky tři kilometry od hotelu. Nejsme schopné najít žádné jiné info.  

Bereme batohy a jdeme na tu zastávku. Je nám divné, že turistická linka odjíždí z takové obyčejné zastávky. Odjezd v 9:20 kyperského času. Bus přijíždí o 7 minut dříve, máváme na něj. Paráda trochu jsme se bály, že nepojede. V autobuse již sedí plno turistů, je jasné že odjezd byl z nějakého nádraží. No hlavně že se vezeme. 

V Pafosu u moře se vyskytují dvě památky UNESCO. Jednoznačně začneme nejprve tady. Batohy se nám nechtějí vláčet, bereme na dnešní noc hotel, na trek vyrazíme až ráno. Basilica Holiday Resort nabídl velkou slevu, cena za apartmán na jednu noc 65 euro. Necháváme si tu batohy, pokoj dostaneme až ve dvě hodiny.  

První památka Pafos archeological site leží kousek od našeho hotelu. Vstupné 4,50 euro na osobu. Pozůstatky starověkého řeckého a římského města. Zbytky chrámů se zachovalými mozaikami. Údajně rodné město Afrodíty.

Procházíme kolem moře dva kilometry k další památce Královské hrobky. Jsme hladové, od snídaně jsme nejedly. Kupujeme si u pojízdného zmrzlináře obrovskou zmrzku. Vstupné 2,50 euro. Komplex hrobek je méně rozsáhlý než město. Jsme nadšené, moc se nám tu líbí. Žádné velké davy jsme na Kypru zatím nepotkaly, jen pár turistů. 

Vracíme se pěšky pár kilometrů na hotel, asi by se dalo jet i busem, jenže se nám nechce čekat. Dostáváme hezký apartmán, vaříme si kávu a čaj. Měly jsme v plánu si jít zaplavat do bazénu, ale docela se ochladilo. 

Chvilku si lehnu na gauč a najednou je pět hodin. Malá procházka do přístavu. Podle recenzí na Google mapách si vybíráme Kings restaurant a je to dobrá volba. Večeře je skvělá. Je to první pořádné jídlo dneška. Platíme se spropitným dohromady 45 euro. 

Naproti našeho hotelu stojí velký supermarket, kupujeme jídlo na dva dny, plynovou kartuši jsme zatím nesehnaly. Vařit se nebude. Ráno chceme vyrazit podél moře na východ, po 6 kilometrech bychom měly dojít na začátek trailu E4. Trail přechází Kypr od západu na východ, prochází celým ostrovem a různě se klikatí. Cesta má více než 500 kilometrů, to nemáme šanci ujít, takže nebudeme spěchat. Výška 0 m.

14 km

Moje útrata: 94 euro

27.3.2025 čtvrtek- Pafos – Kallepia 

Hotýlek opouštíme před devátou hodinou. Čeká nás 6 kilometrů kolem pobřeží. Slunko svítí a je krásně teplo, oblečené máme kraťasy a triko. Kypr má údajně 300 slunečných dní v roce, vypadá to že si užijeme sluníčka dost.

Pobřeží je zastavěné hotely, malé plážičky, místy skaliska, občas schody do moře. Hotely zejí prázdnotou, sezona ještě nezačala. Na jedné plážičce se zastavujeme a konečně si jdeme zaplavat. Moře je průzračné a studené, odhadem tak 20 stupňů. Kousek před začátkem našeho trailu zastavujeme na kafe a sandwich v Riccos Beach plážové restauraci. Moc se nám od moře nechce, ale trail volá. 

Po 6 kilometrech chůze z Pafosu na východ opouštíme moře a šlapeme na sever do vnitrozemí po trailu E4. Žádné značení zde není, orientujeme se podle mapy.cz. Prašná cesta křovinami nás přivádí do obce Acheleia, míjíme otevřenou restauraci. Za obcí obcházíme velkou kaluž, Leňa do ní sklouzne a má durch mokré boty. Sedáme do stínu tisů u pomerančového sadu. Pomeranče jsou sladké, žádný plot. Máme za sebou 10 kilometrů, před chvílí minulo poledne a je vedro na padnutí.

Pokračujeme kolem betonového aquaduktu dále do vnitrozemí ostrova. Nevydržíme jít ani hodinu a musíme si zase odpočinout, je vedro. Obědváme tuňákový sandwich, který jsme si koupily v plážové restauraci. 

Aquadukt se odpojil, naše cesta by měla být kolem potoka, jenomže tudy asi nikdo nechodí, vše je zarostlé keři a rákosem. Nakonec si vysvlékáme ponožky a v botech na boso jdeme potokem. Měly jsme to udělat hned, nemusely bychom být doškrábané od keřů. 

Konečně vylézáme z potoka na prašnou cestu, údolím zvolna stoupáme do kopců. Míjíme nějakou farmu, štěká tam plno psů, už je v duchu lituju, že jsou na řetězu ale není to tak. Jsou na volvo a letí na nás, krásní psi jenom by nemuseli tak štěkat. Hážeme po nich šutry a snažíme se je zahnat. Vypadá to, že jsme jejich největší atrakce celého dne, dlouho se jich nemůžeme zbavit. Plašíme dudka.

Před vesnicí Episkopi potkáváme dva trekaře s báglama, jen se zdravíme. Ve vesničce si nabíráme z veřejného vodovodu každá 3 litry vody. Raději ji filtrujeme. Jsou čtyři hodiny odpoledne, váháme je zde otevřená hospoda. Neseme ale těžké jídlo, pivo si Leňa ještě nezasloužila a navíc bychom se zdržely. Jdeme tedy dál, za vesnicí trháme další pomeranče jsou plné sladké šťávy. 

Za kostelíčkem Gennadios je super travnatý plácek na stany, jenomže je teprve pět hodin, jdeme dál. Lezeme do kopce a všude kolem nás je pouze kamení. Chvíli nám trvá, než nalezneme rovné místo na stan. 

Byl to nádherný den. Od moře jsme prošly korytem potoka do kopců. Výška 350 m. 

24 km, stoupání 426 m, klesání 57 m

Moje útrata: 11,40 euro

28.3.2025 pátek – Kallepia – Kseropotamou 

Noc klidná a teplá, nad ránem nás přišel zkontrolovat nějaký pes, chvíli kolem stanu čmuchal, pak odběhl. Vstáváme v šest hodin, nevaříme, jen sníme pitu s máslem a medem, zapijeme vodou a před sedmou jsme zabalené. Bez kávy je to rychlé. 

Dnes má být 28 stupňů, teplo je již od rána. Přecházíme kopec, míjíme luxusní vilovou vesničku. Po pár kilometrech na nás čeká pěti hvězdičkový golfový resort Minthis. Hrneme se dovnitř a objednáváme si kafe latte, hned je svět růžový. 

Opouštíme zpevněnou cestu. Nacházíme pitnou vodu, je dokonce zaznačena v mapy.cz, to vědět tak jsme si večer natočily o litr méně. Sedíme u vody chvíli na lavičce, musíme si dát snickersku. 

Cesta překračuje hlavní silnici. Lezeme přes kopec zkratkou, E4 obchází celý kopec vrstevnicovou cestou. Začíná být nesnesitelné horko. K obědu sníme tuňáka s pitou a zapijeme vodou. Před jednou hodinou platíme vstupné 15 euro na osobu za vstup k vodopádům a jdeme se vykoupat do Baths of Adonis. Je to tu past na turisty. Koupel je ale skvělá, studená voda dělá v tom vedru s našimi těly zázrak. 

Zbývá nám posledních 7 kilometrů po zpevněné cestě dolů k moři. Na nohách máme první puchýře z toho vedra a asfaltu. Ubytováváme se ve čtyř hvězdičkovém hotelu Kapetanios Aqua Resort. Platíme za pokoj s polopenzí 126 euro. To vedro nás ničí.

Než tam dolezeme, tak se ochladí. Do bazénu vlezu jenom já. Na večeři máme předepsaný dres code. To asi neklapne, máme jen vytahané kraťasy nebo šusťáky. Jdeme tedy v šusťácích. Je tu jen pár hostů, personál je v převaze. Výška 0 m.

25 km, stoupání 522 m, klesání 885 m

Moje útrata: 89 euro 

29.3.2025 sobota – Kseropotamou – Agios Georgios – Pegeia  

Před snídaní si jdeme zaplavat do studeného bazénu. Snídani si dlouho vychutnáváme. Dáváme další bazén a v jedenáct opouštíme hotel. 

Správně bychom se měly vrátit do kopců na E4, jenomže se tento trail zase za chvíli vrátí k moři u Agios Georgios. Na mapách si prohlížíme pobřeží, vypadá to že se dá jít po pěšině kolem skalnatého břehu. Rozhodujeme se vzít to podél pobřeží, kopců si užijeme ještě dost.

Stěhujeme se kilometr do levnějšího ubytování Petsas Apartments. Za noc zde platíme 40 euro, necháváme si na pokoji batohy a vyrážíme nalehko. Dnes jsme si naplánovaly takový menší odpočinek. 

Scházíme k moři, nejprve procházíme kolem hotelů, později jsme už v pusté přírodě. Skaliska a divoké moře. Dnes se ochladilo, ve stínu má být maximálně 18 stupňů, na slunci je pořád vedro. 

Na oběd se zastavujeme v taverně Yialos, objednáváme si mečouna na grilu, není to ale nic moc, hned mi bylo divné, že nemají na Google mapách žádné hodnocení. 

Těšíme se na ztroskotanou loď Edro III, vrak leží u pobřeží. Vypadá to hrozivě. Místy je moře přístupné, na jedné malé plážičce jdeme do plavek, moře je stále chladivé.

O půl páté jsme u dnešního cíle kostelíku Agios Georgios. Kostelík je byzantský a malinký. Naproti přes silnici je postavený nový, větší kostel. Archeologický areál s pozůstatky byzantské basiliky jsme prošvihly, zavřeli ho před půl hodinou, škoda. 

Chvíli musíme počkat na autobus číslo 616, jezdí asi tak každou hodinu a půl. Kupodivu jede na čas v 16:50, vezeme se zpátky na náš Petsas Apartments. Za lístek platíme 2 euro. Zítra ráno se zase stejným busem vrátíme k Agios Georgios. Vyřešily jsme takto problém s drahým ubytováním v Agios Georgios. 

K večeři si rozpékáme pitu, na ni máslo a med. Výborný! Nechtělo se nám chodit do supermarketu, tak večeříme zbytky a vaříme si čaje. Voda nám došla, místní říkají ať vodu z kohoutku raději nepijeme. Tak mohly bychom si taky vodu přefiltrovat. 

Byl to nádherný, odpočinkový den, prošly jsme se bez batohů kolem pobřeží a užily jsme si koupání. Zítra vyrážíme obejít pustý západní výběžek Kypru, předpokládáme že nám to zabere tři dny. Výška  50 m. 

15 km

Moje útrata: 44,50 euro

30.3.2025 neděle – Pegeia – Agios Georgios Peyeias – Akamas Peninsula 

Snídáme zbytky jídla z batohu, hlavně teda máme kuchyni, tak vařím kafe a čaj. Naproti ve velkém supermarketu Phillipos si nakupujeme jídlo na tři dny. V oddělení D.I.Y. něco jako domácí potřeby konečně nacházíme plynovou kartuši se závitem. Vedou malé i velké, bereme velkou za 7,15 euro. Paráda bude se vařit.

V 9:50 sedáme do autobusu 616 a vezeme se do Agios Georgios, na stejné místo, kam jsme došly včera. Archeologický areál právě otevírají. Platíme za vstupenku 2,50 euro a prohlížíme si zbytky basiliky s částečně zachovanými mozaikami zobrazujícími ryby, ptáky a jiná zvířata. Toto místo patří mezi dvě poutní místa na Kypru. Odedávna sem mířili poutníci. Druhé poutní místo je na východním mysu Kypru Saint Andrew.

Před jedenáctou bereme batohy a vyrážíme na severo západ podél pobřeží. Za chvíli se napojujeme na stezku E4. Po pár kilometrech po prašné silnici u odbočky do Avakas George zastavujeme u rychlého občerstvení. Žije to tu z cestovních kanceláří, kteří vozí turisty do rokle. Za chvíli bude poledne, objednáváme si teda hamburger a džus z čerstvých pomerančů. Jsme spokojené, že máme teplé jídlo. 

Postupujeme stále kolem pobřeží částečně po pěšinách kolem moře a částečně po prašné silnici pro SUV vozidla. Po této silnici je vedena E4. V poslední restauraci Laras si dáváme ledovou kávu. Dál už nás čeká pustá příroda, konečně. 

Lara beach je nejspíš nejkrásnější pláž Kypru. V létě sem připlouvají želvy snášet vajíčka. V tuto dobu je tu absolutní klid, moře je méně rozbouřené, plaveme ve vlnách a opalujeme se na písku. Celý poloostrov Akamas je nedotčená příroda, nejsou zde domy, pouze prašné cesty. 

Po 15 kilometrech z Agios Georgios přicházíme k vodě. Tato voda je pro nás klíčová, nabíráme si každá 4 litry. Voda je zaznačena v mapy.cz.

Celý den se honí mraky, většinou ale praží slunce a to mělo být dnes zataženo a 17 stupňů ve stínu. Ráno když jsme jely autobusem tak chvíli pršelo. Celkově je zatím hezky, na nás teplo až dost. Na Peloponésu prší a je zima, myslím že jsme se rozhodly správně. Zatím se nám tu moc líbí. 

Stan stavíme kousek od cesty na travnatém plácku, keře nás kryjí před větrem. Musíme si místo vyčistit od kamení, ale jinak je to perfektní. K večeři vaříme nudlovou polévku. Byl to skutečně krásný den. Výška 15 m.

26 km, stoupání 200 m, klesání 211 m

Moje útrata: 37 euro 

31.3.2025 pondělí – Akamas Peninsula – Baths of Aphrodite – Latchi 

Noc byla klidná, k ránu se ochladilo, musela jsem si zapnout spacák a přiobléci se. Ráno vařím ze spacáku kafe, ovesnou kaši a čaj. Vycházíme o půl deváté letního času. 

Cesta je prašná, krajina suchá, převažují keře. Přecházíme kopce, ze kterých je výhled na celý poloostrov. Scházíme na severní pobřeží Kypru. Pobřeží je zde rozeklané, občas malá plážička. 

Fouká a je pod mrakem, k moři scházíme až u pláže Amphitheatre. Na celé plážičce jsou zaparkovaná auta až téměř u moře a postavené stany místních. Teď už chápu včera ty zákazy pro auta na plážích. Jeden by řekl, že je to jasné, že nebudeš parkovat u moře, ale místní s tím problém tedy nemají. Jdeme do plavek, moře je chladivé. Obloha se vyčistila, slunce opět připaluje. 

Za 4 kilometry přicházíme k Baths of Aphrodite, vypadá to tady jako na pouti. Stánky s cetkami a občerstvením. My máme vyhlídnutou restauraci, objednáváme si doradu na grilu s bramborem a salátem. Po obědě kávu se zmrzlinou, nic nám nechybí. Neumíme projít kolem restaurace a otevřít si konzervu s tuňákem.  

E4 se na tomto místě vydává do kopců a definitivně pro zbytek cesty opouští moře. My se toho moře nedokážeme jen tak vzdát. Pokračujeme po oblázkové pláži několik kilometrů, čisté moře a žádní lidé, sezóna ještě nezačala. Koupeme se a opalujeme. Ležíme na rozpálených oblázcích, dokonalá svoboda.

Správně bychom měly vylézt do kopců a postavit si stan. Jenomže kousek od nás dal nabídku čtyř hvězdičkový hotel apartmán pro dva se snídaní za 63 euro, nedokázaly jsme odolat. Zase jsme skončily na hotelu. 

Dnešní den byl skutečně krásný, plný koupání a opalování. Postupujeme sice pomalu, ale i tak se blížíme do hor. Výška 30 m. 

22 km, stoupání 314 m, klesání 295 m

Moje útrata: 61,50 euro

1.4.2025 úterý – Latchi – Goudi 

První kilometry jdeme po silnici do vesničky Neo Chorio. Za ní stoupáme kolem farem do borovicových lesů. Po 6 kilometrech konečně vylézáme na hřeben a napojujeme se na E4. Teď už půjdeme jen na východ. 

Opouštíme pustý poloostrov Akamas. Z hřebene vidíme pod sebou celé západní pobřeží s nádhernou pláží Lara, na které jsme se před pár dny koupaly. Je překvapivé, jak se celý západ Kypru zelená. 

Od rána je zataženo a pofukuje, konečně se hezky jde. Po 11 kilometrech zastavujeme v turistickém přístřešku, teče zde taky voda. Jen si chvíli oddechneme a letíme do vesničky Drousha. 

V mapě máme ve vesnici plno restaurací a kaváren, těšíme se na nějakou dobrotu. Marně, všechno je zavřené, dnes je státní svátek Den Kypru. Nicméně je zde otevřený obchůdek o kterém nevíme. Nakupujeme si nanuky, chipsy, pomeranče a pití, Leňa pivo. Tohle nám k obědu stačí. 

Dál vede cesta po asfaltu, nenaděláme nic. Auta téměř nejezdí, ale ten asfalt je zabiják, naštěstí je dnes chladno, chvílemi poprchává. 

Odpoledne přicházíme do vesničky Goudi. Je zde poslední možnost levného ubytování. Dnes jsme chtěly už určitě stavět stan. Jenomže Leničce ještě není úplně dobře a dál nás čeká cesta mezi vesnicemi, nerady stanujeme někomu za domem. Takže bereme ubytování v Leonidas Village Houses za 71 euro, apartmán bez snídaně. Hned si vaříme kafe a čaj. Zítra vyrážíme konečně do hor. Výška 70 m.

26 km, stoupání 636 m, klesání 588 m

Moje útrata: 42,50 euro

2.4.2025 středa – Goudi – Stavros tis Psokas 

Ráno je zatažená obloha. Po osmé opouštíme ubytování, ještě ve vsi si trháme pomeranče. První část dne nás čeká asfalt. Procházíme osadou Steni. Dál E4 vede obcházkou po asfaltce.

Potřebujeme si nakoupit jídlo do hor na 5 dní. Raději jdeme po silnici mimo E4 do obce Peristerona, kde máme v mapě zakreslený obchod. Obchod tu skutečně je a relativně dobře zásobený. Kupujeme těstoviny, tuňáky, lunch meat, müsli, obrovský chleba, sýry a sladkosti. Plynové kartuše vedou pouze propichovací. 

Do poslední obce před horami Lysos, přicházíme před obědem, v nohách máme 10 km po asfaltu. Obchůdek je zde taky Maros place, ale spíš je to občerstvení, v regálech mají jen drobnosti, tady by to dozásobení bylo těžký. Paní domácí nám chystá vaječnou omeletu, jídlo je skvělé. Mluví dobře anglicky, tak jako většina místních co jsme potkaly. Stěžuje si na sucho. Včera údajně přišla do Řecka dešťová bouře, která nadělala velké škody, ale tady spadlo jen pár kapek. Opět jsme rády, že nešlapeme na Peloponesu. Platíme za oběd dohromady dvacku a jdeme dál.

Chvílemi na nás kape. Celkem se to dá vydržet, když se ale blížíme k silnici začíná pršet víc. Stihneme doběhnout k modernímu kostelu Capella Nova. Schováme se pod střechou, teče zde i voda, tak si vaříme kafe a čekáme až přestane pršet. Celkem té vody nakonec moc nespadlo.

Chvíli jdeme zase po silnici, u pomníku je kohoutek s vodou a voda teče. Ještě máme v mapě zakreslenou jednu vodu za 4 kilometry, ale nemáme žádné info jestli tam voda bude. Občas se stane, že prostě voda neteče. Bereme si tedy každá 2 litry. Za hodinu dojdeme k poslednímu zdroji vody, voda krásně teče. Trochu dobíráme a konečně opouštíme ten zpropadený asfalt. 

Stezka E4 vede po vrstevnici borovicovým lesem. Scházíme do údolí k potoku Stavros tis Psokas, ve kterém teče docela slušná voda. Konečně jsme v hezké přírodě. Dost fouká, na zemi je plno popadaných stromů. Místy se cesta ztrácí, musíme jít potokem. 

Šlapeme do šesté večer, máme už za sebou 30 kilometrů, hledáme si pomalu místo na stan. Trochu se bojíme velkých borovic, aby na nás nějaká v noci nespadla. Nakonec nám nic jiného nezbývá, tak si na jednom rovném plácku kousek od cesty stavíme stan.

Leňa vaří večeři těstoviny s lunch meatem, nic moc to teda není. Musíme se najíst, začíná se ochlazovat a já mám jen syntetický spacák. Výška 600 m.

30 km, stoupání 885 m, klesání 593 m

Moje útrata: 30 euro

3.4.2025 čtvrtek – Stavros tis Psokas – Tsakistra 

V noci pršelo, ale byl klid, vybraly jsme dobré místo. O půl sedmé vařím kafe, srkáme ho ze spacáku. Po snídani vyrážíme, je chvíli po osmé.

Spěcháme do Stavros tis Psokas, máme to jen 4 kilometry. Jde o turistické místo, camp, kavárna a lesní správa. Jsme na to zvědavé, těšíme se na druhou snídani. 

Turistické místo je ve výšce 820 metrů a zeje prázdnotou. Ze dvou domů vychází z komína kouř, topí se, je tu totiž docela zima. Kavárna je takový bufet. Paní otevírá okénko, k jídlu nám nabízí teplý sandwich, bereme to. Kupujeme ještě džus, zmrzlinu a chipsy. Mobil na dobití si musíme zanést do kanceláře lesní správy. Jsme nadšené, moc jsme nevěřily že tu někdo bude, není sezóna. 

Chvíli jdeme po silnici a pak stoupáme po pěšině do kopce. Nebe je zamračené a teplo teda není. Vytahuji vrchní plachtu stanu, je durch mokrá, hážu si ji na batoh, po čase plachta uschne.

Přicházíme k hlavní silnici, E4 zde vede 3 kilometry po ní, auta tu téměř nejezdí. Nezpevněná cesta nás přivádí k nejvyššímu místu dnešního dne Tripylos 1.362 m. Fouká tu, ale zase je zde turistický přístřešek, tak si sedáme. Musíme se najíst. U přístřešku parkuje hasičské auto, hasiči něco kutí v domečku, jdu se jich zeptat na vodu, chtěly bychom si udělat čaj jinak tu zmrzneme. Dostávám litr pitné vody. Super. Máme na sobě všechno naše oblečení a stejně nám je zima. Musíme se pohnout.

Jakmile scházíme níž pomalu se otepluje. Odpoledne se zastavujeme v Cedar Valley, máme tady naplánované dobrání vody na noc. Jenomže kohoutky jsou suché, potok taky a záchody jsou zrušené. To je teda pech. Co teď? Každá máme půl litru vody. Další voda je až za 20 kilometrů, to už dneska nezvládneme. 

Opouštíme tedy E4, která pokračuje do divočiny. Jdeme po lesní asfaltce 8 kilometrů a napojujeme se na hlavní silnici. Do kláštera Kykkos to máme 8 kilometrů, ale co tam na noc. Díváme se na booking a kousek od nás je v nabídce ubytování za 60 euro, tak to teda bereme. Musíme jít po silnici ještě 4 kilometry do vesničky Tsakistra. Voláme majitelce a ta nás naviguje, jak se dostaneme do domu a kde najdeme klíče. Je to teda pěkná bajda, nevím kde přišli k hodnocení 7,2. 

Sprchujeme se a vaříme těstoviny s čajem. Hned je nám lépe. Vytahujeme si svoje spacáky, je zde docela zima. Byl to náročný chladný den. Zítra po obědě má pršet. Výška 800 m.

34 km, stoupání 1.072 m, klesání 844 m

Moje útrata: 40 euro 

4.4.2025 pátek – Tsakistra – Kaminaria 

Ubytování stálo za kočku, myslím že jsme dostaly jiný domek, než jsme si objednaly. Odcházíme po osmé. Čeká nás 6 kilometrů po asfaltové silnici do kláštera Kykkos. Žádná auta prakticky nejezdí.

Klášter nás ohromil. Důstojná kamenná stavba, založen byl v 11. století a 4 x vyhořel. Uvnitř je pravoslavná výzdoba, vše je bohatě zdobeno. V patře leží muzeum, jsme zde dnes první návštěvníci, kupujeme si vstupenky za 5 euro. Začínáme nejstarší expozicí a to keramiky z doby 2.000 let BC. Nádoby jsou neuvěřitelně dobře zachovalé. Ptám se správce, jestli jsou to originály, odpoví že ano. Pochází z celého Kypru. Velká sbírka staré keramiky, dlouho si ji s Leňou prohlížíme. Expozice zahrnuje mnohem více předmětů jako jsou mince, kamenné mozaiky, svícny. Překvapuje nás, jak jsou tyto věci staré. Trávíme prohlídkou celé dopoledne. Bezpochyby je tento klášter zlatým hřebem našeho treku. 

Na oběd se zastavujeme v klášterním bufetě. Objednáváme si vaječnou omeletu, kafe a čaj. Dostáváme obrovský talíř vaječiny s hranolkama. Klášter se nachází ve výšce 1.100 metrů a je tu skutečně chladno. Máme na sobě zase všechno oblečení. 

Honí se mraky, bude asi pršet, ale my se potřebujeme pohnout. Jen co opustíme klášter začíná pršet. Kilometr za klášterem se napojujeme na E4. V pláštěnkách dobíháme do městečka Mylikouri, u kostelíka stojí turistické přístřešky a ty nás zachraňují. Prší čím dál tím víc, přichází bouřka. Vaříme si teda čaj. Schovávají se tu s námi zaměstnanci lesní správy, vypadají že nemají co na práci. 

Bouřka je pryč, nabíráme si půl litru vody a údolím klesáme k řece Diarizos. Pokračujeme po E4 proti proudu řeky, po 2 kilometrech zastavujeme na piknikovém místě Komititzi. Voda tu teče, ale nedobíráme. Dnes máme vodu každých 5 kilometrů. Je škoda, že jsme včera narazily na naší E4 na úsek 40 km bez vody. Kdybychom o něm věděly, tak bychom přespaly u poslední vody a těch 40 km ušly, jenomže jsme spaly ještě 4 kilometry před poslední vodou a to už by bylo 44 km a taky by to chtělo jít rychle. Když člověk nic neví, tak se nepřipraví. Tento úsek bez vody je mezi Stavros tis Psokas a klášterem Kykkos. 

Pořád jsme okouzleny klášterem, tak nám ani nevadí, že jsme šly část dne v pláštěnkách. Odpoledne vylezlo na chvíli slunce, k večeru ale zase poprchává. Celkově je chladno. 

V městečku Kaminaria natáčíme do vaků vodu na noc. Vodu vždy převařujeme nebo filtrujeme. Přecházíme silnici a stoupáme po prašné cestě údolím. Po stráni běží mufloni. Klesly jsme do výšky pod 800 metrů, dál vede cesta do kopce a tam bude zima. 

Stan stavíme na kamenitém plácku. Dlouho místo čistíme. Na podlahu rozkládáme pláštěnky, prázdný batoh a vše co máme k dispozici. Snad se do rána naše karimatky nepropíchnou. Leňa vaří nudlové polévky. Výška 750 m.

30 km, stoupání 733 m, klesání 777 m

Moje útrata: 24 euro 

5.4.2025 sobota – Kaminaria – Pano Platres – Limassol 

Noc klidná. O půl sedmé vařím kafe a snídani. V osm vycházíme. Dnes nás čeká poslední den na treku. Po asi 22 kilometrech bychom měly dojít do městečka Pano Platres. Je to ideální místo na přerušení trailu, snadno dostupné autobusem. 

Nejprve stoupáme do kopce. Cesta je jako vždy široká, naštěstí nezpevněná bez asfaltu. Místní kopce jsou pusté, nepotkáváme žádné jiné turisty. Šlapeme sami. Téměř po celou dobu na Kypru máme signál, pouštíme si náš oblíbený cestovatelský pořad Casablanka.

Od rána se honí mraky, je mlha a docela chladno, dnes kraťasy asi nevytáhneme. Po 7 kilometrech přicházíme ke kostelíčku Agios Georgios, uvnitř probíhá mše. Kolem pobíhají rusky mluvící děti. Nechceme rušit, chvíli sedíme venku, sníme jen oříšky a brzy pokračujeme dál do kopců.

Znovu zastavujeme v tábořišti Kampi Tou Kalogyrou ve výšce 1.350 m. Jsou tu otevřené toalety, teče voda. Do popelnic vyhazujeme odpadky. Nikdo tu není.

Vystoupáme do výšky 1.500 metrů, obklopují nás mraky, je vlhko a fouká. Musíme si obléci bundy. Ani se nezastavujeme, šlapeme dál, nemáme náladu na chladné kyperské kopce. 

Nad horským městečkem Pano Platres opouštíme E4 a sestupujeme na silnici k autobusové zastávce. Je těžké zjistit, kdy nějaký autobus pojede. Podle mapy.cz by mohl jet autobus do civilizace asi tak za hodinu. Nebudeme tu jen tak nečině stát, stopujeme projíždějící auta, jsou to vesměs turisti, kteří mají problém se držet na levé straně silnice, jezdí se zde totiž vlevo. 

Po 20 minutách nám zastavují rusky mluvící pán s paní a odváží nás 40 kilometrů na jih do městečka Limassol. Řidič je pěkný drak, řeže zatáčky a předjíždí přes plný čáry. Dojely jsme v pořádku.

Nejprve jdeme do restaurace na jídlo a pak do Metropole hotelu. V podstatě je to nejlevnější hotel v centru s koupelnou na pokoji co jsme našly, cena 80 euro za pokoj. Jsme docela unavené, ale večer se zvedneme a jdeme si projít město. Výška 0 m. 

25 km, stoupání 850 m, klesání 468 m

Moje útrata: 74 euro

6.4.2025 neděle – Limassol – Kourion – Larnaca

Ráno se jdeme projít po nábřeží do starého přístavu, město ještě spí. Snídáme v přízemí našeho hotelu croissant, kafe a džus z čerstvých pomerančů. 

Necháváme si batohy na recepci. V deset nám jede autobus číslo 33 ze starého přístavu do Kourion archeologického areálu. Autobusy jezdí jednou za dvě hodiny, očekáváme tedy nával, ale vezeme se pouze my dvě. Lístek stojí 2 euro, platí se pouze v hotovosti. 

Po necelé hodině vystupujeme před archeologickým areálem. Kupujeme lístky za 4,50 euro. Jde o pozůstatky řecko římského města založeného na kopci 2.000 let BC. Areál je docela rozlehlý. Míjíme dva zájezdy turistů. Dominují rozvaliny budov a několik mozaikových podlah. Projdeme celý hřeben až k zadnímu východu, ten je ale zamčený. Přelézáme tedy zídku a opouštíme placenou památku.

Po turistické cestě přecházíme tři kilometry k další památce Svatyni Apollona Hylates, po cestě se rozprostírá starověký stadion. Je poměrně dlouhý, zato úzký. Pěšky mezi těmito areály jdeme sami. 

Kupujeme si další vstupenky za 2,50 euro. Tento areál je podstatně menší, zato je zachovalejší. Zůstalo zde více sloupů a zdí. Prošly jsme si to tu důkladně. Sedíme ve stínu a představujeme si, jak to zde kdysi žilo. V jedné z budov byly pokoje pro poutníky. Jsme tu jen my a pár lidí, žádná cestovka.

Scházíme na silnici a čekáme na autobus. Stejná linka autobusu nám jede po jedné hodině zpět. Nikdy nevíme na které straně máme stát, busy mají své trasy, kterým my nerozumíme. Informace v mapy.cz jsou zmatené. Po jedné bus skutečně jede, ale nevypadá že by zpomaloval. Tady jsou zastávky na znamení. Máváme tak vydatně, že nám nakonec zastaví, oznamuje nám že je zde zastávka pouze v opačném směru. Bus je opět prázdný, tak hlavně že nás naložil.

Ve dvě jsme zpět v Limassolu, od rána jsme nic nejedly, sedáme si naproti našeho hotelu do kavárny na lehký oběd. Pak bereme bágly a ve tři už stojíme na autobusové zastávce směr Larnaca.

Docela to trvá, než autobus přijede. Čeká tu s námi asijské obyvatelstvo, které pracuje ve službách, uklízečky, recepční, servírky… Jakmile bus otevře dveře je to jako v Indii, šílená tlačenice. Dostáváme se dovnitř v první vlně, jenomže nás řidič vyhazuje ať si dáme batohy dolů do kufru. Rázem se ocitáme na konci fronty. Když už jsme skoro v autobuse, tak řidič přestane prodávat lístky. Zůstaly mu poslední dvě místa a stát se tam nesmí. Ukazuje na mne a na Leňu, že jedeme my dvě a chlapy před námi vyhazuje. Hotová malá Indie. Řidiče milujeme. 

V Larnace jsme se ubytovaly na poslední dvě noci v Achilleos City Hotel v centru, blízko moře. Za pokoj na dvě noci se snídaní jsme zaplatily 185 euro. Hotýlek je parádní. Večeříme kousek od hotelu v levné restauraci suvlaki.

Výška 0 m.

11 km

Moje útrata:  139 euro 

7.4.2025 pondělí – Larnaca 

Před snídaní se procházíme kolem moře. Zatím je tu klid. Dojdeme k pevnosti, kterou právě otevřeli pro návštěvníky, později se sem vrátíme. 

Snídaně na hotelu je výborná, čerstvé ovoce, džus z pomerančů. Dneska máme v plánu odpočívat. Po snídani si jdeme zaplavat do moře dokud svítí slunce a je teplo. Později se má obloha zatáhnout a zvedne se vítr.

Za vstupné do pevnosti platíme 2,50 euro. Pevnost byla založena ve 14. století, bránili se tu hlavně proti Turkům. Vedle pevnosti stojí mešita, ta je ale zavřená.

Těšily jsme se po treku na turecký hamam. Doufaly jsme, že si to zde najdeme, ale bohužel. Vedle hotelu máme asijské masáže. Vybíráme raději Mediterranean Spa House, má dobré recenze. Domlouváme si na odpoledne 90 minutovou masáž s peelingem celého těla. Cena 67 euro. 

Po lehkém obědě letíme na masáž, když si pro nás přijdou dvě ruské paní, tak nám spadne brada. Pochybuji že to budou umět, ale omyl. Umí to výborně. Cítíme se jako znovuzrozené.

Po cestě na hotel vlezeme do obchodu s oblečením. Nejméně hodinu si tu zkoušíme trika, kalhoty a kraťasy. Vše z přírodních materiálů a za pár korun. Táhneme na pokoj plnou tašku hader, jen nevím kam to dáme. Zaplacené máme dohromady jedno zavazadlo k odbavení 10 kg.

Večeříme palačinky. Myslím že jsme na tomto treku nic nezhubly. Poslední procházka kolem moře. Larnaca jako letovisko se nám líbí. Hlavně je tu čisté moře. 

Nejhorší práce je zabalit zavazadlo k odbavení. Jeden prázdný batoh vkládáme do druhého a naplníme to kempovacími věcmi. Zbytek musí s námi do letadla. Výška 0 m.

10 km

Moje útrata: 114 euro 

8.4.2025 úterý – přesun domů

Po snídani bereme bágl a jdeme na autobus 425 na zastávku u pobřežní silnice. Recepční nám na náš dotaz na jízdní řád odpověděla, že bus jezdí každých 30 minut. Vygooglovaly jsme, že by mohl jet v 8:54, deset minut předem už čekáme na zastávce, tady je to nutnost, řidiči si jezdí jak chtějí. Bus přijíždí 9:05 ani nezastavuje, je narvaný lidmi, řidič na nás gestikuluje ať si počkáme na další, takže dalších 30 minut. Bereme si tedy taxi a za 20 euro frčíme. Za bus bychom zaplatily 8 euro, tak to není velký rozdíl. Za ty dva týdny jsme systém autobusové přepravy na Kypru nepochopily. 

Na letišti je s námi spousta lidí z Izraele s modrými pasy, mají to sem kousek, vše je pro ně levnější než doma a hlavně si cení bezpečí a klidu. Všechny lidi s modrými pasy důkladně prověřují. S naším EU pasem procházíme přes policii bez povšimnutí.

Bágl máme 9 kilo, takže ještě pod limitem. Naše objemné nákupní tašky jsme do letadla pronesly bez problémů. Let do Vídně s Ryanair je naštěstí krátký. Pouhé 3,5 hodiny.

Z Vídně do Brna máme lístky na Regiojet v 15:10, ale dobíháme Gepard bus ve 14:20. Paráda. V Brně máme na přestup do Olomouce 3 minuty i to stihneme. Přes den pořád něco jezdí, takže nemusíme dlouho čekat.

Moje útrata: 10 euro 

Statistika:

• ušly jsme 270 km trailu
• 10 nocí v hotelu
• 4 noci ve stanu
• moje útrata 840 euro
• moje letenky 190 euro