8.8.2025 – 13.9.2025
800 kilometrů, přibližně 500 mil Skalistými horami z Denveru do Duranga
8.8.2025 pátek – přesun do Colorada
Ve 2:55 odjíždíme s Marťanem z Olomouce s Regiojet na letiště do Vídně. Je to pohodlné, nemusíme řešit parkování. Cena jízdenky 256,- Kč je přátelská. Zpáteční letenka s Lufthansou z Vídně do Denveru nás stála 22.000,- Kč. Přestupujeme v Zurichu.
Odbavujeme Martinův batoh, který váží 9 kilo, můj bágl 7 kilo si beru do letadla. Ještě jsem poučená z lednové Floridy, kdy jsem musela na batoh čekat do druhého dne. Trochu mám obavy z bezpečnostní kontroly, ale musím jen vytáhnout mini švýcarský nožík, chlapík si přeměří čepel, která má 4 cm a je to v cajku, do 6 cm by to mělo být v pořádku. Můj stan s tyčkama, kolíkama a trekové hůlky je nezajímají.
Přestupujeme v Zurichu, zatím vše bez problémů. V Denveru máme přistát v 16:20 hod, ale máme hodinu zpoždění. Imigračním projdeme rychle, jen chtějí vidět zpáteční letenku. Zato na Martinův bágl čekáme další hodinu. Zatím si aktivujeme na letištní wifi e simky Airalo. Jsem s ní docela spokojená. Pokud by jste potřebovali e simku do celého světa, stáhněte si Airalo přes můj kód ALENA6671, oba dva dostaneme do peněženky 3 $. Děkuji předem.
Jdeme přes celní kontrolu ven, procházíme celým letištěm na vlak City Train, lístek kupujeme za 10 dolarů v automatu, čekáme jen chvíli, vlak jezdí do centra na Union Station každých 20 minut. Jsme domluvení s trail andělem Amandou, že nás na nádraží vyzvedne a vezme nás k sobě na noc. Všechno klaplo. Anděla jsme si našli na oficiálních stránkách Colorado Trailu www.coloradotrail.org
Jsme utahaní jako koťata, osm hodin časový posun a teď je navíc osm večer. Jedeme ale ještě nakupovat jídlo na trail. Amanda nemá ráno na naše nákupy čas, jde do práce. Jídlo a plyn na přibližně 6 dní mne stojí 113 dolarů.
Náš anděl bydlí kousek od nádraží v nádherném bytě. Dostáváme pokoj s koupelnou, sprcha a upadáme do neklidného spánku. Moje útrata: 137 $
9.8.2025 sobota – Denver – South Platte River – 16. míle
Ve dvě ráno jsme vzhůru, chvíli si povídáme, pak zase usínáme. O půl sedmé vstáváme, vařím kafe a čaj, snídáme muffiny a jogurty, co jsme si včera koupili. Před osmou vyrážíme na začátek trailu. Amanda je hikerka, která pomáhá dalším hikerům. Loni u ní přespalo pět lidí, letos jsme tu první my. Hodně nám pomohla, všechno se nám nesmírně zjednodušilo.
Před devátou nás Amanda vysazuje u Waterton Canyon Trailhead, kde začíná Colorado trail. Fotí nás u tabule. Nabízím jí peníze za benzin, říká že nic nepotřebuje, ale stejně ji dvacku na benzín dávám, neodmítne. Loučíme se a vyrážíme. Máme s Marťou obrovskou radost, dobrodružství začíná.
Na první míli se u cesty vyvaluje malý chřestýš. Prvních deset kilometrů vede Colorado Trail po prašné silnici kolem řeky South Platte River. Sobota ráno, plno běžců a cyklistů s námi sdílí cestu. Batohy jsou super těžký, tradičně jsme si nakoupili plno jídla.
Podle předpovědi má dnes být 30 stupňů ve stínu. Slunko svítí a začíná být vedro. Rybáři chytají v řece ryby, vypadá to na muškaření. Prvních deset kilometrů uběhlo rychle. Sedáme si do stínu k piknikovému stolu, potřebujeme si odpočinout a dobrat z řeky vodu. Sedí tu s náma místní cyklisti, jsou moc milí, klábosíme o trailu.
Konečně opouštíme prašnou silnici, mám první puchýř, klasika. CT stoupá pěšinkou do kopce, jdeme ve stínu smíšeného lesa. Převažují zde borovice, smrky, jedle a duby. Nebe se zatahuje a ochlazuje se, stále stoupáme do kopce.
Na osmé míli zastavujeme u Bear Creeku na oběd. Z malého potůčku nabíráme vodu a vaříme nudlovou polévku a kafe. Studujeme ve FartOut vodu, další je za osm mil. Přemýšlíme jestli to ještě dneska dojdeme. Cítíme se jako by nás přejel parní válec. Nevyspaní a unavení. Včera jsme vylezli z letadla.
Před třetí hodinou pokračujeme dál, vody bereme jen asi litr a půl, na noc by to nestačilo, musíme dnes dojít k dalšímu zdroji vody. Stezka je skutečně nádherná.
Pozvolna stoupáme ještě asi dvě hodiny na nejvyšší bod. Ukazuje se nám zatím nejkrásnější výhled do krajiny. Potkali jsme dnes celkem 9 hikerů s batohem na noc.
Sestupujeme do kaňonu k řece South Platte River, poslední kilometry jsou nejhorší. Doma mají dvě hodiny v noci a my jsme pořád na trailu a šlapeme.
Po sedmé hodině stavíme stany přímo na břehu řeky. Chráněné plácky jsou již zabrané jinýma hikerama. Na nás zbyly písečné fleky na větru. Všechno budeme mít od písku, ale to je nám teď jedno. Koupeme se v řece, voda je ledová. Ani nevaříme a jdeme hned spát. Je osmá hodina večer a my jsme KO. Výška 1.870 m.
16 mil +716 m -518 m
Moje útrata: 10 $
10.8.2025 neděle – South Platte River – Buffalo Creek – 36. míle
Noc u řeky byla nádherná, překvapilo mne jaké bylo chladno. O půl čtvrté už jsem vzhůru, vydržím to do půl páté, pak začínám vařit kafíčko a snídani. Srkám horké kafe ze spacáku, miluji tyhle rána v přírodě. Zalepuji druhý puchýř, to je to vedro a těžký batoh.
Vracím se přes most na druhou stranu řeky, na záchodě vyhazuji odpadky do koše, je to velká výhoda. Vracím se k Marťovi, který teprve vstává. Dáváme si sraz za 16 kilometrů u první vody. Je šest ráno, vyrážím na trail.
Ráno je trail nejkrásnější, příroda se teprve probouzí, plaším srnky, vypadá to, že jsem dneska první hiker na této části stezky. Vycházím na hřeben, pohled na okolní hory mi vyráží dech. Konečně jsem v horách.
Amanda mi píše, že našla pod postelí zelený vak a kam nám ho má poslat. Dochází mne Marťa, ve vaku má pláštěnu na batoh. Tak to není dobrá zpráva, odpoledne má být bouřka. Nemá cenu platit poštovné, zkusíme vak někde koupit nový. Předbíhají nás dva hikeři.
Dostali jsme se do výšky nad 2.300 metrů, kvete tu pelyněk, tak to mám blbý, jsem na něj alergická, hned kýchám a teče mi z očí a nosu. Nenadělám nic. Claritin mám, ale brát se mi moc nechce.
Sluníčko svítí, začíná být vedro, batoh mi těžkne na ramenou. Musím zastavovat každou půl hodinu. Přecházíme holou pláň, rostou zde jen keře. Postupně scházíme k požární stanici North Fork. Na budově je zvenku umístěný vodovodní kohoutek, všichni hikeři a bikeři si zde dobírají vodu.
Natáčíme vodu do lahví a posunujeme se kousek dál do lesa. Vaříme si oběd, nestihnu ani uvařit kafe, když přichází bouřka. Nejprve sedíme pod borovicí v pláštěně, později začínáme promokat, padají kroupy, tak běžíme zpět k požární stanici a schováváme se pod střechu na haldě písku. Konečně vařím to kafe. Odpočinek jsme si představovali jinak.
Přichází Steve, je stejně zmoklý jako my. Ptá se kam dneska ještě jdeme. Stany chceme stavět za 7 mil, on na to že už to má dnes jen 4 míle. Jenomže zjišťujeme, že jdeme na stejné místo. FarOut mu ukazuje vzdálenost 4 míle, to je ale vzdušnou čarou, nevěří mi. Ukazuji mu, že jsme na 26. míli a máme namířeno na 33. míli. Chvíli o tom dumá a pak to uzavře, že to má 4 míle. Marťan ho hned přejmenuje na Smart Steve.
Je po dešti, vyrážíme dál. Celkem se ochladilo, procházíme skalnatou krajinou. Pěšina je nádherná a pohodlná. Občas nás mine biker, musí to být nádherný a těžký, docela dost do kopce a e biky sem nesmějí. Pomalu usycháme, jen ty boty jsou durch, ty určitě dnes neuschnou.
Přichází čtvrtá hodina, začínáme být unavení, holt doma mají půlnoc. Zbývá nám ujít ještě šest kilometrů k vodě. Pokud chceme dojít celý trail až do Duranga, pak musíme denně ujít 25 km, což je 16 mil.
Poslední kilometry už se vlečeme, naštěstí příroda je nádherná. Borovice, břízy a oblé skály. Nevím jak se nám podařilo přejít naše vybrané místo na noc. Nakonec z posledních sil dolezeme k potoku Buffalo Creek. Stavíme na prvním rovném místě stany. Další noc nás bude uspávat zurčení vody. Myjeme se v potoce a bez večeře zaléháme do stanů. Brzy bude osmá hodina. Ušli jsme 20 mil, na sportovních hodinkách mám 38 km. Výška 2.260 m.
20 mil + 801 m – 397 m
Moje útrata: 0
11.8.2025 pondělí – Buffalo Creek – Gate at Top of Saddle – 54. míle
Noc byla neklidná, pořád jsem se převalovala, Marťan na tom byl stejně. O půl sedmé opouštíme tábor u řeky, zdravíme se s hikerem, který spal v tarpu kousek od nás.
Po ránu je chladno, jdeme v kalhotech a košili. Dneska vystoupáme na noc do výšky přes 3.000 metrů, těšíme se na to. Předpověď počasí je na příštích deset dní výborná. Ve stínu 20 stupňů a polojasno, pokud to vyjde bude to krása.
Stezka vede lesem mírně do kopce. Nejprve borovice, později se přidávají obrovské topoly osikové. Zastavujeme na chvíli na parkovišti u začátku nějakého trailu. Bohužel zde nevedou popelnice, odpadky musíme nést dál. Nemůžeme zatím ani večer rozdělat oheň, je vysoké riziko požárů, zakázané je dokonce používání vařičů na tekuté palivo. Naštěstí naše plynové hořáky jsou v cajku.
Obědovou pauzu si děláme chvíli před dvanáctou po 9 mílích u potoka. Poprvé vařím pořádné jídlo bramborovou kaši s tuňákem a fazolemi. Čaj a kafe, to nemůže chybět. Sušíme stany, v noci pršelo, obloha se ale zase zatahuje. Vypadá to úplně jako včera, kdy přišla náhle bouřka s kroupami.
Vymyslela jsem Marťanovi trailovou přezdívku, jestli si ji nechá je na něm. Vtipálek tedy Joker. Pořád si ze všech dělá legraci, tak si myslím že to sedí. Moje přezdívka z loňské Arizony je Bunny – Králíček.
Prvních 20 kilometrů jdeme jehličnatým lesem, odpoledne z něj vycházíme na horskou louku. Louka se táhne mnoho kilometrů, právě kvetou některé bylinky. Stezka se vlní kolem potoka North Fork Lost Creek. Občas do něj přitéká malý pramínek. Na louce nám chybí pouze stín, Marťa tu uplatní svůj deštník. Na této louce stan nepostavíme, roste zde mnoho keřů, musíme do večera změnit terén.
Měli jsme v plánu dnes ujít maximálně 16 mil, jednak máme dnes velké převýšení a pak jsme taky vysoko. Musíme se ale přizpůsobit terénu. Na 53. míli si dobíráme vodu a na 54. míli jsme konečně v sedle v jehličnatém lese. Stan stavíme na tábořišti nejméně pro deset stanů. Je sedm večer, zase jsme došli na doraz, poslední kilometry byly těžký.
Poprvé si v Coloradu vaříme večeři a to nudlovou polévku. Oblékám si na sebe všechno oblečení a zalézám do spacáku. Teď jsem ráda, že mám sebou teplý Rab 800 gr peří. Dneska jsme potkali celkem čtyři lidi, všechno hikeři. Výška 3.350 m.
18 mil + 1.275 m
Moje útrata: 0
12.8.2025 úterý – Gate at Top of Saddle – Kenosha Pass – 71. míle
Vstáváme v pět, tak jako každý den, s čelovkou vaříme snídani. Po rozednění spustí kojoti koncert. Vyjí několik minut, asi mají taky radost z nového dne.
Dnes nás čeká snadnější etapa do Kenosha Pass, sice 17 mil, ale převýšení do kopce jen 500 metrů. Pěšinka se vine lesem více méně po rovině. Vybila se mi první powerbanka, Marťan vytahuje solární nabíječku a dává si ji na batoh. Zatím je modré nebe.
Potkáváme hikera z Denveru Mika, jde taky celý trail, někteří hikeři chodí jen sekce po pár dnech. Po deseti kilometrech zastavujeme u potoka Rock Creek, další voda bude až v sedle. Vaříme předčasný oběd, koupeme se v potoce a zevlíme tu dvě hodiny. Seznamujeme se s dalšíma místníma hikerama, dostáváme od nich bonbóny. Moc krásné místo na stanování, taky tu pod stromy jeden stan stojí, pán s paní a pejsek. Všichni leží ve stínu a odpočívají.
V jednu hodinu pokračujeme v našem trailu, čeká nás ještě něco přes 11 kilometrů. Procházíme přes horské louky, stínu moc nenajdeme. Po necelé hodince zastavujeme pod borovicí. Beru si powerbanku, která se půl dne nabíjela na soláru. Nabiji z ní můj mobil o 50%, jsem nadšená.
Obloha se zatahuje, ráno jsme chytli na chvíli signál, napsali jsme domů a nahrála jsem blog, zatím bez fotek. Na předpověď jsme se ale nepodívali. Louky přechází v lesíky, které dávají trochu stínu. Kolem nás se v dáli vynořují hory s posledními zbytky sněhu.
Kolem páté jsme na Kenosha Pass, první kroky vedou k odpadkovému koši. Vysypáváme odpad za tři dny, hlavně použitého toaletního papíru se ráda zbavím. Parkují zde auta a je tu také placený camp, stanový spot pro několik lidí a stanů stojí 22 $. Pokračujeme po trailu ještě půl míle k dalšímu placenému campu.
Hned na začátku druhého campu je trail magic s hiker boxem. Hlavně teda vychlazená cola a ovoce. Bereme si každý jednu plechovku, mandarinku a hrozny. Přichází anděl, zapomněla jsem jeho jméno. Posílá nás naproti na campové místo ať si tam postavíme stany. Zve nás na večeři, bude tacos. My se teda nenecháme dvakrát pobízet. Stavíme stany, jdeme si napumpovat vodu na ráno a trochu se myjeme.
Večeře je skvělá, kuřecí maso, mleté hovězí, fazole, placky a spoustu zeleniny a salátů. S Marťou jsme si nandali jídlo na talíře až pak si všímáme, že ostatní si jídlo dávají do placek. Jídlo je skutečně výborný. Soused co campuje vedle, nám přinesl ze svého auta dobíjecí stanici. Nabíjíme si veškerou elektroniku. Schází se tu nakonec dalších šest hikerů. Klábosíme o blbostech, tak jako vždy.
Večer je bouřka, prší jen mírně. Další dva hikeři si staví u nás stany. V osm hodin už ležíme ve stanech. Hluk ze silnice je značný, ale to jídlo za to stálo. Vůbec jsem nečekala, že po čtyřech dnech na trailu zažijeme trail magic. Výška 3.050 m.
17 mil + 500 m – 800 m
Moje útrata: 0
13.8.2025 – středa – Kenosha Pass – Swan River – 90. míle
Po šesté jsme již zabalení, rozednívá se. Přes spící camp prochází los s mládětem. Včera kojoti, dneska losi. Stoupáme stezkou do kopců, vycházíme na hřebínek, rozkrývá se před námi rovina a hory. Zkoušíme signál, je plný tak na chvíli zastavujeme.
Píšeme si s domovem a nahrávám blog. Nadávám jak mám těžký batoh, nesu si velkou kávu 250 gr, až ji dopiju novou si nekoupím, menší balení v obchodech nemají. Marťa mi přeje k svátku a jako dárek mi bere do svého báglu to těžký kafe, ponese ho až do konce trailu. Tak takový dárek beru!
Sestupujeme na louky plné květin a zase ty topoly, dostávám silný záchvat kýchání, beru první claritin.
Pokračujeme jehličnatým lesem, převažují smrky, stále do kopce. Předbíhá nás hiker Swampy, včera s námi večeřel. Je to mladej kluk s mini batůžkem a jde rychle. Před měsícem došel do půlky PCT, pro letošek mu to prý stačilo. Teď jde CT.
Obědváme po 16 kilometrech u malého pramínku. Vařím poslední nudlovou polévku s houbami, je skvělá. Už mi zůstává jen bramborová kaše a tuňák, naštěstí budeme nejspíš zítra večer ve městě.
Stoupáme do sedla ve výšce 3.618 metrů. Stromy zmizely, zůstaly jen louky. V sedle se naše cesta spojuje s CDT. Jsme na signálu, dívám se do seznamu na trail angely poblíž silnice Hw 9, kam zítra dojdeme. Nějaký místní Trevis u sebe nabízí ubytování hikerům, tak přesně to by se nám hodilo. Píšu mu zprávu.
Dlouho sestupujeme smrkovým lesem k potoku, zrovna si tu staví stan holka s klukem, potkáváme se od včerejška. Představujeme se a dozvídáme se, že je to Líza a Filip z Německa. Jsou to první cizinci, co jsme potkali, vyrazili z Denveru ve stejný den jako my. Je šest večer, už jsme hodně unavení, ale ještě to potáhneme o 4 kilometry k dalšímu potoku.
U Swam River si na křivých pláccích stavíme stany, jsme zde sami. Poprvé nemáme rovinu. Koupeme se v potoku, než se dostaneme do spacáku, tak je osm hodin. Bez večeře jdu spát. Dnešek byl pro mne náročný. Těším se zítra do města na nějaké dobré jídlo. Výška 3.050 m.
19 mil + 862 m – 862 m
Moje útrata: 0
14.8.2025 čtvrtek – Swan River – Frisco – 103. míle
Noc byla chladná, špatně jsem se vyspala. Vycházíme před sedmou hodinou. Dnes máme v plánu nakoupit po 20 kilometrech ve Friscu, ideální by bylo tam i přespat.
Stezka je prašná, dnes ji sdílíme s bikerama a ti ji pěkně rozjezdili. Taky se dost nadřou, je to nahoru a dolů, musíš mít kondičku.
Nejprve jdeme několik kilometrů do kopce, je to nekonečné. Dnes mi to nějak nešlape, pořád se motám, ještě že mám hůlky a můžu se o ně opřít. Kopec nakonec skončil. Dolů to jde lépe, občas musíme uskočit, jedou bikeři. Je mi bídně, nejspíš jsem jen unavená. Anděl nám napsal, že je v Californii, takže nás neubytuje. Dívám se na booking, hotel za 120 dolarů pokoj se snídaní v centru. Volám tam, někdy se dá domluvit levnější cena. Recepční je milej chlapík, ale slevit nechce, tak si to ještě rozmyslíme. Pokud bych chtěla pokoj rezervovat, musím mu nadiktovat číslo kreditky, v případě že bychom nedorazili, tak si stáhnou 40 dolarů.
Cesta k silnici Hw 9 nám trvá sedm hodin i když je to jen 20 kilometrů. Těsně před silnicí nacházíme náš druhý trail magic. Lednička s chlazeným pitím, čokoládky a chipsy. Beru si colu, nelze odolat.
Hw 9 je dálnice, naštěstí přímo na CT stojí zastávka autobusu do Frisca. Bus je zdarma a jezdí každou půl hodinu. Celé údolí je lyžařské středisko. Krásný hory kolem, lyžování tu musí být úchvatné.
Vystupujeme v centru horského městečka Frisco přímo u Snowshoe motelu. Recepční nás vítá, přesně ví, že jsme si volali. Překvapivě mluví česky, před 30 lety odešel do států studovat zubařinu, ale vykašlal se na to, teď dělá recepčního, moc spokojeně nevypadá. Platíme za pokoj s daní 134 $. Chystám si na recepci kafe a Marťa čokoládu.
Nejprve jdeme do sprchy a pak do baru Ollies na hamburgera, kam nás recepční poslal. Dobrá volba, jídlo je skvělé, spousta zeleniny a hranolek. Platíme za oba 50 $ s pitím a spropitným 20%. Teď jsme spokojení, najezení si jdeme nakoupit do Walmartu jídlo na další 4 dny. Něco nám ještě zbylo, tak jen nějaké lahůdky a jednu kartuši plynu dohromady. Já plyn platím, Marťa ho ponese, myslím že je to fér.
Další program je praní, laundromat stojí téměř naproti hotelu. Pereme všechno oblečení dohromady, s práškem a sušičkou nás to stojí 6 $. Dáváme si zatím zmrzlinu a ve sportě Marťa kupuje nepromokavý obal na batoh.
Do města jsme přijeli ve tři hodiny a teď je devět. Stihli jsme se jen najíst, umýt, nakoupit a vyprat. Ráno se vracíme na trail. Zítra půjdeme asi jen do kopce, moc se na to netěším. Výška 2.750 m.
13 mil + 564 m – 788 m
Moje útrata: 170 $
15.8.2025 pátek – Frisco – za Cooper Mountain – 119. míle
Snídaně je výborná. Topinky, máslíčko, sýr, džus a kafe. Vařená vajíčka beru do kapsy na oběd, budou se hodit.
Včera odpoledne mi napsal jeden trail angel, že můžeme spát u něj na gauči, bydlí ale trochu z ruky a navíc už jsme měli zaplacený hotel. Tak jsem mu jen poděkovala. Lidi jsou tu skvělí.
V devět hodin se vracíme busem zdarma na náš trail. Cesta trvá 15 minut. Sníme banán od snídaně a ve vedru vyrážíme. Do horského střediska Cooper Mountain to máme 25 km nejprve do kopce, převýšení 1.200 m a později z kopce. Musíme přejít hřeben hor. Jsme dobře najezení, takže se nám jde celkem fajn. Slunko praží, je vedro.
Obloha se brzy zatahuje, zrovna když obědváme začíná pršet. Nezbývá než nasadit pláštěnky a jít. Ani jsme si po obědě neodpočinuli a šlapeme v dešti do hor.
Občas potkáme bikera nebo hikera, lidí tu ale celkově moc není. Borovice a smrky ustoupily, lezeme do horského sedla 3.850 metrů vysokého. Stále prší a přidává se vítr. Ze sedla je nádherný výhled na okolní kopce a taky vesničku Cooper Mountain. Ona to není ani tak vesnička jako luxusní horské středisko, to už je vidět od sud.
Přestává pršet, sestupujeme bez pláštěnek. Jde to prudce z kopce, lituji bikery, kolo musí do kopce tlačit.
Před Cooper Mountain je vyznačená obcházka, mají tam nějaké stavební práce, musíme vzít tedy náhradní cestu. Městečko obcházíme, vstupujeme do něj u kaple. Chvíli nám trvá, než najdeme pizzerii, ale zadaří se.
Za chvíli bude sedm hodin, máme čas tak akorát na rychlou večeři. Pizzu dostáváme celkem rychle, je výborná, ale nejsme schopni ji sníst, přestože jsme hladoví. Marťa tu svoji zvládne, já kus balím do báglu. Platíme s pitím a spropitným 73 $, asi nejdražší pizza mého života.
Znovu prší, opouštíme Cooper Mountain, kdysi se tu těžila měď. V lese na prvním vhodném místě stavíme s posledním světlem stany. Dnešek byl náročný, ale docela jsme si to užili i přes těžké batohy, nabaleno máme zase plno jídla. Výška 3.050 m.
16 mil + 1.260 m – 1.017 m
Moje útrata: 37 $
16.8.2025 sobota – za Cooper Mountain – East Fork Eagle River – 136. míle
V noci už nepršelo. Spalo se nám celkem dobře i když stanujeme kousek od dálnice. Díky značné únavě jsme hluk aut nevnímali.
Vycházíme v 7 hodin. Během chvilky potkáváme tři hikerky, místní paní s obřími batohy. Jak zjistí, že nejsme místní tak na nás mluví francouzsky. Míjíme dalšího hikera, malinký batoh a dlouhé vousy, to vypadá na CDT hikera, který jde ze severu na jih.
Předpověď počasí se změnila, několik dní má poprchávat a také jsou hlášené bouřky. Stoupáme dolinou vzhůru, jakmile vylezeme z lesa, tak máme pocit, že jsme na Velké Fatře, jen je vše větší. Nad námi se tyčí hřeben Jacque Reach. Potkáváme dobrovolníka, který opravuje stezku, je to pán v důchodě a tímto se teď baví. Děkujeme mu za jeho práci.
Kolem poledne dolézáme na sedlo Searle Pass. Výhledy stojí za tu dřinu. Pokračujeme vrstevnicovou stezkou pod hřebenem Elk Reach. Zdálky slyšíme bouřku, naštěstí je daleko. Občas mrholí, pláštěnku ale nechávám v batohu.
Natraverzujeme do dalšího sedla Kokomo Pass 3.666 m. Rozhled je úchvatný. Pomalu začínáme sestupovat dolinou. U prvního potůčku si vaříme oběd, já teda kafe a čaj, k jídlu mám pečivo se sýrem, včerejší pizzu jsem dávno snědla. Prochází kolem nás hiker s hikerkou a tři australští pastevečtí psi. Nesou na zádech brašny a na předních ťapkách mají botičky. Jsou nádherní.
Další bouřka nám jde naproti, balíme a spěcháme dolů dolinou do smrkového lesa. Naštěstí na nás spadne jen pár kapek.
K našemu vyhlídnutýmu místu u řeky přicházíme o půl šesté. Stany stavíme u lesa, v řece je dost vody, takže se můžeme komplet vykoupat. Takhle brzo jsme snad ještě nezakempovali. Na sportovních hodinkách mám jako vždy přes 30 kilometrů. Výška 2.850 m.
17 mil + 912 m – 1.112 m
Moje útrata: 0
17.8.2025 neděle – East Fork Eagle River – Lake Fork – 155. míle
Zatím asi nejchladnější noc. Máme teplé spacáky tak je nám dobře, ale to vstávání je těžký.
Modré nebe, fouká, tak snad dnes nebude pršet, zatím to vypadá nadějně. Vycházíme po sedmé, kousek od nás spal biker, zrovna se probouzí.
Stezka stoupá mírně do kopce. Po deseti kilometrech přecházíme parkoviště se suchými záchody. Někdy tady bývá trail magic, dnes je neděle, šance je veliká. Téměř nezastavujeme, před desátou jsme na parkovišti. Jenže tu žádné překvapení není. Bohužel ani na záchodě není odpadkový koš. Tak si aspoň odmotávám kousek toaletního papíru a šlapeme dál.
Stezka vede borovicovým lesem, potkáváme několik jednodenních hikerů a taky čtyři holky nabalené jako my. Se všemi se zdravíme. Po 10 mílích zastavujeme na oběd. Hlavně sušíme stany a spacáky, všechno máme vlhké. Slunce to brzy vysuší.
Odpoledne jsme již na stezce sami. Šlapeme podél potoka, ve kterém se prohání pstruzi. Dnes je nádherný den, hezky se nám jde a všemu se smějeme.
Přelézáme hřeben hor ve výšce 3.500 metrů, jde to pomalu, už toho máme za celý den dost. Odměnou nám jsou malá jezírka.
Marťa přišel na to, že brzy půjdeme kolem nejvyšší hory Colorada Mt Elbert 4.401 m. Bylo by lákavé na tuto horu vylézt, jenomže to má háček. Je to den navíc a my na něj nemáme jídlo. Zítra o tom podumáme. Dnes protáhneme den, tak aby nám to pod horu zítra akorát vyšlo na noc.
Den máme docela dlouhý a nebyl zadarmo. Stan stavíme u potoka o půl osmé. Než se vykoupeme a uvaříme bramborovou kaši, tak je půl deváté. Na noc se ochlazuje. Výška 3.070 m.
19 mil + 1.049 m – 835 m
Moje útrata: 0
18.8.2025 pondělí – Lake Fork – pod Mt Elbert – 170. míle
Modré nebe, vyrážíme před sedmou. Stezka jde do kopce, stále a vytrvale. Procházíme borovicovo smrkovými lesy. Funíme, dnes to začalo zostra.
Děláme jen malé zastávky u potůčků, abychom si nafiltrovali vodu a spěcháme dál. Chtěli bychom zítra přejít druhou nejvyšší horu kontinentálního USA Mt Elbert. Máme v plánu na ní vylézt severní cestou a slézt dolů jižní. Tedy takový přechod s plnou polní. Hikeři si normálně nechávají věci dole na trailu a vyběhnou nahoru na lehko. Nás ale láká právě přechod. Potřebujeme se dnes dostat pod horu co nejvýš, takže musíme máknout. Píšu ještě dotaz na FB skupinu Colorado Trail thru hike 2025, jestli se dá na severní trase postavit stan. Za chvíli dostávám odpověď, že ve výšce 3.500 metrů je rovina na stany. Paráda, tak tam dnes plánujeme dojít.
Pokračujeme stále lesem, je pondělí na trailu jsme sami. Oběd vaříme na 10. míli, bramborovou kaši s tuňákem. Kafíčko a čaj.
Konečně se blížíme k Mt Elbert, z dálky je to nádherný kopec. Scházíme na parkoviště u campu, který slouží právě pro výstupy na nejvyšší horu Coloráda. Nic zajímavého tu pro nás není, pokračujeme bez zastávky dál.
Míli před odbočkou z trailu na Mt Elbert si musíme nabrat vodu i na zítra. Každý 4 litry, bágly máme těžký jako když jsme odjížděli z Denveru. Jídlo už nemáme skoro žádný, tak se to vyvažuje. Přichází Swampy, hiker co letos ušel půlku PCT, večeřeli jsme s ním u trail angela, to už je hodně dávno. Dal si den volna, proto byl za námi.
Zbývá nám poslední výstup po severní stezce na horu Mt Elbert, tedy jen na její úpatí. Vyšlapeme dnes 300 výškových metrů. Na zítřek nám zůstane 900 metrů.
Nad hranicí lesa si stavíme stany, musíme si notně upravit placy, je to tu samý kámen. Nakonec máme krásný místo s výhledy. Z Friska si šetříme dehydrované jídlo kuřecí rizoto na thajský způsob s kokosem. Cena 15 $, dnes si ho vaříme k večeři, je to fakt výborný. Na zítřek budeme energii potřebovat. Máme za sebou třetinu trailu. Výška 3.530 m.
17 mil + 1.317 m
Moje útrata: 0
19.8.2025 úterý – pod Mt Elbert – Leadville – 176. míle
Budík zvoní v 5:30, snídaně, balíme a před sedmou vycházíme. Nad ránem nás míjeli turisti s čelovkami, míří na vrchol, někteří stihnou východ slunce.
Šlapeme do kopce, Marťa brzy vyráží dopředu. Nejvyšší vrchol Colorada je tahák, jde s námi několik místních hikerů s malými batohy. S velkým batohem jsme tu sami dva. Jdu pomalu, nespěchám, výška nad 4.000 metrů je znát. Často zastavuji.
Marťa je na vrcholu po dvou hodinách. Na posledních 100 výškových metrů se pro mne vrací a bere mi batoh. Sice to nepotřebuji, ale nepohrdnu. Po třech hodinách a 900 výškových metrech stojíme v 10 hodin na 2. nejvyšší hoře kontinentálního USA Mt Elbert. Fotíme se a jsme šťastní, výhledy máme na všechny strany neskutečné.
Sestupujeme jinou jižní cestou. Sestup je delší, než výstup, hora je z jihu více odkrytá, jsme na slunku neustále.
Už je jasné, že pohodlně sejdeme k Twin Lakes. Za odměnu si chceme zajet dozásobit do nejvýše položeného městečka v Coloradu Leadville. Kontroluji booking a dělám hned rezervaci na dnešní noc v Inn the Clouds hostel. Bereme pokoj s koupelnou a dvěmi postelemi.
Začínáme se těšit na městečko a dobré jídlo. Musíme si to tu ale ještě odmakat. Sestup nám trvá téměř 4 hodiny. Napojujeme se zpět na Colorado Trail. Koupeme se v potoce, ne že by to moc pomohlo, ale cítíme se líp. Oblékáme si zpět špinavé hadry, holt hikovací triko mám jen jedno.
Nad turistickou vesnicí Twin Lakes sestupujeme na silnici 82. Městečko Leadville je vzdálené asi 30 kilometrů. Stopujeme, moc aut nejezdí, trvá to 15 minut, než nám zastaví malý bus raftové společnosti a berou nás pár kilometrů na hlavní silnici 24. Vystupujeme z busu, přejdeme silnici a během minuty nám zastavuje hikerka. Vrací se z tripu po čtyřtisícovkách. Vysazuje nás v centru Leadville.
Nejdříve jdeme do baru na hamburgra s hranolkama a salátem. Dneska jsme toho moc nejedli. Porce je obrovská, nenecháme na talíři nic.
Procházíme hlavní historickou třídu s dřevěnými viktoriánskými domy. Jednoznačně turistické městečko, ale má to atmosféru.
Na hostelu dostáváme pokoj, pereme komplet oblečení a ve sprše smýváme špínu. Potkávám Tomáše z Čech a Swampyho. Swampy se taky teprve ubytovává, nechápu kde byl, na kopec nelezl, myslela jsem, že tu bude už včera.
Musíme na nákupy. Projdeme hlavní třídu, v prvním outdoorovém obchodě chtějí za malou plynovou kartuši 15 $, nekupujeme. V outdoorovém obchodě naproti opeře stojí stejně velká kartuše 6 $, kupujeme si tu taky dehydrované jídlo, všechno je zde levnější. Na nákup potravin musíme na druhý konec města do Safeway. Jídlo je tu docela drahé, velké slevy pouze pro majitele karet. Žádám prodavače, aby mi kartu vystavil, má s tím ale nějaký problém, nicméně vyloví starou účtenku od nějakého zákazníka a opíše z ní členské číslo na naše nákupy. Dohromady s Marťou máme slevu přes 20 dolarů. Mé jídlo na 5 dní stojí 48 $. Koupili jsme si taky kilo zmrzliny za 6 $, spěcháme na pokoj a celou tu zmrzlinu sníme. Výška 3.100 m.
20 mil + 900 m
Moje útrata: 180 $
20.8.2025 středa – Leadville – Clear Creek – 10. míle varianty West
Snídáme v jídelně, přichází Tomáš. Ptám se ho kam má dnes namířeno. Odpovídá, že jede do Aspenu a odchází. Cože, Aspen, jede? Dívám se do mapy, cesta do Aspenu vede přes náš trail. Vybíhám bosky před hostel, Tom zrovna nasedá do auta. Domlouváme se, že nás vezme sebou, má to po cestě. Akorát my nejsme sbalení. Tom jede do města na snídani, za půl hodiny se pro nás vrátí. Parádá, dnes máme českého trail angela.
V 8:05 nás Tom z Pece pod Sněžkou vysazuje na stejném místě, kde jsme včera trail přerušili. Tom má týden dovolené a projíždí hory Coloráda, včera byl taky na Mt Elbert. Je to borec, ušetřil nám stopování.
Nestihli jsme sníst jogurty a ovoce, neseme si to v sáčku sebou asi 5 kilometrů. V campu u jezera svačíme, vyhazujeme odpadky do popelnic, snědli jsme všechno ovoce. Batohy máme vrchovaté, jídlo na 5 dní. Je vedro. Náš trail obchází jezera Twin Lakes a pak směřuje do hor.
Stezka vede otevřenou prérií, až později vstupuje do řídkého lesa, převažují topoly a borovice, stín je vzácný. Nad jezerem létá obří vrtulník, nabere do vaku vodu z jezera a odletí pryč do hor. Za chvíli je zpět a stále dokola. Včera jsme ho taky viděli a kouř v horách. Hořelo asi 5 kilometrů vzdušnou čarou od našeho trailu. Snad to stihnou včas uhasit.
Dohání nás Swampy, jde rychle, Marťa se s ním fotí a pak nám mizí v prachu. Přicházíme k rozdvojce, tady si musíme vybrat variantu cesty na dalších 80 mil. Západní je více divočinou, východní kolem měst. Počasí je dobrý, jdeme do hor variantou West.
Po 10 mílích si vaříme u potoka oběd, dolezla jsem sem z posledních sil, hlavně závěr byl prudce do kopce. Koupel v ledové vodě mne probírá.
Stezka stoupá kolem potoka plného komárů. Několik mil musíme vystoupat do sedla Hope Pass až do výšky 3.817 metrů. Do kopce je to jako vždy nekonečné, alespoň že jdeme ve stínu smrků. Stín ale nakonec stejně zmizí a poslední kilometry jdeme po travnaté stezce plné horských bylinek.
Ze sedla je opět excelentní výhled. Sestup je jako v Alpách, prudký, kamenitý. Zbývá nám sejít do doliny ještě 5 kilometrů. Mám už toho dost. Chtělo by to volný den, blíží se deštivé dny, tak možná to bude vhodný čas na zero.
O půl osmé jsme konečně sešli na vybrané místo na stanování. Vlastně je to pro nás úplně první plac za sedlem. Jedno hezké místo bylo výš, ale to už bylo obsazené. Výška 3.100 m.
16 mil + 1.175 m
Moje útrata: 0
21.8.2025 čtvrtek – Clear Creek – Stream
Vycházíme v 7 hodin. Dnes nás čeká další sedlo ve výšce 3.800 m. Zatím jdeme po vrstevnici. Za chvíli míjíme stany několika hikerů. Všichni se balí.
Po hodině chůze si děláme zastávky. Batohy máme pořád těžký, potřebujeme si odpočinout. Stezka se dnes opět vine převážně smrkovými lesy. Dostali jsme se do pustých hor, kolem nás jen hory a doliny, nic jiného. Dopoledne potkáváme více turistů s bágly, asi tak 10.
Obědváme o půl dvanácté u potoka, přesně na 200. míli. Za pár dní budeme v polovině treku. Dnes nám to moc nešlape, vlečeme se bez velké radosti.
Po druhé hodině dolézáme do sedla Lake Ann Pass ve výšce 3.830 metrů. Slunce pálí, fouká vítr. Výhledy excelentní. Nyní nás čeká prudký sestup do doliny, kde si postavíme stany. Máme za sebou 9 těžších mil a před sebou přibližně ještě 8 mil, částečně z kopce. Každý den musíme ujít alespoň 16,5 míle tak abychom v neděli došli na Monarch Pass.
Ze sedla slézáme pěšinou níže a pak dlouze šlapeme po vrstevnici, obcházíme celý masív. Po pár kilometrech se objevují drobné potůčky, máme tedy zase co pít.
Celé odpoledne poslouchám e knihy. Stáhla jsem si čtečku knih Readera, ta umí e knihu přečíst nahlas. Skončila mi kniha Přespávačka a pustila jsem si Stříbrnou masku od Vondrušky, obě knihy jsem dostala nedávno k narozeninám od Haničky. Jenomže v té Stříbrné masce se pořád jí a samé lahůdky. Kručí mi v břiše a tečou mi sliny, jídlo mám přesně vypočítané, teď už musím vydržet až do večeře. Dneska si uvařím chicken curry dehydrované jídlo, je to lahůdka ale tyto jídla jsou strašně drahé, vždycky 10 až 15 $, tak si jich kupujeme jen málo.
Stany stavíme na nádherném místě pod borovicemi. Byl to těžký den, jsme hodně unavení. Po večeři padáme do stanů. Výška 3.100 m.
17 mil + 1.014 m
Moje útrata: 0
22.8.2025 pátek – Stream – Small Stream – 41. míle varianta West
Krásně jsme se vyspali, byla to teplá noc, jen jsme byli přikryti spacáky. Snídáme jako vždy ovesnou kaši. Vycházíme po sedmé.
Trail dnes vede rovnou do kopce. Po deseti kilometrech máme po cestě Cottonwood Pass Continental Divide, výška 12.126 feet. Vede tam silnice, tak by tam třeba mohl být trail magic.
Jde se mi trochu lépe, než včera i když ty úseky do kopce mi dávají zabrat. Přibližně každou hodinu zastavujeme, abychom si odpočinuli. Občas jde Marťa napřed a někde na mne čeká. Přecházíme hřebeny hor, kolem nás se rozkládají horská údolí nepopsatelné krásy.
Po deseti kilometrech se blížíme k sedlu Cottonwood Pass. Míjím se s pánem a dáváme se do řeči. Podle něj je na sedle trail magic. Vjíždí do mne nová energie, spěchám, chvílemi běžím. Jenomže na sedle žádný magic není. Jen pár aut a lidí, co se zde fotí nebo se jdou projít na vyhlídku. Balíme náš odpad za 3 dny do většího sáčku a žádám jednoho pána, jestli by to někde dole nehodil do popelnice. Pán se usmívá a souhlasí. Alespoň něco.
Marťa schází k jezírku, nabírá vodu do láhví. Odejdeme kousek za sedlo a ve stínu smrčků si vaříme předčasný oběd. Dalších 10 kilometrů voda nebude. Chytáme po dvou dnech signál, nahrávám blog, píšeme domů a stahujeme předpověď. Moc nás nepotěšila, od zítřka má šest dní pršet.
Stoupáme na hřeben, přecházíme do dalších údolí, které traverzujeme. Začíná vzdáleně hřmít a drobně prší. Předpověď mluvila o dešti až zítra. Vytahuji pláštěnu a šlapeme dál.
Traverzujeme další hřeben. Přestalo pršet, celý den se neustále oblékáme a vysvlékáme. Chvíli je vedro, pak zase fouká. Spěcháme ke 42. míli, tam by měla být voda i místa na stany.
Obloha se ale zase temní. U prvního zdroje vody nabíráme láhve. Začíná drobně pršet. Hned za potokem u cesty jsou plácky na stany. Neváháme a urychleně stavíme stany. Stihneme to skoro za sucha. Přichází bouřka, blesky nejsou daleko a hromy přichází vzápětí. Leje. Dnes to bylo hodně do kopce. Ten večerní déšť a bouřka nám moc nepřidala. Výška 3.680 m.
14 mil + 1.200 m
Moje útrata: 0
23.8.2025 sobota – Small Stream – Hancock Lake – 60. míle
Večerní bouřku jsme prožili bez úhony. Akorát mi začala ucházet karimatka. Jak jsme včera stavěli v rychlosti stany, tak sem si pořádně neohmatala podlahu stanu a to byla chyba. Trávníček vypadal dokonale, ale nejspíš se mi madračka propíchla. Vyřeším to v Salině, zkusím ji zalepit nebo koupím novou. Ty dvě noci s tím musím vydržet.
Zapomněla jsem si včera vyprat ponožky, musím jít v těch včerejších. Ponožky mám jen dvoje. Používám značku Darn Tough, které mají doživotní záruku na díry, děravé si vyměním za nové. V Arizoně jsme v nich chodily třeba i tři dny, než jsme je mohly vyprat. Voda tam byla vzácná.
Vycházíme až v osm, modré nebe, po bouřce ani památka. Pěšinou stoupáme do sedla, svítí slunce a pofukuje. Pod námi je další dolina, zdánlivě stejná, jako všechny ostatní, ale přeci jiná. Pokaždé je tu rozdíl.
U jednoho potůčku se koupu, včera s tou bouřkou na to nebyl prostor. Peru i ponožky, oboje bez mýdla jen ve studené vodě, kupodivu máme pocit, že to funguje.
Přecházíme další sedlo, scházíme k prašné silnici, občas kolem projede nějaká terénní čtyřkolka, je sobota. Bereme si z potoka vodu a vaříme oběd. Suším všechny věci, prakticky všechno mám po bouřce vlhké. Stihnu sníst akorát polévku a začíná kapat. Honem všechno balím. Uvařím ještě kávu, ale v klidu si ji nevypiju.
Oblékám pláštěnu a lezeme do dalšího sedla. Trochu nás znervózňují hromy právě v místech, kam šlapeme. Trvá to ale docela dlouho, než vylezeme smrkovým lesem do sedla. Přestalo pršet a hřmí už jen z dálky.
Sestupujeme opět do doliny, už je odpoledne a máme toho plné zuby. Mil máme málo a stejně se tu nedají postavit stany, jednak tu není rovina a jednak celé odpoledne procházíme mrtvým lesem. Uschlé smrky, vypadá to na kůrovce.
Přichází dvě denní hikerky, paní trochu starší, než já. Chvíli kecáme, dokola se ptají jestli jsme OK, vypadáme asi hrozně. Říkám jim, že jsme jen unavení. Váhavě nám nabízí nedojedené sendviče, které jim zbyly od oběda. Jasně že chceme, čtyři dny jsme pryč z města a pořád máme hlad. Dostáváme dvě půlky sendvičů a nějaké cookies. Jsme nadšení, náš třetí trail magic. Jsou to super ženské.
Ty sendviče nás zachránily, protože nás čekalo ještě několik mil cesty do kopce. Po pravdě už toho mám plné zuby, ale není kde postavit stan. Dotáhneme to až k jezeru Hancock Lake a kousek od něj za terénní vlnou si stavíme stany. Marťa mi půjčuje kus karimatky, který nosí na sezení, dám si ho pod záda pod tu děravou matraci.
Vodu bereme z jezera. Vaříme poslední dehydrované jídlo těstoviny s kuřecím masem a zalézáme do stanů. V dálce se blýská, nebe je temné, fouká a je chladno. Výška 3.550 m.
19 mil + 1.000 m
Moje útrata: 0
24.8.2025 neděle – Hancock Lake – Old Monarch Pass – 75. míle
Ráno máme mokrý stan, přestože nepršelo. Blízkost jezera je znát, budeme ho muset později vysušit.
Vycházíme po sedmé, nebe se nemůže rozhodnout jestli bude modré nebo zamračené. První sedlo Chalk Creek Pass 3.700 m zdoláváme brzy. Na sušení to zatím není.
Scházíme do smrkového lesa a v něm se držíme celé dopoledne. Zrají maliny, trhám je, jsou kyselé a výborné. Martin je nejí má strach, že se nakazí od divoké zvěře nějakou nemocí. V místních horách nejčastěji potkáváme sysly zlaté, jsou dlouzí 20 cm, potom je tu hodně chipmunků a svišťů. Občas nějaký jelen a ptáci.
Colorado Trail se různě natahuje, nespočet serpentýn, často se to dá zkrátit jinou cestou, ale my se držíme naší CT, nachodíme hodně kilometrů zdánlivě navíc.
U jezera Hunt Lake vaříme oběd a sušíme všechny věci, je to tedy riziko, protože z dálky hřmí a je jasné, že bude pršet i tady. Naštěstí jsme vše stihli usušit, uvařili a snědli jsme i oběd. Jen kafe už piju za deště. Musím do pláštěnky.
Prší více méně celé odpoledne. Pořád si pláštěnu sundávám a oblékám. Hory jsou temný a krásný. Bez slunka vypadají hrozivě. Fouká a je docela chladno, spěcháme po horském hřebeni. Přecházíme stavbu, budují zde nové lyžařské centrum.
Za mírného deště scházíme do starého Monarch Pass. Na chvíli přestává pršet, tak si zde na louce stavíme stany. Vaříme večeři a dopisuji blog, po delší době máme signál. Na zítra jsme si udělali rezervaci hotelu v Salidě. Pokoj se dvěmi postelemi, koupelna, snídaně, vyhřívaný bazén, výřivka, cena 107 $. Mohli jsme tam jet už dnes, ale chceme trochu ušetřit, tak ještě přespíme v přírodě a ráno tam zajedeme. Akorát to vypadá na studenou noc.
Zítra máme volný den, jen musíme ráno ujít 2 míle do sedla Monarch Pass a něco si stopnout do Salidy. Výška 3.467 m.
15 mil + 1.000 m
Moje útrata: 0
25.8.2025 pondělí – Old Monarch Pass – Salida – 76. míle var West
Ráno balím a zrovna když sundám plachtu od stanu, tak začne pršet, než to vše zabalím tak jsem mokrá durch. Hážu na sebe pláštěnu a volám na Marťu, který je suchý ve stanu, že když mne neuvidí v sedle, tak musí za mnou do Salidy dostopovat.
Musím ujít přes jednu míli do sedla Monarch Pass 3.448 m, sedlem vede silnice US 50. Nevím jak to Martin stihl zabalit, ale za 10 minut mne doběhl. Běžel prý i do kopce.
Na sedlo docházíme společně, už jen mrholí. První auto nestaví, druhý auto nás mine, ale vrací se pro nás přes parkoviště. Do Salidy sice nejede, ale vezme nás před Salidu na křižovatku. Bágly si dáváme do kufru. V autě sedí lovecký pes Amy, přesunula se za volant. Borec z Wyomingu je tu na dovolené, na přívěsu si táhne terénní čtyřkolku, jezdí na ní po horách společně s Amy.
Borec nás zavezl až na náš hotel, zajel si 4 míle sem a stejně tak zpět. Moc mu děkujeme. Na hotelu Loyal Duke Lodge pro nás pokoj ještě nemají, je příliš brzy. Necháváme si bágly na recepci. Dáváme si kávičku s pečivem a počítáme na kolik dní si potřebujeme nakoupit jídlo. Další dozásobení nám vychází asi za 50 mil, což jsou tři dny.
Jdeme se projít do centra Salidy, je to 2,5 kilometru. Nejprve míříme do sportu, kupuji tady pořádnou opravnou sadu na mou karimatku. Pak valíme do Safeway nakoupit jídlo, díky zákaznickému účtu co máme zapsané z Leadville dostáváme slevu přes 20 $. Můj nákup stojí 56 $.
Mezitím začalo pršet, vracíme se do sportu pro zapomenutý deštník. Na Google mapách vybíráme restauraci, kde vaří burgery. Jedna je hned za rohem La Terraza. Burger je výborný, dobře jsme si vybrali. Pořád leje. Chudáci hikeři na trailu, v takovém dešti jsme ještě nešli.
O půl jedné dostávám sms z motelu, že máme připravený pokoj, jsou zlatí, check in je normálně ve čtyři. Přestává pršet, platíme za oběd dohromady 56 $ a valíme na motel.
Na motelu platíme za pokoj 117 $ a dostáváme krásný pokoj. Hned jdu do sprchy a pak si jdu zaplavat na bazén a do výřivky. Je to slast.
Pak pereme, sušíme a lepíme karimatku. Karimatka uchází ve spoji u ventilku, tak to jsem asi těžko propíchla. Výrobní vada. Nějak jsme to zalepili lepidlem za 18 $, jestli to bude fungovat se uvidí na trailu.
Přebíráme nákup, nemůžeme najít kapsičky s tuňáky. Přitom je máme na účtenkách. Marťovi chybí dva, mně jen jeden, je to záhada. Já na to kašlu, jednu večeři budu jíst jen bramborovou kaši. Marťa si tuňáky jde dokoupit do Walmartu vzdáleného 1,5 km od motelu.
Večer už jenom relaxujeme a jdeme se vykoupat na bazén a do vířivky. K večeři si smažíme na mini pánvičce vajíčka, těšíme se na to od začátku trailu. Zítra vyrážíme zpátky na stezku. Má sice hodně pršet, ale to může i další dny, tak není na co čekat. Předpověď v horách moc nevychází. Půjdeme na stopa. Výška 2.170 m.
1 míle + asi 5 mil po městě
Moje útrata: 188 $
Pokračování Colorado – CT – 2. část