8.4.2026 středa – Balingup – Grimwade Camp – 569. km
Krásně jsme se v postýlce vyspaly. Naši domácí nenabízí jídlo. Není se co divit v jejich věku je div, že si jsou ochotni vzít domů cizí lidi. Včerejší večeře byla výjimka, protože jsme přišly pozdě večer. Hospody zde zavírají ve 4 odpoledne. Čekáme tedy na půl osmou až bude otevřena první kavárna. Hotely tu nejsou žádné.
The Mushroom Cafe je na první pohled dobře vedený podnik. Konečně si můžeme objednat slaninu s vejci a tousty, k tomu velké kafe a jsme jako v ráji. Fotíme se s těma lahůdkama, sousedi nám tleskají a přeji dobrou chuť. Všichni místní dobře vědí, že jdeme trail. Kafe je tak úžasné, že si kupujeme ještě jedno a taky špenátové rolky sebou na oběd. Celkem zde platíme 82 $.
Nákup potravin realizujeme v General store. Kupodivu je zde velký výběr dehydrovaného jídla pro hikery. Škoda že nám chybí jen jedna večeře. Etapa do městečka Collie má 85 km, stačí nám jídlo na 2,5 dne. Kupujeme taky jednu malou plynovou kartuši.
Už jsme skoro u domku, když mi přijde od paní domácí SMS jestli bychom se nemohly vystěhovat, že potřebuje uklidit pro další hikery. Je půl desáté. Tak se rychle pakujeme. Za noc zde účtují hikerovi bez jídla 50 $, za včerejší večeři chtějí dohromady 10 $, dáváme 20 $. Pračka už je v ceně. Děkujeme a mizíme v prachu.
Opouštíme Balingup, na konci osady je fotbalové hřiště, toalety, stolky a zelené plácky. Dal by se zde hezky postavit stan. Mají tu taky knihovničku, poctivě jsme prošly všechny tituly, vybrat se nedalo nic. Samá červená knihovna.
Šlapeme borovicovým lesem do kopců. Začíná se oteplovat, bude dnes nejspíš vedro. Les se mění v eukalyptový, dokonce potkáváme několik Karri stromů.
Obědváme špenátovou rolku z listového těsta, moc nám to teda nejede, naštěstí k tomu přikusujeme mrkev. Kolem nás lítají černí papoušci kakadu s červenými zády, je jich tu kolem plno, taky klokanů.
Podle předpovědi má být hezky, ale stejně odpoledne mrholí, pláštěny nevytahujeme. Značně se ochladilo. Lesy tu jsou spálené požárem, stále je spálenina cítit ve vzduchu.
Před pátou jsme v Grimwade Campu. Hoří zde oheň z čehož máme velkou radost. V přístřešku jsou ubytované máma s deseti letou holčičkou, jdou část trailu, necelé dva týdny. My si raději stavíme stany. V přístřešku je místa dost, ale my se s Leňou dost vrtíme, naše karimatky jsou hlučné. Holky by se s námi moc nevyspaly.
Večeříme tuňáka s bramborovou kaší. Sedíme s holkama u ohně, je to krásný večer. Dnes 6 klokanů šedých, hodně kakadu černých. Výška 250 m.
22 km
Moje útrata: 155 $
9.4.2026 čtvrtek – Grimwade Camp – Glen Mervym Dam – 605. km
Minimálně na týden je dobrá předpověď, pršet by nemělo. Proto nás noční déšť docela překvapil. Ráno balíme mokré stany. Holky odchází ještě před námi, jdou na jih, my na sever.
Ujdeme asi tak kilometr, když narazíme na oheň, vypadá to jako řízené vypalování, ale stejně jsme z lehce hořícího stromu nervózní. Nasypeme na žhavé hlínu a jdeme dál. Po chvíli narazíme na uzávěru trailu z důvodu vypalování porostu. O této obcházce nevíme ani ji nemáme ve FarOut. Obcházky jsou zde dobře značené, tak jsme v pohodě. Podle mapy to vypadá, že ušetříme nějaký kilometr a taky převýšení. Dnes se nám to hodí, máme dlouhou cestu. Když odpočíváme, tak u nás zastaví hasič a ptá se kam jdeme, informuje nás o uzávěře, je milej.
Lesy se tu změnily, čím více jdeme na sever, tak je podrost zelenější. Rostou zde teplomilnější rostliny. Lesy jsou zde krásné, trochu nám je líto toho vypalování, stromy mají černé spálené kmeny. Jeden emu nám přeběhne přes cestu, jinak v tom spáleništi život nevidíme.
Na oběd jsme v Noggerup Campu. Sedí tu 4 chlapíci, jsou to všechno dobrovolníci co upravují trail. Mají zahradnické nůžky, stříhají ostré křoviny, které vyčnívají do stezky. Je pravda, že některé úseky jsou slušně zarostlé. Krmí nás čokoládou. Děkujeme jim za jejich práci, chlapci jdou makat. Jsou to všechno důchodci. Tahle práce dává smysl.
Šlapeme dál na sever. Budeme křižovat hlavní silnici a právě tam má být Mumby Pub. Otevírají ve 3 odpoledne, to by mohlo klapnout.
Vycházíme z lesa, míjíme pastviny, šlapeme po červené prašné silnici, občas nás mine auto. Došly jsme k hlavní silnici Donnybrook Road. Vyhazujeme odpadky do popelnice. K pubu šlapeme po zrušené železnici, prolétne kolem nás několik černých papoušků kakadu. Žije zde běžně několik druhů, liší se drobnými znaky, to asi nepoznáme, drží se vysoko ve větvích stromů.
V Mumby pub jsme chvíli po 3 hodině. Vaří se zde až večer. Je to skutečně bar, regály plné alkoholu, motorkáři tu popíjejí pivko. Leňa nepohrdne a objednává si místní točené pivo, já beru ginger beer. K tomu čokoládovou zmrzlinu. Máme hlad, ale to máme blbý.
Pokračujeme přes kopec k přehradě Glen Mervyn Dam. V podvečer jsme u přehrady. Hezká vodní nádrž v lese. Na břehu campuje několik obytných aut většinou rybáři, ohně planou.
My si hledáme místo na stan, v mapy.com máme označené tábořiště. Na hezkém plácku v lesíku kousek od vodní nádrže stavíme stany. Vodu bereme z přehrady, jiná zde není.
Vaříme dehydrované jídlo thajské kuře s rýží, chutná to o poznání lépe, než bramborová kaše s tuňákem. Stmívá se, hvězdy svítí na obloze na hladině je klid. Kolem nás to ale značně šustí. Svítíme do křoví baterkama, obchází nás tlusté krysy a vůbec se nás nebojí. Nedaří se nám je zahnat, bereme na ně trekové hole. Jen neochotně odchází, myslím že nebudou daleko. Balíme všechno jídlo do batohů a ty si dáváme za hlavu. To zase bude noc. Dnes 1 emu, 4 klokani, hejna černých kakadu, 2 queda vačice. Výška 220 m.
36 km
Moje útrata: 11 $
10.4.2026 pátek – Glen Mervym Dam – Collie – 624. km
Večer jsme lehly do stanů batohy za hlavou a okamžitě jsme usnuly, co se dělo kolem stanů nevíme. V každém případě jídlo nám zůstalo, do stanu se nic neprokousalo. Dodatečně jsme se dozvěděly, že domnělé krysy byly ve skutečnosti chráněné vačice quenda, neškodné býložravé zvířátko.
Byla to docela chladná noc, podle předpovědi 8 stupňů, myslím že blízká vodní plocha chlad ještě umocnila. Naše letní syntetické quilty Hyberg Loner Apex IV jsou údajně vhodné do teplot -1, ale pro nás jak teplota klesá pod 10 stupňů už si musíme obléci všechno oblečení a z quiltu udělat spacák. Dnešní noc byla teplotně pro nás na hraně.
Nad přehradou svítá, srkáme horké kafe a kocháme se. Na větvi sedí Kookaburra. Nespěcháme, dnes nás čeká jen 20 kilometrů do města Collie. Máme za sebou dvě třetiny trailu, naplánovaly jsme si ve městě odpočinek. Objednaly jsme si dopředu levný Motel Collie v centru města na 2 noci.
Vycházíme v 8 hodin, šlapeme lesem, jak jinak. Když jsme před 2 týdny opouštěly Jižní oceán, vstoupily jsme do lesa a šly. Věděly jsme, že z toho lesa vyjdeme až za 4 týdny na konci treku. Měly jsme obavy, jestli se nám to vůbec bude líbit. Australská buš nejsou hory, cesta se jen vlní, denně máme převýšení přibližně 300 až 600 metrů nahoru, stejně tak dolu. Každý den v lese. Pravda ale je, že jsme se do toho lesa zamilovaly. Každý den je jiný, eukalyptů zde roste spoustu druhů, nejznámější jsou Karri, Jarrah a krvavé Marri, dále endemitické jehličnany, pabuky a keře. Podrost se mění. Zvířata jsou pro nás velkou atrakci. Teď už chápeme, že tento trek chodí hikeři vícekrát. Moje oblíbená německá profi hikerka Christine Thurmer, šla BIB jako jediný trail na světě dvakrát. Na jejích stránkách jsem se o tomto treku po prvé dočetla.
Po 19 kilometrech vylézáme z lesa na silnici Mungalup Road. Musíme přejít most přes řeku Collie. Ještě na úzkém mostě nás míjí auto, vím že tady zastavit nemůže, ale stejně mávám. Řidič zastaví za mostem a čeká na nás, je to rybář.
Vezeme se do města Collie, je to jen pár kilometrů. Náš rybář se zmiňuje, že se jede na otočku podívat ke známému jezeru za městem Black Diamond. Paráda, jedeme s ním. Zrovna o tomto jezeře jsem četla, že je největší atrakcí Collie. Rybář si obhlíží okolí jezera, plánuje tady dnes nocleh ve svém autě 4×4. My si uděláme pár fotek a jedeme na motel do města.
Dostáváme klasický motelový pokoj, za dvě noci platíme 300 $. Po sprše letíme do města na jídlo. Jsou 4 hodiny odpoledne, jediná restaurace, která v tuto hodinu vaří je v hotelu Crown. Objednáváme si denní menu pečené kuře. Je to mana. Platíme i s pitím za 2 osoby 62 $.
Před námi je víkend, některé obchody budou zavřené, stihneme v obchodě Betta před zavíračkou koupit plyn. V nákupním centru Woolworths si kupujeme nějaké čerstvé jídlo a pití, hlavně ovoce. Pak už se vracíme na hotel.
Padáme do postelí, jsme unavené. Dnes 1 kookaburra, 3 klokani. Výška 150 m.
19 km
Moje útrata: 224 $
11.4.2026 sobota – Collie – odpočinkový den
Na postelích jsme se náramně dobře vyspaly. Snídáme u Mc Donald’s burger se slaninou, vajíčkem a palačinkami. Zdá se mi, že je tu veškeré jídlo kvalitnější než v USA.
V deset hodin otevírají visitor centrum, máme ho kousek od hotelu. Je zde hiker box, bereme si nějakou kávu a elektrolyty. Kupujeme dehydrované jídlo k večeři. Čeká nás etapa do Gwelingupu 120 kilometrů, takže potřebujeme jídlo na 4 dny. Tentokrát bramborovou kaši vynecháme. To hikerský jídlo je pekelně drahé, balíček za 24 $, doposud jsme se o jeden balík dělily. Nyní máme na každou večeři každá svůj balík, víc toho sníme. Plyn se zde dá koupit taky, jen je o třetinu dražší než v Bettě.
Píšeme si s Paige o ubytování v Perthu na konci treku. Rády bychom tam strávily 3 noci. Nabízí nám pokoj s manželskou postelí a koupelnou a společnou kuchyní za 100 $ na noc. Cena není úplně špatná, ale její bydlení je 6 kilometrů od centra. Navíc ty jejich postele jsou dost úzké. Raději si vezmeme v centru města hotel, nabídka ubytování je tam velká.
Pereme komplet všechno prádlo. Nechávám si na sobě šusťákovou bundu a sukni do deště, ta mi normálně slouží jako zateplovací vrstva do spacáku na noc.
Obědváme ve stejném hotelu Crown jako včera. Objednáváme si rybu na grilu a je to opět výborné. Chvíli jsme váhaly nad bramborovou kaší, ale je to úplně jiné jídlo, než si vaříme na treku. Spropitné se v Austrálii neočekává, číšníci jsou údajně dobře placení. No hlavně se platí hned při objednávce a to člověk neví jaké bude jídlo a jaká obsluha.
Nakupujeme ve Woolworths jídlo na trek, pak si jdeme na kávičku. Zahlédneme Julču jak šlape s batohem do města, nejspíš byla taky nakupovat. Jeden den jsme byly napřed, teď jsme zase na stejném místě. Třeba se opět na trailu potkáme.
Všechno máme zařízené, zbývá již jen odpočívat. Za 3 dny nám vyprší e simka u Telstry, připlácím tedy na webu 15 GB na dalších 28 dní, cena 39 $. Leničce vytvořím hot spot. Bohužel první měsíc za 17 $ – 45 GB už se neopakuje.
Máme na pokoji strašně moc jídla, nejsem si jistá jestli to před odchodem sníme. Přinejhorším to vezmeme na trail. Zítra nás čeká 35 km, budíček bude v 5:30. Dny jsou krátké o půl sedmé je už tma.
Moje útrata: 185 $
12.4.2026 neděle – Collie – Yourdamung Camp – 659. km
Snídáme u Mc Donald’s, otevírají každý den v 5:30. Objednaly jsme si stejně velkou snídani jako včera, ale jíme jen palačinky. Burger a bramborovou placku si necháme na oběd. Batohy nemůžeme zapnout a to tam máme jídlo jen na 4 dny. Další etapa má 200 kilometrů, takže jídlo nejméně na 6 dní, tak to nevím kam ho dáme.
Opouštíme městečko Collie, líbilo se nám tu. Jsme odpočaté a natěšené na trail. Pohlcuje nás les.
První zastávku si děláme u přehrady Harris River. U řeky jsou toalety s vodou a stoly s lavičkami, hezké místo pod stromy. Krásně by se tu stanovalo. Na hráz nelezeme, ani nevím jestli se tam smí.
Brzy pokračujeme k prvnímu přístřešku Harris Dam Camp. Přes 20 kilometrů máme za sebou, šlo to samo. Vaříme jen kafe a čaj. Obědváme jídlo z fast foodu. Od rána je modré nebe, nyní 28 stupňů ve stínu, skutečně je vedro. Ležíme na lavicích a čekáme až ty nejhorší vedra pominou. Zbývá nám dnes ještě skoro 14 kilometrů, tak se musíme po druhé hodině pohnout.
Les je dnes mimořádně krásný, prosluněný, plný klokanů. Po obědě už nám to tak neodsejpá, táhneme se ve vedru na sever. Celkem jsme dnes potkaly 5 hikerů, kteří jdou na jih.
Před šestou docházíme konečně do cíle. V přístřešku je již několik hikerů a taky stojí v lese 2 stany. Rovnou si jdeme stany taky postavit. Zbyly na nás krásná místa. Dohromady je nás tu 8 hikerů. K večeři zaléváme dehydrované jídlo, mám kuře s rýží a meruňkami. Leňa zase těstoviny carbonara. Každá sníme celý balík, údajně dvě porce.
Na nebi je plno hvězd, vypadá to na teplou noc. Byl to nádherný den, moc jsme si ho užily. V 8 večer je již v Campu půlnoc, jen někdo v přístřešku hlasitě chrápe. Většina těchto hikerů jde na jih, pouze Big Dan míří na sever, tak jako my. Myslím že to chrápání by mohl mít na svědomí právě on.
Dnes 10 klokanů, černí kakadu s červenýma znakama a hejno kakadu růžových, tohoto ptáka jsme vždy viděly pouze ve městech. Výška 270 m.
35 km
Moje útrata: 23,15 $
13.4.2026 pondělí – Yourdamung Camp – Dookanelly Camp – 699. km
Noc teplá a krásná, pouze nad ránem jsme se musely trochu přiobléci. Jedna kadibudka a osm hikerů, ranní boj o trůn začíná.
Vycházíme jako první, čeká nás double hut a to 40 kilometrů, ostatní jdou pouze k první chatě. Ve vedru to bude masochismus. Nohy se nám už zahojily, ale po včerejšku máme opět náběh na puchýře úplně na stejných místech jako když jsme začínaly.
Spěcháme tak abychom u první chaty byly co nejdříve a využily ranního chladu, jde se nádherně. Před 11 hodinou máme za sebou 18 kilometrů. Děláme si v chatě Possum Springs obědovou pauzu. Nudlovou chili polévku a tortilu s nutelou. K tomu kafe a čaj. V místní vodě plavou komáří larvy, lovíme je z kastrolu, nemáme na ně chuť. Filtrem snad neprojdou.
Dochází nás Big Dan, jediný z minulého campu, který jde s námi na sever. Teče z něj pot, má toho dost, košile na něm plandá. Jde celý trail tak jako my, hodně už zhubl a ještě by to asi trochu chtělo. Vyrážel ráno hned po nás, zajímá ho jak už jsme zde dlouho. Ta hodina a půl ho nepotěšila, je to mladej chlap asi by nám chtěl stačit. Odcházíme, on zůstává na noc.
V jednu hodinu v největším vedru šlapeme stezku, stín není dokonalý, bez klobouku by to nešlo. Zastavujeme každou hodinu. Postupně jsme potkaly 3 hikery, všichni jdou k první chatě. Nevšimneme si odbočky, dojdeme na silnici, která se staví. Jediný pohled do mapy a je jasné, že jsme blbě. Pokud po té rozestavěné silnici půjdeme asi 3 kilometry, zase se napojíme na náš trail.
Po 35 kilometrech zastavujeme na kopci, zkouším signál a je tu. Ve středu bychom chtěly být v Dwellingupu poslední dozásobovací místo na treku. Už dříve jsme se domluvily, že se zkusíme ubytovat v jediném hotelu. Bude to oddych na posledních nejdelší etapu 200 km. Děláme si rezervaci pokoje na webu hotelu, rovnou si strhnou z mé karty 178 $.
Je půl šesté, když přecházíme most přes řeku Murray, těším se na tento okamžik od včerejška. Lezeme s Leňou do řeky a splachujeme prach z cesty. V campech se mýt moc nedá, voda je vzácná, musí se s ní šetřit, slouží pouze na pití. Hikerů je tu hodně.
S posledním světlem dorážíme do přístřešku v Dookanelly campu. Ve spacáku zde leží jeden hiker. Nejprve si chceme postavit venku stany, jenomže místa pro stany tu nejsou hezká, šikmé hrbolaté plácky plné kamení. Stavíme si už po tmě stany v přístřešku. Byl to pro nás těžký den, vedro téměř 30 stupňů ve stínu. Zítřek nebude lepší. Dnes 2 klokani, několik kakadu černých.
Výška 250 m.
40 km
Moje útrata: 89 $
14.4.2026 úterý – Dookanelly Camp – Swamp Oak Camp – 735. km
Chlapík vstává dříve než my, tak jsem si jistá, že jde double hut, ale omyl má namířeno pouze k první chatě. Je fakt, že ráno se jde nejlépe.
Vycházíme asi v sedm. Už ráno je jasné, že bude stejné vedro jako včera. Třetí den v řadě, kdy máme v plánu ujít o dost víc než 30 kilometrů. Dnes se cítíme unavené už od rána.
Potkáváme hikerku Blue Bird, varuje nás že máme na trase hodně velké kopce. Sama jde od chaty k chatě a sotva to přelezla. Na mapy.com se zde spolehnout nemůžeme, co se týče převýšení tak tu hodně podměřují.
Na první chatě Murray Camp jsme v poledne. Chata leží na břehu řeky Murray. Jdeme hned do vody, trochu nás to probere. Vedro je větší než včera o tom není pochyb, cca 30 ve stínu.
Vaříme chilli nudlovou polévku a studujeme mapu. Potřebujeme ujít dnes ještě 19 kilometrů, stezka vede přes kopce nahoru dolů. Dá se ale také jít kolem řeky a je jasné, že převýšení bude jiné. Řeka vítězí.
Nejprve asi 5 kilometrů pokračujeme po stezce, poté odbočujeme k řece. V mapě máme dva campy, mohly bychom tam třeba přespat. V campu Yarragilu stanují dvě party lidí. Hraje tam muzika, prostě hluk. Navíc se musí camp dopředu objednat a zaplatit 15 $ na osobu a noc. Nelíbí se nám tu a platit nehodláme. K naší chatě na stezce je to od sud 6 kilometrů, to raději dojdeme i kdybychom měly vypustit duši.
Druhý camp Tony Bend je ještě hlučnější. Kus za kempem scházíme k řece, ponoříme se do chladivé vody. Nádherné. Zbývají nám jen 2 kilometry na chatu Swamp Oak Camp trochu do kopce. Zvládáme to ještě za světla.
V chatě jsou už nastěhování 3 chlapci. Jsou zvědaví co jsme zač, chtěli by si povídat, jenomže my potřebujeme za světla postavit stany. Leňa nás zapisuje do knihy. Chlapci si pak čtou co jsme zač. My tu knihu vždy vyfotíme a u večeře si čteme co jsou zač oni. Od kud kam jdou atd prostě drby.
Vaříme už s čelovkou. Do Dwellingupu nám zůstává 13 kilometrů. Zítra to doběhneme, těšíme se na hotel a na dobré jídlo. Dnes 2 klokani, 1 kačena a černí kakadu. Výška 200 m.
36 km
Moje útrata: 0
15.4.2026 středa – Swamp Oak Camp – Dwellingup – 748. km
Dnes nespěcháme, do Dwellingupu to máme jen 13 kilometrů. Odcházíme před osmou jako první z campu. Po chvíli se rozsvítí obloha a zaburácí hrom přímo nad našima hlavama a za chvíli znovu. V noci bylo vedro, teď je jasné proč. Začíná pršet, jdeme do pláštěnek.
Procházíme opět krásným lesem plným vysokých stromů. Les je temný ale i tak krásný. Potkáváme postupně dva hikery. Celé dopoledne šlapeme více méně v pláštěnkách. Celkem se ochladilo.
V Dwellingupu v městečku s 300 obyvateli jsme v 11 hodin. Je to turistické místo s jedním hotelem, obchodem, info centrem a několika kavárnami. Zavírací doba všech kaváren je stejná a to ve 3 odpoledne. Sedáme do první Blue Wren. Objednáváme si k obědu lososa na grilu, po těch blafech na trailu je to mana.
Po 12 hodině jdeme na hotel, check in máme až ve 14 hod, ale pokoj dostáváme hned, krása. Po sprše letíme do visitor centra, je zde totiž pračka se sušičkou. Potřebujeme všechno vyprat, čeká nás poslední etapa 200 kilometrů, bude to tak 6 až 7 dní.
Visitor centrum nabízí francouzské náplasti Compeed, cena je sice jednou tak vysoká, než u nás ale jsme nadšené, každá si bereme krabičku. Jiné náplasti nemá cenu kupovat, tyto vydrží na noze klidně i týden, sprchování a koupání nevadí. Prodávají se různé tvary, nejlepší jsou ale tyto největší klidně i na malíček. Gelová náplast obsahuje hojivou složku. To je skutečně jediný flastr, který mi pomůže.
Jídlo na 6 dní nakupujeme v general store, mají zde i plyn. Platíme 260 $. Ve 3 hodiny stepujeme v kavárně Blue Wren a kupujeme si kávu sebou. Kafe tady v Západní Austrálii vařit skutečně umí.
Večeříme v našem hotelu, je to jediná možnost. Dávám si rybu, Leňa hamburger. Potřebujeme se dobře najíst. Vypadá to, že v celém hotelu jsme ubytované pouze my dvě. Kde jsou ostatní hikeři?
Výška 200 m.
13 km
Moje útrata: 257 $
16.4.2026 čtvrtek – Dwellingup – Chadoora Camp – 767. km
Nebe temné. Vstáváme až v 7 hodin. Jdeme do Visitor centra na snídani, což je za rohem. Tady je všechno v docházkové vzdálenosti do 2 minut.
V kavárně ve Visitor centru nepodávají teplé snídaně, tak se stěhujeme do Longriders Cafe, kromě obsluhy zde není ani noha. Dáváme si zde vajíčka se slaninou a výborné kafe. Paní je neuvěřitelně milá, píšu jim na google výbornou recenzi 5 hvězdiček. Bereme si tu sebou k obědu a večeři zapečený chleba se šunkou a sýrem a taky kousek bábovky.
V 10 hodin opouštíme hotelový pokoj, musíme jít ještě jednou do obchodu, koupily jsme si málo ovesných kaší k snídani a bereme taky šumivé elektrolyty do vody. Teď už nám nic nechybí, pozvolna opouštíme Dwellingup, další místo s atmosférou, lidi jsou zde milí.
Prvních 10 kilometrů šlapeme eukalyptovým lesem Jarrah kolem železničních kolejí. Dnes už tu jezdí pouze turistický vláček. Míří na zastávku Etmilyn, zrovna zde máme naplánovanou pauzu na oběd. Turisti se zde na chvíli projdou lesem a pak se vrací vlakem zpět. Víme, že je na zastávce záchod, tak doufáme ve vodu na kafe, ale bohužel nic takového zde není. Kafe nebude.
Odpoledne je vymetené modré nebe a 25 stupňů ve stínu. Pořád dost vedro. Dnes hodláme dojít jen k první chatě, mírných 20 kilometrů prakticky po rovině. Na poslední úsek máme dost času, honit se nebudeme.
Potkáváme postupně 4 hikery. Eukalyptový les je dnes tichý, žádní černí papoušci kakadu nedělají vysoko ve větvích čurbes. Batohy máme mimořádně těžké, neseme si hodně jídla, myslím že by mohly vážit tak 13 kilo. Základní váhu bez plynu, vody a jídla máme 7 kg.
Ve 4 odpoledne jsme u krásného přístřešku Chadoora. Jsme v šoku, protože zde nikdo není. Myslely jsme, že se nám to už nepoštěstí abychom měly přístřešek jen pro sebe. Stavíme uvnitř stany, lehce se myjeme a vaříme mátový čaj. To mytí snad dnes nevadí, včera pršelo a zítra bude taky, nádrže na vodu se snadno naplní.
Za hodinu přichází mladej hiker, je to divný protože nás míjel u oběda. Musel někde zabloudit nebo jsme ho jen prostě někde předběhly. Zdravíme se. Místa je v přístřešku dost, ale on si jde do lesa postavit stan. Tak aspoň jednou stanuje taky někdo jiný než jen my. Už ho dnes nevidíme.
Dojídáme čerstvé jídlo z města. Dehydrovanou stravu budeme mít od zítřka. Je stále teplo, zima v noci nejspíš nebude. Signál od rána není žádný. Dnes byl krásný, klidný den. Výška 300 m. Dnes 2 klokani.
19 km
Moje útrata: 55 $
17.4.2026 pátek – Chadoora Camp – White Horse Hills Camp – 797. km
Noc klidná. Snídáme jako vždy ovesnou kaši s kávou a čaj. Balíme. Opouštíme krásný camp, šlapeme ranním lesem, neslyšíme ani ptáčka, je úplné ticho.
Prvních 11 kilometrů vede cesta po rovině, jde to rychle. Přicházíme k prašné silnici. Informační cedule nám oznamuje blízkou přítomnost zlatého a měděného dolu. Podle fotek je to docela velký důl, vypadá to jako povrchová těžba se spoustou odtěžené zeminy. Píše se zde, že těžební společnost je největší zaměstnavatel jižní části Západní Austrálie.
Dál stoupáme na horu Mt Wells ve výšce 547 metrů. Na vrcholu stojí rozhledna a pod ní chata. Vaříme si zde oběd, dalo by se tu i přenocovat, ale na to je příliš brzy.
Scházíme z vrcholu zase do eukalyptového lesa, konečně začali zpívat ptáci. Od rána je dusno, podle předpovědi má pršet v noci, jenomže věř předpovědi. Dokonce hřmí spadne pár kapek, vítr zbytek mraků rozfouká. U cesty se choulí ježura, fotíme si ho, brzy mizí ve křoví.
Lezeme opět do kopce na kamennou vyhlídku. Konečně vidíme do krajiny, dokonce je zde signál, stahujeme si nějaké filmy z Netflixu, noc je zde dlouhá. Pokračujeme po skalnatém hřebínku, obcházíme kamenné útvary, je to tu moc hezké.
Před pátou jsme v přístřešku White Horse Hill. Jsou zde již ubytovaní dva lité, místní paní ta jde jen 4 dny a Francouz ten to jde celé z Perthu na jih. Normálně bychom si postavily stan v lese, ale v noci má pršet, tak si stavíme stan mezi něma v přístřešku.
Vaříme dehydrované jídlo, jedno na půl, musí nám to stačit, víc jídla jsme nenaložily. Povídáme si s hikerama, je to fajn si zase poklábosit. Zvedá se vítr, je docela chladno, tak snad do rána nezmrzneme. Mám nepřijatý hovor od Honzíka, tak mu volám zpět. Paní se ptá Lenky, jestli mám satelitní telefon. Že by nikdy neslyšela o messengeru? Dnes 5 klokanů, 1 ježura. Výška 450 m.
30 km
Moje útrata: 0
18.4.2026 sobota – White Horse Hills Camp – Nerang Camp – 829. km
Povídáme si u snídaně s francouzským hikerem, je asi mého věku. Skončil v práci a teď si zde čistí hlavu. Radíme si navzájem hiky v Evropě. Chystá se na Slovensko, mohl by zkusit Cestu hrdinů SNP, je to krásný přechod. V létě bych chtěla vyrazit do francouzských Alp na GR 5 od Ženevského jezera do Nice asi tak 680 kilometrů přes hory. Dokonce máme s Marťanem koupenou levnou letenku z Prahy do Ženevy. Jen doufám, že nám ji letecká společnost nezruší.
Šlapeme stezku, všude je po nočním dešti vlhko a taky se ochladilo. Podle předpovědi má být dnes polojasno, maximálně 18 stupňů ve stínu. Teplota je příjemná jde se hezky.
Na cestě máme další obcházku, důvod neznáme, možná kvůli ohni. Lesy jsou kolem nás čerstvě vypálené, stále lehce čmoudí.
Obcházka nás zavede ke smetišti. Jsou to jámy vypadají jako pozůstatky po těžbě kovů, které zaváží odpadky. Je to smutný pohled. Oblast je oplocené, ke konci oplocené plochy je již rovina, na které jsou vysázené mladé eukalypty. Takto asi bude jednou vypadat i to smetiště.
Dostáváme se k hlavní silnici do Albany. Jezdí tu jedno auto za druhým. Přecházíme na druhou stranu. Do Ginger Creek Camp to máme už jen 2 kilometry. Vaříme si zde oběd.
Přichází skupina 15 ti puberťáků s batohy a 2 dospělí. Sedají si k nám. Hlavní šéf má outdoorovou agenturu, živí se tím, že vodí lidi do přírody. Mají za sebou 5 dní v buši, dneska už končí. Děcka se těší na sprchu. Vypadají, že si to užili. Chlapík je z Denmarku, ptá se nás jestli jsme přešly Wilson Inlet. Hrdě mu hlásíme, že jsme ho přešly. Ptá se nás jestli jsme nepotkaly 2 důchodkyně, že byly na trailu dezorientované a šly na opačnou stranu, než si myslely. Nikoho jsme nepotkaly.
Zakecaly jsme se, musíme vypadnout čeká nás dnes ještě 16 kilometrů. Jdeme zase krásným lesem, pěšina je široká jde se hezky.
Potkáváme staršího hikera, hraje mu nahlas hudba. Ptá se nás jak to má ještě daleko do campu, kde jsme obědvaly. Měřím mu vzdálenost na mapy.com, má to už jen 5 kilometrů spokojeně odchází. Nám to moc neutíká, jsme nějaké unavené.
Do campu Nerang přicházíme v 6 večer. Jsou zde ubytované 2 babičky asi ty co bloudily. Jdeme si postavit stany, myslím že potřebují prostor. Vaříme si v chatě večeři a povídáme si s něma. Žerou tady komáři, holky nemají stany, něčím tu čmoudí, stříkají se repelentem a taky se mažou. Nic nepomáhá. Mizíme ve stanech. Dnes 6 klokanů. Výška 320 m.
32 km
Moje útrata: 0
19.4.2026 neděle – Nerang Camp – Monadnocks Camp – 854. km
Máme za sebou nejstudenější noc na trailu. Poprvé jsem myslela na můj péřový spacák doma ve skříni. Měla jsem na sobě oblečené úplně všechno kromě plavek. I tak jsme se v té zimě trochu prospaly. Ráno balíme úplně mokrý stan.
Jedna z babiček se nás vyptává na stejné věci jako včera, už zapomněla. Plete si názvy chat, její kamarádka vypadá, že domů trefí, tak snad budou v pořádku.
Šlapeme po trailu zase hezkým lesem. Po ránu je chladno, brzy se k nám dostane sluníčko a oteplí se.
Nevšimneme si odbočky na Mt Cooke 571 m, když na to přijdeme tak už se nám nechce vracet. Místo přes vrchol jdeme pod horou, ušetřily jsme si 200 výškových metrů.
Po 13 kilometrech stavíme na oběd v přístrešku Mt Cooke Group Camp. Jsou zde jen stoly, žádné místo na spaní. Vaříme nudlovou polévku a na tortilu mažeme nutelu, žádné velké kalorie to nejsou.
Poslední etapu 200 kilometrů jsme si napočítaly na 7 dní, nakoupily jídlo na 6 dní a teď to vypadá, že ji půjdeme 8 dní. Nevychází nám jídlo. Píšeme meil do Mundaring Weir hotelu, který je 16 kilometrů před koncem trailu. Objednáváme si na středu ubytování. Na hotelu je i restaurace, s ní počítáme ale pořád nám to nevychází. Musíme s jídlem šetřit.
Dochází nás dva kluci, tak 20 let. Ptají se jestli nevíme kde je Mt Cooke. Vyrazili na tůru, ale ztratili se. Leňa jim ukazuje na mapy.com, že se musí vrátit. Jdou špatným směrem. Nechápu jak se v dnešní době může někdo ztratit. Těch aplikací a map co existuje.
Druhý kopec Mt Cuthbert 509 m už cíleně podcházíme, nechce se nám na ten kopec lézt. Vylezly jsme raději na vyhlídku Sullivan Rock. Chvíli si tu ležíme. Magické místo s výhledem. Lítají kolem nás kakadu černí s bílými ocasy.
Do Monadnocks Campu přicházíme po čtvrté. Jsme zde sami, sláva. Stavíme uvnitř stany, tak snad dnes nebudeme mrznout. Vaříme mátový čaj, jsme hladové ale musíme počkat alespoň do půl šesté, než si uvaříme večeři.
Přišli na chatu dva mladí kluci, uvolňujeme jim půlku stolu, ale jdou si raději postavit do lesa stan. Kluci dělají oheň. Donesli nám čokoládky a marshmallow. Zvou nás k ohni. Jsou to 16 ti letí studenti střední školy Lion a Ocean. Dělají si pouze malý výlet, jedna noc. Ráno je vyzvedne maminka na parkovišti někde poblíž. Lion má rodiče z Belgie a Anglie. Ocean pochází z Islandu. Oba žijou v Perthu. Zajímá je celý náš trail, na všechno se vyptávají a taky na traily v Evropě a jak žijeme u nás. My se zase dovíme něco o nich. Sní o lyžování v Alpách a cestování po Evropě. Máme si dávat pozor na černého pavouka s červenýma zádama 5 cm velkého jmenuje se Red back, je zde běžný. Když tě kousne tak do 15 minut jsi paralyzovaný, děti umřou. Tak přesně toho pavouka jsem měla na tváři, dobře že jsem se nehýbala, pavouk se necítil ohrožený a nekousnul mne. Nikdo nám tu nepoložil tolik otázek jako oni. Milí kluci. Hezky jsme si povykládali. Dnes klokani, kakadu černí. Výška 450 m.
25 km
Moje útrata: 0
20.4.2026 pondělí – Monadnocks Camp – Mt Dale Camp – 888. km
Noc byla chladná, v chatě máme suchý stan tak nám bylo celkem dobře. Holt je tu podzim vedra už čekat nemůžeme. Přes den je to pořád na triko a kraťasy, v noci už by to chtělo teplý spacák.
Už nějaký čas máme pocit jako bychom šly Jurským parkem. Dnes jsme se dočetly, že tomu tak je. Některé rostliny v Jarrah forest, kterým procházíme pochází z Jurské éry. Unikátní Jarrah forest obsahuje 850 druhů rostlin, 29 druhů savců, 45 druhů plazů a 150 druhů ptáků, včetně ikonického černého kakadu s červeným ocasem.
Šlapeme stezku, procházíme místy s větším výskytem černých kakadů. Sedí vysoko v korunách eukalyptů a požírají bobulky z tohoto stromu. Pod stromy jsou popadané větvičky s požmoulanými a částečně snězenými plody eukalyptu. Papoušci u toho dělají neskutečný kravál, nejvíce křičí, když procházíme. Hážou po nás větvičky, mají ale špatnou trefu. Prostě nás tu nechtějí.
Obědváme u chaty Canning. Polévka a tortila s tuňákem. Tuňák je o dost výživnější než lžička nutely. Máme dnes naplánováno 26 kilometrů, prostě pohodička.
Odpoledne máme znovu velké štěstí, zahlédneme ježuru, tentokrát si ho můžeme lépe prohlédnout. Tyto zvířata jsou velmi plachá.
Vystoupaly jsme na kopec a je tu signál. Kontrolujeme meil, ale nikdo nám z hotelu neodpověděl. Nedá se nic dělat musíme tam zatelefonovat. Leňa volá do hotelu u přehrady, kde bychom chtěly ve středu přespat a hlavně se najíst v jejich restauraci. Rezervaci pokoje udělá hravě, bez čísla kreditky to stejně nejde. Problém ale je, že kuchyně zavírá ve 2 hodiny odpoledne. Pak už se nenajíme. Do 2 to nestihneme, jenomže na středu nám zbývá jídlo maximálně na půl dne a to stejně jen nějaké zbytky. Nejjednodušší řešení bude, když dnes natáhneme trasu o jeden camp, dáme tedy 3 chaty o 8 kilometrů víc. Hned se musíme zvednout a vyrazit, do tmy potřebujeme být v chatě. Na večer je hlášený déšť.
Jde se celkem dobře, díky sladkostem od kluků a výživnému obědu nemáme hlad. Spěcháme, druhou chatu míjíme, zastavujeme až u chaty Mt Dale Camp. Hoří tady oheň, je zde již zabydlený zkušený hiker. Stavíme si uvnitř stany, pán se hodně posouvá, aby nám uvolnil místo. Venku leje, stihly jsme dojít tak, tak. Byl to krásný den. Dnes 1 ježura, 1 klokan, 1 wallabi, spoustu černých kakadů. Výška 360 m.
34 km
Moje útrata: 0
21.4.2026 úterý – Mt Dale Camp – Helena Camp – 919. km
Ráno probíráme s místním hikerem ty jedovaté pavouky Red back. Říká, že jsou sice jedovatí, ale neškodní, nejsou agresivní a neútočí. Má jich v Perthu plný dům. To platí asi i o hadech. Australská příroda je krásná a mírná, cítíme se zde bezpečně.
Šlapeme stezku, po nočním dešti je chladno. Procházíme lesem, občas vylezeme na nějakou skalnatou vyhlídku, vidět je zase jenom buš. Cítíme se tu v těch lesích lehce a bezstarostně.
Dneska máme poslední dlouhý den na trailu a to 31 kilometrů. Zitra jen 13 km a ve čtvrtek 16 km. To budou dva dny za odměnu. Opět dnes přejdeme 3 chaty. Je to způsobeno hlavně tím, že v blízkosti hlavního města je hustota chat větší.
První chatu Beraking mineme. Obědváme na druhé chatě Waalegh po 21 kilometrech. Došly jsme sem hladové a unavené. Vaříme poslední nudlové polévky a kafe. Sbíráme síly na závěrečných 10 kilometrů.
Dál vede trail po hezkém hřebínku. Výhled na buš máme na několika místech. Před pátou hodinou přicházíme na nejznámější chatu na trailu Helenu. Přístřešek je velký pro více osob. Je zde již ubytovaná Saly s manželem, jdou jen na pár dní.
Před pár týdny tady z tohoto přístřešku a i toho kde jsme obědvaly byly ukradeny cisterny na vodu. Řešilo se to na sociálních sítí. Když jsme začínaly trail v Albany, tak ve stejnou dobu sem instalovala správa parku cisterny nové, zakopali je z poloviny do země. Ptaly jsme se jedné hikerky, jestli se ty ukradené cisterny našly, ale bohužel ne. Předpokládá se, že je mohl odvézt někdo z organizovaného zločinu.
V každém případě teď tu voda je. Stavíme si uvnitř stany. Jdu pro dřevo, jak se setmí uděláme si oheň. Čeká nás naše poslední noc ve stanu v přírodě. Dnes 2 klokani.
Výška 250 m.
31 km
Moje útrata: 0
22.4.2026 středa – Helena Camp – Mundaring Weir – 931. km
Nad ránem bylo 5 stupňů, takže pěkná zima. Mne zachránil erární spacák, který jsem si tu vypůjčila. Leňa je otužilá, zima jí nebyla. Dochází nám jídlo, plyn a hlavně kafe. Přesně načasováno.
Dnes máme před sebou jen pár kilometrů k přehradě Mundaring. Máme tam na dnešek rezervovaný v hotelu pokoj. Těšíme se hlavně na jídlo. Sprcha nás už tak moc netrápí.
Loučíme se s Helena Campem, je to skutečně krásné místo s výhledem do buše. Saly s manželem odešli dávno před námi netrvá to dlouho než je předběhneme. Šlapeme stezku a užíváme si každou chvilku.
Po 11 kilometrech docházíme k Hills Centru, myslely jsme že to bude informační centrum, ale je to spíš interpretační centrum pro děti. Parkuje zde několik školních autobusů. Pokračujeme tedy dál, za chvíli jsme v hotelu Mundaring Weir.
V lokále není ani noha, zvoníme tedy na zvonek. Přichází mladá žena, měří si nás od hlavy k patě. Moc nadšeně se netváří. No jo triko máme na sobě sedmý den a očouzení od ohně tomu asi taky moc nepřidá. Ale máme rezervaci, tak dostáváme pokoj, pračky zde nevedou, jejich chyba.
Jen si zaneseme batohy na pokoj a vracíme se do lokálu. Personál se vystřídal, obsluhuje nás neskutečně milá paní, chová se k nám jako k dámám. Jídelní lístek je neskutečně dramatický. Oči nám přechází, nakonec objednáme fish and chips, pivo a kafe. K večeři si objednáme těstoviny do krabičky, večer si je přihřejeme v mikrovlnce. Kuchyně zavírá totiž ve 2, bar v 5. Ještě se sem odpoledne vrátíme na další kafe a zákusek. Paní se ptá co máme dnes v plánu, popravdě odpovídáme že se nehneme z postele.
Pereme si v umyvadle jen to nezbytné. Triko, kraťasy a ponožky, zbytek necháme do hlavního města. Už několik dní sledujeme slevy na bookingu. Na minulý víkend měly luxusní hotely v Perthu velké slevy. Čekáme jestli to padne i na tento víkend. V hlavním městě nás čekají 3 noci. V neděli odpoledne letíme domů. Zítra máme poslední hikovací den, přibližně 17 kilometrů.
Pěkně jsme si odpočinuly. Zítra snad dojdeme do cíle. Dnes 1 wallaby. Výška 150 m.
12 km
Moje útrata: 177 $