20.11. – 4.12.2021

Den 1 – sobota 20.11. – přesun na Fuerteventuru – Costa Antigua – 14 km
Vstáváme v 1 v noci, jak já nesnáším ranní lety. Jedeme autem do Vídně, parkujeme přímo na terminálu Parking C – cena za 2 týdny 112 eur. Levnější parkoviště Mazur je zavřené. Letíme s Ryanair. Letenku jsme platily na jaře voucherem za zrušený let do Antalye. Cena třech zpátečních letenek s dvěmi odbavenými zavazadly je 600 eur. Letíme ve třech s Hankou a Leňou, v této sestavě jsme byly na Lykia Yolu.

Po pěti hodinách letu jsme na Fuerteventuře, je poledne. Na bookingu rezervujeme nejlevnější ubytování na ostrově Aparthotel La Piramide, pokoj za 56 eur na noc. Je to kousek od letiště v Costa Antigua. Chceme se aklimatizovat na subtropické počasí a dospat. Zítra vyrazíme na přechod ostrova po GR 131. Všechny ostatní ostrovy z Kanárského souostroví už mám prošlapané, tento je poslední.

Před letištěm bereme autobus číslo 16, platíme 1,40 eur za lístek a po 10 minutách vystupujeme. Hotel je super, velký bazén, pokoj máme hned u bazénu. Sousedi jsou tři transvestiti, bude veselo.

Odpoledne se jdeme projít kolem moře do Caleta de Fuste. Nádherná písečná pláž, moře docela teplé, krásně se plave. Večeříme v restauraci Hong Kong, podle mne je tu nejlepší jídlo z celého ostrova. Pamatuji si to tu z února, kdy jsem tu byla s Káčou. V podvečer lezeme do železářství na kopci, celkem zbytečně, plynové kartuše mají propichovací a Campingaz s bajonetovým závitem. Na náš systém VAR kartuše se závitem nemají. Nedá se nic dělat, budeme vařit na lihu, ten je naštěstí k dostání skoro v každých potravinách v lahvičkách 250 ml – alkohol technico 96%. Nakupujeme jídlo na dva dny a po tmě se vracíme na hotel.
Hudba u bazénu, hádka u sousedů. Nám je vše jedno, okamžitě usínáme.
Den 2 – neděle 21.11. – Costa Antigua – Morro Jable – Cofete – 16 km
Dopoledne jsme u bazénu, ve 12 opouštíme náš hotýlek a jdeme 3 km do Calety de Fuste na autobusové nádraží. Po jedné hodině nám jede bus č. 10 do Morro Jable, nejjižnějšího města na ostrově. Za 3 lístky platíme 25 eur, cesta trvá 1,5 hodiny. Projíždíme celým ostrovem k jihu, je to pěkná pustina. Sopečná poušť.


V Morro Jable dokupujeme vodu. Obědváme bagetu se sýrem a melounem. Město opouštíme po třetí hodině. Čeká nás 11 km přes hory na sever po žluté značce do osady Cofete. Asi po 2 kilometrech křižujeme naši GR 131 a schováváme si pod kámen nějaké jídlo, za dva dny se tudy budeme vracet, nechce se nám s tím tahat. Ještě než se postavíme na začátek GR 131, chceme se trochu potoulat po pusté jižní části ostrova.


Stoupáme pustou krajinou do sedla, kde se nám nabízí výhled na nádherné pláže pod osadou Cofete. K moři scházíme až za šera. S posledním světlem sbíráme po pláži dřevo na oheň. Stan nestavíme, budeme spát na kovboje. Nádherné místo.


K večeři vaříme bramborovou kaši s masem. Sedíme u ohně dlouho do večera. Byl to nádherný den.

Den 3 – pondělí 22.11. – Cofete – Playa Juan Gomez – 14 km
Úchvatný východ slunce. Na lihovém vařiči si vaříme kávu, čaj a ovesnou kaši. Koupeme se, nespěcháme. Podle informací z netu nám jede bus z Cofete k majáku de Jandia ve 12 hodin. Pomalou chůzí jdeme 1 km do vesničky Cofete, v jediné restauraci si dáváme druhou snídani a čekáme na bus.


Autobus kolem hospody projede na pláž, zdá se nám to nějak brzy, je sotva 11 hod, než se vzpamatujeme frčí bez zastávky zpátky do Morro Jable. Ptáme se číšníka, jestli pojede ještě jeden bus, ale ten jen krčí rameny. Jsme v pěkné pustině, ale co zkusíme stopovat. Projede pár aut s turisty, žádné nestaví, asi po 20 minutách jede velké SUV s místním borcem, nakládá nás a veze 17 km do Puerto de La Cruz. K začátku GR 131 to máme kilometr, to už doběhneme snadno. Krásná práce.


V jednu hodinu odpoledne stojíme na jihozápadním cípu ostrova u majáku. Fotíme se a vyrážíme na přechod Fuerteventury. Po kilometru chůze jsme opět v malé osadě Puerto de La Cruz, potřebujeme si nabrat vodu, tak si sedáme do jediné otevřené restaurace. Číšník je naštvaný, že jsme nepočkaly až nás usadí, trvá půl hodiny, než nám donese pití a vodu, další půl hodiny čekáme na placení. Co už. Na toaletách si plníme do láhví ještě 3 litry odsolené vody, na vaření je v pohodě.


Po třetí hodině opouštíme vesničku a pokračujeme po GR 131 kolem pobřeží, do Morro Jable to máme asi 18 km a je jasné, že tam dnes nedojdeme. V 7 večer je tma tmoucí. Pobřeží je zde nádherně pusté, většinou skaliska, občas jsou i malé písečné pláže. Na jedné z nich obědváme chleba s paštikou a plaveme v rozbouřeném moři.


O půl šesté přicházíme k nádherné, opuštěné, písečné pláži, měly bychom sice ještě rafnout pár kilometrů, jenomže dál cesta vede pryč od moře do vnitrozemí. Chvíli váháme, ale nakonec zůstáváme na noc na pláži, zítra je taky den. Celý přechod Fuerteventury má jen 154 km a my jsme tu 2 týdny, tak co bychom se honily.


Sbíráme dřevo na oheň, je to bída, trvá nám celou věčnost, než nasbíráme pár dřívek, ohýnek to bude malý. K večeři vaříme polívku ze sáčku a veganské nudle, ještěže jsme si do nich nakrájely klobásu. Stan stavíme pouze moskytiéru, byla to chyba, péřáky máme durch mokré. Obrovská vlhkost, snad proto že jsme blízko u moře, nevím. V každém případě, takhle by to nešlo. Mám nový spacák Cumulus X-lite 460 a mohla bych ho ždímat. Je tu v noci strašné vedro, stačilo si vzít letní spacáky, jenže všechny tři Horákyně jsme si vzaly 3-sezonní péřáky. Ach jo.


Noc je nádherná, měsíc svítí, moře bouří, jsme tu sami v úplné pustině.
Den 4 – úterý 23.11. – Playa Juan Gomez – Jandía Mar – 16 km
Ráno sušíme spacáky, pěkně jsme mokré. Vaříme snídani a balíme bágly. Poslední koupel v moři a pokračujeme po GR 131. Sluníčko pálí už od rána. Chvílemi vede stezka po prašné silnici, frčí kolem nás v autech výletníci co míří do Cofete. Před Morro Jable vybíráme pod kamenem naše uschované jídlo, vše je netknuté.


Po 11 km jsme v Morro Jable. Hanka se ptá jednoho místního, kde je železářstvi, říká že než by nám to vysvětlil, tak nás tam rači zaveze. Nastupujeme do pravého surfařského fára, v tomhle autě se neuklízelo nikdy. Na podlaze leží úplně všechno od slupek od banánů po šachy s figurkami. Borec je úplně v pohodě, ušetřil nám běhání po městě. Plynovou kartuši na náš hořák tu ale stejně nemají.


Obědváme v místním baru sandwich. Na bookingu si prohlížíme ubytování. Zaujme nás velká sleva ve 4 hvězdičkovém hotelu s polopenzí, vyhřívaný bazén k tomu, 135 eur celkem za všechno. No nekup to. Chvíli o tom diskutujeme a pak si děláme rezervaci na 1 noc. Zatím jsme nic neutratily, spíme na plážích a jíme paštiky z domu. Je načase si trochu užít.


Jdeme podél pláže asi 5 km stále po GR 131 k Playa de Jandia, v obchodě nakupujeme vodu a ovoce a pak jdeme do kopce od moře k hotelu Occidental Jandía Mar. Nejprve se spleteme a vlezeme do jiného hotelu, na druhý pokus už je to správně. Dostáváme pěkný pokojíček, pereme všechno oblečení. S ručníky jdeme k vyhřívanému bazénu, krásně se plave. Malý odpočinek se hodí. Večeře je skvělá, dlouho jsme se tak dobře nenajedly. Omylem jsme si sedly do sekce all inclusive, tak neplatíme ani pití. V momentě když jsme na to přišly, vzaly jsme nohy na ramena. Zítra pokračujeme do hor. Noc krásná.
Den 5 – středa 24.11. – Jandía Mar – Risco del Paso – 17 km
Dopoledne jsme strávily u bazénu. Hotel opouštíme ve 12 hodin. Batohy máme naplněné jídlem od snídaně.


GR 131 vede nyní kolem pobřeží, více než 10 km. Většinou jdeme bosky po pláži. Svítí slunce a je skutečně vedro, ve vodě jsme každou chvíli, tak nám kilometry moc nenaskakují.


V Esquinzu kupujeme v obchodě 12 litrů vody a 3 piva v plechovce, platíme 8,80 eur. Zdá se nám to dost. Až do La Pared žádná voda nebude. Je to 25 km a již je odpoledne. Dojdeme tam tedy zítra. Batohy nám notně ztěžkly.


Pláže jsou tu nádherné, dlouhé písečné. Turisté jsou většinou němečtí důchodci a mají blbý zvyk, jsou bez plavek a to bez rozdílu věku a váhy. Snažíme se vyhýbat alespoň chlapům, moc se nám to nedaří. Myslím, že nás dnes budou budit děsivé sny.

Od pláže se oddělujeme v místě Risco del Paso. Cesta vede vyschlým řečištěm do vnitrozemí, nepatrně uhýbáme z GR 131. Asi tak po 4 kilometrech si nacházíme plácek pro stan v závětří. K večeři vaříme polévku a dojídáme zbytky z hotelové snídaně. U ohně sedíme do noci. Byl to klidný, krásný den.
Den 6 – čtvrtek 25.11. – Risco del Paso – Las Hermosas – 23 km
Zatažené ráno, poprvé nevidíme sluníčko. Vaříme snídani a po deváté vycházíme. Za chvíli se napojujeme zpět na naši GR 131. Do La Paredu to máme 14 km.


Jdeme po písečné cestě směrem na sever. Dopoledne začínáme potkávat jednodenní turisty. Je zataženo, ideální počasí na tůru. Písečná cesta se mění v kamenitou. Krajina je stále vyprahlá.


La Pared je surfařský ráj na západním pobřeží. Obchod má zavřeno, je jedna hodina, otvírají o půl čtvrté, mají siestu. Potřebujeme koupit vodu a nějaké drobnosti, hlavně líh na vaření. Jdeme tedy na kafe. K moři to máme necelý kilometr, neodoláme a přesuneme se na pláž. Snažíme se zaplavat, ale je o dost těžší se zde do moře dostat, než na druhé straně ostrova. Černá kamenitá pláž, rozbouřené moře. Lidí je tu více, koupeme se jen my.


Nákup máme hotový, líh nemají, je to obchod pro turisty, vše předražené. Přímořské městečko opouštíme o půl páté, máme v úmyslu si po 4 kilometrech v malé osadě dobrat vodu. Potkáváme trekaře z Německa. Přijel o den později než my a už má přeběhnutou Lanzarotu a většinu Fuerteventury. Chodí denně 35 až 40 km. Ptá se co my, není se čím chlubit. Říkáme mu, že jsme na dovolené. Naše kilometry se nedají prezentovat. Přejeme si navzájem hodně štěstí.

V podvečer se ptáme v jednom domku u cesty, jestli se tu dá někde sehnat voda. Dostáváme od nich pitnou vodu, jsou moc hodní. Chceme za vodu platit, ale to odmítají.

Stan stavíme v údolí ve vyschlém řečišti, kousek od silnice. Oheň neděláme, jsme příliš blízko civilizace. Večeři vaříme na vařiči, kde spalujeme dřívka, lihu máme málo. Dnes začalo pořádně foukat, zítra má pršet, jsme na to zvědavé. Počasí se kazí.
Den 7 – pátek 26.11. – Las Hermosas – Toto – 25 km
První den co vstáváme před sedmou hodinou. Máme málo lihu, tak vaříme jen čaj, na kafe už nezbylo. Balíme stan a před osmou vycházíme. V noci spadlo pár kapek. Teď je obloha zatažená.

Vracíme se zpátky na stezku a pádíme do osady Cardón, kde je kavárna. Včera nám sice německý trekař říkal, že je kavárna zavřená, ale i tak se na ni těšíme a doufáme. Marně.

Fouká a je zataženo. Vyplašily jsme kozu s čerstvě narozenýma kůzlatama, utíkají před náma a malé kozenky mečí. Koz na tomto ostrově žije víc než lidí. Vystupujeme na hřeben a horu Morro de Moralito výška 411 m. Výhled je úchvatný, na všechny strany jsou pusté kopce, moře vpravo i vlevo. Začíná pršet, holky oblékají bundy, já si bundu nenesu, tak nasazuji pláštěnu.


Po 20 kilometrech přicházíme hladové do městečka Pájara. V restauraci La Fonda si objednáváme několik druhů tapas a pití. Strašně dobře tu vaří. Všechno do nás padá, obsluha nám nabíjí mobily. Venku se rozpršelo, ptáme se na ubytování. Servírka volá do Casa Rural Andresito 10 minut pěšky od tud. Chtějí po nás 75 eur, Hance se to zdá moc, smlouváme na 60 eur, ale nemají o nás zájem. Tak se v dešti balíme, v obchodě kupujeme vodu s jídlem a vyrážíme na trasu.

Po 5 kilometrech nad osadou Toto nacházíme turistický přístřešek se stolem a lavečkami. Vedle stavíme stan. Parádní místo. Dokonce přestalo pršet. K večeři vaříme nekonečně dlouho rizoto.
Den 8 – sobota 27.11. – Toto – Llanos de La Concepción – 23 km
Celou noc pršelo a foukal vítr. Poryvy větru se stanem urputně lomcovaly, naštěstí je náš UL stan Big Agnes skvělý. Akorát jsme přes ten hluk pořádně neslyšely kriminálku Reflex od Dicka Francise. Zase nám uniknou souvislosti, věčně u ní spíme a druhý den nevíme co se dělo.


Ráno už neprší, vstáváme o půl sedmé, chceme co nejdřív sbalit stan, jsme poměrně blízko civilizace. Fouká, naštěstí tu máme přístřešek, kde je závětří. Vaříme snídani, vycházíme o půl deváté.


Stezka se vine do kopce do sedla Degollada de Los Granadillos ve výšce 479 metrů. Ze sedla sestupujeme do vesničky Vega de Rio Palmas. První kavárna je zavřená, ale u kostela je otevřená restaurace. Objednáváme si k snídani omeletu a kávu, je to skvělé.


Ve výšce 500 metrů asi 3 kilometry před Betancurií nacházíme perfektní piknikové místo Castillo de Lara. Škoda, že nám to tu nevyšlo na noc. Lavečky, grily, přístřešek, záchody, tekoucí voda, jestli je pitná nevíme, ale pijeme ji. Filtr bohužel nemáme. Přestalo nás bavit si kupovat předraženou vodu. Celkově se tu vše zdražilo za toho půl roku, co jsem tu byla naposledy. Turisti jsou draní na každém kroku.


V Betancurii navštěvujeme archeologické muzeum, je malé a krásné, navíc zdarma. Přestože je městečko plné turistů, v muzeu jsme téměř sami. Lidi zajímá co si dají k jídlu, hospody jsou přeplněné. V mini marketu kupujeme pár drobností a pokračujeme kolem zříceniny konventu.


Začíná pršet. Scházíme na planinu. Fouká čím dál víc. Hledáme ubytování na bookingu, ale vše je obsazené, je tu prostě vysoká turistická sezóna.


V městečku Llanos de La Concepción si prohlížíme dětské hřiště u kostela. Je tu přístřešek a nefouká, zvažujeme že tu přespíme, jenomže je tu docela rušno. Nakonec se jdeme zeptat místních na nějaké ubytování. Dostaneme nabídku pronájmu bytu na 1 noc za 50 eur. Nadšeně souhlasíme, to ještě netušíme jakej to je špinavej kutloch. Nakupujeme si jídlo na večeři a snídani, obrovský nákup za 24 eur. Máme kuchyni, tak budeme vařit. Na bytě se dlouho neuklízelo, do peřin si netroufáme lehnout, naštěstí máme svoje spacáky. Pouštíme si kriminálku, snad to tu do rána přežijeme.
Den 9 – neděle 28.11. – Llanos de La Concepción – Tindaya – 19 km
Vstávám v 7 ráno. Venku leje, naše vyprané prádlo je na terase durch. Nemá cenu nic řešit, jdu si zase lehnout. Po 8 hodině už neprší, prádlo ve větru začíná schnout. K snídani smažíme vajíčka, přijíždí majitelka Olina a buší nám na dveře. Ptá se, jak se nám spalo. Co na to říci, plno komárů, moc jsme se nevyspaly. Tak ji aspoň sdělujeme, že neteče teplá voda ani ve sprše, jen krčí rameny. Odcházíme v 10 hodin.

Fouká, nebe je zatažené, chvílemi sprchne. Špatně odbočíme, k Ecomuseu de La Alcogida přicházíme po silnici. V neděli je zavřeno, škoda. Po okolí je rozházených několik venkovských usedlostí, ukázka života místních zemědělců. Vše se točilo kolem zadržování a využívání dešťové vody. Tvrdá dřina. Konec zemědělství přišel s rozvojem turistiky, komu by se tu chtělo na těch malých kouscích půdy lopotit.

V baru v Tefía si dáváme kávu a pokračujeme do Tinday. Už třetí den jdeme proti větru, dnes se nám navíc moc nechce šlapat. Oběd si vaříme v závětří transformátoru, vážně zvažujeme, že si pustíme jeden díl kriminálky Marcella, co máme rozkoukaný. Mraky nad hlavou nás vyženou dál.


V restauraci Gonzales v Tindaya si objednáváme k večeři kuře a kanárské brambory, jednu porci dohromady. Ptáme se na ubytování, místní nás posílají do ubytování s teepee.


Majitelé Teepee jsou Češi Vašek a Tereza. Je tu plno, ale Vašek nám nabízí kamenitý kus parkoviště na větru, kde si můžeme postavit stan, vedle kurníku se slepicemi. Cena 10 eur za osobu a noc. Koukáme na něj jako na zjevení, to chce po nás skutečně 30 eur za kus kamenité cesty? Na tak blbém místě jsme ještě nespaly, naše nafukovací karimatky by to asi nezvládly. Jeden pohled na holky a je jasné, že jdeme pryč.


Blíží se noc, stačíme jen vystoupit pod sopku Tindaya a v mramorovém lomu si stavíme stan. Jsme v závětří, perfektní podklad pod stan a máme nádherný výhled. Vaříme jen čaj a pouštíme si venku tři díly kriminálky. Hvězdičky nad hlavou. Nádherná noc.
Den 10 – pondělí 29.11. – Tindaya – Larajes – 22 km
Brzo ráno se z Teepee ozývá kokrhání kohouta a hýkání osla. Ještěže jsme tam nezůstaly. Tady jsme se krásně vyspaly. Pokračujeme po naší GR 131 na sever.


Fouká a vypadá to na déšť. Dojídáme poslední zbytky jídla ke svačině. Hladové přijdeme do městečka La Oliva, těšily jsme se na oběd v restauraci. Jenomže je pondělí a otevřený je jen takový bufáč. Dáváme si tedy vaječnou tortilu, každá dvě porce a nabíjíme elektroniku.


Městečko opouštíme v jednu hodinu odpolední, krajina je tmavo hnědá až černá. Sopečná poušť. Pustina, občas vybydlený domek.


Vstupujeme do posledního městečka před koncem cesty a to Lajares. Potřebujeme doplnit na noc vodu a koupit nějaké jídlo. Obchod je bokem od naší cesty, je to zacházka 2 km. V centru jsou kavárničky a pekárny, jsme překvapené, tady bychom turistické městečko nečekaly, je to kus od moře a pěkná pustina. Sedáme do kavárny na kafe a holky jdou na nákup.


K večeru se vítr uklidňuje, ale i tak si vybíráme místo pro stan v závětří. Končíme asi 4 kilometry za městečkem za zídkou u pustého domu. Jako obvykle si musíme pracně vyčistit místo pro stan, kamení je tu spousta. Tedy pustého domu, večer přijíždí auto a z domu se ozývá kravál, jako kdyby tam zakopávali mrtvolu. Navíc se tam nesvítí, jsou tam po tmě. Vůbec z toho nemáme radost. Potřebujeme si ve stanu pustit další díl kriminálky a nejsme si jisté, jestli nás z domu neuvidí. Nakonec je ignorujeme a film si pouštíme, nikdo na nás nepřišel. Noc neklidná, kousek od stanu se rvou a mrouskají kočky.
Den 11 – úterý 30.11.- Larajes – Los Lobos – 16 km
Docela dobře jsme se nakonec vyspaly. Již několikátou noc, ta která je uprostřed stanu se otočí a spí hlavou u noh ostatních. Získaly jsme více místa v ramenou a lépe se nám spí, nefuníme si za krk. Stan máme totiž malý, na tři úzké karimatky, v točení se spravedlivě střídáme.

Poslední úsek cesty vede širokou kamenitou cestou. Obcházíme sopečné krátery, už se té nádheře ani nepodivujeme. Jak se blížíme k městu Corraleju začínáme potkávat cyklisty a jednodenní turisty.

V Corraleju jsme v 11 hod dopoledne. Sedáme v baru na kafe a hledáme na bookingu ubytování, nic nás nezaujme, vše je strašně drahé. Jdeme do přístavu zeptat se na odvoz lodí na ostrov Los Lobos. Ve společnosti Barracuda si kupujeme zpáteční lístky za 15 eur na osobu. Domlouváme si odjezd tam dnes ve 2 hod odpoledne a zpět až zítra. Jdeme si nakoupit jídlo a vodu, do baru na pivo a dobít mobily. Na ostrově není nic, než jedna malá restaurace s omezeným provozem, tam se stejně nechystáme. Dáme poslední noc ve stanu.

Jízda na motorovém člunu trvá na Los Lobos 15 minut. Leháme si na pláž, voda je tu čistá, nádherně se plave. Vaříme si kávičku a opalujeme se. V podvečer se přesouváme pod sopku. Pozorujeme surfaře na vlnách, jsou to srdcaři, vydrželi ve studené vodě několik hodin. Postupně je vyzvedávají čluny a odváží na Fuerteventuru.


Stan stavíme až těsně před setměním. Máme málo vody. K večeři vaříme špagety. Dostala jsem super nápad, že je uvaříme v mořské vodě, holky mi to nadšeně odsouhlasily. Špagety jsou hotové, ale nedají se jíst, jsou strašně slané a rozvařené, snažíme se to nějak zachránit, jenomže to prostě nejde, nakonec je zakopeme, aby je nesežrali ptáci. Zbyla nám jedna bramborová kaše a s tuňákem je to skvělé. Doufám, že si to budu pamatovat!


Dnes byl nádherný, slunečný den. Moc kilometrů jsme nenachodily, ale hodně jsme se nasmály. Hvězdy nám svítí nad hlavou, nejspíš poslední noc ve stanu tento rok.
Den 12 – středa 1.12. – Los Lobos – Corralejo – 10 km
Poslední noc ve stanu byla klidná. Ráno balíme ještě za tmy. Po snídani se vydáváme na pár kilometrů po ostrově po naší GR 131. Jsou to jen 4 km a jsme na druhém konci. GR 131 na Los Lobosu je taková třešnička na dortu.


U majáku na konci ostrova jsme v 9 hodin ráno. Krásný výhled na Lanzarotu. Kdyby jsme trochu spěchaly, stihly bychom přechod GR 131 i na Lanzarotě, je to jen asi 70 km, jenomže ho už máme před pár lety s Hankou hotový, chyběla nám motivace jít to znovu.


Nikde nikdo, pouze ptáci a my. Obcházíme ostrov po okružní cestě. Mírně pofukuje, sluníčko svítí. Sopečný ostrov, na kterém archeologové našli pozůstatky života lidí z neolitu. Zato u restaurace je narváno. Kupujeme si jen pití a jdeme se koupat na pláž. Telefonicky si domlouváme odvoz na pevninu s naší Barracudou na půl druhou.

Na bookingu si hledáme ubytování, dneska jsou ceny výrazně lepší než včera. Na dnešek si rezervujeme hotel v Corraleju s vyhřívaným bazénem za 58 eur, je to celý apartmán s kuchyní, ložnicí a obývákem. Na poslední dvě noci objednáváme hotel 4 hvězdy na pláži v Caleta de Fuste s polopenzí za 140 eur na noc pro všechny tři, je to pecka, ale jsme na dovolené, tak co. Dnes je vše výrazně levnější než včera, že by datum 1.12. byla jiná sezóna, než v listopadu.? Kdo ví, na nic nečekáme hned děláme rezervaci a už se těšíme až se umyjeme.

Los Lobos je nádherný ostrůvek. Přírodní rezervace, krásný kus přírody. Přesně o půl druhé odjíždíme malým člunem zpátky do Corraleja. K obědu si dáváme v restauraci palleu, nakupujeme jídlo a jdeme na náš hotel Dunas Club u přístavu.

Fuerteventura je můj úplně poslední z Kanárských ostrovů, který jsem celý přešla po GR 131. Tímto jsou pro mne všechny Kanárské ostrovy hotové. Mám z toho radost, ale taky je mi to trochu líto. Budu se muset na zimu poohlédnout po jiných trecích. Svět je velký, život je krátký, nebudu se přece vracet na stejná místa.

Zbývají nám ještě tři dny do odletu domů. Nejspíš je prolenošíme blízko pláže.
Den 13 – čtvrtek 2.12. – Corralejo – Caleta de Fuste – 6 km
Dopoledne jsme u bazénu, před obědem odcházíme do přístavu na autobus do hlavního města. Bus číslo 6 jede každých 30 minut, lístek stojí 3,40 eur. Cesta trvá hodinu, protože zastavujeme na každém rohu.

Puerto del Rosario nás moc nezaujme. Ještě nedávno se toto město jmenovalo Přístav koz, to vysvětluje mnohé. Jeden pěkný kostel. Po dvou hodinách nás odváží bus číslo 3 do Caleta de Fuste, za lístek platíme necelé 2 eura.

Ubytovaní jsme na hotelu Eurostars Las Salinas. Večer si pouštíme dokument o zdolání všech osmitisícovek za 7 měsíců nepálskými horolezci. Jsou to borci, klobouk dolů. Je to motivační. Budeme si muset najít pořádnou výzvu, nějaký super trek. Úplně se stydíme, že jsme na hotelu. Zvažujeme, že aspoň přespíme na balkoně, ale za ty prachy…
Den 14 – pátek 3.12. – Caleta de Fuste – 9 km
Celý den odpočíváme. Fest fouká, koupeme se v moři, ale je docela studené.

Po obědě vyrážíme podél pobřeží na tůru do Salinas del Carmen. Začíná pršet, schováváme se před deštěm do nákupního centra. Vylézame z něj po dvou hodinách s taškami plnými vánočních dárků. A máme po tůře. Nezbývá nám nic jiného, než se vrátit na hotel.
Těšíme se na večeři, zase bude spousta lahůdek.
Den 15 – sobota 4.12.
Odlet domů.

Náklady na osobu celkem včetně letenky a cesty autem na letiště: 17.000,- Kč
Ušly jsme 230 km.
8 nocí ve stanu
6 nocí v hotelu