Velké Poříčí – Králíky – 92 km
8.9.2023 pátek – Velké Poříčí – Česká Čermná – 10 km
Konečně jsme s Cherry zpátky na Stezce. V pět hodin odpoledne vystupujeme z auta vedle hostince U Hanušů. Aleš pokračuje dál do Adršpachu. Těšila jsem se na tento okamžik celé dva týdny.

Po cyklostezce sledujeme řeku Metuji, pejsek musí být na vodítku, je tu velký provoz. Šlapeme po asfaltu až k frekventované silnici do Náchoda. Naštěstí je to jen pár kilometrů. Projdeme pod mostem, mineme otevřenou hospodu Bavorka až dojdeme k odbočce na zelenou značku. Konečně opouštíme asfalt a psíka můžu odvázat, vstupujeme do lesa.

Slunce má stále sílu, funíme do kopce. Docházíme dva stezkaře holku a kluka, začali stejně jako já až dnes jen o kilometr dříve. V lese plašíme muflony. Kousek Stezky vede Polskem přes obec Brzozowie. Za chvíli jsme zpět v Čechách.

V České Čermné v hospodě si objednávám k večeři slanečka a nealko pivo půl litr Primátora za 15,- Kč, to je cena! Taky to hned panu hospodskému říkám, že to má moc levné a dávám mu 15,- Kč navíc dýško, takhle tedy nezbohatne.

Dochází mne mlaďoši a více méně spolu pokračujeme k turistickému přístřešku Nad Českou Čermnou. V lese si stavím s posledním světlem stan. Mlaďoši končí pár set metrů za mnou, v lese vidím jejich čelovky.
Bylo to nádherné odpoledne, zase jsme šťastné na treku. Pejsek mi leží u nohou a z lesa řve divá zvěř.
9.9.2023 sobota – Česká Čermná – Pod Jelenkou – 31 km
Snídani si vařím u přístřešku Pod Jelenkou. Přichází Veronika s Luďkem. Jsou na Stezce Českem už druhý týden, jdou od Krkonoš a chtěli by dojít na východní bod ČR. Mají krásnou dovolenou.


Vycházíme po osmé, stezka vede smrkovým lesem. V obci děláme nákup jídla v potravinách v Novém Hrádku a pokračujeme na Šibeník. Rozhledna je vlastně vysílač s točitým schodištěm a ochozem nahoře. Výhled je úžasný, moc se mi sem nechtělo, ale jsem ráda že jsem sem vylezla. Psík čeká dole a hlídá batoh. V infocentru u rozhledny si kupuji studené pití, mají to tu moc hezké, čisté záchody, lavičky a stoly. Pán v infocentru mi vykládá něco o opouštění duší těla a vznášení se v prostoru tady všude kolem, moc tomu nerozumím, ale nepřerušuji ho. Klidné místo s atmosférou.


Přes louky scházíme na silnici, několik kilometrů jdeme ve vedru po asfaltu do Olešnice v Jizerských horách. První restaurace je zavřená, mají dovolenou. V mapě jinou hospodu nemám, ale naštěstí na náměstí je další hospoda a úplně plná. Přisednu si ke stolu k dvěma chlapcům a objednávám k obědu ražniči. Micka je hotová, leží pod stolem, na pejska je vedro.


Opouštíme Olešnici, Micka si v příkopě našla starej tenisák, hned se jí zvedá nálada. Miluje míčky a okamžitě si chce hrát. Vystoupáme přes louky k lesu a dáváme si pauzu. Vařím kávu a čaj, hodinku si odpočineme, než přejde to největší vedro. Dochází nás Verča s Luďou, celý den se míjíme.

Pokračujeme na hřeben na hranici s Polskem. Opět lezu na rozhlednu. Cesta dál vede po hřebeni a bohužel je zpevněná, nedá se nic dělat alespoň jdeme ve stínu. Pejsek si nese celou cestu míček v tlamičce. Nechce se ho vzdát.

Na Šerlichu jsme večer, nabírám vodu na noc, sobota a plno lidí, Verča s Luďou tu nocují, my s pejskem pokračujeme po lesní asfaltce na další rozhlednu na Velké Deštné 1.115 m. Konečně jsem zdolala nejvyšší bod Orlických hor.


Jdeme skoro do tmy, pár kilometrů za Velkou Deštnou odbočujeme do lesa a chystáme se ke spaní. Micka otravuje s tenisákem. Asi tak desetkrát za noc mi pes přistrčí míček k hlavě a chce si hrát. Moc jsme se nevyspaly.
10.9.2023 neděle – Pod Jelenkou – Bartošovice – 25 km
Nádherné ráno. Snídám na cestě vařím si kafe a kaši. Přichází ke mne Honza jaderný chemik. Balím a jdeme kousek spolu.


Silnička se konečně mění v pěšinu. Míjíme lesní bar, na pivo je na mne ještě brzy. Podmáčenou stezkou lezeme do kopce ke Kunštátské kapli, tady by se pěkně spalo. Spěchám na Pěticestí a těším se na bufet, polští kluci mi hlásili, že je tam otevřeno.


Na Pěticestí jsou všichni moji známí Verča, Luďa a Honza. Dáváme si pití, jídlo nemají. Dál jdeme spolu a povídáme si. Na rozcestí Mezivrší se rozcházíme, oni pokračují po hřebeni na pevnost Hanička a my s pejskem sestupujeme po alternativě po žluté cestě až do Neratova. Opět přeplněná hospoda a zase si přisedáme k plnému stolu, ale turistku s pejskem nikdo nevyhodí.


Stále vedro, vydáváme se na poslední úsek přes kopec do Bartošovic. Poslední kilometry vedou kolem říčky Orlice, při první příležitosti jsem ve vodě. V Bartošovicích nás nakládá Aleš. Stezku zde přerušujeme. Do konce 6. etapy nám zbývá asi 30 km. To si necháme na jindy. Zase jeden krásný výlet za námi.
21.9.2023 čtvrtek – Bartošovice – Králíky – 30 km, stoupání 800 m
V práci máme dnes vypnutou elektřinu a nucené volno. Krásné počasí, je potřeba vyrazit do kopců. Na konce 6. etapy Stezky Českem mi chybí dojít asi 30 kilometrů.

Do Králík to je od nás autem něco přes hodinu, parkuji na náměstí. Stezku jsem přerušila v Bartošovicích před jedenácti dny, není to zrovna ideální místo, kam by člověk se psem mohl snadno dojet místní dopravou. Beru si taxi a za půl hodiny jsme s Mickou v Bartošovicích. Platím za odvoz 700,- Kč, každá sranda něco stojí.

Je půl deváté a mašírujeme si to k přírodní památce Rašeliniště pod Předním vrchem, údajně zde rostou masožravé rostliny rosnatky okrouhlolisté. Od dětství mi tyto květiny připadají tajemné a exotické, v každém případě se na ně mrkneme. Bohužel nemáme štěstí, nic jsme nenašly, chtělo by to více času, který nemám. Slíbila jsem doma, že budu na večeři zpátky. Musíme jít.

Napojujeme se v Žamberských lesích na červenou značku a po Stezce Českem uháníme kolem bunkrů z druhé světové války na východ. Po pár kilometrech na mne Micka štěká a domáhá se, abych ji nesla, turistika ji nebaví. Domlouvám pejskovi ale vidím ji na očích, že si chce hrát. Příští měsíc bude mít dva roky, je na čase dospět.


Asfaltová cesta přechází v nezpevněnou, jde se nádherně, les je tichý, nikoho nepotkáme. Míjíme zavřenou Orlickou chatu, mají sanitární týden, ach jo. Na mapě máme po cestě hospod plno, tak snad někde bude otevřeno. Vařič nemám, kafe si neuvařím.

Přecházíme Kamenný most přes Divokou Orlici u Zemské Brány. V řece leží větší balvany a celé to tu působí tajemně. Přírodní rezervace Zemská brána kolem Divoké Orlice bude stát jistě za to. Musím se sem ještě vrátit, je to kus krásné přírody.

Turistická chata na Čiháku je taky zavřená. Na lavičce u chaty obědvám rohlík a zapíjím kolou, pejsek se točí do klubíčka a podřimuje. To bude ještě práce z ní vychovat dobrodruha.

Opouštíme asfalt na Stezce Českem a jdeme po modré značce do Polska. Přecházíme louku a pokračujeme po zelené značce do lesa. Nejlepší nápad dneška. Moc krásná cesta nedotčenou přírodou. Zpět na Stezku Českem se dostáváme po hodině na hraničním přechodu Petrovičky.


V Mladkově jsou otevřené potraviny. Sláva, kupuji si nanuk a nealko pivo. Paní prodavačka mi natáčí do misky vodu pro psa, Micka ale trucuje a vody se ani nedotkne.


Opět opouštíme Stezku Českem a bereme žlutou značku NS Betonová hranice. Procházíme hlubokými lesy, bunkr na každém kroku až z toho mrazí. Lesy jsou bez lidí, kolem cesty bez námahy sbírám hřiby.

Celou Jiráskovu cestu po červené značce mám již dávno prošlapanou, navíc v této části Orlických hor vede většinou po lesní asfaltce, proto si vybírám alternativní trasy, jak jen to jde.

Do Králík přicházíme o půl páté po osmi hodinách chůze. Bez batohu se jde lehce, ale zase si člověk nic neuvaří. Úplně všechny hospody po trase byly zavřené.

Další etapu stezky mám dokončenou. Čeká na mne Kralický Sněžník a mé milované Jeseníky. Doufám, že to zvládnu ještě letos.