6.10. – 17.10.2023
6.10.2023 pátek – odlet do Barcelony
S Luckou jsme se zamilovaly do Pyrenejí. Stále je krásná předpověď, tak si kupujeme letenky do Barcelony. Za dvě jednosměrné letenky s jedním odbaveným zavazadlem platíme 218 euro. Odlet máme z Prahy ve 21:30 s Vuelingem. Do Barcelony přiletíme v noci, musíme si tedy objednat hotel a to Centre Esplai Albergue za 100 euro se snídaní, hotel má otevřenou recepci 24 hodin, přesně to potřebujeme. Na sobotní dopoledne si rezervujeme bus do Andorry s Flixbusem za 740,- Kč na osobu. Snad už nám nic nechybí.
V Barceloňe jsme po půlnoci. Z hotelu mi odepsali, že se k nim dostaneme autobusem číslo 16 nebo 17. Před letištěm na terminálu 1 jdeme po směrovkách a bus číslo 17 nacházíme snadno. Lístek stojí 2,40 euro, za dvě zastávky vystupujeme. Teď už jen pár kroků na hotel. Pokoj je strohý, ale stačí. O půl druhé jsme v posteli. Na ráno mám naplánovaný bazén, tak uvidíme.
7.10.2023 sobota – Barcelona – Sant Julia de Loria – Juberri – 6 km, stoupání 576 m
Snídani máme v ceně ubytování. Je to jako v závodní jídelně, ale my nejsme náročné. Kafe je výborné. Najednou je devět hodin a my musíme ještě před odjezdem do Andorry sehnat plynovou bombu.
S těžkým srdcem opouštíme hotel s bazénem a jdeme na metro. Ani jsme se nevykoupaly. V Google mapách jsme našly Decathlon směrem na nádraží Sants, ze kterého nám v 11:45 odjíždí bus do Andorry.
V Decathlonu v shoping centru sice plyn mají, ale pouze Campingaz s bajonetem. Hořák na tuto kartuši mám doma. No jo. Už nemáme čas přejíždět do dalšího outdorového obchodu. Autobusem číslo 94 se posunujeme na nádraží Sants. Přestože máme koupené lístky u Flixbusu, tak musíme provézt check-in u místní přepážky. Dostáváme tištěné lístky na Directbus. V bufetu kupujeme svačinu a dojídáme palačinky z domu.
Cesta do Andorry trvá necelé tři hodiny. Ještě před hranicí vypínáme mobilní data, tady bychom se nedoplatily. Opouštíme EU. Vystupujeme v městečku Sant Julia de Loria. Jedna hlavní silnice údolím a hory kolem nás. Jdeme do baru na pořádné kafe a paellu. Barman nám nabíjí mobily. Chystáme se do divočiny.
Ptáme se kluků v rybářském obchodě, kde bychom tu mohly koupit plynové kartuše. Posílají nás do Andora Campers na hlavní ulici. Moc tomu nevěříme, ale je to tak. Mají tu pro změnu zase jen velké kartuše se závitem značku Weber na hořáky VAR a náš MSR. Jednu bereme za 9,30 euro a máme po starosti. Na benzince kupujeme chleba a pití, nezbývá nám nic jiného než vyrazit do hor.
O půl páte ve vedru stoupáme do kopce lesem pěknou pěšinou. Okruh GRP půjdeme nejprve na východ. Několik kilometrů sledujeme silnici až do vesničky Juberri. Zavřené vily a téměř žádní lidé. U jednoho domku žádáme slečnu o vodu. Plní nám všechny láhve na noc.
Stezka by měla hned za Juberri odbočit doprava do lesa. Žádnou odbočku jsme ale neviděly, po silnici jsme došly asi kilometr až do zatáčky před hotelem Coma Bella k piknikovému místu. Teče tu z kohoutku voda, v zatáčce odbočujeme pěšinkou a snažíme se napojit na naši GRP. Těsně před napojením procházíme planinou porostlou trávou, vlezlo by se sem nejméně sto stanů. Máme jasno, končíme tu. K vodě je to kousek.
Vaříme čaj, který nám rozlijí dvě psiska, než je majitel doběhne. Chtějí si hrát. Vaříme tedy druhý čaj a dobrý hostinec. Ušly jsme jen pár kilometrů, ale i tak jsme unavené. V osm je totální tma, to už ležíme ve stanu. Na příjezdový den docela dobrý. Výška 1.300 m.
8.10.2023 neděle – Juberri – Riu Madriu – 22 km, stoupání 1.660 m
Noc byla celkem teplá, byla jsem jen přikrytá spacákem. Snídani vaříme ještě za tmy. Rozednívá se až o půl osmé.
Po osmé začínáme stoupat borovicovým lesem hezkou pěšinou. Po dvou hodinách a 700 výškových metrech jsme na chatě La Rabassa. Španělská cedule hlásí něco o víkendech. Nejspíš je to tu otevřené jen v sobotu a neděli. Restaurace je sice zavřená, ale občerstvení je otevřené. Mají jen kávu, pití, nanuky a chipsy. Objednáváme si všechno. Na záchodech teče teplá voda, pereme si tu ponožky. Ve sportovním obchodě nám slečna nabíjí mobily. U vchodu do obchodu jsou zvenku přístupné elektrické zástrčky. Kupuji si tu sluneční brýle za 10 euro, svoje jsem nechala doma.
Po jedenácté se zvedáme a pokračujeme do kopce na hřeben přes sedlo Coll de Pimés 2.140 m. Na sedle je závora s domečkem a taky nějaký hlídač. Motorky a auta tu zastavují. Cesta je prašná a rozbitá, ale evidentně oblíbená auty 4×4.
Naše trasa vede po této široké silnici, občas nás mine auto, motorka nebo e-bike. Lezeme na Pic Negre de Claror 2.642 m. Vpravo od cesty teče potůček, v mapy.cz je tu vyznačena studánka. Vaříme si u ní kávu a čaj. Obědváme chleba s máslem, sýrem a salámem.
Na Pic Negre jsme odpoledne, parkuje tu i jedno auto, klidně si sem vyjeli a kochají se stejně jako my. Naštěstí dál odbočujeme na pěšinu a konečně jsme sami v pustých horách. Míjíme Refugi de Claror, je pěkná a čistá.
Scházíme do údolí k jezeru Estany de la Nou 2.250 m. Slunce svítí, jdeme v kraťasech a je skutečně teplo. Neodoláme a v té ledové vodě si zaplaveme. Moc hezky by se tu stanovalo i ohniště tu je, jenomže není ještě ani pět hodin.
Rozhodujeme se přejít ještě jedno sedlo La Maiana 2.426 m. Míjíme další pěknou chatu Refugi de Perafita, taky otevřená, uvnitř šest postelí. Dál již stoupáme travnatýma stezkama do sedla. V sedle sedí dva mladíci v trenkách s malými batohy. Zdravíme se a bez zastávky sestupujeme k říčce Madriu. Sestup je strmý a rozbitý, jdeme pomalu.
V údolí co nejdál od řeky stavíme stan. Rychle vše začíná vlhnout. Je po sedmé, vaříme čaj a dobrý hostinec se salámem. Umýváme zuby a zalézáme do stanu. Stmívá se tu o půl osmé, okamžitě je zima. Výška 2.030 m.
9.10.2023 pondělí – Riu Madriu – Bordes – 20 km, stoupání 900 m, klesání 900 m
Noc klidná, ale chladná. Vycházíme o půl deváté, stoupáme kolem potoka k chatě Riu dels Orris. V chatě někdo dnes spal, v krbu doutná ještě oheň.
Slunce začíná vypalovat, převlékáme se do kraťasů. Dolina se rozšiřuje a je nádherná. Míjíme jezírka, na koupání je zatím zima. Pyreneje jsou překrásné, stan si postavíš kdekoliv. Naprostý klid.
Po desáté se blížíme k velké moderní chatě I lla u jezera Estany de I lla. Bohužel je po sezóně a je zavřeno. Využíváme alespoň lavičku a vaříme kávu a čaje, dohání nás hlad, špek s chlebem to zachraňuje. Přichází francouzský kluk, jde GR 7 do Granady, je týden na cestě a čekají ho nejméně dva měsíce. Krásný plán.
U jezera stojí rybář s nahozenou udicí. Výška 2.500 metrů. Jestli něco chytí nevím, ale zážitek to musí být krásný. Stoupáme travnatou pěšinou na hřeben. Lezeme na nejvyšší horu oblasti Pessons 2.864 m. Pokračujeme hřebenem do sedla Pessons a zde začínáme sestupovat do doliny plné jezer.
Sestup je prudký, plný kamení, musíme jít pomalu. U prvního plesa se cesta zlepšuje. Ve druhém jezeře si konečně zaplaveme. Voda je ledová, umýt se musíme.
O půl čtvrté jsme u restaurace Pessons ve výšce 2.300 metrů. Není lyžařská sezóna, takže zavřeno. Bez zastávky sestupujeme dolů k silnici do horského střediska Bordes ve výšce 2.000 metrů. Vede tudy hlavní silnice z Andorry do Francie. V mapě máme restauraci, benzinu a plno hotelů.
V Bordes jsme po páté hodině a pleteme nohama. Nezastavovaly jsme, nejedly ani nepily. Restaurace zavřená, na benzině je bar taky zavřený. Uprostřed osady stojí obrovský obchod s jídlem a vším možným, nemáme ho v mapě, nečekaly jsme to. Ptáme se paní prodavačky, jestli by nám nenabila mobily, ale nemá volnou zástrčku. Nakupujeme si spoustu jídla, pití a ovoce. Do batohu se nám to nevleze, bereme si každá papírovou krabici a plníme ji jídlem. Jdeme si za město postavit na louku stan, máme tam vyhlídnuté místo pod silnicí u řeky všem na očích.
Procházíme kolem hotelu Austria a otevřou se automatické dveře, jsme překvapené všechno tu vypadá pozavírané. Ze srandy se jdu zeptat na ubytování. Mají tu mimo sezónní slevy. Pokoj nám nabízí za 53 euro, tak to bereme. Načítají si z mé kreditky kauci 200 euro, tak doufám že mi to vrátí.
Bydlíme hned naproti obchodu v Pierre and Vacanses Andorra Bordes. Malá kuchyňka a rozkládací pohovka. V koupelně je vana, krása. K večeři si smažíme vajíčka.
Zapínáme wifi a komunikujeme s domovem. Kontrolujeme letenky domů, ceny strašně stouply, v pondělí je to nad 5.000,- Kč za letenku, v úterý jsou ceny nad 2.000,- Kč. Prohlížíme Vueling, Ryanair a Eurowings. Kupujeme letenky s Ryanair na příští úterý odlet z Barcelony ve 13:15 hod. Jedno společné odbavené zavazadlo 10 kg. Cena celkem pro nás dvě je 280 euro.
Den v horách byl nádherný, potkaly jsme hrstku lidí. Odpočineme si, nabijeme elektroniku a zítra pošlapeme zase do kopců.
10.10.2023 úterý – Bordes – Refugi de Cabana Sorda – 16 km, stoupání 1.150 m, klesání 880 m
K snídani si vaříme míchaná vajíčka se slaninou a tousty. Jogurt, ovoce, káva a čaj. Balíme a o půl desáté opouštíme pokoj. Klíčky vracíme na recepci. Líbilo se nám tu.
Naše cesta začíná hned zprudka do kopce. Máme plné batohy jídla a pití co jsme včera nakoupily a nesnědly, samá zdravá jídla jako chipsy, kola a taky plno ovoce. Lezeme na hřeben ztěžka, po třech kilometrech a 550 výškových metrech jsme na vrcholu Ortafa III 2.691 m. Výhled je velkolepý. Celé místní hory jsou především zimní střediska na lyžování.
Přecházíme dvě sedla a sestupujeme k jezeru Siscaro. Sedí tu kluk s dvěma pejskama. Jdeme se usalašit na druhý břeh, sundáváme triko a kraťasy a jsme v ledové vodě. Kluk když nás vidí, udělá to samé. Sluníme se a opalujeme. Pejskům se do vody nechce, jednoho kluk vezme do náruče a ponoří do vody. Nešťastník hned prchá ven.
Dalším sestupem se dostáváme k mokřinám a chatě Siscaro. Obědovou pauzu plánujeme pod jezerem Juclar. Potkáváme dalších pět lidí, na místní poměry je to dost. Většinou jsme tu sami. Na rozcestí pod jezerem Juclar se nám nezdá potok dost čistý, odkládáme oběd a pokračujeme k dalšímu jezeru.
U malého jezírka se nám voda nezdá už vůbec, jenomže jsou skoro tři hodiny a my máme hlad. Tak si tedy z té stojaté vody vaříme kafe. Vyplašíme žábu. Obědváme tousty se šunkou a sýrem. Jsme unavené, ale musíme dál.
Stezka jde nejprve po vrstevnici, pak ale sestupujeme do údolí k řece Manegor. Ty sestupy nám dávají zabrat, bez hůlek bychom byly ztracené. Horské krkolomné stezky. Koupeme se v řece, je to vždy velká úleva.
Čeká nás poslední hodinový úsek na chatu Cabana Sorda ve výšce 2.300 metrů. Lezeme už z posledních sil. Na chatě jsme v šest večer, už je tu zabydlený jeden místní turista, milý pán mluví jen španělsky. Je to nejhezčí chata, kterou jsme zatím viděly, železné postele pro deset lidí. Steleme si tu, stan stavět nemusíme. Dokonce je uvnitř teplo.
Vodu na vaření bereme v jezeře, vaříme polévku a dojídáme tousty. Byl to krásný teplý den. V sobotu se má ochladit a na horách bude snad sněžit. Tak na to se moc netěšíme. Nebudeme to teď řešit, sobota je daleko.
Železné postele strašně vržou, při každém otočení jsme všichni vzhůru. Moc jsme se nevyspaly. Naštěstí tu nejsou myši. Asi si příště raději postavíme stan. V okolí chaty jsou pěkné plácky. Výška 2.300 m.
11.10.2023 středa – Refugi de Cabana Sorda – Llorts – 24 km, stoupání 1.100 m, klesání 1.867 m
O půl deváté opouštíme chatu a stoupáme do kopce. Vodu si nebereme, z jezera se nám nezdá nejlepší. Počkáme si na menší potok.
Po dvou hodinách chůze jsme na chatě Jan. Je podstatně skromnější, dvě malé místnosti se železnými postelemi. Není to tu zdaleka tak útulné jako na chatě kde jsme spaly. Dostihl nás hlad, hledáme po batozích co bychom snědly. Padnou chipsy a ořechové tyčinky. Kocháme se výhledy na hory, je tu božský klid.
Pokračujeme prudce do kopce až na sedlo Meners 2.700 m. Jsme zchvácené a zpocené. Vedro je tu každý den hned od rána. Čeká nás nekonečný sestup dolinou.
Scházíme kolem potoku Sorteny. Konečně taky vidíme nějaká zvířata vypadají jako kamzíci. Míjíme chatu Sorteny a u prvního hučícího potoku zastavujeme na oběd. Jsou skoro tři hodiny. Vaříme kafe a čaj. Na chleba si mažeme pomazánkové máslo a přikusujeme slaninu.
Po nekonečném sestupu scházíme do městečka el Serrat. V podstatě je to několik hotelů se Spa. Tryská zde údajně historický pramen léčivé vody a stojí tu nejstarší kostelík v Andoře ze 16. století. Ve dvou hotelech to vypadá, že mají otevřený bar. Lucinka je ale na mne přísná, tak pokračujeme do dalšího horského městečka Llorts.
V centru Llorts teče z kohoutku voda, nabíráme každá dva litry na noc. Pokračujeme po naší GRP do kopce nad vesnici. Postupně začínají terásky, na jedné z nich si vlevo od cesty stavíme stan. Musely jsme si to tu trochu srovnat, lepší to ale poblíž nebude.
Vaříme dobrý hostinec a čaj. V osm je už tma, zalézáme do stanu. Vypadá to, že nás čeká teplá noc. Kolem stanu začíná něco šustit a chrochtat. Nejspíš nás obchází divoká prasata, to zase bude noc! Výška 1.550 m.
12.10.2023 čtvrtek – Llorts – Refugi Estany – 12 km, stoupání 1.215 m, klesání 683 m
Celou noc kolem nás hrabaly v listí prasata. Spalo se nám i tak celkem dobře. O půl sedmé s čelovkou vařím snídani. Už máme po jídle, ale pořád je tma. Každé ráno se rozednívá později.
Po osmé vycházíme, jak jinak do kopce. Jde se nám docela dobře. Stezka je hezká pěšina. Kolem jedenácté jsme u jezera Angonella. Na oběd je sice ještě brzy, ale v mapě vidíme vodu až u cíle dnešního dne. Vaříme si tedy kafe a čaj z jezerní vody. Pak se v tom jezeře vykoupu.
Dnes se nám zdá, že se mírně ochladilo. Stále svítí slunce, ale pofukuje vítr a vedro na padnutí prostě není. Balíme a pokračujeme ve výstupu až na kopec Pic del Clot del Cavall 2.586 m. Míjíme se s jedním pánem a dvěma kluky co přemalovávají značení.
Traversujeme dolinu, procházíme lavinovým kuloárem až se dostáváme k chatě Fonts 2.200 m. Teče u ní z hadice do koryta voda. V mapách tu vodu zaznačenou nemáme, proto jsme se na ni nespoléhaly. Chatka je jako všechny ostatní, krb na oheň a železné postele pro několik lidí.
Rozhodujeme se pro zkratku a byla to chyba. Nejprve musíme obejít koně, vůbec se jim nechce uhýbat, později se stezka ztrácí. Prodíráme se borovicovým lesem skoro hodinu, jsme oškubané a plné jehličí. Nakonec se nám podaří slézt na hlavní cestu.
Kolem čtvrté hodiny jsme na chatě Estany 2.070 m. Už jsou zde ubytovaní tři chlapi Španělé, nabízí nám zbylé postele u nich na pokoji. Naštěstí je tu ještě jedna místnost a ta je akorát pro nás. Malé dřevěné letiště a krb. Z krbu vynášíme popel a zametáme. Je to tu perfektní. Maličké akorát pro dvě osoby.
Myjeme se v korytě, chlapi se naštěstí dívají jinam. Odpočíváme, pereme a opalujeme se. Vaříme dobrý hostinec. Z nejvyšší hory Andorry schází dva mlaďoši holka a kluk, jsou to Češi. Jdou GRP do protisměru, začali před dvěma dny. Vyměňujeme si info o cestě. Plynovou kartuši kupovali v Intersportě v Andoře.
Přichází kluk s holkou, vlezou se sousedům do pokoje, zůstala tam ještě jedna postel volná. Později přichází čtyři mladí kluci, tak ti už se sem nevejdou. Zdravíme se a chvilku si vykládáme. Ptáme se jich jestli mají stan, bohužel ne. Chtějí si lehnout k nám na zem do místnosti. To klidně můžou, jen se tam všichni nevlezou. Nabízíme jim celou místnost. Balíme se a jdeme si postavit stan. Jsou překvapení a moc nám děkují. Nám to nevadí, milujeme svůj stan, přece je nenecháme v těch spacáčcích z Decathlonu spát venku. Tři Španělé z vedlejší místnosti nám nabízí svoje postele, že půjdou ven oni a budou spát pod širákem, ale uklidňujeme je, že spíme ve stanu pořád a rády.
Nad dolinou zapadá slunce. Děláme si oheň a jsme šťastné. Oheň v Pyrenejích jsme ještě nerozdělaly. Sedíme u něj do tmy. Výška 2.070 m.
13.10.2023 pátek – Refugi Estany – Coll de la Botella – 15 km, stoupání 1.300 m
Noc byla klidná. O půl deváté vycházíme směr nejvyšší vrchol Andorry. Není sice na trase GRP, ale když už jdeme kolem, tak tam vylezeme.
Všichni z chaty už dávno odešli. Vodu si bereme u chaty, výš už nebude. Stoupáme pěšinou vzhůru, na modrém nebi se honí malé mráčky. Zítra má na horách sněžit.
Na Pic de Comapedrosa 2.943 m nejvyšším vrchu Andorry jsme v poledne. Vystoupaly jsme skoro 900 výškových metrů. Užíváme si hezkého počasí, fotíme okolní hory. Je tu docela dost lidí, nejvyšší bod přitahuje.
Scházíme k jezeru Negro stezkou pro kamzíky. Jsme líné se vrátit do sedla a sejít hlavní cestou. Nad jezerem se napojujeme na cestu, na nejvyšší horu míří plno lidí. Je to změna, doposud jsme chodily po horách sami.
Měly jsme v plánu se v jezeře vykoupat, ale s těmi davy to nejde. Navíc už není zdaleka tak teplo jako před pár dny. Sestupujeme dál, přemýšlíme jak se vyhnout zbytečné zacházce na chatu Coma Pedrosa. Vidíme malý chodníček, kterým bychom mohly přímo natraverzovat do sedla Sanfons 2.578 m a vyhnout se chatě.
U potůčku níže si vaříme nudlové polévky, čaj a kafe. Jídlo nám dochází, musíme s ním šetřit. Jdeme po stezkách, které nemáme v mapě. Přecházíme sedlo Sanfons a scházíme po travnatém svahu kolem sjezdovek do sedla Botella 2.073 m. Stojí zde zavřená restaurace a lanovky. Zimní centrum, vše opuštěné. Na restauraci u silnice je kohoutek s vodou. Nabíráme si vodu na noc.
Jsme už unavené a představa, že půjdeme zase do kopce není lákavá. Stavíme si stan na trávníku vedle lanovky. K večeři opět dobrý hostinec a čaj.
Pouštíme si audio krimi. Po desáté nás vyděsí neznámý hluk. Jsme probrané hned. Z Lucčiné strany stanu je slyšet šramot, obchází to stan na mou stranu. Jsme si jisté, že je to člověk. Slyším zvuk kutálejícího hrnce. Podívám se do předsíňky a hrnec je pryč. Ven mne nikdo nedostane! Jenomže v hrnci je Lucčin plynový hořák a můj japonský lihový vařič. Celková cena včetně hrnce skoro pět tisíc korun. Nedá se nic dělat, beru čelovku a lezu ven. Hrnec je dva metry od stanu. Nejspíš to byla liška nebo jiné zvíře. Uff. Chvíli jsme nastražené, ale pak upadáme do neklidného spánku. Výška 2.073 m.
14.10.2023 sobota – Coll de la Botella – Andorra la Vella – 22 km, stoupání 647 m, klesání 1.668 m
Ráno je obloha zatažená. Celou noc foukalo, vítr přinesl mraky. Včera jsme zkusily zapnout wifi a chytly jsme na chvíli Andorra free wifi. Půl hodiny jsme si psaly s domovem, ale na počasí jsme se nepodívaly. Ráno nám na pár minut zase naskočila, první co otvírám je počasí. Dnes a zítra má být zataženo, ale bez deště. Tak to je dobrá zpráva. Jsme spálené od slunce, nemáme opalovací krém. V obchodě jsme si místo krému nakoupily chipsy.
Vycházíme o půl deváté. Stoupáme do sedla Montaner 2.076 m. Kousek za sedlem si dáváme malou pauzu u chaty Cabana de Sispony. Je to zaručeně nejslabší chata co jsme viděly, tady bychom nespaly ani náhodou a není tu voda. V sedle by se stanovat dalo, jen si musíš tu vodu donést.
Opět lezeme do prudkého kopce na Pic Enclar 2.382 m a na Bony de la Pica 2.402 m. Stále vyfukuje, na kraťasy to není. Čeká nás prudký sestup do údolí. Neseme si od rána každá dva litry vody. Celou cestu až do hlavního města žádná voda není.
Scházíme borovicovým lesem, přelézáme skály zajištěny řetězy. O půl jedné si děláme obědovou pauzu. Jediné jídlo co nám zbylo je poslední hostinec a půl klobásy. Vaříme si to na zbytku plynu, dokonce uvaříme i kafe a dva hrnce čaje, pak plyn dojde. Přesně načasováno, není už co vařit.
Procházíme malou osadou Aixas, jsou to vlastně jen dva domy a kostelík. Místo na stan by se u kostelíka našlo, ale není tu voda.
Sestup dolů je nekonečný. Nakonec ale stojíme v údolí v Aixovall. U čerpací stanice Repsol na wifi si hledáme ubytování. Je to bída, sobota, vše je drahé. Na bookingu objednáváme nejlevnější hotel Jaume I v Andorra la Vella. Cena 90 euro bez snídaně. Uprostřed týdne jsou ceny poloviční.
Máme v plánu do hlavního města dojet busem L1, lístek stojí 1,50 euro, ale nakonec ty tři kilometry dojdeme pěšky. Údolím vede frekventovaná čtyřproudá komunikace hned vedle řeky Valira. Provoz je značný, máme problém přeběhnout silnici.
Náš hotel je celkem průměrný. Rychlá sprcha a jdeme do města. Je půl sedmé večer a všechny restaurace jsou zavřené, na místní je brzy. Centrum je v podstatě jedna nákupní ulice. V restauraci Mama Maria si dopřáváme zaslouženou odměnu. Grilovaný losos, hranolky a salát. Po těch hrncích na horách je to mana. Výška 1.050 m.
15.10.2023 neděle – Andorra la Vella – 19 km po městě
Z postele lezeme až po osmé. Snídáme v pekařství na hlavní ulici. Objednaly jsme si podle místních zapečenou housku s rajčaty, kávičku, džus z čerstvých pomerančů a mandlový zákusek. No netrpíme tady.
Celé dopoledne běháme po městě. V informacích zjišťujeme co je tu zajímavého. Kupujeme si na zítřejší dopoledne vstup do termálů Caldea. Na pokladně stojí lístek 40 euro na 3 hodiny. My si kupujeme na internetu lístek za 29 euro, ale musíme přijít přesně na 10:15 hod, tak to snad zvládneme. V info centru nám stejný lístek nabízí za 32 euro, vstup mezi 12 a 12:30 hod. Kupujeme na nádraží taky lístky na autobus na letiště u společnosti Andbus. Odjezd v úterý v osm hodin, cena za lístek 34 euro.
Andorra je údajně ráj nakupování, ale asi ne pro nás. Zboží v obchodech je docela drahé. Stěhujeme se na čtyřhvězdu Panorama hotel. V sobotu byl vyprodaný. Platíme za pokoj na dvě noci se snídaní a vstupem do Wellness 120 euro. Je to asi nejvýhodnější ubytování v celém městě, tedy spíš nad městem.
Z hotelu Jaume nás vyhodily před dvanáctou, nemůžeme si tu nechat ani batohy, protože ho zavírají. Musíme přejít celé město k novému hotelu Panorama. Check-in je až ve tři, pokoj dostaneme až za víc než dvě hodiny. Můžeme naštěstí na Wellness. Batohy si necháváme na recepci, bereme plavečky a jdeme na bazén. Naše unavená těla si relax ve vířivce zaslouží. Mají tu taky parádní saunu, třeba zítra.
Odpoledne jdeme opět do města prohlédnout si historické památky. Končíme večeři v restauraci Mama Maria. Výška 1.070 m.
16.10.2023 pondělí – Andorra la Vella
Snídaně na hotelu je dokonalá. Smažená vajíčka, slanina, ovoce, prostě slušný bufet.
V deset hodin stepujeme v termálech Caldea. Ujímá se nás jedna zaměstnankyně a na terminál vpisuje naše rezervační číslo a tiskne nám lístky na župany co jsme si předplatily za 5,50 euro a vyjíždí nám náramky na ruku. Paráda.
V termálech trávíme tři hodiny. Parádně se tu zrelaxujeme. Stále dokola procházíme různými atrakcemi, vodními střiky, saunou, chodníky s teplou a studenou vodou, měníme bazény a vířivky. Docela dobře se tu vyblbneme. Skvělá tečka na konci treku. Jediné mínus je silně chlorovaná voda. Župany nám k ničemu nebyly, vyhozené peníze.
Po koupání nám kručí v břichu. Zlákalo nás tříchodové menu v restauraci v termálech. Cena 21 euro. Co jsme ve městě, tak si pěkně jíme. Nakonec je to ale vždy jediné jídlo co si za celý den koupíme.
Lucka jde na nákupy a já zase na hotel. Musím nahrát blog. Na horách jsme neměly žádný signál. Zápisky z každého dne mám poctivě zapsané v poznámkách a fotky mám také upravené. Nahrát to na web zabere ale i tak dost času. Musím to udělat, protože bych za chvíli pořádně ani nevěděla kde jsem kdy byla a co jsem prožila.
Večer trávíme v sauně na našem hotelu. Výška 1.070 m.
17.10.2023 úterý – přesun domů
Autobus na letiště byl skoro prázdný. Letadlo do Prahy bylo téměř vyprodané.
Statistika:
– ušly jsme 137 km, převýšení do kopce 8.700 m a to samé z kopce
– letenky a jízdenky na osobu – 7.700,- Kč
– útrata na osobu – 8.640,- Kč – hlavně nám to prodražil několikadenní pobyt v Andoře
– 5 nocí ve stanu
– 1 noc v útulně
– 5 nocí na hotelu
Okruh kolem Andorry je jeden z nejkrásnějších okružních treků, které jsem kdy šla. Celá trasa nám zabrala necelých 8 dní. Jídlo stačí nést na 2 – 3 dny. Dozásobit se dá v Bordes a v Arinsalu. Bordes je na stezce, do Arinsalu se musí odbočit z trasy. Zacházka navíc jsou 3 kilometry a 300 výškových metrů nastoupat navíc. My jsme si přečetly ve Světě outdoru, že dozásobení není možné a táhly jsme úplně zbytečně těžký bágl plný jídla. Naše chyba, měly jsme si to pořádně nastudovat. Jenomže jsme se s Luckou rozhodly, že do Andory pojedeme dva dny před odletem, nějak jsme se nestihly pořádně připravit. To je taky důvod proč jsme koupily tak drahé letenky, ale zase jsme si počkaly na nádherné počasí. Vždycky je něco, za něco. V každém případě jsme prožily v pustých horách Andorry nezapomenutelný týden.