Rychlebské hory jsou klenotem mezi českými horami. Kdo jimi jednou prošel, nikdy nezapomene.
29.10.2023 neděle – Bílá Voda – Travná – 15 km, stoupání 600 m, klesání 405 m
Sobotu jsem strávila s kamarády na lovecké chatě Tetřeví blízko Rejvízu. Dnes ráno jsme vymetli kamna, uklidili chatu a vyrazili do Rychlebských hor.
Auto parkujeme v Bílé Vodě u kostela. Začíná zde varianta Cesty Českem Rychlebské hory.
Kamarádi mne kousek vyprovodí. Procházíme celou Bílou Vodou, míjíme zámek, ve kterém je nyní blázinec. V minulosti zde byly internovány řádové sestry z celé země.
Po šesti kilometrech kousek pod Růžencem rozděláváme na ohništi oheň, sedíme na lavičkách, ideální místo. Docela fouká, chvíli to trvá než oheň plápolá. Opékáme špekáčky, psiska slintají, kousek kabanosu jim musíme dát.
Kamarádi se vrací domů. Já s Mickou stoupám do pustých Rychlebských hor. Stezka vede po červené značce přes Kraví horu 806 m až na Borůvkovou horu 899 m. Na Borůvkové hoře je plno lidí, Poláci jak je známo milují rozhledny. Prcháme pryč, davy nás děsí.
Pokračujeme po modré značce kolem Letiště. U pramene Saletta si plním vak vodou na noc, brzy bude tma. Za chvíli jsme ve vesničce Travná.
Z dálky svítí restaurace U Oravců. Jdeme dovnitř, jsme na konci světa, ale hospoda je plná Poláků. Otevřeno mají jen o víkendu, byla jsem si jistá, že bude zavřeno. Ptám se jen tak mezi řečí na ubytování. Máme přece stan a jdeme do temného lesa spát s lesními šelmami. Cena 300,- Kč za noc se ale nedá odmítnout. Dostáváme přízemní pokojík s koupelnou. Krásná práce. Vedle hospody je plácek na stany.
Večeřím smažený sýr, mám jídla dost, ale za to levné ubytování se zde alespoň najím.
Brzy večer hosté odjeli, hospoda ztichla. Noc klidná.
30.10.2023 pondělí – Travná – Smrk – Petříkov – 34 km
Vycházíme brzy, chvíli po rozednění. Dnes nás čeká pořádná dávka kilometrů. Vlak domů z Ramzové nám jede o půl šesté, budeme se muset trochu snažit.
Opouštíme tichou Travnou a hned za vsí mineme modrou odbočku do lesa. Nezbyde než se vrátit na správnou cestu, čtvrthodinka pryč, nemám ráda když musím spěchat.
Po pár kilometrech jsme v osadě Zálesí, opět pár domků. Vyplašili jsme pána s pejskem, takto ráno nikoho nečekal. Místní vesničky mají temnou historii. Zajatecké tábory, těžba rud, zabrání území Třetí říší, odsun německého obyvatelstva, komunistická devastace. Příroda je tu ale nádherná. Slunce se prodralo z mraků a začíná krásný den.
Na svačinu nám to vyšlo k lesnímu baru u Stříbrného pramene. V korytě se chladí plechovky s pitím. Beru si ledovou kávu a pepsi. Podle ceníku hážu do kasičky padesát korun. Micka je na suchu, pro pejsky tu nic nemají.
Vyběhneme na Koníčka 850 m, po hranicích přejdeme Bukovou kopu, na Černém koutě opouštíme hranici a scházíme k Buku 630 m. Po žluté značce pokračujeme na Roveň 650 m. Ve studánce Na Hraničkách nabírám vodu, z trubky sice neteče, ale po zemi vytéká malý pramínek, pomocí hrníčku plním láhve. Sluce vypaluje, vařím kafe a čaj, potřebujeme oddych.
Nejkrásnější místo Rychlebských hor je pro mne bývalá obec Hraničky. Na loukách zde stojí pouze jedna chaloupka, místo má však nezapomenutelné kouzlo. O sobotních nocích můžeš vidět plameny ohňů rozházených po okolních loukách, hřejí se u nich milovníci přírody, kteří zde nocují.
Stezka Českem pokračuje přes Orlickou kopu 837 m. U pramene Pod stráži dobírám vodu, na hřebeni jiná voda nebude. Aleš mi píše, že nás večer vyzvedne v Petříkově. Můžeme trochu zvolnit, dneska jdeme docela dost do kopce, ten vlak bychom asi stejně nestihly.
Pod Špičákem stezka přechází na žlutou značku a až na Smrk se drží na hranici. Na Kovadlinu 987 m dolezeme z posledních sil. Došla nám energie. Micka už se začala loudat vzadu. Nedá se nic dělat, musíme si uvařit. Obsazujeme malý plácek, na který dopadají pozdní paprsky. Vařím čaj a kabanos. Přichází tři turisti z Polska, prosí mne o fotku. Jasně, jen nevím co s tím uvařeným kabanosem, Micka se oblizuje. Pokládám kastrol na zem a nohama si ho přidržuji. Od začátku je mi jasné, že to není dobrý nápad. V momentě kdy zaostřím, Micka popadne jeden kabanos a uteče s ním. Alespoň, že mi půlku nechala. Plánovala jsem ji na konec kousek dát, zařídila si to sama. Ani ji to nevyčítám, je stejně unavená a hladová jako já.
Na Smrku – hraničníku 1.100 m jsme již za šera. Končí zde varianta Rychlebských hor. Fičí vítr, mlha zahalila celý hřeben. Pouštím si nahlas Radůzu a upalujeme z kopce do Petříkova. Docházíme za hluboké tmy.