AZT – ARIZONA TRAIL – STŘED – 2. část – Zápisník z cest české turistky Aleny Novákové

27.3.2024 – 15.4.2024 – Kearny – Flagstaff

27.3.2024 středa – Kearny – Gila River Low point of Arizona trail – 449. km

Od pondělí řešíme se Studentagency změnu letenek. Odlet domů máme teď v sobotu, ale chtěly bychom dojít celý trail. Napsala jsem několik meilů a volala tam, ale stále nám nepřichází nabídka na změnu. Už jsme z toho nervózní. Znovu tam volám, nakonec se domluvíme a letenku nám změnili. Odlet domů posunut na 7.5., teď už se nemáme na co vymlouvat. Zaplatily jsme ze změnu 1.800,- Kč, to je krásná cena.

Dost jsme se zdržely, v domečku už zůstal jen Sebastián bere si další volný den a jedna holčina. Sebastián se přesunuje na CDT ujde si asi týden začátku a pak se vrátí na AZT. Bojí se sněhu v Pine a Gran Canyonu kam míříme. Tak snad mu ten plán vyjde.

Stopujeme na hlavní silnici, ale nikdo nám nestaví. Asi po patnácti minutách přifrčí velký pick up a řidič se nás ptá jestli jsme z Čech a chceme zavést na trail. Je to Gary, ráno odvezl lidi z našeho domečku, tak je dobře informovaný. Po cestě ještě přibíráme Carlose, jde jiný trek, ale začátek máme stejný.

V deset se fotíme s klukama a vycházíme, je to dost pozdě, ale jsme šťastné, že máme přebukované letenky. Nechtělo by se nám kupovat novou letenku domů. Jednosměrné lety jsou drahé.

Modré nebe a začíná pekelné vedro. Gary nám říkal, že máme štěstí. Je deštivý rok, poušť nádherně kvete. Není to každý rok. Poušť je taky plná ptáků, létají kolem nás druhy, které jsme nikdy neviděly.

Celý den jdeme kolem řeky Gila River. Dost nás překvapilo, že je to pro nás jedinný zdroj vody na pití. Řeka teče přes města, u nás bych takovou vodu nikdy nepila. Tady nám ale nic jiného nezbývá. Po deštích je bahnitá. Filtrujeme a přidáváme ještě chemickou tabletku.

Dnes je den plný pohledů na skalnaté kopce a štíty. Stále přítomné kaktusy Saguaro moc stínu nevrhají. Chodíme vždy něco přes hodinu a musíme na chvíli sundat batoh. Jídlo na pět dní se pronese.

Končíme těsně u nejnižšího místa na Arizona Trailu. Zítra ráno opustíme řeku a půjdeme zase do pouště. Musíme si vzít sebou vodu. Čekají nás suché etapy. Místo na stan jsme hledaly těžce. Placů je tu docela dost, ale ještě víc divokých prasátek a vůbec se nebojí. Jsou drzé, jako opice.

Neustále nad námi létá vojenská zdravotní helikoptéra, už víc než dvě hodiny. Létá dost nízko, jako by někoho hledali. Doufám, že je to jen cvičení. Výška 500 m.

26 km, stoupání 450 m

Moje útrata: 10 dolarů

1.800,- Kč změna letenky

28.3.2024 čtvrtek – Gila River – Small Flow – 478. km

Bereme každá dva litry vody z Gila River a stoupáme pěšinou do kopců. Dnes bude vedro. Chtěly jsme vyjít brzy, ale nějak se nám to zase nepodařilo, už je osmá hodina.

První zdroj vody máme po patnácti kilometrech a to kolektor na dešťovou vodu. Cesta k němu je pěkně do kopce, chvíli potrvá, než tam dojdeme. Naštěstí výhledy stojí za to.

Blížíme se k žulovým masivům a věžím. Trochu mi to připomíná španělskou Ordesu. Potkáváme dva chlapíky, kteří rozšiřují stezku. Používají k tomu takový malinký minibagr. Ale i tak v tom vedru jim tu práci nezávidím.

V poledne jsme u sběrače vody. Už bylo načase, výstup byl výživný. K obědu vaříme každý den nudlovou ramen polévku. Spraví nám chuť. Všechno jídlo je tu jinak přeslazené. Od ovesných kaší přes energetické tyčinky. Pak následuje káva a čaj.

Dalších čtrnáct kilometrů už není tolik do kopce, ale zase toho máme už dost. Neseme si tři litry vody. K další jisté vodě dojdeme až zítra. Možná budeme mít ještě dnes pár kaluží, ale to je nejisté. Musíme si vodu nést. Odpoledne se zatáhlo a je dusno, vypadá to na déšť, nakonec neprší.

Jako vždy poslední kilometry jdeme už jen silou vůle. Docházíme zničené. V batozích hromada jídla a navíc ta voda. Stan stavíme kousek nad vyschlým potokem, za jednou malou louží.

Při západu slunce vaříme bramborovou kaši s tuňákem. Chutná nám to. Dnes jsme potkaly dva cestáře, jednoho cyklistu a jednoho hikera Pavla, jeho rodina přišla z Ruska. Výška 850 m.

29 km, stoupání 950 m

29.3.2024 pátek – Small Flow – Pod sedlem Montana Mountain – 507. kilometr

Dnes jsme si přivstaly, kafe vařím už po páté, ale i tak náš stan míjí dva hikeři. Stále je tma. Rozednívá se v šest, světlo je do sedmi večer. Před sedmou jsme na cestě. Krásná práce.

Po osmé hodině jsme na parkovišti, ze kterého se jezdí do města Superior. Parkoviště je plné lidí. Hledáme odpadkový koš, ptáme se jednoho pána a koš na odpadky tu není. Nabízí nám, že odpadky odveze do města. Moc mu děkujeme. Od stolu na nás mávají mladí lidé, jdeme se k nim podívat. Zrovna dosnídali, dostáváme od nich topinky s vajíčkem a pití v plechovce. Tak konečně máme taky Trail Magic. Jsou to skalní lezci, loni šli taky AZT. Kluk má za sebou ještě CDT a AT. Spoustu lidí co potkáváme šlo dlouhé treky. My s prvním trekem jsme zaručeně výjimka.

Hodinu jsem se zakecaly, musíme vyrazit dál. Začíná se oteplovat. Stoupáme do mírného kopce, potkáváme manželé z Wisconsinu, jdou Superior trail 100 mil dlouhý.

Stezka se stáčí k potoku a téměř celý zbytek dne se bude kolem něj motat. Pro nás to znamená dost vody na pití a koupání. Díky tomu je to vedro snesitelné. Docházíme kluka s batohem a prádlovým košem nasazeným na batohu. Do registru se zapsal jako Laundry Basket.

Pozdě odpoledne u poslední vody nabíráme každá dva litry. Loučíme se s párem z Wisconsinu, postavili si tu u potoka stan. My musíme ještě dál. Spěcháme, zítra je poslední den hezky, pak má dva dny pršet. Stejně to asi za sucha dojít do dalšího města nestihneme. Beztak nás čeká den na trailu v dešti.

Poslední úsek dnešního dne je výstup do kopce přes 500 výškových metrů pod sedlo Montana Mountain 1.665 m. Lezeme ztěžka, musím si pustit písničky od Radůzy, jiné v mobilu nemám. Výhledy jsou spektakulární. Výška 1.590 m.

29 km, stoupání 950 m

30.3.2024 sobota – Pod sedlem Montana Mountain – Tule Canyon – 538. kilometr

Budík zvoní v 5 ráno. Potřebujeme dnes ujít co nejdále, aby nám na deštivý zítřek zbylo co nejméně kilometrů. Po půl sedmé jsme na cestě.

Stezka vede kolem potůčků, to máme nejraději. Na koupání je vody málo. V jedenáct vaříme ramen nudlovou polévku chilli. Těšíme se na ni od rána. K tomu tortilu se salámem, kafe a čaj. Lítá kolem nás kolibřík. Několik srnek přejde potok. Je tu docela živo.

Máme za sebou 15 kilometrů. Ze severu přichází holčina v pohorkách. Je to Němka a včera vyšla z Roosevelt Lake, je druhý den na cestě. Tak nevím jak dlouho v tom vedru v těch botech vydrží. Bez výjimky tu všichni chodí v lehkých běžeckých botech.

Musíme se posunout dál. Míjíme pozůstatky Fraser’s Ranch. Stezka vede borovicovými lesy, kolem potoka rostou topoly. Už několik dní mám alergii na pyl. Nějaká rostlina mne pěkně dráždí, beru Claritin, tak se to dá vydržet. U nás je na předpis, tady ho mají v supermarketu.

Na 529. kilometru ve Walnuts Spring nabíráme z malé tůňky vodu. Ve FarOut se píše, že je to poslední voda na dalších 9 mil. Bereme každá 3 litry, musíme s tím přespat. Je odpoledne a 16 km dnes už nedojdeme.

Scházíme prudce z kopce do dalšího údolí, kloužou nás s tím těžkým nákladem nohy. Dole je potok a slušně teče. Úplně zbytečně táhneme 2,5 kilometru vodu. Nadáváme jako špačci. Leňa použije svou nejtvrdší nadávku “Ježkovy oči”.

Teď zase potřebujeme vylézt na hřeben. Pouštím si hudbu a je mi to jedno. Začíná foukat víc a víc. Na hřebeni je to přímo vichřice. Musíme projít několik kilometrů v tomto vichru, máme co dělat, aby nás to nesfouklo. Potkáváme tady zajímavé zvířátko.

Studujeme mapy.cz a FarOut. Potřebujeme ještě sejít 3 kilometry ke korytu potoka. Měly by tam být plácky na stany. Zbývá nám hodina světla, to stihneme.

Konečně jsme v údolí u potoka. Stojí tu již čtyři stany. Doběhly jsme Garyho. Máme radost, že se vidíme. Všechny dobré plácky jsou obsazené. Stavíme si stan hned vedle místních dam. Jsou na výletě a spí pod plachtou. Dneska jsme rafaly od svítání do tmy, ale stejně jsme nezvládly ujít víc než 31 kilometrů. Stezky jsou kamenité, nedokážeme jít rychleji. Výška 1.320 m.

31 km, stoupání 1.050 m

31.3.2024 neděle – Tule Canyon – Roosevelt Resort – 553. kilometr

Holky vedle kramaří už před pátou. Začnu teda taky vařit kafe, kaši a čaj. Rychle balíme. Vycházíme před šestou. Rozednívá se, na obloze mraky. Začínáme stoupáním do kopce přes 300 výškových metrů. Spěcháme, podle předpovědi má začít pršet v devět.

Po sedmé se spouští déšť, za chvíli začíná jak tady říkají hell. Během chvilky na nás spadne spousta vody, jsme durch. Nezbývá nám nic jiného než jít. Stezka se točí kolem potoka, nejprve byl skoro vyschlý, za chvíli je plný vody. Pojídáme poslední tyčinky, potřebujeme nějakou energii.

Bez zastávky jdeme 15 kilometrů. Na chvíli se rozjasní, ale brzy zase prší. O půl desáté docházíme kolem hřbitova k Roosevelt Marina Store. Hned stopujeme směr Tonto Basin. Jsme jak vodníci a pořád prší. Moc toho tady nejezdí, nikdo nám nezastavil.

Jdeme do obchodu se zahřát a poradit. Je tu hodná obsluha. Radí nám další možnost ubytování a to Roosevelt Resort 8 mil na opačnou stranu, než je Tonto Basin. Super, jdeme znovu stopovat. Každá stopujeme na jiné straně silnice. Je nám jedno, kam pojedeme. Po půl hodině v lijáku už jsme promrzlí na kost. Jdeme zpět do obchodu na horký kafe. Teprve teď vidíme, že jsme tu obě nechali hůlky, ještě že nám nikdo nezastavil. Kafe dostáváme od obsluhy zdarma.

Jsou tu super lidi, můžeme si zavolat z jejich telefonu do Tonto Basin, hotel je plně obsazený. Voláme tedy do Roosevelt Resortu a děláme si rezervaci ubytování. Ptáme se jestli by pro nás neposlali auto, ale to prý nejde. Je to 8 mil, tak se tam snad nějak dostaneme.

Od někud se zjeví ukecanej Trevor, nejmíň týden jsme ho neviděli. Stanuje naproti pod stromem. Vedle něj je v malém domečku hiker box. Jdu se tam podívat, je tu spoustu jídla, tak něco beru. Do obchodu si hikeři posílají balíky, asi jim nějaké jídlo přebývá. Trevor čeká až přestane pršet a chce vyrazit dál do hor, jenomže v horách sněží.

Balíky čekající na hikery v Roosevelt Marina store

Přichází Gary se svými známými, mají objednané ubytování ve stejném resortu jako my a ve 12:45 pro ně má přijet trail angel. Domlouvají odvoz i pro nás. Super. Jdeme se všichni naobědvat. Jsme mokří ale teplé jídlo dělá divy.

Před jednou čekáme u obchodu na odvoz a najednou se tu zjevuje chlapík a hledá Lenku a mě. Nakonec ho poslali z Roosevelt resortu, měli o nás obavy. Ti jsou milí, tak jedeme. Dostáváme parádní pokoj se dvěmi postelemi, za dvě noci platíme 180 dolarů. Pršet má i zítra. V horách se v tomto počasí být nedá. Uděláme si odpočinkový den.

Na pokoji topíme, ale prší tak vydatně, že jsme se zatím neodhodlaly k cestě do prádelny a to je kousek od nás.

Večeříme s ostatními hikery v restauraci. Výběr jídla se nám povedl, steak s bramborovou kaší, topinky, salát a pivo. Cena za osobu 21 dolarů. Výška 700 m.

15 kilometrů, 350 m stoupání

Moje útrata: 136 dolarů

1.4.2024 pondělí – Roosevelt Lake Resort – odpočinek

Celou noc lilo, myslím na Trevora. Doufám, že do těch hor včera nevyrazil a zůstal ve stanu pod stromem.

Na snídani jdeme 2 kilometry na benzinovou pumpu Spring Creek Store, kde je i obchod. Dalo by se tu i na pár dní dozásobit, ale nemají plynové kartuše. My máme na ty tři dny jídla dost z hiker boxu. Dokupujeme jen drobné jídlo na trek, ovoce, pití a hlavně velký kafe a banana bread. Platíme 50 doláčů. Peníze tu jen lítají.

Snídáme hned u pangejtu na benzince. Nebe se zatahuje, raději se vracíme na hotel. Bude zase pršet.

Dnes máme na práci odpočinek a zase odpočinek. Na pokoji máme mikrovlnku a kávovar. Vaříme si kávičky a čajíčky. Kafe nám dojde, tak jdu na recepci požádat o nové. Recepční říká, že mi ho pošle na pokoj. Já na to do pokoje číslo 5 prosím. Mladej recepční odpoví já vím. Bože, zase nás tu všichni znají.

Musím doplnit blog několik dní pozadu. Neměly jsme v poušti signál. Večeříme s ostatními v restauraci. Plánují detaily treku a ptají se nás, jak to máme vymyšlené my. Nijak. My nic nevíme. Vždycky se podíváme na cestu do dalšího města, aby jsme si nakoupily dost jídla a nic jiného neřešíme. Občas nám někdo něco poradí. Výška 700 m.

Moje útrata: 45 dolarů

2.4.2024 úterý – Roosevelt Lake Resort – Buckhorn Mountain – 576. km

Ráno nás odváží manažerka hotelu zpátky k Marině, kde jsme trek před dvěmi dny přerušily. Je nás celkem šest, proto jedeme dvěma auty. Ptáme se kolik budeme platit, paní říká že nic, že dělají rádi dobré skutky a věří, že se jim to vrátí jinde.

V obchodě u Mariny kupujeme velkou kávu, jinak tu nic není, skoro prázdné regály. Loučíme se s Jin a klukama, spěchají do Pine, mají to kus cesty. My budeme dokupovat jídlo za tři dny, tak tolik nespěcháme. Sedáme si na lavičky ke třem mladým hikerům. Suší si tu všechny věci. Včera sem došli už po tmě po 43 kilometrech náročné chůze. Byli v horách, když přišla bouře, včera ráno vylezli ze stanu a všude spousta sněhu. Všechno měli mokré a bylo jim zima. Nezbylo jim nic jiného než jít. Jsou to drsní hikeři. Nabízíme holčině jablko, ráda si ho bere, ještě neměli možnost nakoupit.

Před devátou vycházíme do kopce kolem hřbitova zpět na trail. Dnes nás čeká jedna z nejnáročnějších etap, co se týče převýšení. Docela jsme si odpočinuly, jde se nám dobře. Po hodině docházíme Garyho, je mu špatně a vrací se dolů. Včera k obědu snědl v restauraci sandwich a od té doby nic jiného nejedl. Je nám ho líto, potkáváme se už dobré dva týdny. Snad se dá brzo dohromady a vrátí se na trail.

V poledne jsme na parkovišti, kde začíná Mills Ridge Trailhead. Sedí si tu ve stínu Laundry Basket. Je zde taky voda v barelech od trail angelů, bereme si poslední dva litry. Vaříme ramen polévku a kafe. Kafe rozléváme do tří hrnků i pro Laundryho. Přijíždí Becky místní trail angelka, dovezla vodu, sandwiche, pomeranče a čokoládu. Sedá si k nám a klábosíme. Dává nám všechno to jídlo, máme druhý trail magic. Sandwiche jsou doma dělané a jsou výborné, jeden nám zbyl i na večeři. Máme krásný den. Říká nám ať si vyfotíme její telefon na bedně s vodou a kdybychom potřebovaly pomoc, tak ji máme zavolat. Jezdí až po Pine. Telefon si fotíme, člověk nikdy neví. Je to úžasná ženská. Gary je u ní ubytovaný a kurýruje se, pro jednoho člověka je hotel drahý.

Stezka vede většinou do kopce. Slezeme pouze k potoku Buckhorn Creek, kde si bereme každá dva litry vody. Už se pomalu chystáme na noc, další voda je za 12 kilometrů a hodně do kopce. Zatím jsme moc placů na stan neviděly. Studujeme mapy.cz a moc možností tady asi nebude.

Už je po šesté hodině, když nacházíme hezké místo na dva stany s výhledem na jezero. Ani na chvíli neváháme a stavíme stan. Vaříme jen čaj a dojídáme jídlo od Becky. Celý den vidíme Roosevelt Lake, teď je výhled ještě krásnější. Byl to nádherný den. Poznaly jsme zase nové úžasné lidi. Výška 1.730 m.

23 km, stoupání 1.480 m, klesání 420 m

3.4.2024 středa – Buckhorn Mountain – Boulder Creek – 609. kilometr

Budíček v pět, káva a snídaně. Vycházíme o půl sedmé. Měly jsme stan postavený na dobrém místě, trochu na větru, tak nám bylo teplo. Na trailu je místama námraza. Potřebujeme dnes ujít alespoň 30 kilometrů. Zítra se musíme otočit ve městě pro zásoby.

Hned po ránu potkáváme nové tváře holčinu s klukem, jsou spolu. Asi nás dochází rychlochodci nebo nevím. Hned od rána je teplo. Kontrastem jsou zasněžené hory nad námi.

Celé dopoledne stoupáme do kopce. Nejprve stezkou, později přejdeme na širokou nezpevněnou silnici pro auta 4×4. Naštěstí tu jezdí jen jakési terénní vozítka. Skoro celý zbytek dne jdeme po té široké silnici. Máme otlaky na chodidlech. Předchází nás další kluk s mini batohem.

Teprve k večeru odbočíme na stezku a všichni si oddychneme. Máme radost, že ta blbá silnice skončila. Všech nás pět hikerů stanujeme u potoka, každý jinde. Do včerejška byl trail skvěle značený, skoro každá odbočka měla svou cedulku. Ne tak dneska, značení téměř žádné, pořád jsme musely cestu kontrolovat v mobilu.

Stan stavíme u potoka na písečné plážičce. Je tu dokonce ohniště, neodoláme a zapalujeme si u vody ohníček. Byl to náročný den. Ta silnice je peklo, jediný bonus je, že jsme ušly hodně kilometrů i přes to převýšení. Výška 1.300 m.

33 km, stoupání 1.200 m

4.4.2024 čtvrtek – Boulder Creek – Payson – Wash – 630. km

Ráno dobíháme naše důchodce Jin a Jacksona. Máme z toho velkou radost, už jsme si myslely, že jsme nejpomalejší. Oni mají ale těžké batohy nesou si jídlo až do Pine. My už skoro žádné jídlo nemáme, tak musíme zajet do města nakoupit.

Po deseti kilometrech jsme na dálnici 87 u Sunfloweru. Je zde vyhlášený špatný stop do města Payson, 60 kilometrů vzdáleného. Ještě horší je dostat se zpět z města. Asi si budeme muset na zpáteční cestu sehnat odvoz a zaplatit 60 dolarů. Nemáme na výběr, jdeme stopovat.

Aut jezdí hodně, ale nikdo nestaví. Stojíme na rozšířeném místě, kde se dá dobře zastavit. Po půl hodině už mne berou z toho vedra mrákoty. Naštěstí nám zastavuje paní s country obytným autem. Sedáme si na gauč a vezeme se. Paní jede jen asi dvě třetiny naší cesty a pak odbočuje. Domlouváme se, že nás vysadí u odbočky a půjdeme na další stop. Hlavně že se přibližujeme.

Najednou jsme v Paysnu a paní se ptá, kde nás má vysadit. Veze nás až k Walmartu. Zdvořile nabízíme peníze na benzín, dost si zajela, ale paní to rezolutně odmítá. Je moc milá, přeje nám šťastnou cestu a říká, že stopování tu není bezpečné.

Nejprve se jdeme najíst do Subway, hladové nakupovat nemůžeme, to bychom jídlo neunesly. Do Pine to máme 120 kilometrů, takže potřebujeme jídlo na čtyři dny. Všechno je zde podstatně levnější, než jsme zatím kde platily. Kupujeme plynovou kartuši a spoustu dehydrovaného jídla. Na dnešek sushi, ovoce, cheascake, pekanový koláč, chipsy a sladké pití.

Před obchodem to ládujeme do batohů, všechno se tam nevlezlo zůstala nám igelitka. Máme v plánu dojít pár kilometrů do sportovního obchodu a koupit si tam ponožky. Pak musíme řešit cestu zpět na trail.

Na parkovišti před obchoďákem nás oslovuje jedna paní, nabízí nám odvoz. Říkám jí, že jedeme daleko, 60 kilometrů to je na ni příliš, to je jasné. Odváží nás na konec města na výpadovku, je to i tak kus cesty. To se nedalo odmítnout, ponožky musí počkat. Vystupujeme z auta a zrovna nás míjí velký pick up. Pán se po nás ohlíží, tak na něj mávnu a on zastaví. Musíme kus doběhnout. Tak to jsme měly štěstí. Zpátky na trailu u Sunfloweru jsme za tři hodiny. Sedáme pod první strom do stínu. Musíme se vzpamatovat a sníst všechno ovoce a koláče.

Odpoledne ještě popojdeme 11 kilometrů. Na trailu je plno lidí, některé vidíme poprvé. Všechno jsou to mlaďoši. Na báglu Lence visí igelitka s chipsama, k pití máme barevné gatorady, všem je jasné že jsme byly ve městě. Ostatní si nesou jídlo z Roosevelt Lake.

Stan si stavíme u malého vodopádu. Večeříme sushi, je výborné. Nemusíme vařit, tak si to užíváme. Musím říci, že jsme si dnešek užily. Výlet do města byl zpestřením. Lidi jsou tu skutečně skvělí, dnes nám hodně pomohli. Výška 1.400 m.

21 km, stoupání 510 m

Moje útrata: 80 dolarů

5.4.2024 pátek – Wash – Bear Spring – 659. km

Ráno peru v potoce košili, dnes se má znatelně ochladit. Zatím je ale teplo. V potocích se myjeme každý den a občas i pereme, nikdy nepoužíváme mýdlo. Nechceme zatěžovat přírodu. Mokrou košili pověsím na batoh, za pár hodin bude suchá.

Od včerejška bylo hlavní téma hovoru všech hikerů počasí. Jdeme totiž do hor a dnes má sněžit. Zatím jsme v kraťasech, slunko svítí, ale začalo foukat. Něco se skutečně žene. Všichni hikeři nám utekly, většina má letní výbavu a malé batohy. Na sníh vybavení tedy nejsou. My se toho počasí tolik nebojíme, máme teplé spacáky a karimatky. Mráz a sníh nás moc ale taky neláká. Máme za sebou polovinu trailu. Blíž už je to do Utahu. Poušť pomalu končí, začínají hory.

Obědváme u malého potůčku ve výšce 1.950 metrů. Máme za sebou 17 kilometrů, téměř celou dobu do kopce. Včera jsme si koupily bagely a sýr, se salámem je to výborné. Tortil jsme se přejedly, chce to změnu. Uvaříme dva hrnce čaje a než to stihneme vypít, tak se znatelně ochlazuje. Musíme se obléci.

Sněžit začíná skoro přesně ve tři hodiny. Nejprve sníh jen poletuje, později sněží více. Musíme dojít ještě 6 kilometrů do sedla k Bear Spring, kde jsou místa na stany a taky blízko voda. A hlavně taky potřebujeme dnes přejít nejvyšší bod na cestě do Pine a to kopec skoro 2.200 metrů vysoký.

Brodíme se místy starým sněhem, jde to pomalu. Nakonec to všechno zvládneme a o půl páté jsme v sedle. Jdeme si ještě asi půl kilometru pro vodu k prameni a pak už stavíme v sedle stan. Stihneme si v klidu všechno vybalit a začíná pořádně sypat sníh.

Večeři si vaříme v předsíni stanu ve chvilce, kdy nesněží. Nejspíš nás čeká mrazivá noc. Oblékáme si na sebe úplně všechno oblečení včetně kraťasů. Do Pine to máme ještě 80 kilometrů, ve výšce kolem 2.000 metrů. Máme jídlo na tři dny. Snad nás ten sníh pustí dál. Dnes jsme nikoho nepotkaly. Výška 2.000 m.

29 km, stoupání 1.250 m

6.4.2024 sobota – Bear Spring – Brush Spring – 692. km

V noci nám pořádně mrzlo a poprvé nám byla zima. Mrzly jsme jako králíci. Tábořiště opouštíme o půl osmé, s tou zimou jsme to dřív nestihly. Sněhu je na trailu málo, jde se docela dobře.

Po deváté hodině potkáváme kluka, zrovna se balí. Takhle pozdě jsme ještě nikoho neviděly vycházet. Na náš dotaz, jestli je v pořádku, jen něco zamumlá. Ten sníh asi potrápil každého. Celý den se s ním míjíme. Jednou nám dokonce ukazuje v dáli zasněženou horu, dalekohledem si prohlíží kolik je tam sněhu, prý tam za pár dní půjdeme. No je to ještě hodně daleko, teď se tím trápit nebudeme. Tak konečně jsme někoho předešly.

V deset hodin máme za sebou deset kilometrů. Musíme na chvíli zastavit. Vytahuji z batohu kastrol a vaříme si čaj a nudlovou polévku. Potřebujeme něco teplého. Není žádné vedro, ve stínu nebude více než deset stupňů a sluníčko je dnes většinou za mraky. Nedá se ani pořádně odpočívat, musíme jít dál, aby nám nebyla zima.

Stezka dnes vede smíšeným lesem. Převažují borovice a listnaté stromy. Stále jsou tu kaktusy, ale jiné druhy než na poušti. Do protisměru nás míjí další dva hikeři. Nikoho jiného už jsme nepotkaly.

Stezka vede docela dost do kopce, chvílemi se pěkně zapotíme. Obědváme až ve dvě hodiny. Bagel se sýrem, salámem a druhá půlka je s nutelou. Je to výborné. Zapíjíme čajem. Chybí nám dojít ještě dvanáct kilometrů. Máme v mapě vyhlídnuté místo na noc, teď tam jen dojit. Píše nám Sebastián, že se dneska večer vrací z DCT do Superioru a bude pokračovat v naší Arizonské stezce. Moc to nechápeme, ale snad ví co dělá.

Celé odpoledne jdeme chvílemi do kopce a zase z kopce. Cesta je nekonečná, nejraději bychom si už postavily stan, jenomže to nejde. Musíme ujít nejméně 30 km. Na pondělí máme objednaný pokoj v hotelu společně s Martinem. Už nás pomalu dohání. Chodí podstatně větší úseky než my.

Stan stavíme o půl sedmé kousek od potoka. Vybraly jsme si místo co nejdál od vody, v noci má opět mrznout. Vaříme k večeři Knorra z hiker boxu a rozděláváme si oheň. Popravdě chceme spálit odpadky. Výška 1.600 m.

33 km, stoupání 950 m

7.4.2024 neděle – Brush Spring – East Tank – 725. km

Další mrazivá noc za námi. Poslední noci mám dojem, že mi uchází karimatka. Teď je to už jasné, několikrát za noc musím dofukovat a stejně jsem brzo zase na zemi. Zrovna teď, když mrzne se to moc nehodí. Uchází to u ventilku, po nafouknutí slyším mohutné syčení. Ve městě to budu muset vyřešit.

V pět vařím kafe, o půl sedmé vycházíme. Prvních deset kilometrů scházíme stezkou až do výšky 1.000 metrů k řece East Verde River. Očekáváme suchý brod, ale to jsme se spletly. Teče tu docela hezká řeka. Musíme do kraťas, vyzout boty a přejít na druhou stranu. Voda nám sahá po stehna, je to snadné.

Od řeky budeme už jen stoupat a to po celý zbytek dne. Potkáváme sektion hikera, jde ze severu na jih. Říká, že tato etapa od Roosevelt Lake do Pine je nejtěžší ze všech, kromě přechodu Gran Canyonu. Možná to tak i bude. Dostáváme pěkně zabrat. Za chvíli projde do protisměru další sektion hiker. Nikoho jiného už dnes nepotkáme.

Od včerejška se na cestě objevují medvědí stopy. Martin psal, že včera jednoho medvěda viděl. My takovou kliku nemáme. Žije zde medvěd černý a ten nepatří mezi příliš nebezpečné. Rozhodně naše jídlo s námi zůstane ve stanu, tak jako každou noc. Nehodláme tu rafat kilometry hladové.

Obědváme u nádrže s vodou pro dobytek. Voda je čistá a chladná, zelené řasy nám nevadí, filtr si s tím poradí. Vytahujeme na slunko spacáky snad poprvé za celou dobu.

Odpoledne se vlečeme mírně do kopce. Krajina se zase mění, zakrslé smíšené stromy, kaktusy aloe vera a neskutečné výhledy.

Večer se blížíme k Bee Tree Tank, vodní nádrži se stojatou, bahnitou vodou. Kousek před ní nám teče přes cestu malý potůček. Rádi ho využijeme a naplníme si všechny láhve.

Nemůžeme najít místo na stan. Samé šikmé kamenité plochy. Pokračujeme po trailu. Brzy bude tma. Nakonec si jednu šikmou plochu vyčistíme od kamení. Není to nic moc. Mě to příliš netrápí, uchází mi ventilek, tak jestli karimatku ještě propíchnu to už je mi fakt jedno. Výška 1.830 m.

33 km, stoupání 1.200 m

8.4.2024 pondělí – East Tank – Pine – Payson – 734. km

Ráno nemůžeme dospat. V pět káva a ovesná kaše. Balíme a letíme do města. Kousek před silnicí přeskakujeme po kamenech Pine Creek, ujede mi noha a skončím v potoce, jsem pěkně zmáchaná. Leňa je šikovnější.

Vylezeme z lesa po deváté hodině na silnici 87 asi 2 kilometry jižně od Pine. Začínáme stopovat směr Payson. Za 5 minut nám staví opravář klimatizací a veze nás 20 kilometrů na náš Super Motel 8. V Pine je malý, drahý obchod a předražené ubytování.

Na hotelu nás nejprve nechtějí ubytovat, protože rezervace je na Martina, ale nakonec nám zamračený recepční pokoj dá. Platíme 114 dolarů, cena za pokoj pro 3 osoby se snídaní. Dokonce nám dovolí se nasnídat, přestože snídani máme zaplacenou až na zítra. Děláme si vafle s javorovým sirupem, tousty s máslem a marmeládou. Kávičky, džus, ovoce. Dobře jsme se najedly.

Na pokoji si napouštíme vanu, je to slast. Prohlížím karimatku, mám na ní další 4 díry vždy ve spoji. Jasná výrobní vada. Loni jsem ji reklamovala u prodejce. Vrátili mi ji se zalepenými 4 dírami všechny ve spoji. To se mi moc nelíbilo karimatka byla v záruce. Tak jsem jim to poslala zpět, s tím že chci novou karimatku, že mám obavy, že budou díry přibývat. Odepsali mi, že dovozce karimatek do ČR výrobní vadu neuznal, že jsem si karimatku propíchla nevhodnou manipulací sama. A že je zalepená a nemám se žádných dalších problémů obávat. No moje obavy se naplnily, přibyly další 4 díry zase ve spoji. Nechápu, jak se mi podařilo neopatrnou manipulací vždycky trefit do spoje a navíc jsou díry jen na stříbrné straně, která není na zemi. V Paysnu nafukovačku nekoupím, musím s ní dojít další týden až do Flagstaffu. Díry jsme s Leňou zalepily, ale moc nevěřím, že to bude držet. Docela mne prodejce zklamal, jak vyřešil reklamaci takové zřejmé výrobní vady. Dopadlo to přesně, tak jak jsem čekala, jsem uprostřed hor a nafukovačka uchází zrovna když v noci mrzne. Člověk na trailu ale musí něco vydržet.

Přijíždí Marťa, tak se konečně poznáváme osobně, zatím jsme si jen psali. Jdeme prát a na večeři do Fargo Steakhouse. Steaky jsou výborné, v ceně je i salát s teplým pečivem, včetně piva a vody se spropitným 16 % platíme každý 45 dolarů. Dobře jsme se najedli. Od zítřka zase budeme na hikerské stravě. Výška 1.500 m.

9 km – trail + 10 km – po městě

Moje útrata: 167 dolarů

9.4.2014 úterý – Payson – Pine – Webber Creek – 750. km

Krásně jsme se vyspali. Na snídani jsme už v sedm a vydržíme tam skoro do deseti. Je tu lepší wifi než na pokoji. Nahrávám na blog několik posledních dní. Byly jsme dlouho v pustých horách téměř bez signálu.

Martin odchází v deset, my s Leňou opouštíme hotel o hodinu později, déle tu být stejně nemůžeme. Jdeme do Walmartu nakoupit jídlo na čtyři dny. Další cíl je Mormon Lake asi 125 kilometrů po trailu. Původně jsme si myslely, že budeme muset dojít až do Flagstaffu, ale Marťa vygogloval, že se Resort v Mormon Lake otevírá 12.4. To je super, dřív tam stejně nedojdeme.

Kupuji si obyčejnou skládací karimatku za 35 dolarů a konečně pořádnou nabíječku na mobil. Scházíme se všichni tři v Subway na oběd. Chvíli nám trvá, než jídlo zabalíme do batohů, začínáme mít větší hlad a musíme toho tím pádem hodně nosit.

Marťa jde na stopa o chvíli dříve, než my. Vlečeme se s obrovskými batohy přes parkoviště. Lidi nás oslovují a ptají se kam jdeme. Jsou moc milí, přejí nám hodně štěstí. Jeden pán nám nabízí odvoz do Pine, ale chce za to 35 dolarů. Odmítáme, jdeme raději stopovat. Musíme popojít po silnici pár set metrů, tady by auta neměla kde zastavit. Jak jdeme, tak mám zvednutý palec, řidiči vidí naše záda. Za chvíli před námi odbočuje auto na parkoviště a paní na nás mává. Je jí jasné, že jedeme do Pine zpátky na trail. Batohy hážeme na korbu, za chvíli nabereme ještě Martina a vezeme se.

Na trail vyrážíme až ve tři odpoledne. Zapisujeme se do registru. Dnes je tu zapsaný i Big Dog z Floridy. Byl několik dní před námi. Vypadá to, že jsme ho skoro dohnaly. Třeba se ještě uvidíme.

Stezka je mimořádně hezká. Klikatí se jehličnatým lesem, převýšení je zanedbatelné. Tohle by se nám líbilo. Poslední dny jsme měly samé kopce. Před sedmou hodinou docházíme Marťu. Stavíme si stan kousek u potoka. Marťa stan nemá, chystá si ležení do žďáráku. Chvíli si po večeři povídáme o cestování, brzo je ale tma a vlhko. Zalézáme do stanu. Výška 1.700 m.

16 km, stoupání 150 m

Moje útrata: 102 dolarů

10.4.2024 středa – Webber Creek – Miller Canyon Stream – 781. km

Ráno vaříme kafe a Martinovi čaj. Nemá vařič, všechno jídlo a pití má na studeno. Vyráží chvíli před námi, myslím, že už ho neuvidíme, chodí více kilometrů, než my a je hodně nalehko. Základní váha 4,1 kg. To my máme tak 7 kilo základní váhy bez jídla, vody a plynu. Známe se ze skupiny Přechody hor s batohem.

Karimatku se nám úplně zalepit nepodařilo, ale je to lepší, než to bylo. Pod nafukovací matrací mám položenou obyčejnou karimatku. Takto je mi krásně teplo, akorát ta váha půl kila navíc mne netěší. Máme batohy hrozně těžké.

Prvních deset kilometrů je trail stejný jako včera, více méně rovinka, krásně se nám jde. Procházíme spáleným lesem. Kolem nás červený pískovec, cesta je atraktivní. Nakonec jsme došly do zeleného jehličnatého lesa. Převažují jedle a borovice. Kaktusy zmizely. Poušť je definitivně za námi.

Obědváme po 18 kilometrech u Mail Creeku. Je to docela velký potok ve kterém žijí ryby a žáby. Vodu filtrujeme a ještě převařujeme. Raději pijeme vodu z menších potůčků. Vaříme si nudlovou polévku, čaj, kafe a pojídáme bagely se sýrem a nutelou. Oběd je nejlepší část dne.

Procházíme přes lesní parkoviště, kde není vůbec nic. Omylem jdeme po jiném trailu, líbí se nám že jdeme pořád po rovině. Naštěstí si toho Lenka všimne, tak se těch pár kilometrů vracíme. Musíme si chvíli odpočinout, než vylezeme na Rim. Od začátku trailu nám všichni říkají, že až budeme nad Pine, tak poletíme. Těšíme se na to. Čeká nás náhorní plošina s nízkým převýšením.

Na Rim jsme vylezly a spadla nám brada. Všude je sníh a né málo. Bylo nám divné, že v registrech jsou hikeři zapsaní teprve od včerejška. Asi se tu dříve nechodilo kvůli množství sněhu.

Brodíme se sněhem skoro dvě hodiny. Stezka se točí kolem rozvodněného potoka, občas ho musíme přebrodit. Jdeme hodně pomalu. Před náma jsou tak dvoje stopy, kde je ten zbytek hikerů nevím. Za včerejšek a dnešek by tu mělo projít tak 20 lidí, ale stopy tu tedy nejsou.

Naštěstí sníh postupně zmizel. Zase jdeme po trailu jehličnatým lesem. Jdeme téměř do tmy, abychom dohnaly to bloudění. S posledním světlem nabíráme vodu z malých tůněk a stavíme v lese na jehličí stan. Vaříme rýži s tuňákem. Byl to těžký, dlouhý den, jsme hodně unavené. Opět stanujeme v totální pustině. Za celý den jsme potkaly jednoho bikera. Noc bude chladná, jsme vysoko. Výška 2.200 m.

31 km, stoupání 950 m

11.4.2024 čtvrtek – Miller Canyon Stream – Gonzalez Tank – 817. km

Krásně jsem se vyspala i přes ten mráz. Normálně si dávám kolem pasu ve spacáku péřovku, včera jsem si na ni dala ještě bundu proti dešti a bylo to dokonalé. Bylo mi krásně teplo.

Vycházíme před sedmou a ještě stále mrzne. Po více než hodině scházíme k řece East Clear Creek, budeme ji muset přebrodit. V téhle zimě se nám do toho nechce, ale nic jiného nám nezbývá. Zouváme boty, vyhrnujeme kalhoty s podvlíkačkama a jde se na to. Přechod řeky trvá jen několik minut, nohy nám pořádně ztuhly. Ještěže už začíná hřát slunce. Tohle se doufám nebude moc často opakovat.

Po patnácti kilometrech jsme v Blue Ridge Campround. V tábořišti nikdo není, sezóna ještě nezačala, ale jsou otevřené záchody a hlavně je zde odpadkový koš. Vyhazujeme obaly od sushi, co jsme večeřely před dvěma dny.

Vaříme si oběd. Přichází holčina tak 25 let, trail name Early Bird. Sedá si k nám ke stolu. Má hotový Triple Crown, tedy tři nejznámější americké traily PCT, CDT a AT. Arizonu trail chce projít za jeden měsíc, říká že je překvapená jak je tento trail náročný. No to my taky. Má malý batoh, tak poloviční váhu než my. Nemá stan jen letní výbavu a stěžuje si, že zimou vůbec nespí. Nečekala, že bude mrznout. To nikdo. Denně chodí 50 kilometrů, od 5 ráno až do 10 večer. Nabízíme jí sýr a kafe, neodmítne. Ptá se co my, tak jí říkáme, že chodíme 30 km denně. Prý děláme dobře, pěkně na pohodu. Odkýveme jí to, že jsme každý večer zničené vědět nemusí. Je to milá holčina. Po kávičce valí dál.

Dostaly jsme novou energii, když ona tak mi taky. Balíme, žádné vysedávání a jdeme na trail. Po třech kilometrech jsme u silnice 87 a je tady resupply box. Už jsme něco četly na FarOut a je to tak. Máme další trail magic. Box je plný jídla a vody. Vodu jsme si před chvílí nafiltrovaly z potoka, ta nás tedy nezajímá. Trvanlivé potraviny nepotřebujeme, těch máme dost. Bereme si pomeranč, polovinu balíčku chipsů, bonbóny a Leňa plechovku alkoholického drinku. Máme krásný den. Lidi jsou tu skvělí.

Stezka vede jehličnatými lesy, občas nějaká vodní nádrž. Bohužel vody začíná být zase nedostatek, musíme si ji hlídat. Pod nohama vidíme stopy elků, zatím jsme žádného neviděly.

Stan stavíme na uschlé trávě v borovicovém lese. Vodu jsme si nabraly z hnědého jezera. K večeři vaříme bramborovou kaši s tuňákem. V noci bude nejspíš zase mrznout. Marťa nám píše ať se připravíme zítra na sníh. Na to se teda netěšíme. Výška 2.120 m.

36 km, stoupání 450 m

12.4.2024 pátek – Gonzalez Tank – Fence – 849. km

V noci opět mráz. Nad ránem mne vzbudilo vytí a štěkání kojotů. Jeden byl blízko našeho stanu a ostatní mu odpovídali z větší dálky. Jsme uprostřed divočiny, myslím že na tyto noci budeme dlouho vzpomínat. Ve čtyři ráno někdo prošel kolem našeho stanu, nejspíš hiker, který už nevydržel zimu a raději jde.

Celý dnešní den procházíme borovicovými lesy a podmáčenými loukami. Sníh se ještě místy drží. Každou chvíli ztratíme trail a musíme se vracet. Boty máme brzo promáčené. Naštěstí je celý den slunce a teplo. Kupodivu se zase zvedl vítr. Potkaly jsme dva hikery pár z Washingtonu Toma a Bridget, jinak jsme celý den na trailu sami.

Dnes mne definitivně dostihl hikers hunger. Nevím co bych snědla, od rána konzumuji páté přes deváté. Dokonce jsem dojela buráky z hiker boxu v Roosevelt Lake. Bylo jich hodně a nebyly nic moc. Jím více než Lenka a to je co říci. Večeříme naše oblíbené Adventure menu Lasagna with meat. Jsou pekelně drahé, jedna porce stojí 15 dolarů. Kupujeme si to max jedenkrát na etapu.

Stan nám stojí dnes už v šest hodin. Leňa má mokré boty i nohy, nechceme končit zase za tmy. Zítra po 11 kilometrech máme zastávku v Mormon Lake. Jednak si potřebujeme dokoupit jídlo na dva dny na cestu do Flagstaffu a jednak zvažujeme, že si tam na jednu noc pronajmeme chatu. Za Flagstaffem je ještě spousta sněhu, není kam spěchat. Výška 2.300 m.

32 km

Moje útrata: 10 dolarů dobití e-simky

E sim Airalo

Pokud někdo potřebuje e-sim mimo EU tak doporučuji Airalo. Funguje to tu skvěle. Když si stáhnete aplikaci přes můj kód dostaneme oba 3 dolary. Děkuji předem.

Znáte eSIM? Získejte slevu 3 USD na první datový balíček eSIM od společnosti Airalo. Stačí při registraci nebo při placení použít kód ALENA6671. https://ref.airalo.com/MAQQ

13.4.2024 sobota – Fence – Mormon Lake – Pine Grove Hill – 875. km

Dneska jsme se vyhrabaly ze stanu dříve. O půl sedmé jsme již na cestě. Resort volá. Po chvíli docházíme pár z Washingtonu Bridget a Toma. Chvíli si s nimi povídáme a pak letíme dál. Stezka vede borovicovým lesem, převýšení je mírné.

Po devíti kilometrech opouštíme trail a scházíme do Resortu Mormon Lake. Jsou zde chaty, RV a camp. Taky salon a obchod. Teprve včera po zimě otevřeli. Po deváté hodině bereme za kliku obchodu. Vše ostatní je zavřené. Chceme si pronajmout chatu, ale paní neví jestli mají volno ani kolik chaty stojí. Bude to vědět později. Check-in je ve čtyři hodiny odpoledne. To není pro nás moc dobré info. Máme se zeptat za hodinu, třeba bude vědět víc. Nakupujeme si jídlo na dva dny do Flagstaffu, platíme 66 dolarů, všechno je tu strašně drahé. Bereme si kávu a sušenky a jdeme si sednout na lavičku na sluníčko. V jedenáct otevírá salon, tak na to si počkáme a pak se uvidí.

K obědu si Leňa dává smažené kuře a hranolky, já burito s vepřovým masem a rýží. Mlaskáme na celý salon, naštěstí jsme tu jediní hosté. Platíme s pitím 43 dolarů. Resort je plně vyobjednaný, takže musíme vypadnout. Asi to bude tou sobotou, hosti tu žádní nejsou, ale třeba dorazí později. Jdeme si ještě do obchodu pro nanuka. Hikerka Night Walker si vyzvedává balíček s jídlem, který si sem poslala. Taky řešení. Levné to ale není. 25 dolarů poště a 10 dolarů resortu.

Vracíme se na trail. Alespoň jsme se dobře najedly. Došly nás další dvě holky Kim a Moon Beam. Jsou strašně ukecané a hlučné. Celé odpoledne se míjíme a už zdaleka o nich víme.

Potkáváme nová zvířata. Tři laně nebo mufloni. Nevíme. Leňa je vystudovaný biolog, ale se zvířatama na tom není o moc lépe než já. Pak to konečně přijde. V lese vidíme dva obrovské losy s protáhlou hubou. Dupou, brzy se nám ztratí v lese. Všude kolem je lovecký revír, zvířata jsou tu plachá. Podle stop jich tu není málo. Losy jsme si moc přály vidět.

O půl sedmé stavíme stan na louce pod stromy. Úplně jsme zapomněly řešit vodu, na poslední chvíli jsme plnily láhve z větší kaluže. Voda je nádherně žlutá. Vaříme fazole z hiker boxu z Mormon Lake. Ve spacácích jsme před osmou, kolem je dávno hluboká noc. Zase to byl docela hezký den. Výška 2.150 m.

26 km trail + 4 km zacházka do Mormon Lake

Moje útrata: 58 dolarů

14.4.2024 neděle – Pine Grove Hill – Flagstaff – 917. km

Marťa nám píše, jestli nechceme v pondělí přijít do Flagstaffu k trail angelům Melody a Timovi. Je u nich a je spokojený. Chtěly jsme jít na hotel, ve Flagstaffu jsou fakt levné už za 45 dolarů pro dva na noc. Ale proč ne, půjdeme tedy k andělům.

Měly bychom zvážit návštěvu sportovního obchodu

Celý den jdeme po náhorní plošině porostlé trávou. Jsou zde i stromy a keře, ale spíše řídce. Potoky skončily, vodu bereme z vodních nádrží, jsou to jezírka a využívají je k pití hikeři a zvířata. Opět jsme na trailu sami. Od rána hodně fouká a bude i zítra. Teplota klesla pod deset stupňů, ani slunce ji nevytáhne. Nemůžeme moc zastavovat, hned je nám zima. Skoro celý den máme výhled na zasněžený Agassiz Peak 3.766 m, po jeho úbočí za pár dní pošlapeme. Půjdeme přes místo 2.760 m, bude to nejvyšší bod zbývající cesty. Všichni se bojíme toho sněhu co tam ještě zůstává. Žádné letošní komentáře na FarOut ještě nejsou, protože se teprve teď začíná tímto místem chodit. Jsme v první vlně.

Oběd vaříme u Prime Lake schované za keři. Od rána už máme 20 kilometrů, stezka je po rovině. K místu, kde se dá před městem naposledy pěkně přespat to máme 12 kilometrů a je teprve poledne. Píšeme sms Melody, jestli bychom nemohly přijít už dnes. Není problém, jen nás prosí ať přijdeme za světla. Vyzvednou nás na začátku města za dálnicí 40 u Taco Bell. Ptají se jestli máme nějaká omezení v jídle. To zní krásně, ale budeme muset máknout. Zbývá nám 22 kilometrů.

Rychle balíme a vyrážíme na cestu. Skoro běžíme, teda máme alespoň ten pocit, těžké batohy nám to moc neumožňují. Přes cestu nám několikrát přeběhlo stádo jelenů. Sestupujeme do Sandy’s Canyon, původně jsme zde chtěly spát. Růžové skály, je tu hezky. Vybíháme z kaňonu do kopce. Konečně máme signál, tak píšeme Melody sms, že budeme v 5:45 u Taco Bell, zbývají nám ještě 3 kilometry.

Bahnitá voda z jezer, přefiltrujeme a pijeme

U Taco Bell na nás čeká auto, za volantem hikerka Early Bird co jsme ji před pár dny hostily kávou, hiker Steven a Martin. Marťa vyběhl pod horu 22 kilometrů a sjel stopem na noc zase k Melody, v noci má mrznout a stále nemá stan.

Melody s Timem nás vítají jako vzácnou návštěvu. Dostáváme krásný pokojíček v prvním patře, máme se cítit jako doma. Vedle nás mají pokoj Martin se Stevenem. Sprcha a servíruje se večeře. Pečený losos, rýže, zelenina, ovoce, štrůdl a zmrzlina. Tak dobré jídlo jsme v USA ještě neměly. Domácí jsou úžasně milí a mají smysl pro humor, povídáme si celý večer. Melody kdysi proběhla skoro celý trail, dnes jsou již v důchodě a dělat trail angely je prostě baví.

Usínáme v měkké postýlce. Život je krásný. Výška 2.150 m.

42 km

15.4.2024 pondělí – Flagstaff – odpočinek

Káva voní od šesti až k nám do patra. Dlouho to nevydržíme a sejdeme do jídelny. Dostáváme pořádný hrnek kávy. Sledujeme jak Tim připravuje borůvkové lívance. Za chvíli je máme na stole. Je to mana.

Early Bird a Marťa odjíždí na trail. My s Leňou a Stevenem budeme dnes odpočívat. Dopoledne nás Melody bere na nákupy do R.E.I. Všichni si kupujeme nové boty. Leňa taky dvoje ponožky Darn Tough, už od Tucsonu v nich chodím a nemůžu si je vynachválit. Konečně si kupuji novou karimatku Therm a Rest Neo air. Zmenšenou verzi, než mám tu s osmi dírami.

Další zastávku máme v nákupním centru. Kupujeme jídlo na pět dní. Normálně bychom šly do Grand Canyonu šest dní, ale tolik jídla neuneseme, takže to musíme stihnout za pět dní, jinak budeme hladné. Po cestě nic nekoupíš, zase to bude divočina.

Obědváme domácí sandwiche. Jídlo je neskutečně dobré. Starají se o nás jako o vlastní. Steven nám holkám koupil čokoládové Velikonoční zajíčky. K obědu si nasazujeme na hlavu zaječí uši a docela se nasmějeme.

Zbytek dne odpočíváme. Vůbec se nám nechce balit, nevím kam to jídlo dáme. Venku stále silně fouká a je zima. V noci pořád mrzne. V každém případě musíme zítra ráno vyrazit na předposlední etapu a to do Grand Canyonu. Všichni hikeři se do Grand Canyonu těší. Jako bonus každý den dostane 11 thru hikerů permit na noc v campu v Grand Canyonu. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Často se čeká na permit i několik dní. Kdo si na permit nepočká musí přejít celý Grand Canyon z jihu na sever za jeden den a to s komplet jídlem, které potřebujeme až k hranicím Utahu. 38 km, převýšení přibližně dolů 1.900 m, převýšení nahoru 2.300 m. Takže docela mazec. Začínám odstřihávat z oblečení, spacáku a stanu všechny štítky, abych odlehčila. Jde do tuhého. Výška 2.150 m.