Budišov nad Budišovkou – Hostašovice – 63 km
12.7.2024 pátek – Budišov nad Budišovkou – Maria ve skále – 15 km
Z Budišova vycházíme po čtvrté hodině. Dovezl nás sem Aleš, z domu to máme přes půl hodiny autem. Moc se nerozhlížíme a vyrážíme na Stezku. V osm večer jsou hlášeny silné bouřky. To už budeme doufám u Spálovského mlýnu u hotelu a restaurace U Maria ve skále. Mám zde na dnešní noc kvůli bouřkám objednanou chatičku.
Nejprve jdeme dva kilometry po silnici, pak naštěstí odbočujeme na nezpevněnou cestu kolem říčky Budišovky. Až na malý úsek cesta vede po modré značce. Za Čermenským mlýnem jsou spadené dva mostky. Jeden přechod Budišovky zvládnu přejít po stromu, u druhého je šikmá lávka, Cherry v půlce lávky sklouzne do potoka, já se raději vracím na břeh, vyzuji boty a přebrodím. Žádná velká komplikace to není.
Po celém údolí jsou na loukách rozesety dětské stanové tábory. Klasická áčka s dřevěnou podsadou. Začíná hřmít už kolem šesté hodiny, naštěstí zatím neprší. Po třech hodinách chůze máme za sebou 15 kilometrů a jsme U Maria ve skále. Dostávám klíče od chatičky. Večeři odmítám, ale objednávám si snídani.
Nejprve nakrmím psa, pak sebe a proběhnu sprchou. Po osmé se obloha rozsvítí a očekávané bouřky jsou tu. V chatce je vedro, tak máme otevřené dveře, pozorujeme déšť a blesky. Cherry je ráda, že nejsme ve stanu, spokojeně spinká.
13.7.2024 sobota – Maria ve skále – Starý Jičín – 37 km
Po snídani opouštíme chatku a pokračujeme po zelené značce po Stezce. Moc radosti nám cesta nepřináší, je to asfaltová silnice a taky pěkně do kopce. Po dvou kilometrech jsme konečně na vrchu u turistického přístřešku před Spálovem. Chvilku posedíme, brzo jdeme dál. Ve Spálově je otevřený obchod. Jídla máme dost, kupuji tedy jen pití a nějaké dobrůtky.
Pokračujeme přes louky po zarostlé stezce, vyhnuly jsme se asfaltu a zelené značce, za odměnu mám durch mokré boty od mokré trávy. Před Luboměří obsazuji lavičku a vařím si kafe, je skoro 11 hodin a padlo asi 5 kilometrů. Trháme dnes rekord. Vedro stoupá.
Musíme se pohnout dál, naštěstí jdeme lesem kolem Luboměřského potoka. Uprostřed lesa duní hudba, míjíme nějaký festival či co, hraje techno. Dunivé zvuky nás provází ještě několik kilometrů.
Konečně potkáváme taky nějakého Stezkaře. Je to borec co vyšel před týdnem z nejvýchodnějšího bodu, má měsíc volno a velké pochybnosti, jestli stihne dojít do Chebu. V tomhletom vedru je to těžké. Na druhou stranu to nejtěžší má za sebou. Beskydy jsou nahoru dolu a dost ho proškolily. Kecáme o výbavě a přejeme si hodně štěstí.
Dnes nám to moc nešlape. V Odrách jsme až odpoledne a to jsme zde chtěly být už na oběd. V restauraci Dělnický dům si dávám smažený sýr, pes dojídá zbytky. Takhle z psíka nic pořádného nevychovám.
Procházíme městečkem Odry, jestli se nepletu tak jsem zde poprvé. Plno divných individuí, ale překvapivě mne většina z nich pozdraví. Čeká nás naučná stezka Stříbrný rybník a po zbytek dne až na malé úseky šlapeme zase asfalt. Máme toho s Cherry plné zuby. Naštěstí zde není provoz, ale to vedro je neskutečné.
V Jeseníku nad Odrou zastavujeme u Jesenické kyselky, plním si láhev. V Bernarticích nad Odrou jsme už KO. Původně jsme zde chtěly u občerstvení u řeky Odry postavit stan. Jenomže je po šesté hodině, plno lidí, plno hmyzu, kdybych aspoň pila pivo, tak si sednu k ostatním a za chvíli je mi už všechno jedno. Těžký život abstinenta. Volám do Starého Jičína do Penzionu Starojická pizza a objednávám pokoj. Je to nejlevnější ubytování co jsem našla, pejsci jsou zdarma. Akorát nevím na co nesu ten stan.
Posledních pět kilometrů je utrpení pro člověka i psa. Necelé dva kilometry před Starým Jičínem na žluté značce stojí kříž s lavičkou, pěkný výhled a trávník, tady by se dal hezky postavit stan. Silnice tudy nevede, jen cestička, voda tu ale není a my máme rezervaci. Chvíli přemýšlím, vody mám fakt málo, musela bych si nějakou donést, ale hlavně se mi nechce rušit rezervaci ubytování. Tohle skutečně dělám nerada, mám ráda lidi, kteří vědí co chtějí a na jejichž slovo se můžeš spolehnout. Jdeme tedy do penzionu.
Dostáváme krásný pokojíček, stihnu si dát ještě pizzu, pak sprcha a padám do postele. Psík vypadá, že už nikdy nevstane. Dnes to bylo na ni moc, budu muset ubrat. Vedro a pes nejdou dohromady.
14.7.2024 neděle – Starý Jičín – Hostašovice – 11 km
Ráno nespěcháme, odvoz z Hostašovic máme objednaný na poledne. Loudáme se Starým Jičínem, v mapy.cz je zakreslený přímo tady v obci na Stezce Českem nějaký zákaz, ani to v reálu nezkoumám a jdu rovnou obcházkou.
Poslední výzva na naší trase Podbeskydím je vylézt na kopec Svinec. Nechce se psovi, nechce se ani mně, ale stejně musíme. U Oční studánky probíhá těžba dřeva, naše cesta po žluté značce je zapáskovaná Zákazem vstupu. Tak to teda ne, takhle na poslední chvíli už by ta obcházka byla dlouhá. Překračujeme zákaz vstupu a lezeme prudce do kopce. Momentálně tu nikdo stromy nekácí, úsek jsme přešly bez nehody. Za chvíli stojíme na vrcholu kopce Svinec. Psík zalézá okamžitě pod lavičku, mám chuť na kávu, ale není zde stín a v tom vedru vaření nepřipadá v úvahu.
Scházíme kolem Pikritových mandlovců u Kojetína a Polštářových láv ve Stráníku. Oboje geologické zajímavosti. Ve Stráníku odbočujeme z naší Stezky na naučnou stezku Františka Palackého. Na chvíli se dostáváme z asfaltu do přírody. U studánky U obrázku nad Hostašovicemi si konečně vařím kafe. Voda zde mocně teče a vypadá pitně, hned vedle je vodárna.
Zbývá nám pár kilometrů ve vedru. V Hostašovicích u obchodu zalézá psík do stínu a odmítá jít dál. Nepomáhá nic. Volám tedy Alešovi aby Cherry zachránil, sraz máme až na nádraží. Za pár minut je tu s autem a psíka nakládá. Já si ty tři kilometry do Hostašovic k nádraží poctivě dojdu. Vracet se sem rozhodně nehodlám. Příště už mne čekají Beskydy. Cherry si teď bude myslet, že když už se mu nebude chtít jít, tak stačí dostatečně dlouho vydržet a přijede pro ni naše autíčko.
Vedro je strašné. Jsem ráda, že mám Podbeskydí za sebou. Nad Hostašovicemi už na nás čekají Beskydy.