Králíky – Budišov nad Budišovkou – 142 km
8.6.2024 sobota – Králíky – Nad Aloisovým pramenem – 31 km, 1.300 m stoupání
Ráno mne a Cherry vysazuje Aleš na náměstí v Králíkách. Loni jsme zde přerušili Stezku Českem. Aleš pokračuje do Adršpachu a já jdu zjistit, jestli už mají otevřenou cukrárnu. Otevírají až za 20 minut, holky už jsou ale v práci tak mi kafe a zákusek naservírují hned.
Začíná tu 7. etapa Stezky Českem. Svítí slunko, je teplo a dusno. Kousek za městem potkávám Michala z Chrudimi, nakonec spolu jdeme celý den. Povídáme si a několikrát zapomeneme odbočit, něco jsme si zašli navíc.
Cherry není z pochodu zrovna nadšená, je to ještě mladý psík a nejraději si hraje. Nezbývá jí nic jiného, tak jde s námi. Přes Roudný 677 m stoupáme k Jelenímu Vrchu 935 m a nakonec vylezeme na Klepáč 1.144 m. Stojí zde dřevěná rozhledna a dokonce je otevřená. Pamatuji se, že byla před pár lety z důvodu špatného stavu uzavřena.
Pod rozhlednou si dáváme pauzu na oběd, vařím nudlovou polévku a čaj. Z rozhledny máme velkolepý výhled. Kralický Sněžník je nejvyšší dominanta v okolí. Těším se na novou polskou rozhlednu na Kraličáku. Zatím jsem o ní jen slyšela.
Stezka Českem vede po hranicích s Polskem. Přecházíme Malý Sněžník 1.326 m a odpoledne jsme konečně na Kralickém Sněžníku 1.423 m. Tady jsou už davy turistů z polské strany. Rozhledna je kovová s kamennou základnou. V základně by se dalo schovat před špatným počasím. Není tu žádná infrastruktura. Na pivo jsme se těšili marně. Michal hlídá psíka, tak můžu v klidu na rozhlednu vylézt. Michal tu chtěl přespat a vstát před východem slunka. Jenomže je příliš brzy.
Pokračujeme spolu po polské zelené značce stále pěšinou po hranicích až na Kladské sedlo 815 m. Hospoda je otevřená, neodolám a objednám si k večeři guláš. Michal tu končí, zítra to má do Ramzové 18 kilometrů. Zabírá si jeden ze tří stanů, které tu jsou k dispozici zdarma pro Stezkaře. Ve stanu jsou dvě postele a stoleček. Na mne zítra čeká cesta na Červenohorské sedlo, tak ještě popojdu 3 kilometry. Nad Aloisovým pramenem u lesa stavím stan. Cherry okamžitě leze dovnitř.
Večer mi přichází výstražná sms, v noci má hodně pršet a očekává se silná bouřka a vítr. To vědět tak zůstanu na Kladském sedle. Hřmí zatím jen nad Polskem. Cherry je lehce nervózní. Snad se vyspíme.
9.6.2024 neděle – Nad Aloisovým pramenem – Červenohorské sedlo – 31 km, stoupání 1.300 m
V noci šla bouřka za bouřkou. Jedna odezněla, aby za chvíli přišla další. Vydatně pršelo, blesky svítily po obloze, ale naštěstí nefoukalo. Psík celou noc otravoval. Moc jsme se nevyspaly. Cherry mne tahá ze stanu už před šestou hodinou. Vařím ovesnou kaši, kávu a čaj. Balím mokrý stan a před sedmou vycházíme. Batoh je lehčí o psí granule, hned se to pozná.
U Aloisova pramene dobírám vodu. Potkáváme první Stezkařku, je vidět že nás brzy vstává víc. Po čtyřech kilometrech míjíme chatu Paprsek, původně jsem chtěla dojít až do hospody na Ramzové, ale otevřené dveře nás vtáhly dovnitř. Pejsci můžou dovnitř, je to slušná hospoda.
Na Paprsku se zrovna podává snídaně. Chci si objednat něco malého k jídlu a kávu, ale číšník mne nekompromisně posílá na bufetovou snídani. Neodmlouvám a jdu si nabrat vajíčka, párky, ovocný koláč, jogurt, ovoce, tři kávy a čaj. Všechno to splácám a necítím se ani moc přejedená. Těch 170 korun mne nemrzí. Stejně mám v restauraci nejraději snídaně. Michal vstal brzy a zrovna, když jsem se pustila do vajíček, tak mi píše že je na Paprsku. Vyjdu ven a zamávám na něj. Snídani na chatě si ani on nenechá ujít.
Pokračujeme spolu po červené značce na Císařskou loveckou boudu. Je to parádní velký přístřešek se stoly, lavicemi a krbem. Zrovna zde snídají čtyři kluci. O víkendech je tu asi nejspíš vždy plno. Na takovém místě nikdy nocleh neplánuji. Mám ráda klid a stačí mi bohatě, když mne otravuje můj pes.
Na Ramzovou vede červená značka, ale Stezka Českem odbočuje na sever po zelené značce na Smrk. Je to sice zacházka, ale nikam nespěcháme, jdeme tedy na Smrk 1.127 m. Ze Smrku cesta vede po hřebínku lesem přes Klín 983 m až do Ramzové 763 m.
První hospoda je naše. Michal zde na Ramzové končí, potřebuje se dostat vlakem zpět do Králík pro auto. Z Červenohorského sedla by to už dneska veřejnou dopravou nešlo. Já se musím najíst, protože mne čeká výstup na Šerák a to je pěkný hebl do kopce. Dá se jít sice přímo po červené vedle sjezdovky, ale já půjdu po Stezce po zelené značce. Cesta nejprve dost klesne pod sedlo Ramzová a pak vede pěkně zostra přes Obří skály až na Šerák. Ještěže pejsek neví co se na něj chystá.
Loučíme se s Michalem, jde do Ostružné na vlak. Já s Mickou vyrážím na další cestu. Nechce se nám ani jedné. Pouštím si nahlas podcasty, nějaké krimi a šlapeme. Po dvou hodinách jsme na Šeráku. Když už tu ta chata je, tak mi nezbývá nic jiného než jít dovnitř na kafe, limo a tiramisu.
Další cesta je krásná hřebenovka přes Keprník 1.423 m a Kamenné okno 1.310 m. Tento úsek patří mezi ty nejkrásnější místa Jeseníků. Přechod nám zabere asi dvě a půl hodiny. Nespěcháme, užíváme si samotu bez davů.
Na Červenohorském sedle 1.013 m jsme v 17:40 hod a už tu na nás čeká Aleš, přijel z Polska před minutou. Dokonale načasováno. Cherry když vidí známe auto tak ožije, do kufru skáče ještě dřív než ho pořádně otevřu. Má v tom jasno, pěšky dnes už ani krok. Byl to nádherný víkend. Jeseníky jsou domov a to je nejvíc.
15.6.2024 sobota – Červenohorské sedlo – Praděd – Ovčárna – Červenohorské sedlo – 26 km, 654 m stoupání, 654 klesání
Tento víkend máme s Cherry volno pouze jeden den. Navíc v noci má pršet a ke všemu ještě Cherry začala hárat. Dáme si tedy malý úsek Stezky Českem.
Auto parkujeme na Červenohorském sedle za 200,- Kč na den. Chvíli váháme, ale nakonec se jdeme podívat do hotelu, určitě tam probíhá snídaně. Recepční mi říká, že mají plno a těžko budou mít pro nás místo, my se ale stejně jdeme do restaurace podívat. Nenechám se jen tak vyhodit. Číšník s tím nemá problém, platím 160,- Kč a jdeme se usadit do rohu restaurace. Bufetová snídaně je dokonalá. Zapomněla jsem psí kokina pro Cherry, beru ji tedy sebou trochu slaniny, je to sice nezdravé, ale zase dobré na psychiku pejska.
O půl desáté opouštíme sedlo a lezeme do kopce po červené značce směr Praděd. Ze sedle to nejde jinak než do kopce. Psík zatím spokojeně šlape. Teplota je ideální na kraťasy. Potkáváme běžce, prosí mne o vodu, kluk vdechl muchu a ta mu uvízla v krku, potřebuje ji zapít. Ráda mu dávám vodu svoji.
Vyjdeme na Klínovec, Výrovku, Malý Jezerník 1.208 m a Slatě. Švýcárnu mineme a zastavíme až na Pradědu 1.491 m. Sobota a krásné počasí to znamená velké množství lidí na asfaltce mezi Ovčárnou a Pradědem. Na Pradědě jsem byla možná stokrát. Určitě stojí za to vyjet výtahem na vysílací věž, rozhled je velkolepý. Nebudu trápit pejska, tak se tu dnes jen vytočíme. Zastávku děláme až na hotelu Ovčárna. Dovnitř pejsci nesmí, na verandě nabízí jen česnekovou polévku, tak to beru. Cherry konečně dostává svou slaninu.
Celý den potkáváme Stezkaře. Všichni se pozdraví ahoj, ráda si tu s nimi povídám. Stezka Českem je fenomén. Vždycky bylo na horách plno lidí s batohy na noc. Nyní se Stezkou Českem jde plno těchto lidí prostě po Stezce. Máme start, cíl a motivaci. Díky za to.
Zpátky na Červenohorské sedlo se vracíme částečně po jiné trase. Za Švýcárnou bereme zelenou značku a na Kamzíku přecházíme na modrou, cesta z Kamzíku pokračuje po úzké pěšině. Okruhy jsou v Jeseníkách vzácné.
Zpátky na Červenohorském sedle jsme za 5,5 hodin. Byla to krásná procházka. Cherry moc nadšená není raději by běhala za míčkem. Ale jaký pán takový pes. Teď už se těším na další úsek z Ovčárny na Alfrédku a Novou Ves. Na Ovčárnu se pohodlně z domova dostaneme autobusy.
21.6.2024 pátek – Ovčárna – Nová Ves – 15 km
Jedeme s Mickou odpoledním autobusem na Hvězdu. O 3 minuty nám ujel přípoj na Ovčárnu. Co si pamatuji tak přípoj čekával na jesenický bus, nyní jezdí nový provozovatel a tomu je to nejspíš jedno. Všichni musíme počkat hodinu na další autobus. Jdu si dát kafe do restaurace, nikam nespěchám. Na večer jsou hlášené silné bouřky, ale těm stejně nejspíš neutečeme.
Po páté hodině jsme konečně na Ovčárně. Začínáme stoupat po červené značce na Vysokou Holi 1.464 m. Hory bez lidí, byl to dobrý nápad vyjet do hor v pátek po práci. Míjíme ovečky, psíka si beru na vodítko, nejeví sice žádné známky aktivity pasteveckého psa, ale člověk nikdy neví. Šlapeme po hřebeni přes Velký Máj 1.385 m až na Jelení studánku 1.310 m. Potkáváme tu holčinu s velkým batohem, jen se pozdravíme a holčina vyráží dál po hřebeni. My naopak hřeben opouštíme.
Scházíme pěšinou na Alfrédku. Tak kilometr nad chatou jsou přes cestu popadané stromy, je jich docela dost. Vichřice tu vydrancovala pěkný kus lesa. Tak tady by se noční běh konal jen velmi těžko. Nezdržujeme se a bereme zelenou značku směr Mravencovka. Blesky začínají osvětlovat oblohu, hromy na sebe nenechají dlouho čekat. V přístřešku na Mravencovce 900 m si nasazuji pláštěnku, už chvíli prší.
Před devátou hodinou jsme u rozhledny Nová Ves 840 m. Ve velkém turistickém přístřešku si stavím můj malý stan, vlezl se sem tak akorát. Sotva si usteleme, tak začíná pořádně pršet. Blesky, hromy a začíná foukat. Tak snad do rána neuletíme.
22.6.2024 sobota – Nová Ves – Nová Pláň – 24 km, stoupání 239 m, klesání 568 m
Celou noc řádila bouřka za bouřkou. Burácení hromů bylo skutečně hrozivé. Micka si vlezla za mnou na mou uzounkou karimatku, kde se nevejdu skoro ani já. Musela jsem ji obejmout, takto jsme se pokoušely usnout. Moc to nešlo. Vítr vytrhal kolíky od stanu, vlály jsme ve větru. Pod střechou to bylo dobrý. Sice mokro v nohách včetně spacáku, ale to jsou drobnosti. Byla to nejhorší bouřlivá noc za pěkně dlouhou dobu. Ze stanu lezeme v sedm ráno a stále prší. Vařím si v klidu snídani, kafe, čaj a zase kafe. V devět je po dešti, opouštíme přístřešek. Dobře jsme si vybraly místo na noc.
Z Nové Vsi vede cesta po asfaltu až do Dolního Václavova. Celkem 13 kilometrů po silnicích, snažíme se to rychle projít, ale nějak se nám to nedaří. Alespoň kdyby byla po cestě hospoda.
Ve Václavově máme v mapě hospodu zakreslenou a měla by být od jedenácté otevřená. Jenomže není, na zavřených dveřích visí nápis. Dnes otevřeno od 17 hodin, děkujeme za pochopení. Co naděláš.
Rychle se vracíme na benzínovou pumpu, kde pro změnu ve dvanáct zavírají. Stihnu to tak akorát za dvě minuty dvanáct. Kupuji pivo, zmrzlinu a nechám si doplnit láhev kohoutkovou vodou. Vedle benzinky je stůl a lavice. Usalašíme se zde na víc než hodinu. Potřebujeme si odpočinout. Vařím nudlovou polévku. Konečně se trhají mraky a vylézá slunko. Celé dopoledne to vypadalo, že bude každou chvíli pršet.
Moc se nám v tom vedru nechce šlapat, ale nakonec se musíme pohnout. Opouštíme Václavov za kostelem do kopce. Skončil asfalt, zase procházíme lesem, na cestě si to šlape malá lištička, jak zmerčí Cherry, tak vezme do zaječích. Nabírám z potoka vodu na kávu, tu vařím až ve tři hodiny nad Valšovem. Přichází nám naproti Aleš. Zmokly mu skály v Adršpachu, tak přijel ta náma. Objednali jsme si na noc Penzion u Jelena v Nové Pláni, hlavně teda kvůli pejskovi aby se konečně vyspal.
Ve Valšově máme největší atrakci dnešního dne, točená zmrzlina. Poslední úmorné kilometry jsou opět asfalt a docela frekventovaná silnice. Na Penzioně u Jelena jsme o půl šesté. Dnes 24 kilometrů a mírné převýšení. Jsme s Mickou zřízené jako bychom šly alespoň padesátku. To bude tou noční bouřkou, vůbec jsme nespaly.
Sprcha, večeře a postel. Penzionek se mi moc líbí, ceny mírné. Platíme za noc s večeří a snídaní 1.800,- Kč za dvě osoby. Micka se nažere a okamžitě zaléhá, unavený pejsek. Dnešek zatím nejhorší úsek Cesty Českem.
23.6.2024 neděle – Nová Pláň – Budišov nad Budišovkou – 30 km
O půl šesté jdu ven s psíkem a nelituji. Slezská Harta je zalitá sluncem a pokrytá mlhou, vyčnívají z ní jen stěžně plachetnic. Magické místo, do Nové Pláně se zcela jistě vrátím, alespoň na víkend. Chytlo mne to tu za srdce.
Vracíme se s pejskem ještě na chvíli do postele. Snídani nám servírují v sedm hodin. Ostatní hosté ji mají o půl deváté. Stačilo říci, že jdu Stezku Českem a hned je snídaně dříve.
Po osmé s Cherry nastupujeme na Stezku. Aleš jede do Budišova zaparkovat auto a půjde nám naproti. To pro mne znamená malý batůžek. Nejprve jdeme po modré značce na hřeben.
Pod Chlumem u lesní chaty zavzpomínám na Covid. Spaly jsme tu jednou začátkem dubna s Leňou ve stanu. Byl zákaz vycházení a opouštění okresů. Honza nás odvezl na hranici s Polskem do Bílé Vody. Od tud jsme šly pěšky domů přes Rychlebky a Jeseníky. Vypnuté mobily, pouze s papírovýma mapama. Hospody byly zavřené. Jednou za čas jsme vylezly z lesa a nakoupily jsme si jídlo v potravinách. Skoro nic jsme neutratily a téměř nikoho nepotkaly. Byl to nádherný týden, ale doufám že se už nic podobné nebude hned tak opakovat. Ta nesvoboda byla nesnesitelná.
Zpevněné i nezpevněné lesní cesty střídají zarostlé, podmáčené, neprostupné stezky. Kde jsou ti Stezkaři, kteří by to tu prochodili? Za chvíli mám boty durch mokré. Psík je zmáčený jak mýval a je nadšený.
První zastávku si děláme u přístřešku na Vysokém kameni 750 m. Přístřešek je super, jeden člověk se tu pohodlně vyspí na lavicích, malé ohniště, celoroční kaluž vody v příkopě, díky této vodě je oheň bezpečný. Mockrát jsem tu opékala špekáčky. Na noc doporučuji dojít na Slunečnou 802 m, nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku, nevšední místo. Dýchne tu na tebe Duch lesa a mystická minulost.
Stezka Českem přes Slunečnou ale nevede. Pokračujeme po červené přes Nové Valteřice, Křišťanovice až do Dvorce. To už nám Aleš přišel naproti. Ve Dvorcích mne zajímá restaurace Turistické centrum. Jsem překvapená, jak kvalitní podnik to je. Výborné jídlo a dobré ceny. Máme za sebou 20 kilometrů ve vedru, pauzu jsme už potřebovali. Psík vychlemtal plnou misku vody a usnul.
Posledních deset kilometrů jdeme stále po červené přes kopec a potom kolem zříceniny Vildštejn. Po čtvrté jsme v Budišově, sedáme do auta a jedeme domů. Večer ještě do sauny, tělo si tam úžasně odpočine.
Ten asfalt je náročný. V každém případě miluji projít krajinou, která nepatří mezi největší lákadla jako jsou Krkonoše nebo Šumava. Teprve tady člověk pozná skutečnou turistiku, otlačené nohy tě bolí ještě dlouho. Potkáš tu s báglem jen tvrďáky a milovníky krajiny. Úsek Stezky Jeseníky je za námi.
