20.7. – 21.7.2024
20.7.2024 sobota – Rožnov pod Radhoštěm – Přerov – 68 km
Na kole jsem neseděla tři roky. Holky mne vytáhly na víkendový cyklovýlet. Do Rožnova se přesunujeme vlakem, dvakrát přesedáme. Z Olomouce do Valašského Meziříčí jedeme rychlíkem, tady máme dopředu koupenou jízdenku včetně přesných míst na kola. Jinak bychom se do rychlíku nenaložili.
V Rožnově začínáme v cyklo obchodě, Hanka si vzala prázdný obal na brýle a já nemám pumpičku. Všechno jsme si koupily a teď konečně můžeme vyjet. Jedeme po proudu, takže z kopce. Plán je to dobrý. Kolem Bečvy je bezpočet občerstvovacích míst, hlady a žízní rozhodně netrpíme. U prvního splavu se koupeme, tady je Bečva ještě čistá.
Ve Valašském Meziříčí se zastavujeme u soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy. Za Lipníkem nás opouští Bojda, do Přerova dojíždíme jen v dámské sestavě. Ubytování jsme si objednaly ve Wellnes hotelu Jana. Platíme za osobu 1.200,- Kč v ceně je snídaně, venkovní bazén a vstup do wellnes.
Začínáme u bazénu, končíme v saunách, v tomto vedru je to výživné. V deset jsme už v postelích, zatím to jde, moc netrpíme.
21.7.2024 neděle – Přerov – Šternberk – 67 km
V sedm nás Hanka budí, jdeme si zaplavat do bazénu. U snídaně nám Terka vykládá o turistických vizitkách, lepí si je do deníčku. Nadchne nás to, deníčky chceme všichni. Projíždíme Přerov, parkem a kolem Bečvy. Dále už cyklostezka vede po silnici přes vesnice, to nás neláká. My se držíme červené turistické značky kolem Bečvy. Jede to pomalu, terén na kola ideální není.
V Tovačově stojíme nejprve u soutoku Bečvy a Moravy. Potom se jedeme vykoupat do Annínského jezera a nakonec frčíme do loveckého zámku Tovačov. Tady si konečně kupujeme turistické deníčky a lepíme si do nich vizitky. Máme radost jak malý holky.
Do Olomouce pokračujeme po Moravské cyklo stezce č 4. Motáme se po vesnicích mimo hlavní tahy, cesta se vlní a ty úseky co jsou trochu do kopce vypadají, že ani nevyjedeme. Máme toho plné zuby. Slunce nemilosrdně pálí. První restaurace je U Klásků a je naše. Zase si dáváme ve čtyřech jen tři jídla, stejně to ani nedojíme. Obsluha se na nás usmívá a sami od sebe nám donesly talíř navíc, do čtyřech počítat umějí. Včera na hotelu jsme si dohromady objednaly dvě večeře a ty obličeje servírek, tvářily se jako bychom byly nějací bezďáci, nedostaly tedy žádné spropitné.
Domů nám zbývá 22 kilometrů, přes Olomouc kopírujeme Moravu. Jedeme z posledních sil. Zastavujeme na kávu a zmrzlinu ve Štarnově jinak bychom asi nedojely. Posledních 6 kilometrů pleteme nohama. Vedro a dusno kumuluje.
Nakonec jsme domů dojely. Byl to parádní výlet, ale všechno nás bolí. Celkem jsme našlapaly za dva dny 135 kilometrů.