8.10. – 27.10.2024
Leňa mění práci a má pár týdnů dovolenou. Dlouho se nerozmýšlíme a kupujeme zpáteční letenky na Reunion. Řadu let sníme o přechodu tohoto tropického ostrova. Na Reunionu jsem již v minulosti dvakrát byla, ale nikdy ne s batohem a stanem. Pokud si všechno neseme na zádech, pak nabírá cesta jiný level, jsme svobodné a nezávislé. Moc se těšíme na centrum ostrova, hlavně tropickou přírodu. Vyčlenily jsme si na tuto akci necelé tři týdny. První dva dny si lehneme na pláž, to nám bude na aklimatizaci stačit, potom máme v plánu vyrazit na přechod ostrova na slavný trail R 2. Věříme, že budeme mít také dost času na prozkoumání atraktivního Mafate. Říjen je údajně dobrý měsíc na turistiku, tak snad to tak bude. Nejlepší sezona je údajně červen až září. Reunion patří Francii, na každém kroku je to vidět, čisto a bezpečí. Stačí když se zastavíš na okolních ostrovech jako je Mauricius, Seychely a Madagaskar a hned poznáš rozdíl. Území Evropské unie přináší mnoho výhod.

8.10.2024 úterý – odlet na Reunion
Z Vídně odlétáme s Air France do Paříže na letiště Charles de Gaulle. Vlakem se musíme v Paříži přesunout na letiště Orly. Kupujeme si v automatu za pomoci obsluhy lístek za 22, 60 eur – celodenní jízdenka a sedáme na vlak. Přestupujeme v Antony a to je chyba, měly jsme přestoupit už dříve v Chatelet Les Halles a nemusely jsme si kupovat další lístek. V Antony přestupujeme na soukromý vláček, a musíme koupit další lístek za 11,30 euro. Přesun nám zabral tři hodiny. Cesta sama netrvá o moc déle, než dvě hodiny, ale my nespěchaly, na přesun máme šest hodin. Možností jak přejet z mezinárodního letiště na vnitrostátní je více, nejsem si jistá jestli jsme si vybraly to nejlepší a nejlevnějši. Uber stojí 70 eur, mohly jsme jet klidně s ním.

Naše letadlo má dvě hodiny zpoždění. Přichází nám sms s voucherem na 11 eur na občerstvení jako kompenzace. Zrovna jsme dojedly pizzu. Kupujeme si tedy ještě tiramisu a colu. Odlétáme až před půlnocí.
Moje útrata: 43 eur
9.10.2024 středa – La Saline Les Bains
Let byl dlouhý, po 11 hodinách vystupujeme z letadla na letišti Roland Garros RUN na Reunionu, souostroví Maskareny. Na hodinkách máme 10 hodin dopoledne, měníme na 12. Časový posun +2 hodiny.

V informacích zjišťujeme, jak se dostaneme do La Saline les Bains, kde máme na dvě noci rezervované ubytování. Z letiště jezdí turistický bus T za 5 eur až do Saint Pierre, ten by se nám hodil. Jeden nám právě ujel, další jede ve 2 hodiny. Můžeme jet i místními busy a přesedat. Kousek od letiště je Decathlon, zajedeme si tam koupit plyn. Paní v informacích nám píše na mapu nejprve bus E1 jednu zastávku do Decathlonu, potom některý z busů E1, E2, E3 do hlavního města na nádraží Gare de St Denis. Dál k plážím na západ ostrova můžeme jet busem 02 nebo T. Na místní busy žluté linky stojí lístek na 3 hodiny 2 eur, můžeme přestupovat jak se nám zachce. Paráda, víme všechno, můžeme vyrazit.

Před letištěm popojdeme na autobusovou zastávku, zrovna jede E1, kupujeme si u řidiče lístky za 2 eur. Paráda jde to jako na drátku až do první zastávky, kdy zjišťujeme, že jedeme opačným směrem. Musíme si vystoupit a počkat na autobus, který pojede do protisměru směr St Denis. Tak nám to zase pěkně začíná. Nečekáme dlouho, za dvě zastávky jsme u Decathlonu. Obchod je to velký a dobře zásobený. Plynové kartuše mají všechny systémy. Kupujeme se závitem, vozím sebou pro všechny případy redukce na další dva systémy, v horách se můžou hodit.

Na autobusové nádraží pokračujeme žlutým busem E3, zastávka je 10 minut chůze od Decathlonu. Autobusy zde jezdí přibližně po dvaceti minutových intervalech. Na nádraží si kupujeme lístek za 5 eur na turistický bus T a jedeme na hotel, lístek se dá koupit i v autobuse u řidiče, platí se penězi.

Po třetí hodině vystupujeme v plážovém městečku La Saline les Bains. Resort v Ilet di Lagon si pamatuji z minulé návštěvy, podle mne nejlepší ubytování u moře na ostrově. Cena za dvě noci pro nás dvě celkem 195 eur. Dostáváme malý bungalov se třemi postelemi a kuchyňkou. V areálu máme bazének, moře 200 metrů přes park. Nejprve se tu aklimatizujeme na tropy a v pátek vyrazíme do hor.

Vaříme si kávu a čaj. Svačíme jídlo z letadla. Jdeme si zaplavat do Indického oceánu, teplota vody tak 26 stupňů. Potraviny máme hned vedle, kupujeme vodu, ovoce a nějaké drobnosti. Ceny nepatrně vyšší, než ve Francii. Jídlo na první dny treku jsme si komplet dovezly, chyběla nám pouze plynová kartuše.

Večeříme v thajské restauraci naproti, pamatuji si ji z minula. Vaří tu skvěle. Objednávám si spring rolls jako předkrm, rýži s kuřecím masem a salátem a džus z aloe vera. Leňa si dává pro změnu calamáry. Platíme za osobu 20 eur. Když si jídlo vezmeš sebou ušetříš asi třetinu. Dnes se ale necháváme obsluhovat.

Jsme unavené, v letadle jsme se moc nevyspaly. Na noc si pouštíme seriál. Po dvou dílech upadáme do hlubokého spánku.
Moje útrata: 43,65 eur
10.10.2024 čtvrtek – La Saline les Bains
Krásně jsme se vyspaly. Vaříme si kafe, čaj a k snídani palačinky. Pohoda v tropickém ráji. Oblékáme se do plavek a jdeme na pláž.

Sedáme si na lehátka pod slunečník u restaurace Planche Alize. Lehátka jsou zdarma jen si musíš objednat nějaké pití a případně jídlo. Půjčujeme si na celý den jednu šnorchlovací masku za 5 eur. Nabízí tu taky padleboardy, kayaky a kanoe. Neodoláme a půjčujeme si kanoi za 8 eur. Teď ráno je klidné moře, pádlujeme kolem pobřeží, pod hladinou jsou vidět barevné rybky a korály.


Objednáváme si u baru kávu se zmrzlinou, pomerančový džus a vodu. Obsluha nemluví anglicky. Dostáváme černé kafe, croasan a džus z čerstvých pomerančů. Platíme 13 eur. Sice jsme chtěly něco jiného, ale na tom nesejde. Líbí se nám tu.

Na velké plavání v moři to tu moc není, kolem pobřeží ve vzdálenosti dvě stě metrů je korálový útes. To je důvod proč je tu málo vody, ale na šnorchlování je to ideální. Pestrobarevné rybičky a korály. K obědu si dáváme kuřecí burger za 8 eur. Po poledni se začíná oteplovat. Ve stínu je podle předpovědi 24 stupňů. Na sluníčku je ale vedro dost.

Večeři si kupujeme v thajské restauraci a bereme si ji sebou. Platíme za dvě porce kuřete s rýží 17 eur. O půl sedmé se začíná stmívat. Dnešní den byl o jídle, koupání a opalování. Nějak nám nedošlo, že jsme kousek pod rovníkem, moc jsme se nenamazaly a sluce nás pěkně ožehlo. V horách jsou furt mraky, tak to ničemu nevadí.
Moje útrata: 136,35 eur
11.10.2024 pátek – La Saline les Bains – Mamode Camp
K snídani si smažíme vajíčka, dojídáme ovoce. Naposledy si jdeme zaplavat do moře. Slunce začíná pálit. V deset opouštíme ubytování.

Za chvíli nám jede autobus S4. Kupujeme si u řidiče lístek za 2 eur, jedeme jen jednu zastávku a přestupujeme na bus 02 do hlavního města. V Gare St Denis jsme za hodinu a půl. Už bychom mohly jít přes město pěšky, zrovna ale odjíždí bus 03 tak do něj nastupujeme a svezeme se ještě přes kilometr na zastávku Jardin de L Etat. Od tud už definitivně musíme po svých. Na všechny tři autobusy nám stačil první lístek.

Na severu ostrova je zataženo a fouká. Na lavičce dojídáme kuřecí rýži od včerejší večeře. Procházíme městem do čtvrtě La Providence k začátku treku R 2. Jsou zde restaurace, pekárna, ovoce zelenina a benzinka. Kupujeme si na benzině nanuka a opouštíme město. Je chvíli po poledni.

Hned na začátku treku je piknikové místo, stan by se tu postavit dal, ale je to tu zakázáno, navíc jsme na kraji města, na noc by se sem mohli stáhnout všelijací lidé. Potkáváme pár z Nice, jdou stejný trek jako my, jen nemají stan, budou spát v chatách neboli Gite (žite). Pořád se míjíme. Prvních 7 kilometrů vede do kopce, musíme nastoupat 800 výškových metrů.

Lezeme dost pomalu, nejsme na ty tropy ještě pořádně aklimatizované. Batohy máme plné jídla, nejméně na první tři dny. Příroda je tu pro nás atraktivní, zelená džungle. Míjíme běžce a jednodenní turisty oběma směry. S každým se pozdravíme.

Po třech hodinách vylézáme na silnici. Je tu kohoutek s pitnou vodou. Bereme si každá tři litry vody na noc. Dnes už jiná pitná voda nebude.

Za chvíli vcházíme do vesničky Brule, hned na začátku je obchod s potravinami, vůbec o něm nevíme, mohly jsme si tu něco dokoupit a nemusely to tahat do kopce. Potkáváme ještě otevřený snack bar, nabízí tu občerstvení.

Musíme projít přes pět kilometrů po silnici, míjíme osamocené domky. Drobně prší. Podle předpovědi je zde 17 stupňů, mohlo by to tak být. Žádné velké vedro není.

Trekaři z Nice zůstali na noc v Brule. My končíme u piknikového místa a dětského hřiště Mamode o půl šesté večer. Dobře že jsme si donesly vodu, z místních kohoutků neteče nic. Na první den nám to stačilo. Za hodinu bude stejně tma. Stan stavíme na mokré trávě vedle přístřešku se stolem, stále jemně prší. Večeři vaříme pod střechou. Je docela chladno a vlhko, takhle jsme si tropy nepředstavovaly. Výška 1.100 m.
13 km, +1.200 m
Moje útrata: 4,50 eur
12.10.2024 sobota – Mamode Camp – Dos d´Ane
Celou noc mírně mrholilo. Ráno slunce na obloze. Balíme mokrý stan, před osmou vycházíme. Kolem nás stihlo už proběhnout několik běžců. Po půl kilometru končí silnice, parkuje zde asi tak 15 aut. Někdo zde suší stan. Pro nás je tu moc živo, na našem dětském hřišti nebyl nikdo.

Stoupáme rozbahněnou pěšinou na Gite de la Roche Écrite do výšky 1.850 m. Stezka vede pralesem, slunce na nás nedosvítí. Potkáváme místní běžce, někteří možná trénují na světově proslulý běh přes celý ostrov Grand Raid. Za týden začíná.

Na chatě jsme po dvou a půl hodinách chůze po příkré stezce plné kamení a kořenů. Máme plno jídla, tak si jen u menší chaty nabíráme vodu a posunujeme se kousek dál na vysluněný plácek, kde si vaříme oběd, kafe a čaj. Hlavně taky sušíme stan a spacáky. Je to první voda od včerejšího odpoledne. V mapy.cz je přesně zaznačena. Na pití ji filtrujeme.

Dál scházíme pěšinou až na hřeben, kde konečně vidíme do centra ostrova Mafate. Kolem poledne se začaly nasouvat mraky. Výhledy jsou v mlze. Nedá se jít příliš rychle, stezka je náročná, musíš se pořád dívat kam stoupnout. Nám to stejně moc nešlape. Stále nejsme aklimatizované na jižní polokouli.

Lidí potkáváme méně, většinou se otočili na chatě a vrátili se do hlavního města. Na celém hřebeni není žádná voda. Neseme si ji z chaty, další voda bude až v osadě Dos d’ Ane. Docházíme do osady o půl páté, původně jsme chtěly ještě sejít dolů k řece, ale je to sestup 1.000 metrů a na to už nemáme energii. Za dvě hodiny bude tma.

Žádný camp tady nevidíme. Na Google mapách hledáme ubytování a nacházíme Gite Bienvenue dans les Hauts. Telefonicky si rezervujeme pokoj s koupelnou za 68 eur. Večeři a snídani odmítáme, musíme sníst naše jídlo.

Vedle kostela jsou celkem slušně vybavené potraviny, koupily jsme si jen pití, zmrzlinu, ovoce a chipsy. Dokonce mají plynové kartuše Campingaz.

Zítra se chystáme sejít do kaldery a jít slavný Mafate cirque GR R 2 / R 3. K večeři si vaříme Dobrý hostinec. Výška 950 m.
23 km, +800 m, -990 m
Moje útrata: 43,30 eur
13.10.2024 neděle – Dos d’ Ane – Ilet a Malheur
Po osmé opouštíme Dos d´Ane (Oslí hřbet), sestupujeme do kaldery 1.000 výškových metrů. Jde to docela dobře, občas nás někdo mine nebo předběhne. Jdeme totiž fakt pomalu.

Za dvě hodiny jsme dole, ještě před prvním brodem se zastavujeme u stánku. Paní tu prodává dobroty u svého domku. Objednáváme si kafe, pomerančový džus a banánové placky. Platíme 12 eur. Ptám se na cenu banánů, ale paní je nechce prodat. V obchodě stojí 9 eur kilo. Paní má na dvoře něco jako camping – v mapy.cz označen malým stanem. Nabíráme si u ní z hadice každá litr a půl vody. Čeká nás výstup do Mafate. Loučím se s ní slovy “merci boku madam” a dostávám na cestu banán, hned ho s Leňou sníme. Je skvělý.

Brodíme první řeku, sešly jsme do Deux Bras 250 m. Restaurace Le ravito láká nabídkou na tabuli. Bohužel francouzsky umíme jen dobrý den a děkuji. Jsme najezené placek a navíc máme pořád dost jídla z domu, jdeme tedy dál. Tady v údolí kolem řeky by se místo na stan taky našlo.

Naše cesta pokračuje kolem řeky Galets. Najednou začínají proudit davy turistů proti nám, jsou jich desítky a pořád přichází další. Od kud a kam jdou nevíme. Jsou to všechno Francouzi, s každým se pozdravíme.

Odbočujeme od klasické R 2 a bereme R 2 / R 3 do Mafate cirquit. Davy lidí zmizely, zase jsme na trase skoro sami. Lezeme do kopce, vedro kumuluje. Od rána jsou mraky, ale slunce nás teď začíná smažit.

V jedné zatáčce teče z černé hadice mírný proud vody. Děláme si zde pauzu, vaříme polévku, kafe a čaj. Potřebujeme nutně odpočinek. Blížíme se k vesnici Aurére 900 m. V mapě je zaznačen obchod, bar a cukrárna. Těšíme se na to.

Mafate je zapsáno v seznamu Unesco. Obyvatelé vesniček jsou potomci otroků, kteří utíkali z plantáží otrokářů do nepřístupného vnitrozemí. Dostaneš se sem pouze pěšky nebo helikoptérou. Na domech je FVE, jiná elektřina zdá se tu není.

V Aurére je pusto, prázdno, možná tím že je neděle. Není ani půl čtvrté, jdeme tedy do další vesničky Ilet a Maulher, cesta nám zabere další hodinu.

Stan si stavíme v Gite camping des Filaos. Platíme 5 eur za osobu. Pěkný camp, čisté sprchy a záchody. Stanují tu s námi další tři trekaři, používají erární stany, nemají ani své spacáky. Večeři se nám tu nepodařilo nikde sehnat. Kupujeme si v obchodě naproti pivo a vaříme bramborovou kaši.

Byl to nádherný den v exotické přírodě. Jsme okouzleny výhledy. Výška 840 m.
18 km +1.138 m -1.228 m
Moje útrata: 13,50 eur
14.10.2024 pondělí – Ilet a Malheur – Roche Plate Gite Chez Judex
Celou noc nám svítila lampa do stanu, od půlnoci kokrhali kohouti, moc jsme se nevyspaly. Vycházíme po sedmé.

Nádherné ráno. Procházíme vesničkou Ilet a Bourse, pár domků a minimum lidí. Občas potkáme trekaře. Doufáme v podobné občerstvení jako včera, banánové placky by se hodily. Bohužel nic takového tu není. Musíme být rádi za kohoutek s vodou.

Zastavujeme v Grand Place, obchod je zavřený, pan domácí ho pro nás otevírá. Kupujeme si pivo a slané tyčinky, platíme 9 eur. Pivo za 3 eur, včera stálo 2,50. V obchodě kam vede silnice jsme za pivo zaplatily 1 eur.

V dalším obchodě Le Bougainvillier je pro změnu zavřeno. Před obchodem máme v mapě vodu, jenomže na trubce chybí kohoutek. Doboucháme se, paní nám otevře. Ukazuji na prázdnou láhev a ptám se na vodu, nabízí nám litr za 3 eur. Musíme jednu vzít, k tomu dvě plechovky coly a dva nanuky. Platíme 17 eur. Za tu předraženou vodu nadáváme jako špačci. Zásobování provádí helikoptéry, proto ty ceny.

Klesáme do výšky 370 metrů, abychom zase začaly stoupat. Napojily jsme se zpět na R 2. V polovině šíleného stoupání nás zláká reklama na jídlo v Ilet des Lataniers, je to sice zacházka, ale hlad je hlad. S vyplazeným jazykem tam dolezeme. Samozřejmě zavřeno. Posedává tu kolem několik hladových turistů. Naštěstí zde teče voda z hadice. Vaříme si kafe a čaj. Dojídáme jídlo z Čech.

Od rána tu létají helikoptéry, nejprve vozí náklady, později nejspíš turisty. Let nad Mafate 15 minut stojí 115 eur. My máme Mafate jako na dlani, nádherné výhledy, je to ale dřina v tom vedru. Pěšinky jsou exponované, nahoru a dolu.

Odpoledne se zastavujeme v baru v Ilet des Orangers. Jsme v šoku, je otevřeno čepuje se tu pivo. Pomocí překladače si objednáváme hranolky a masové taštičky. Jídlo je skvělé. Platíme za obě 15 eur.

Poslední úsek cesty nám dává zabrat, 5 kilometrů a 400 výškových metrů. Docházíme do Gite Chez Judex až po šesté hodině, platíme 6 eur za osobu a jdeme si postavit stan. Sprcha a padáme do stanu. Na ráno jsme si objednaly snídani, dochází nám jídlo. Výška 1.100 m.
22 km +1.478 m -1.190 m
Moje útrata: 26,50 eur
15.10.2024 úterý – Roche Plate – Ilet de Marla
O půl osmé jsme na snídani. Kafe, mléko, čaj, džus, bageta, máslo a marmeláda. Můžeš si vzít kolik chceš. Platím dvacku a čekám zpět 4 eur, na ceníku je snídaně za 8 eur. Majitel mi ale nic nevrací, říká že je to akorát. No jo domorodec. Neumí ani slovo anglicky a ke všemu nevypadá ani že by se snažil porozumět. Hádat se s ním nebudu. Často se mi zdá, že to místní zaokrouhlují. Naše chyba, francouzsky se nedomluvíme.


Kousek po cestě je obchod, bohužel zavřený asi je brzo. Další obchod míjíme v devět, taky zavřeno. Sestupujeme do údolí k řece Galets. Chvíli přeskakujeme přes kameny na různé strany, nakonec musíme zase stoupat do kopce. Čeká nás 800 výškových metrů do osady La Nouvelle 1.350 m. Je příšerné vedro, tropy jsou tropy.


Před jednou jsme v osadě. Jsme zvědavé, jestli bude zase vše zavřené, ale opak je pravdou. Hned na začátku je snack bar, kde se prodává jídlo. Objednáváme si zapečenou bagetu s pivem a dokupujeme nějaké sladkosti. La Nouvelle je úplně jiná vesnice, než doposud. Plno barů a podniků, kde se vaří kafe. Nejsme schopni najít vodovodní kohoutek. Vodu si můžeme jedině koupit za 4 eur litr. Na to můžou zapomenout. S půl litrem coly odcházíme. Vesnice je poměrně velká, myslím že by se tu vodovodní kohoutek dohledat dal, my na to nemáme trpělivost.


Opět dolů k řece a zase nahoru do hor. Posledních 400 výškových metrů do kopce do Marly. Hned na začátku vesnice je bar provozovaný bílými Francouzi, hraje zde hudba a žije to tu. Kouzlo Mafate skončilo. Jediný možný camping je hned vedle baru pod stromy a je zdarma. Majitel baru nám ukazuje, kde je pitná voda a záchod. Sprcha dnes nebude.


Kupujeme si zmrzlinu, hranolky a pivo. Musíme tu něco utratit, to je jasné. Poprvé budeme spát ve výšce 1.600 metrů, je šest večer a už začíná být chladno. O půl sedmé bude tma. Výška 1.600 m.
17 km +1.143 m -638 m
Moje útrata: 43 eur
16.10.2024 středa – Ilet de Marla – Cilaos
Vyspaly jsme se docela dobře. Kohouti kokrhali méně než obvykle. O půl osmé opouštíme Marlu a lezeme do sedla Col du Taibit 2.081 m. Vedro, teče z nás už od rána.

Dnes pospícháme do městečka Cilaos. Máme tu již několik dní objednané ubytování, tak si ho chceme užít. Nejprve tam musíme ale dojít. Je znát, že se blížíme k civilizaci, přibývá jednodenních turistů.


Asi v polovině cesty máme na trase občerstvení, těšíme se na to od rána. Místní holky tu mají stánek jenomže tu nemají nic k jídlu jen kávu a bylinkový čaj. Kupujeme si teda oboje, platíme celkem 8 eur. Dohání nás hlad. Včera odpoledne jsme si koupily sardinky, bagety a máslo jsme ulovily na včerejší snídani. Je to výborné.


Sestupujeme k řece Bras Rouge, v mapě je zakresleno více vodopádů, ale asi je málo vody, celkem nic nevidíme. Čeká nás posledních 400 výškových metrů stoupání do města Cilaos. Stezka je více chozená a tedy rychlejší. Ve dvě hodiny jsme ve městě. Nejprve zmrzlina a pak se jdeme ubytovat. Naše ubytování Le Passager je malinký apartmánek z garáže. Cena 68 eur za noc. Jsme rády i za to. Zítra začíná běh přes Reunion Grand Raid, všechno v okolí je vyprodané.

Pereme v umyvadle skoro všechno oblečení, teče z toho černá voda. V kávovaru si vaříme kávičku a vyrážíme do ulic. Městečko je kouzelné plné květin, hezké turistické město. Všechny restaurace jsou zavřené, vracíme se do zmrzlinárny a objednáváme si rýži s čočkou, zeleninou a kuřetem, konečně dobré vařené jídlo.


Nakupujeme v supermarketě jídlo a plyn. Mají tu jen propichovací kartuše a úzké kartuše Campingaz, na které mám redukci. Jednu si kupujeme za 3,90 eur. S ovocem je to tu bída, bereme pomeranče, mandarinky a jablka. V sedm je tma a to jsme již v pelechu, tak jako každý večer.

Máme za sebou přechod centra ostrova slavné Mafate. Držely jsme se značené cesty R 2. Čeká nás cesta na jih ostrova, k moři. Výška 1.200 m.
16 km +993 m – 1.402 m
Moje útrata: 74 eur
17.10.2024 čtvrtek – Cilaos
Ráno zkoumáme předpověď počasí. Dnes odpoledne má hodně pršet. V podstatě počasí do neděle není vůbec dobré a zrovna chceme vylézt na nejvyšší vrchol ostrova Piton des Neiges 3.070 m. Od pondělí se má počasí zlepšit. Navíc jsme unavené, nechce se nám zase hned běžet do hor a navíc do deště.

Prohlížíme booking a ubytování tu je na dnešek komplet vyprodané. Píšeme naší paní domácí, jestli zde nemůžeme zůstat ještě jednu noc, ale nejde to. Domlouvá nám ubytování u své kamarádky asi půl kilometru od nás. Dostáváme adresu, tak se tam jdeme podívat. Je to hezký pokoj, jen je bez kuchyně, cena 60 eur. Domluveno, zůstaneme v Cilaosu ještě jednu noc, nemáme kam spěchat. Odpočinky jsou důležitý.


Obědváme burgery u jezera Joncs. Na jezírku se dají vypůjčit lodičky, chvíli o tom přemýšlíme, ale jezero je maličké, jdeme raději na zmrzlinový shake, je výborný z místní vanilky. Dnes v noci startuje jeden ze závodů Grand Raid v Saint Pierre, ráno budou běžci u nás.

Nakupujeme jídlo v supermarketu na trail, zítra už musíme vyrazit dál. Odpočinek jsme si užily, pomalu nás přestávají bolet lítka.

Mlha se postupně nasouvá kolem oběda. K večeru prší a ochlazuje se. Na zítra je stejná předpověď a my zrovna vyrážíme do hor. Alespoň že ty rána jsou vždy slunečné.

Večeříme bagetu se sýrem a místní banány. Chvíli nám trvalo, než jsme strávily cenu 6 eur za kilo. Čaj vaříme ve sprše. Výška 1.200 m.
Moje útrata: 76 eur
18.10.2024 pátek – Cilaos – Gite Dufour
V noci nás žrali komáři. Bohužel tu nikde asi neznají sítě do oken proti hmyzu. Po osmé odcházíme, kupujeme si ve stánku sladkou a slanou placku. Opouštíme Cilaos a stoupáme po serpentínách prudce vzhůru, chvílemi jdeme po asfaltové silnici, v jedné zatáčce před odbočkou do lesa teče z hadice voda.


Volám na chatu Dufour, jestli se u nich dnes nemůžeme ubytovat, ale jsou plní nejde to. Na webu jsme se dočetly, že se u chaty stanovat nesmí, dojdeme tam a uvidíme.


Proti nám běží účastníci závodu, nejprve čas od času nějaký jedinec, později je běžců více. Musíme jim uhýbat, mají přednost. Vedou zde nejdelší trasy žlutá diagonála 175 km a červená 150 km. V tuto chvíli mají běžci za sebou první noc a 70 kilometrů. Každý z nich je borec, nejde jenom o kilometry a příšerné převýšení, ale stezka je plná kamení, kořenů, bahna, schodů a dost to klouže. Fandíme jim a povzbuzujeme. Velká část nás zdraví a děkují, že jim uhýbáme. Další voda je u turistického přístřešku asi 2,5 km před chatou Dufour. Je tu i plac na stan, ale v lese kolem je plno podpapíráků, spát bych tu nechtěla.


Na chatu Dufour lezeme v mlze, trvá nám šest hodin, než tam dojdeme. Kousek před chatou odbočila R 2 k jihu a běžci s ní. Kupujeme si drahé pití a vodu. 1 litr vody 4 eur. Naštěstí jsme si donesly vodu z pramene 2,5 km pod námi. Stačí nám tedy koupit jen litr vody.


Radíme se s obsluhou, kde si můžeme postavit stan, kolem chaty to nejde, můžeme prý na vrcholu Piton des Neiges. Od jednoho Francouze víme, že je taky plac na stan kousek nad chatou po cestě k Pitonu. Nacházíme ho snadno po levé straně od cesty, z cesty je viditelný, je asi 100 metrů vzdušnou čarou od chaty. Z chaty na nás není vidět a okolí chaty bych to nenazvala. Ve čtyři hodiny si zde stavíme stan. Výška 2.500 m.
12 km +1.442 m -144 m
Moje útrata: 10 eur
19.10.2024 sobota – Gite Dufour – St Denis
Včerejší závěr dne neproběhl úplně tak, jak jsem ho večer popsala. Nechtělo se mi tomu uvěřit. Po třetí hodině jsme odešly z chaty s tím, že ještě vylezeme na nejvyšší vrchol ostrova 600 výškových metrů a postavíme si tam stan, je to dovoleno. Kousek za chatou jsem blbě došlápla a podvrtla si kotník na pravé noze. Leňa postavila stan a já si do něj lehla s tím, že to bude do rána dobrý. Lenča si vyběhla na lehko na vrchol, za 2,5 hodiny byla zpět. Po cestě nahoru jsou ještě další místa na stan, ve výšce 1.650 m místo na dva malé stany a ve výšce 1.800 m jedno místo na větší stan.

Ráno se kotník nelepší, je jasné že z hor sama nesejdu. Balíme stan a sestupujeme na chatu Dufour, je šest ráno. Před chvílí odletěl jeden vrtulník se zraněnými běžci. Chatař nám dává telefonní číslo ať si zavoláme pomoc. Nějak se nedaří hovor uskutečnit, není zde ideální signál. Nakonec to Leňa zvládne a objednává pro mne helikoptéru. Leňu nesvezou, bude se muset z hor vrátit pěšo.

Přebalujeme batohy, Leňa si bere celý stan a vaření. Po osmé se tady vytáčí helikoptéra, nastupuji já a běžec z Paříže Christopher. Po cestě nabíráme další dva běžce. Chlapi ve vrtulníku jsou borci, profíci a přitom milí.

Nemocnice v hlavním městě je docela stará, u nás by patřila k tomu horšímu. Personál je velmi milý. Od helikoptéry si nás naložili na křesla na kolečkách. Postupně jsme absolvovali rentgen a obvaz. Nikdo z nás nemá nic zlomené, což je super. Vrtulník přiváží další běžce, sbírá je různě z tratí, většinou mají stejný problém jako my a to zvrtnutý kotník.

Za ošetření platím 82 eur, údajně včetně vrtulníku, to není teda moc. Zaplatí to pojišťovna. Dostávám recept do lékárny. Volají mi taxík. Mezitím jsem si udělala rezervaci na byt v hlavním městě na dvě noci, kousek od nemocnice a domluvila si, že mne ubytují hned za příplatek 40 eur.

Taxi zastavuje v lékárně, fasuji berle, ortézu, vak na chlazení a léky, platím 90 eur. Na bytě mne čeká mladá rodina. Byt je v přízemí to je paráda, malé potraviny jsou kousek od bytu. Hned si jdu nakoupit, je sobota a bude brzy poledne.

Konečně se můžu natáhnout na gauč. Celou noc jsem nespala, bylo mi smutno z tak blbého úrazu. Musím to přijmout, tak jak to je. Trek pro mne skončil. Leňa chtěla slézt z hor, busem za mnou přijet a starat se o mne. Musela jsem jí to rozmluvit, dokážu se o sebe postarat sama. Kotník není zase tak moc nateklý, doufám že budou stačit dva dny odpočinku a po ostrově se ještě trochu porozhlédnu.

Leňa pokračuje v treku po R 2, dnes ušla kus cesty, blíží se k sopce Piton de la Fournaise. Stan staví po páté hodině na piknikovém místě blízko kopce Nez de Boeuf 2.124 m.
Výška 50 m.
Moje útrata: 228 eur
20.10.2024 neděle – St Denis
Krásně jsem se vyspala. Leňa mi píše, že je v pořádku, není moc zvyklá spát sama ve stanu. První noci člověk slyší každé šustnutí, pak si zvykneš a zjistíš, že není žádný rozdíl jestli jsi ve staně sama nebo máš kámoše.

Moje noha vypadá celkem slušně, odkládám berle a jdu se projít pár metrů po černošském sídlišti, kde bydlím. Jde to docela dobře. Musím si pronajmout auto, jinak mám po dovolené. Zítra od sud vypadnu nebo mne švihne. Ležení na gauči mi nikdy moc nešlo.

Je neděle a všechny auto půjčovny ve městě jsou dnes zavřené. Musím jet na letiště. Od bytu mám 700 metrů autobusovou zastávku, to musím zvládnout dojít. Na netu si dělám rezervaci u Thrifty ve francouzštině. Není to až takový problém, protože se ve všech půjčovnách uvádí stejné údaje. Překládám si hlavně pojištění a beru všechny pojistky, ještě se na místě na to pojištění doptám. Vybrala jsem nejmenší auto, platím za 7 dní 475 eur. Můžu si ho vyzvednout od 11:30 hod. Paráda v 11 mi jede autobus. Autobusové spojení hledám na Google mapách a sedí to, dokonce aktuálně uvádí zpoždění.

Přesun na letiště je v pohodě. Nejprve jedu linkou 03 za 2 eur a pak přestupuji na linku T platím 5 eur. Kdyby ten první autobus neměl zpoždění, mohla jsem pokračovat na letiště linkou 02 na ten první lístek, platí totiž 3 hodiny.

Nejprve dojdu na letiště k příletům, abych tam zjistila, že autopůjčovny jsou naproti autobusové zastávky. Přitom už jsem tu kdysi byla, jenomže si zase nic nepamatuju. Musím se tedy vrátit několik stovek metrů, už je toho chození na mne dost. Mám co dělat abych u Thrifty nekulhala. Ujasňuji si pojištění a pochopila jsem to správně, auto mám komplet pojištěné, jen si na mé kreditce předautorizují 200 eur, kdybych vrátila auto s prázdnou nádrží nebo vevnitř špinavé. Půjčují mi skoro nové Hyundai i10, najeto 2.220 km. Dnes je mírný provoz, ve všední dny jsou všude kolony. Jen to řazení mi trochu dělá problémy, do zítřka to zase bude lepší.

Po dvou hodinách jsem zpátky na bytě. Vytahuji chladivý gel z mrazáku, teď už zase patřím gauči. Jak nemám pohyb, tak nemám ani chuť k jídlu. Vařím si brambory s omeletou, to mi stačí na celý den.

Leňa před obědem došla k sopce Piton de La Fournaise 2.632 m, na vrchol nešla, R 2 tam nevede, pokračovala po hraně kráteru. Do večera slezla skoro až k moři. Stan si postavila u přístřešku blízko Gîte de Basse Valle ve výšce 700 metrů. Je to borka, ušla kus cesty. Vypadá to, že se zítra uvidíme.
Moje útrata: 9 eur + 475 eur auto
21.10.2024 pondělí – St Denis – St Gilles les Hauts
Vstávám o půl šesté, nemůžu dospat. Zabaleno mám od včerejška, v klidu posnídám a opouštím byt. Jedu k oceánu do La Saline les Bains na Planch Alize. Tam to znám, je tam dobrý přístup do moře.

Cesta mi zabere 40 minut, na dálnici nemusím řadit, tak je to snadné. Parkuji hned u pláže, takhle brzy to není problém. Oficiálně se tu otevírá až v 8, personál už je ale na místě a pláž uklízí, shrabují vyplavené korály. Jsme ve Francii.

Leňa si ráno došla trek R 2 až k moři do Basse Vallee. Sedla na autobus a s jedním přestupem za 2 eur dojela za mnou na pláž. V poledne jsme zase spolu, mám radost. Leňa je opálená a unavená, ale šťastná tak jako každý dobrodruh. Půjčujeme si šnorchlovací masku a jdeme si užít Indický oceán.

Dnes máme objednané ubytování, Leňa si ho zaslouží. Kupujeme si v potravinách nějaké drobnosti k jídlu a frčíme do Saint Gilles les Hauts. Naše bydlení je v podstatě zahradní chatka s koupelnou a kuchyní. K dispozici máme bazén. Cena 68 eur. Nic levnějšího v nabídce není a to ještě musíme vyjet do kopců kus od moře.

Leňa mi musí všechno povykládat. Možná se sem ještě vrátím a trek si dojdu. V centru ostrova je spousta okruhů, na které jsme neměly čas. Problémem na jihu je voda. Od chaty Dufour až k oceánu není v přírodě žádná pitná voda. Dá se tento problém vyřešit návštěvou obchodu v městečku Bourg Murat a vodu si zde koupit. Leňe se tam jít nechtělo, byly by to extra kilometry navíc. Leňa přešla silnici vedoucí do Bourg Murat a pokračovala po R 2. Vodu si nabrala v korytech pro krávy, byla stojatá ale vypadala docela dobře. Filtrovala. Pak si vodu koupila další den ve snack baru u vyhlídky na sopku. Litr za 4 eur. Poslední vodu našla v potůčku pár kilometrů před altánkem u kterého spala, opět nutný filtr. Z chaty Dufour byla cesta hodně strmá a náročná, hůlky jsou více než vhodné. Pokud se na trek někdy vrátím, pak si asi raději přidám den navíc a půjdu z chaty Dufour po hřebeni GR R 1 do Belouve. Je tam gite, camp, pitná voda a tamarinové lesy. Vyřeší to problém s vodou. Z Belouve se dá sestoupit někam k La Plaine des Palmistes, dokoupit jídlo, nabrat vodu a napojit se zpět na R 2, případně popojet po silnici kousek busem nebo stopem.
Výška 400 m.
Moje útrata: 75,70 eur
22.10.2024 úterý – St Gilles les Hauts – Cap Blanc
Vaříme si kávičku a užíváme si pohodlí chaty. Před šesti lety jsem si koupila turistickou mapu Reunionu a do ní jsem poznačila zajímavosti ostrova vyčtené z průvodce Lonly Planet. Podle této mapy si teď ostrov projedeme.


Začínáme v solném muzeu Pointe au Sel, je maličké a je zdarma. Projdeme se kolem bouřlivého oceánu a pokračujeme do L Etang malého přímořského městečka. Sedáme si na chvíli do kavárny, objednaly jsme si zákusek a čokoládový šejk. Pořád potkáváme lidi v tričkách s motivy Grand Raidu, jsou to všechno běžci, teď už jen relaxují.


Další zastávku máme u Le Gouffre, skalní průrvy. Pobřeží je opět bouřlivé, zase se kolem něj kousek projdeme, stezka je pohodlná. Další na řadě je pláž Grande Anse. Pláž je to nádherná se spoustou stromů vrhajících stíny a grilovacích spotů. Jdeme se vykoupat do moře, není to zrovna jednoduché, v podstatě se dá jen lehnout do mělké vody v ohrazeném prostoru. Nám to ale stačí. Kupujeme si ve stánku palačinky a lezeme na sopku Piton Grande Anse 85 m. Jednoduchá, krátká tůrka. Sopka je porostlá stromy tamaríny a jehličnany.


V St Josef zastavujeme v nákupním středisku a kupujeme nějaké jídlo. Ovoce jsme si nakoupily u cesty. Jahody a žlutý meloun. Za St Josef odbočujeme do údolí řeky Langevin. Projíždíme celým údolím až k poslednímu parkovišti, kde silnička končí, nikdo zde není. Balíme si do batohů věci na noc a necháváme zde naše auto. Je pět hodin odpoledne, čekají nás 2 kilometry proti proudu řeky Grande Ravine. V mapy.cz je u Cap Blance zaznačen stan, hodláme tam dojít a přespat.


Cesta nám trvá dobrou hodinu, jednak je to do kopce téměř 300 výškových metrů a jednak jdu pomalu, musím se soustředit na každý krok. Překvapivě se dnes cítím výborně, vypadá to že se noha rozchází.


Po šesté stavíme stan u řeky v lesíku. Krásné místo, něco jako tábořiště. Nikdo jiný zde není. V řece plavou ryby, na stromech poskakují ptáci. Byl to krásný odpočinkový den. Výška 850 m.
12 km +400
Moje útrata: 26 eur
23.10.2024 středa – Cap Blanc – Nez de Boeuf
Nad ránem je v džungli živo, ptáci a hmyz se probouzí. O půl šesté chci uvařit kávu, jenomže ji nemohu najít, zapomněly jsme kafe v autě, ach jo tak to je teda prů…


O půl sedmé už scházíme k autu, jak není kafe tak to jde rychle. Cesta je kamenitá a uklouzaná, musím našlapovat hodně opatrně. Překvapivě padá na prdel jen Lenča.


Sjíždíme prudkou silničku, teď ráno naštěstí bez provozu. Včera jsme ty kopce v koloně aut málem nevyjely. Zastavujeme u vodopádů Cascade de Grand Galet ve výšce 500 metrů. Jedním slovem jsou krásný. Pokračujeme ve sjezdu kolem říčky Langevin. U prvního piknikového stolu zastavujeme a vaříme si konečně kafe. Fouká silně, na našem tábořišti bylo bezvětří.


Další zastávku si děláme nad Port du Tremblet. K moři scházíme několik kilometrů. Kolem moře stezka vede po černé sopečné lávě z roku 2007. Docházíme k vraku lodi Tresta Star. Je to děsivý a zároveň vzrušující pohled. Stejnou cestou se vracíme k autu. Na hodinkách mám našlapáno 10 kilometrů, nutně potřebuji dát kotníku oddech.


Projíždíme lávovým polem pod sopkou Piton de la Fournaise. U silnice jsou značky, ze kterého roku je která část lávy. Poslední značka je z roku 2007. Jedeme na pláž Anse des Cascades. Doufaly jsme, že se vykoupeme v oceánu, plavání je zde ale zakázáno, vstup do rozbouřeného moře ani není možný. Slouží to tu jako piknikové místo. Leháme si pod stromy na trávník a je nám dobře. Vaříme kafe, čaj a na bagetu si mažeme paštiku.


V Rose cafe u silnice si objednáváme palačinky a džus z manga a ananasů. Palačinka tu stojí 2,50 eur zatím nejlevnější. Povinná zastávka u kostela Notre Dam des Laves, který obtekla láva. Je to samozřejmě místní zázrak. Láva natekla i do kostela, dost se nadřeli, než ho vyčistili.


Poslední turistická atrakce dneška je historický visutý most přes řeku de l Est. Ve své době byl údajně nejdelší na světě. Na mapě si nacházíme na piknikovém místě u moře pitnou vodu, celý den jsme na vodu nenarazily. Sjíždíme k pikniku a plníme si všechny láhve a vaky vodou.

V St Benoid odbočujeme do hor. Hned za odbočkou tankujeme benzín a kupujeme ve stánku ovoce. Zatím nejlepší ceny vůbec. Bereme banány, papayu, manga a rajčata. 1 mango za 0,50 centů na takovou cenu čekáme celou dovolenou. Teď už nám zbývá pouze vyjet serpentínovou silnicí pod Vulcan do výšky 2.000 m. Cesta nám zabrala hodinu.

Se západem slunce stavíme stan na skoro stejném místě, na kterém spala Leňa, když beze mne dokončovala R 2. Po tmě vaříme k večeři Dobrý hostinec, jako dezert si servírujeme mango. Výška 2.000 m.
14 km
Moje útrata: 38 eur
24.10.2024 čtvrtek – Nez de Boeuf – Grand Ilet
Noc byla jasná a proto bylo chladno. Zima nám ale nebyla. Mám zde můj 3 sezonní quilt Cumulus 450 gr peří a je akorát. Po výborné brazilské kávě se jdeme projít na vyhlídku do údolí řeky Langevil.

Od pobřeží by se dala udělat několikadenní tůra, takový okruh. Údolím řeky Remparts nahoru až sem k sopce. Dolů údolím řeky Langevil. V mapy.cz je značená šedá přerušovaná stezka, myslím že to bude pustou přírodou. Výchozí a konečný bod je moře u městečka St Joseph. Do údolí jezdí kousek i autobusy, tak není nutno šlapat asfalt.

Jedeme autem na parkoviště ke snack baru, výchozího místa na výstup k sopce Piton de la Fournaise. Přestože je osm hodin, máme problém zaparkovat a to je parkoviště obrovské. Nakonec se zadaří. Leňa vyráží na sopku. Já se jdu projít kolem kráteru. Výstup na sopku je zatím na mne moc náročný. Před šesti lety jsme na ni vylezly s Káčou, tak mne to zase tolik nemrzí.

Stačí odejít pár metrů od snack baru pěšinou kolem kráteru a jsem na hraně kráteru sama, přitom je zde prošlapaná pěšina. Výhledy na sopku berou dech. Chvílemi je v mracích, pak se zase ukáže v plné dokonalosti. Počasí je na výstup ideální.

Leňa je zpět ze sopky po 4,5 hodinách. Před jednou hodinou odjíždíme. Zastavujeme u prvních piknikových stolů, vaříme si polévku a likvidujeme papayu. Mraky nás prostupují, jemně mrholí, pak foukne a svítí slunce.

Zastavujeme na začátku městečka La Plaine des Palmistes v Coffee shopu. Objednáváme si u kreolské obsluhy kávu s mlékem a zákusek. Těšíme se na to od včerejška.


Vracíme se z hor zpět do města St Benoid, u benzinky v ovocném stánku dokupujeme ovoce. 6 banánů, papayu, 4 manga, ananas a 4 rajčata. Cena 12,75 eur.


Čeká nás další cesta do hor, tentokráte do vesničky Hell Bourg 900 m. V otrokářské éře zde byli separovaní otroci s leprou. Později se úředníci dozvěděli, že zde vytéká horký pramen a založili tu lázně, otroky samozřejmě vyhnali. Tolik historie. Dnes je to turistická vesnička s krámky se suvenýry a restauracemi.

V Hell Burgu jsme odpoledne, kupujeme si tamarinovou zmrzlinu a procházíme centrum, což je jedna ulice. Leňa kupuje nějaké dárky a já v podstatě taky, knihu 168 tůr po Reunionu. Ubytování je tady tak trochu dražší. Již včera jsme si objednaly na bookingu pokoj za 57 eur v horské vesničce Grand Ilet, říká se jí také Brána do Mafate.

Z Hell Burgu to není daleko, slabá půlhodina autem. Na chatě La Campierelle jsme před šestou hodinou. Na chatě jsou čtyři pokoje vždy s koupelnou. Jeden pokoj je náš. Sprcha je už nutná a taky pereme. Večeři za 28 eur jsme odmítly, ale objednaly jsme si snídani za 8 eur. Dojídáme zbytky našeho jídla s tvrdou bagetou. Jako dezert chystám 4 manga. Těšíme se do postelí. Výška 1.150 m.
5 km
Moje útrata: 46,50 eur
25.10.2024 pátek – Grand Ilet – St Denis
Snídaně je skvělá. Bagety, máslo, marmeláda, koláč, ovoce, džus, kafe a čaj. Můžeš si vzít kolik chceš. Paní domácí nám radí ať se jedeme podívat na konec silnice Col des Boeufs. Měla by tam být vyhlídka do Mafate. Tak tam teda jedeme, je ale mlha a nakonec nic nevidíme. Horní parkoviště je úplně plné. Už níže po cestě je odstavených spoustu aut, vypadá to, že šli turisti dolů do Mafate na několik dní a auta si tu nechali nahoře. Místa je tu dost, tak proč ne.


Sjíždíme do Salazie a jdeme do pekárny. Potřebujeme si koupit bagetu, neodoláme a objednáváme si kafe se zákuskem. Včera jsem koupila průvodce 168 tůr na Reunionu. Plánujeme si podle něj na dnešek dvě tůry k vodopádům.


První kratší tůra je ke Cascade Blanche, za hodinu jsme zpět u auta. Druhá tůra míří ke Cascade Bassin La Mer, neseme si plavky, ale zbytečně. Vodopád je krásný, jen ten vstup do vody není moc přátelský. Lezu alespoň do tůně nějakého potůčku. Cítíme se jako v prádelně, teče z nás od rána. Na severní straně ostrova jsem zažila jen zataženou oblohu a dusno.


Přemýšlíme co s dnešní nocí. Pokud chceme stavět stan, tak se asi budeme muset vrátit kus cesty dál od hlavního města. Kontrolujeme booking, je tu nabídka pokoje za 50 eur v hlavním městě. Je to asi půl hodina jízdy autem. Hodnocení 7,2 je sice trošku podezřelé, ale cena dobrá. Ostatní ubytování s lepším hodnocením je od 100 eur a více. Děláme si rezervaci hotelu Aissa za 50 eur, stan už na tomto ostrově nepostavíme.


Měly jsme v plánu ještě jeden vodopád, ale kašleme na něj. Jsme dožrané od komárů, tady v tom vlhku jsou jich mraky. Jedeme se ubytovat.


U našeho hotýlku probíhá v kostele indická svatba, nedaří se nám zaparkovat. Jezdíme chvíli kolem, než se nám podaří najít místo. Toho půl kilometru k hotelu klidně dojdeme. Už první pohled na náš hotel jasně říká, že to je pěkná špeluňka. Ubytovává nás Mustafa. Na pokoji je koupelna a máme klimu. Jednu noc tu přežijeme.

Večeři si kupujeme v čínské restauraci kousek za kostelem. Jednu porci na půl rýži s masem a zeleninou, cena 8 eur. Je toho tolik, že to ani nesníme.
12 km
Moje útrata: 44 eur
26.10.2024 sobota – La Saline les Bains
Poslední den na Reunionu se rozhodujeme strávit u moře. Vstáváme v šest a bez snídaně jedeme na nejlepší pláž co tu známe Planch Alize.

Na pláži jsme po sedmé, vybíráme si lehátka a slunečník, kupujeme si snídani. Celý den šnorchlujeme a odpočíváme.

Večer po cestě do hlavního města kupujeme dárečky a to koření a marmeládu z papaye. Ubytování máme dnes v bytě v St Denis Ti Barachois, cena 91 eur. Vypadá to tu o dost lépe, než včera. Byl to klidný odpočinkový den.
Balíme. Zítra ráno letíme domů.
Moje útrata: 96 eur
27.10.2024 sobota – návrat domů
Na zpáteční cestě přestupujeme v Paříži na letišti Charles de Gaulle a rovnou pokračujeme do Vídně. Nemusíme přejíždět celou Paříž.


Reunion je tropický ráj. Miluji místní zdvořilé lidi. Možná že se sem ještě někdy vrátím.
Ve Vídni přistáváme v jedenáct hodin večer. Dobíháme autobus na parkoviště Mazur, paráda. Teď jen najít auto. Nějak si nemůžeme vzpomenout, kde jsme ho zaparkovaly. Normálně si píšu do poznámek číslo řady, kde parkuji, tentokrát jsem zapomněla. Nejdřív je to sranda, procházíme parkoviště. Po hodině nám už do smíchu není. Prošly jsme všechny řady od čísla 5. až po 32. a moje auto nikde. Vracíme se na začátek, jdeme kolem menšího parkoviště za cestou, tuto oblast jsme vyloučily, jasně si obě pamatujeme, že zde jsme zaručeně neparkovaly. Pro jistotu tam lehce nahlédnu a za 5 minut mám konečně naše auto. UFF. Jsme to teda cestovatelky. Nejsme schopné se zorientovat na parkovišti, nechápu jak můžeme přežít ve světě. Parkoviště opouštíme o půl jedné v noci. Ještěže jsme si udělaly rezervaci hotelu v Mikulově, dál určitě nedojedeme.
Statistika:
- moje útrata – 1.064 eur
- půjčení auta na 7 dní – 475 eur – polovinu zaplatila Leňa
- letenka – 31.000,- Kč
- 7 nocí ve stanu
- 11 nocí v ubytování
Doporučuji se při návštěvě ostrova vyhnout běhu Grand Raid, na ostrově je extra navíc velké množství lidí a taky určitě prázdninám jak na Reunionu, tak ve Franci.