26.4.2025 sobota – Hostašovice – Pustevny – 32 km
Nemůžu dospat jak se do Beskyd těším. Před devátou hodinou vystupujeme s Cherry z vlaku v Hostašovicích, loni jsme zde Stezku Českem přerušily. Dnes nás čekají pořádný kopce, celkově 1.700 metrů převýšení nahoru a k tomu 30 kilometrů.
Moc se nerozhlížíme a stoupáme do hor, bereme červenou značku. Po ránu je zima, včera pršelo a nebe je ještě zatažený. Nasazuji tempo, aby psík pochopil, že bude lépe se držet na cestě a nelítat po lesích.
Po pár kilometrech vystupujeme na hřeben na Trojačku. Touto cestou jsem nikdy nešla, Beskydy nemám tak prochozené jako Jeseníky. Vylézá slunce, nebe je modré opar postupně mizí. Užívám si výhledů. Pokračujeme přes Huštýn, Krátkou a Dlouhou. Pod Kamenárkou Stezka Českem opouští hřeben a klesá po žluté značce k potoku Jičínka, aby se tam napojila na modrou značku a po pár kilometrech do kopce nás přivedla k chatě Velký Javorník.
U chaty přivazuji pejska k lavičce, dva kluci mi ji pohlídají. Na Velkém Javorníku to už znám. Máme za sebou větší část cesty a hlavně taky větší díl převýšení. Polévku, birell, rakvičku se šlehačkou a kávičku si zasloužím. Jako vždy praská malá chata ve švech, tady celkem chápu, že tu nechtějí psy.
Po jedné hodině opouštíme chatu, můžeme zvolnit. Výhledy jsou nádherný, kolem nás samé kopce. Fouká silný vítr. Scházíme do údolí k silnici k restauraci Pindula, v minulosti zde byl vykřičený podnik, jméno zůstalo. Nezastavujeme a rovnou stoupáme do kopců na Radhošť 1.129 m. Překvapivě pejsek neprotestuje a pěkně šlape.
Na Radhošti stojí za návštěvu dřevěná kaple Cyrila a Metoděje. Byla jsem tu již několikrát, dneska prohlídku vynechám. Hřebenovka na Pustevny vede částečně po zpevněné cestě plné štěrku, nejde se tu nijak dobře. Nezbývá než to přetrpět.
Před pátou hodinou jsme na Pustevnách, tady končíme. Rezervovala jsem si na horském hotelu Tanečnica pokoj. Pejsek jak vidí, že jdeme do hotelu tak je nadšený, miluje hotýlky. Pokračovat po Stezce Českem budeme až zase zítra.
27.4.2025 neděle – Pustevny – přehrada Šance – 26 km
Po snídani si jdeme zaplavat, krytý bazén je obrovský a s teplou vodou. Do hotelu Tanečnica se ještě vrátím, líbí se mi tady.
V deset si beru saky paky a s Mickou pokračujeme v naší Stezce Českem po červené značce. Nejprve musíme vylézt na Tanečnici 1.084 m, moc se nám ale do toho kopce nechce, včera jsme obě dostaly zabrat. Vlečeme se, vůbec si nejsem jistá, jestli takhle dolezeme až k přehradě. Na odpoledne tam máme domluvený odvoz. V cestě nám stojí Smrk a to nebude zadarmo.
Přeskáčeme těch pár kopečků a sestupujeme do údolí k Čeladné. U silnice je hospodská tabule, že se tu vaří, ale na Google mapách jsem četla špatné recenze, ani nevím kde ta hospoda pořádně je. Na oběd si nesu jablečný koláč co jsem ulovila na snídani a pejskovi sušené maso. Pokračujeme tedy zase do lesa. Sesula se zde cesta, musíme jít alternativní variantou, mapy.cz nás navádí, tak to není problém.
Už je dávno po poledni, když se napojujeme zpět na naši červenou značku, dost se oteplilo, je to pomalu na kraťasy. Zlověstný Smrk je nad námi. Na tuto stolovou horu nevede lehká cesta, vždycky se slušně zapotíš. Kopec je to oblíbený hlavně běžci, vede tudy totiž B7. Musíme se nejdřív najíst a odpočinout. Micka sní svoje maso během chvilky.
Pouštím si nahlas audioknihu a po vrstevnicové cestě postupně šlapeme vzhůru. Ostřejší stoupání přijde, jakmile dojdeme na Polanu. Tady začínáme potkávat lidi, funíme do kopce. Z vrcholu Smrku je velkolepý výhled, stálo to za tu dřinu, naposledy jsem tu byla s Ari.
Teď nás ještě čeká sestoupit k přehradě Šance. Stezka je plná kamení, ani dolů to nejde moc rychle. Hrázi přecházíme před pátou hodinou. Micka postupně očichává všechny auta až najde to naše. Poslední pohyb, který je ochotná udělat je skok do kufru auta.
Dnešní převýšení bylo mírnější než včera, pořád to ale bylo 1.000 metrů stoupání. Beskydy jsou prudký, umí pěkně potrápit. Prožily jsme nádherný víkend na Stezce Českem. Snad se brzy vrátíme, Lysá hora čeká.