29.12.2025 – 4.1.2026
29.12.2025 pondělí – Nové Mlýny – Mikulov
O půl jedenácté stojíme s Cherry v Nových Mlýnech na místě, kde jsme v říjnu trail přerušily. Dnes na nás čekají poslední kilometry 13. etapy Dolnomoravského úvalu.
Po zelené značce šlapeme po hrázi kolem vodní nádrže Nové Mlýny. Před námi je Pálava klenot Jižní Moravy. Po 8 kilometrech procházíme Pavlovem. Je pondělí a všechny kavárny jsou zavřené, kafe nebude. Tak trochu jsme to čekaly, vytahuji termosku s čajem, musíme se obejít bez hospody. Cherry loudí mou svačinu, ale dostane jen sušené maso.
Sluníčko svítí, do kopce s námi šlape několik osob, turisti a výletníci. Taky pár pejsků. Cherry nemá moc dobrou náladu, vrčí na lidi, kteří jsou jí podezřelí. Dnešní den je již desátý v řadě, kdy jsme na tůře. Pouze jeden den měla odpočinek, o krásně prožitém dni máme rozdílné představy.
Vystoupaly jsme pod zříceninu hradu Děvičky, na hradě jsme byly nedávno pokračujeme tedy po červené značce na Děvín 550 m. Výhled je velkolepý.
Přecházíme celou Pálavu po hřebeni. Sestupujeme do obce Klentnice. Pokračujeme přes Sirotčí hrad na Stolovou horu 459 m. Od sud jsou ty úplně nejhezčí výhledy. Psík už je nervózní, musíme pokračovat. Slunce se sklání, ochlazuje se.
Kolem PR Turold scházíme do Mikulova. Ubytování máme zamluvené v hotelu Galant. Není to úplně nejlevnější, ale v ceně je wellnes a výborná snídaně. Zapomněla jsem si vzít doklady, naštěstí paní recepční stačí občanka vyfocená v mobilu.
Teď už nás čeká jen wellnes a odpočinek. Cherry je ráda, že si může konečně lehnout.
21 km
30.12.2025 úterý – Mikulov – Hevlín
Přes noc napadlo trochu sněhu. Čeká nás rovina 14. etapy. Stezka dnes vede hlavně po zpevněné cyklostezce. Jestli bude Cherry spokojená si nejsem jistá.
Mikulov opouštíme po deváté hodině, sluníčko svítí, mrzne a fouká. Stezka vede po asfaltové cyklostezce. Cherry se dobře vyspala, vesele běhá s klackem v tlamičce.
Podél železnice dojdeme k bunkru pod Dobrým Polem, odbočujeme. Před Novým Přerovem stojí krásný turistický přístřešek. Není sice ještě ani poledne, ale stejně už máme hlad. Rozbaluji hotelovou svačinu. Psíkovi oloupu dvě vařená vajíčka, víc pro ni nemám, snědla by i deset. Než se najíme jsme důkladně promrzlé.
Přestože je sluníčko na obloze, je fakt zima. Musíme se pohnout. Pod Jevišovkou překračujeme mostek přes Dyji. Zbytek dne už půjdeme kolem řeky po nezpevněné cestě.
Kolem jedné se míjíme s Alešem, jde naši trasu do protisměru. Předává mi klíče od auta. Cherry si myslí, že je auto někde poblíž, to se ale plete, zbývá nám ještě 9 kilometrů.
Poslední kilometry jsou jako za trest. Slunce je za mraky, jen ten vítr zůstal. Psík už nikam neběhá, jen odevzdaně šlape. Celý den se motáme kolem hranice s Rakouskem. Betonové bunkry jsou na každém kroku, působí na mne jako nějaké sci fi.
Odpoledne docházíme k hlavní silnici pod Hevlínem. U mostu stojí naše autíčko. Cherry je šťastná. Po cestě nabíráme Aleše a jedeme na poslední noc do hotelu Galant v Hodoníně. Dneska se ta sauna bude skutečně hodit.
27 km
31.12.2025 středa – Hevlín – Jaroslavice
V deset hodin stojíme s Cherry na mostě pod Hevlínem. Včera jsme sem došly, dnes pokračujeme dál po Stezce na západ.
Šlapeme proti proudu Dyje, zima že by psa nevyhnal. Jakmile vylezeme na násep, bere nás vítr. Raději se zase vracíme k řece. Stezka je nezpevněná, ale země je stejně zmrzlá. Začínáme na pravém břehu, po třech kilometrech přecházíme mostem pro pěší na levý břeh.
Dneska máme rezervovaný hotel U divadla ve Znojmě. Původně jsem si myslela, že trochu natáhneme krok a dnes tam dojdeme. Těch 40 kilometrů si nakonec raději rozdělíme na dva dny, hlavně kvůli pejskovi. Na dlouhé pochody nejsme jaksi naladěné. Jednak mrzne a pak je krátký den. Psíka turistika baví tak 15 kilometrů, dál už jde jen ze setrvačnosti.
Dnes míjíme jeden bunkr za druhým. Ptřed obcí Hrádek u vodáckého tábořiště zastavujeme na oběd. Zrovna nám přišel na proti Aleš. V téhle zimě se dá pít pouze čaj z termosky. Cherry dostává hotelovou svačinku. Dnes vařená vejce na snídani nebyla, musí stačit párky a sýr.
Procházíme po hrázi přes Dolní rybník do obce Jaroslavice. Na náměstí je otevřená hospoda. Paráda, jdeme na kafe. Jsou dvě hodiny odpoledne poslední den v roce a místní pijani jsou zmatlaní pod obraz. Kdo ví jak budou vypadat večer.
Poslední 3 kilometry dnešní trasy na hranici s Rakouskem jdeme po silnici. Cherry jak vidí naše auto, tak ožívá. Utrpení pejska je u konce.
Popojíždíme do Znojma. Od zítřka si budeme muset s Cherry poradit sami, Aleš nám zítra ráno odjede. Hotel je o poznání horší, než ten v Mikulově. V mini pokojíčku máme dvě postele, pes se sem sotva vejde.
Před večeří se jdeme projít do centra, v ulicích je živo, všechno svítí a bliká, psík na to není zvyklý, všechno ho leká, raději se vracíme do hotelu.
Večeříme v hotelové restauraci, vaří dobře. Knedla s masem zbyde i na pejska. Spát jdeme po desáté. Příchod Nového roku neslavíme.
18 km
1.1.2026 čtvrtek – Jaroslavice – Znojmo
Noc poměrně klidná, dělobuchy dozněly kolem jedenácté večerní.
Ráno se přesouváme ze Znojma autem na místo, kam jsme včera došly. Parkujeme na hranici s Rakouskem, svítí sluníčko, pocitová teplota – 8.
Aleš nás vyprovází po hraniční pěšině až k hrádku Lampelberk. Loni jsme zde potkali na Vánoce Stezkaře se stanem. Loučíme se, zůstáváme na Stezce Českem s Cherry sami. Aleš odjíždí domů.
Zelená značka vede dál po silnici. Raději jdeme vedlejší silničkou mezi vinicemi a poli přímo na obec Vrbovec. Když nefouká, tak je docela teplo.
Chvíli jdeme po silnici, křižujeme hlavní tah na Znojmo. Naše zelená značka vede naštěstí do polí. Prakticky žádné jiné turisty nepotkáváme, šlapeme sami. Pouštím si audioknihu, neznám autora ani název a mám podezření, že to nemám ani celé stažené, ale baví mne to.
Mezi poli došlapeme do Šaldorfu. Tady cesta vede už po chodníku až do Znojma. V Dyji se zrovna máchají otužilci, lezou z vody celí červení.
Projdeme Znojmem až na Horní náměstí. V kavárně Denny si na chvíli sedáme ke kávičce. Mladá servírka donesla pejskovi vodu a piškoty a mazlí se s ní. Diví se, že vypadá psík unaveně. Když jí řeknu, že máme za sebou 24 kilometrů, tak se vyděsí, tohle by prý nikdy neušla.
Dneska spíme v hotelu Morava, pokoj je větší a hezčí. Ten včerejší hotel U divadla se moc nepovedl.
Zítra nás konečně čeká národní park Podyjí. Nemůžu se dočkat. Prošla jsem si ho už několikrát, ale stejně se těším.
24 km
2.1.2026 pátek – Znojmo – Mašovice
Procházíme starým Znojmem kolem kostela sv. Mikuláše a scházíme k Dyji. Slunce za mraky, je nezvykle teplo, nefouká.
Vstupujeme do národního parku Podyjí. Stezka vede kolem řeky proti proudu, po pravém břehu. Dyji za hrází pokrývá led. Šlapeme po úzké pěšince po žluté značce, teď jsem ráda že mám hůlky. Ticho a klid.
Večer jsem obvolala skoro všechny ubytovací možnosti v Lukově a že jich je hodně. Většina penzionů není v zimě provozována. Pouze penzion U Čabalů je v provozu, ale ten je zase plný. Do čtyřhvězdičkového hotelu U Hrádku jsem tedy nevolala, 2.500,- Kč za jednu noc platit nebudu. Na bookingu jsem našla apartmán v Mašovicích 186, cena 850,- Kč za noc je pro mne přijatelná. Pejsci jsou ubytovaní zdarma. Hned jsem si byt rezervovala. Je to sice trochu z ruky, ale my se s Cherry rády projdeme.
Šlapeme po kamenité stezce kolem Dyje a kocháme se. Příroda je tu nádherná. Kilometry nám moc neutíkají, je to tu samá zatáčka a nahoru, dolu. Vodní ptáci občas přelétnou nad řekou.
U Papírenského jezu zastavujeme. Stůl a lavice, ideální místo na oběd. Dlouho tu nevydržíme, po chvíli se do nás dává zima, nepomůže ani čaj z termosky. Za nedlouho přecházíme řeku po lávce na levý břeh. Polovinu cesty máme za sebou, je jedna hodina, musíme přidat.
Pokračujeme po červené turistické značce. Vzdalujeme se od řeky, stoupáme do kopce kolem vinice Šobes. Zničehonic přichází sněhová bouře, nebe je černé, fouká a sněží. Pejsek fňuká a naznačuje, že bychom se měli někde schovat. Do našeho ubytování to máme ale ještě kus cesty. Po půl hodině je po bouři, vylezlo sluníčko, nebe je modré.
Za Milířem odbočujeme na žlutou značku, opouštíme Stezku Českem, spěcháme do Mašovic. Procházíme borovicovým lesem. Cesta je krásná, jsem překvapená jak nádherná příroda nás obklopuje. Došly jsme na louky Mašovické nivky. Kus krásné přírody. Nečekala jsem, že naše odbočka k ubytování bude tak krásnou přírodou.
Ochlazuje se, s posledním světlem si vyzvedávám díky kódu klíče a vstupujeme do malého apartmánu vedle rodinného domu. Dýchne na nás teplo, jsme slušně vymrzlé, ke štěstí stačí málo. Paní domácí nám za chvíli doveze nákup, domluvily jsme se už ráno. Restaurace zde není, bude se vařit.
Byteček je krásný. Cherry je neklidná a štěká, netuším na co. Nakonec se upokojí a zalézá pod gauč. Vařím brambory s omeletou, kousek dostává pejsek.
Dnešek jsme si užily obě dvě. Krásná příroda, balzám na duši i tu psí.
25 km
3.1.2025 sobota – Mašovice – Vranov nad Dyjí
Ráno vymetené nebe, fouká, pocitová teplota – 11. To nám to pěkně začíná. Mašovice opouštíme obloukem po pěšině přes pole. Kousek musíme jít po silnici, Cherry je na vodítku, ale nemá s tím žádný problém, ví že ji brzy pustím.
Napojujeme se na žlutou turistickou cestu a šlapeme směr Vranov nad Dyjí. Mám na sobě všechno oblečení, zima mi není, ale je to tak tak. Na rozcestí Nivky se napojujeme na červenou značku. Procházíme lesem, vítr sem tolik nedofoukne, je nám konečně teplo.
Před Lukovem vycházíme na louku, vítr se do nás opře s plnou silou. Obec Lukov je jako po choleře, žádní lidi. Opět vstupujeme do lesa a šlapeme po Čížovské cestě.
Za Malým Čížovským rybníkem zabočujeme do leva. Těšíme se k přístřešku Na Keplech, je čas oběda. Z dálky slyšíme rachot, přístřešek je plný lidí. Nedá se nic dělat pokračujeme dál. Na Keplech začíná 5 kilometrů dlouhá smyčka k vyhlídce na Hardegg. Byla jsem tam již několikrát, dneska ji vynechám.
Sluníčko svítí, ale stejně mrzne. Pokračujeme Pašeráckou stezkou, která vede kolem skal vysoko nad Dyjí. Stezka je lehce exponovaná, ale nic hrozného. Přidal se k nám Aleš, zaparkoval ve Vranově a přišel nám na proti. Cherry ho vítá, jako bychom se neviděli měsíc, přitom to jsou pouze dva dny.
Do Vranova nad Dyjí vstupujeme po mostě. Téměř všechno ubytování je zavřené. Restaurace jsou uzavřené všechny. Nocování jsem domluvila v penzionu Jelen. Naštěstí máme na pokoji kuchyňku, můžeme si uvařit kafe a čaj. Na večeři musíme zajet do sousední vesnice.
Byl to zase jeden krásný den, tváře mám mrazem červené. Z Cherry se začíná stávat milovník pochodů. Zítra nás čeká poslední den na treku. Bude mi to chybět.
22 km
5.1.2025 neděle – Vranov nad Dyjí – Bítov
Opouštíme s Cherry penzion Jelen. Modré nebe a teplota – 12. Poprvé mne zebou nohy v běžeckých botech značky Hoka. Máme ale sluníčko nad hlavou, tak je vše krásné.
Začínáme první kilometry České Kanady 15. etapy Stezky Českem. Po zelené značce obcházíme po asfaltové silničce Vranovskou přehradu. Auta tu naštěstí nejezdí, v létě zde bude asi frmol. Kolem přehrady jsou nastavěné chatky.
Ve Švýcarském údolí měníme značku na žlutou, vstupujeme na nezpevněnou cestu, konečně. Dneska skutečně mrzne. Procházíme lesem, mezi louky a poli. Krajina v České Kanadě je plochá, ale současně zvlněná. Přesně se na ní hodí název parovina. Podobnou parovinu máme také u nás v Nízkém Jeseníku.
Přehradu obcházíme ze severu. Žádní turisti venku nejsou, s Cherry šlapeme sami. Sotva se dá na chvíli zastavit, vypít čaj z termosky a sníst pár oříšků. Mrzne.
U Chvalatické zátoky opouštíme přehradu a stoupáme údolím do Chvalatic. Do Bítova přicházíme odpoledne. V restauraci U Tesařů si dáváme kafe a jedeme domů.
Těším se na zbytek etapy Česká Kanada a další etapu Novohradské Hory. Je to pro mne neznámé území. Těším se na návrat, nejraději se stanem.
18 km