PŘECHOD SICÍLIE OD JIHU NA SEVER Z AGRIGENTA DO PALERMA 19. – 28.10.2019
Novodobá poutní cesta Sicílií je podle mých informací pro turisty proznačena teprve několik let. Ve skutečnosti je to, ale historická cesta, po které putovali lidé a náklady v obou směrech od nepaměti. Cesta je popsaná z Palerma do Agrigenta, tedy ze severu na jih a rozdělena do devíti etap. Veškeré potřebné info jsme našly na http://www.magnaviafrancigena.it zde lze také stáhnout do telefonu navigaci, což jsme udělaly a vyhnuly se tak bloudění. Navigaci použijeme maps.me a stahujeme si tam jednotlivé etapy, přesně podle návodu na webu. Cesta není dokonale značena, především průchody měst jsou komplikovanější. V mapy.cz jsme značení nenašly. V Agrigentu není letiště, město je dobře dostupné autobusy. Kredenciál, poutníkův denník je možné zakoupit v katedrále v Palermu a Agrigentu. Sezóna pro pouť je jaro a podzim. Léto je příliš horké, v zimě jsou zase prudké deště.
Na cestu se vydávám se svou kamarádkou Hankou, se kterou jsme se potkaly loni na Masarykově chatě v Orlických horách. Obě jsme tam byly na několikadenním sólo výletě pouze se svými psy. Na snídani jsme chvíli kecaly o cestování, trecích a caminech, spojily jsme se na FB. Na jaře tohoto roku mi Hanka napsala, jestli s ní nechci vyrazit do Portugalska, ani na chvíli jsem neváhala a tak jsme spolu přešly Camino Portugalskou cestou z Lisabonu do Santiaga de Compostela. Sicílie je naše druhá pouť. Máme společnou vášeň pro hory a taky neklidnou duši. Myslím, že občas Hance lezu na nervy, ale je to dáma, tak to se mnou vždycky vydrží.
Ve Vídni parkujeme na parkovišti Mazur, je asi o třetinu levnější než parkoviště přímo u terminálu. Jen je potřeba si rezervaci udělat předem, na místě je cena vyšší. Letenku jsme si koupily z Vídně do Catanie za 23 euro na osobu u Wizzair. Přímý let trvá 2 hodiny. Protože máme na cestu pouze 10 dní včetně příletu a odletu a etap je 9, rozhodly jsme se jít do protisměru z Agrigenta do Palerma. Z Catanie cesta trvá busem (záleží na aktuálním stavu silnic, někdy jsou ve středu Sicílie po zimě strženy mosty a může trvat několik let, než se přímá cesta znovu zprovozní, objížďky bývají zdlouhavé) zhruba stejně do Palerma i Agrigenta, ušetříme tedy jeden přesun. Za celou pouť jsme nepotkaly nikoho jiného, kdo by šel, tak jako my do protisměru. Na druhou stranu jsme zase nejspíš potkaly většinu poutníků, co za těch 8 dní šly ze severu na jih. Odhaduji, že poutníků bylo celkem asi tak 30. Cesta se skutečně zatím mnoho nechodí. Nedá se to srovnat se španělskými Caminy.
Sobota 19.10. – Vídeň – Catania – Agrigento
Z Vídně odlétáme ve 13:20 a v Catanii přistáváme po dvou hodinách. Vycházíme před malé letiště, kde po pravé straně parkují autobusy. V kiosku si kupujeme lístek na autobus do Agrigenta za 13,40 eur 1 ks. Bez problémů se zde dá koupil lístek na dálkový autobus snad do celé Sicílie. Myslím si, že není potřeba lístky kupovat předem z domova. V případě zpoždění letadla, by takový lístek byl k ničemu. Čekáme asi 50 minut a nastupujeme do dvoupatrového busu. Autobus odjíždí poloprázdný. Čeká nás tříhodinová cesta. Přejíždíme kus Sicílie a z horního patra máme nádherný výhled, jízda je docela krásná. Na Sicílii se pravidelně vracím, mám to tu ráda, krásná příroda, milí lidé, teplé podnebí a římské památky na každém kroku. Z autobusu si děláme rezervaci ubytování na bookingu v BaB Afrodite blízko centra a autobusového nádraží. Platíme společně za dvě osoby 35 euro včetně snídaně. V 19:30 jsme v Agrigentu, volám paní domácí, že za chvíli budeme u ní, pěšky nám to trvá 12 minut. Pokojíček dostáváme krásný, k dispozici máme společnou kuchyni. Jdeme se projít do města, dáváme si drink a těšíme se na zítřejší den. Nemůžeme se už dočkat až vyrazíme na sever. Nejprve nás, ale čeká prohlídka Agrigenta, je to jedna z největších řecko – římských památek Sicílie. Před pár lety jsem tu již byla s dcerou Káčou a kamarádkou Sárou, tak vím, že se máme na co těšit. Večer o tom Hance básním, tradičně nemůže spát, tak jí to nevadí a nechává mne v klidu vypovídat.
Neděle – 20.10. – Agrigento – Joppolo Giancaxio – 30 km
Ráno si vaříme kávičku, čaj a dojídáme svačinky z domu. Balíme a nedočkavě vyrážíme do kavárny v sousedství, kupón na snídani v ruce. Pochybuji, že bude takto brzy otevřeno, ale pletu se. Dostáváme snídani, kávičku a čerstvý pomerančový džus. Vyptáváme se na autobus k moři, nechce se nám chodit na jih těch 8 km po silnici pěšky, když od moře na sever již pěšky půjdeme. Servírka nám cestu ochotně vysvětluje a posílá nás k autobusové zastávce. Za lístek platíme 1,75 eur a sjíždíme k moři do San Leone.
Je nádherný, slunečný den. Na místní je příliš brzy, tak máme pláž celou pro sebe. Koupeme se ve vyhřátém moři, samozřejmě bez plavek, z úsporných důvodů jsme si je nezabalily. Neseme jen lehounké batůžky, jak se na správné poutníky patří. Jedno triko na sobě a druhé na noc v batohu. Moře je tu čisté, nechce se nám z vody ven, ale začíná se to tu kolem nás plnit lidmi, nezbývá než nenápadně vodu opustit a obléci triko a kraťasy. Už teď je jasné, že dnes bude hodně teplo.
Opouštíme moře a konečně vyrážíme na sever na naši pouť. Nejprve musíme projít nepříjemný úsek několik kilometrů po silnici. Pouť oficiálně začíná od katedrály v Agrigentu. Mám ráda geografická místa, takže jdeme od moře k moři. Vysvobodí nás pěšina, která vede do Valle dei Templi Agrigento.
U pokladny se domáháme slevy pro poutníky, jenomže tady nic takového neznají. Na slevu pro studenty už to nebude a důchodci musí ukázat ID, takže to taky neklapne. Na celé Sicílii děti do 18 let mají vstup na všechny památky zdarma, myslím, že by se ostatní státy mohly od nich poučit. Platíme každá 12 eur. Několik hodin se procházíme areálem Údolí chrámů. Je to rozsáhlý komplex památek v různém stádiu rozkladu. Některé chrámy jsou hrdě vztyčené, jiným již zbývá sotva kousek zdi. Místo je to nádherné, soustava kopečků a olivové háje. Užíváme si procházek historií. Postupně se dostáváme k severnímu konci a pokračujeme zpátky do centra města Agrigento.
Vyhledáváme katedrálu, někde tady se dá údajně koupit kredenciál. Jenomže je asi siesta či co a všechno je tu pozamykané. Tak nějak jsme s tím počítaly a dovezly jsme si portugalský kredenciál z jara, ve kterém nám zbylo ještě nějaké místo. Poslouží nám myslím stejně dobře. Na schodech katedrály chvíli rozjímáme a protože nám zbývá ujít ještě asi 15 km, tak brzy vyrážíme za dobrodružstvím. Stihneme ještě rychlý oběd v místním podniku.
Agrigento opouštíme ve tři odpoledne. Chvílemi jsou vidět značky camina. Kolem cestičky z města je pěkné smetiště. Jdeme nezpevněnou pěšinou, občas po vedlejší silničce. Žádný provoz nás neohrožuje. Jsme ještě plné dojmů z Údolí chrámů, když po šesté hodině přicházíme do městečka Joppolo Giancaxio. První etapu máme za sebou. Ubytování jsme si před pár hodinami objednaly na bookingu, celý byt za 32 eur. Máme sice seznam ubytoven pro poutníky, ale ceny tam nejsou nijak levné, většinou 20 eur na osobu za postel ve společné noclehárně. Byt máme obrovský, dvě koupelny, spoustu pokojů, velká kuchyně, cítíme se tu ztraceně. Okupujeme jednu ložnici.
Večer procházíme městečko. Pořád marně vyhlížíme další poutníky. Vypadá to, že místní taky. V jediné otevřené restauraci, kde se vaří končíme na večeři. Pan restauratér si nás fotí, jako nějaké celebrity a prosí o svolení dát si nás na FB. Všechen personál se s námi fotí venku před hospodou. Naše svolení má, už vidím ty davy co se sem pohrnou až uvidí naše vyjevené, červené tváře. Nejspíš, ale většina poutníků vypadá stejně blbě, tak to bude asi ta správná reklama. Za skvělou večeři platím 10 eur. Hanka má jen pití, moc toho za celý den nepojí, nechápu, kde bere energii.
Večer ještě využíváme pračku v bytě a pereme si všechno oblečení, moc toho není, ale ráno budeme krásně vonět. Doufám, že to do rána uschne, jinak vycházíme v mokrém. Celý den ve vedru v prachu cest je na nás znát. První den camina máme za sebou a nutno říci, že byl nádherný. Noc v peřinách je krásná a klidná.
Pondělí 21.10. – Joppolo Giancaxio – Aragona – Racalmuto – 33 km
Snídáme v baru u hradu kávu a koláček. Ještě jednou si procházíme centrum městečka. Jsme 15 km od moře a žádné velké bohatství tu není vidět. Žijí tu obyčejní lidé, nejsou tu luxusní vily ani nic jiného, kde by se peníze ukazovaly. Bohatství zůstalo u pobřeží. Špatně opouštíme město, musíme se vrátit, až na druhý pokus už je to správně. Ještě, že máme GPS – MAPS.ME.
Jdeme dlouho mezi poli pustinou do městečka Aragona. V kostele nám dává místní padre razítko do kredenciálu. Dáváme si kávu v baru a přes kopec míříme do obce Comitini. Pokračujeme vzhůru k větrným mlýnům. Je vedro, podle předpovědi 24 stupňů, ale kdo ví. Od rána do večera svítí sluníčko. Svačíme včerejší pečivo z Agrigenta. Mezi městečky nepotkáme nikoho.
Za kopcem je neolitická památka Petra di Calathansuderj. Je to skála vysoká 30 metrů a je protkaná jeskyněmi z doby neolitu. Pozůstatky života lidí jsou stále zřetelné, měli tu krásný přehled.
Pokračujeme do GROTTE po prašných cestách. V baru si dáváme kávu. Celkem moc velký výběr v místních barech není. Káva, víno, pivo, voda. K jídlu nic. Kafe, ale dělají v každém baru skvělé. Je odpoledne a tak si hledáme nějaké ubytování. Nejlevnější ubytování nacházíme na bookingu za městečkem Racalmuto. Cena pro obě je 45 eur se snídaní. Přicházíme tam k večeru. Bydlíme u místní rodiny v přístavku na dvoře. Jsou milí, hned nás hostí kávou a hrozny z vlastního vinohradu. Jsme docela unavené, tak se nám na večeři zpět do městečka nechce. Domácí pro nás objednávají dovoz pizzy a vaříme čaj. Za velkou pizzu platíme s dovozem 3,50 eur, což vůbec nechápu. Máme krásný pokojíček a je nám skvěle. Byl to nádherný den.
Úterý 22.10. – Racalmuto – Milena – Sutera – 32 km
V 7:30 máme u místních snídani, ale není to nic moc. Máme pořád hlad, nezbývá než to rozchodit. Nejprve se musíme vrátit do Racalmuty a pak pokračujeme na sever přes krásný kopec. Kolem nás je mlha, krajina vypadá jako v pohádce. Míjíme hrobky ze 13. století před Kristem. Jde se nám krásně. Lehkým krokem scházíme do městečka Milena. Poledne, ale žádná restaurace není otevřená. V baru si dáváme studenou pizzu s kozím sýrem a kávičku. Hledáme obchod, když už pro nic, tak alespoň kvůli vodě. Obchod nenacházíme, jeden milý pán nám věnuje velkou láhev vody, hurá můžeme jít dál. Jsou tu hodní lidé.
Podle našich informací z webu je před Suterou strhnutý římský most a brod vedle mostu není možno použít. Vydáváme se tedy na velkou okliku, bohužel vede po silnici, potřebujeme se dostat za řeku. Zacházka nám zabere několik hodin navíc. Když přicházíme k brodu již z druhé strany, tak je jasné, že bychom bez problémů prošly. Nevím, možná, že jindy po dešti to nebude tak snadné. Nadáváme jako špačci. Jsme opět hladové, žíznivé, je nám vedro, za sebou x kilometrů po silnici a navíc nás čeká výstup do kopce do městečka Sutery. Už nemáme co pít. Ležíme pod olivovníky a sbíráme energii na 500 výškových metrů do kopce. Je vedro.
Nejprve vstupujeme do Campo Franca a pak dále po silnici do Sutery, většího městečka. Padáme únavou do prvního otevřeného baru. Máme toho dneska dost. Objednáváme si pití, brambůrky a zmrzlinu, nic jiného tu k jídlu nemají, už jsme si na to zvykly, nejspíš by to neprodali. Jak se zmátoříme, pokračujeme do BaB Accogliente. Nemáme rezervaci a nikdo tu není. Volám majiteli, za chvíli přijíždí a dostáváme krásný pokojíček s verandou a úchvatným výhledem. Cena 50 eur se snídaní pro nás obě. Sprcha a pereme. Pan domácí organizuje prohlídku hradu na kopci nad námi a pak večeři v restauraci. Nechcemu mu kazit nadšení, ale do dalšího kopce se nám dnes už nechce. Všechno mu odkýveme a ležíme dál na pelechu. Sraz máme s ostatními obyvateli BaB kdesi ani nevíme kde a v kolik taky nevíme. Domluva s místními je někdy komplikovaná. Anglicky se člověk celkem domluví u moře. V chudém vnitrozemí je to horší. Když objednávám po telefonu ubytování, mám nachystaných pár italských slov. Pokud dotyčný mluví aspoň trochu anglicky, tak je to ok, když ne, tak poskládám italská slovíčka za sebe – ubytování, dneska, 2 osoby, 6 večer, zatelefonuji. Vždycky se domluvíme. Nikdy se nám nestalo, že by bylo ubytování obsazené.
Na večeři jdeme do restaurace, špagety a palačinka, konečně vařené jídlo. Potkáváme tu několik Italek co jdou taky camino, ale správně ze severu na jih. Jsou veselé a moc milé, sdělujeme si své zážitky. Zatím jsme potkaly jen pár lidí, všechno Italové buďto místní z Palerma nebo z pevniny. Chválíme jim nádhernou přírodu, městečka, prostě celou Sicílii. Moc se nám tu líbí a dáváme to najevo. Po zaplacení večeře nám číštík oznamuje, že nás zdarma zaveze na ubytování, přece nepůjdeme pěšky v noci celé 2 km, to tu nikdo nechodí. Máme z toho srandu a rezolutně odmítáme. Je jasná, krásná noc, nebe plné hvězd a procházka nám neuškodí.
Již několik dní řešíme problém s etapami, je jich 9 a my máme jen 8 dní. Myslely jsme si, že to nebude problém, že dáme každý den o pár kilometrů navíc a je to. Jenomže není to tak snadné. Problém je s ubytováním. Ubytovat se lze vždy na konci etapy, mezi etapami to v podstatě není možné. Nezbývá nám, než sloučit dvě kratší etapy do jednoho dne. Sicílie je poměrně kopcovitá, cesta se pořád vlní nahoru a dolů, za den nastoupáme překvapivě dost výškových metrů. Nebude to tedy pro nás zadarmo. Zítra, jestli se nám podaří brzo vstát, zkusíme ujít dvě etapy. Noc klidná.
Středa 23.10. – Sutera – Giovani Gemini – Castronovo di Sicilia – 40 km
Po šesté vstáváme. Vychází slunce a je nádherně. Z terasy vidíme do stran a nemůžeme se odtrhnout, je kouzelné ráno. Po snídani opouštíme spící městečko. Za 8 km přicházíme do Acquaviva Platani, dáváme si kávu a džus, kupujeme brambůrky, k jídlu nic není. Naštěstí, ještě nemáme velký hlad. Krajina je opět úchvatná. Jako obvykle nikoho na cestě nepotkáme. Pokračujeme do Giovani Gemini, končí zde 4. etapa. Obědváme v restauraci polévku, nejraději bychom si tu našly ubytování, ale musíme jít dál.
Jako vždy je odpoledne velké vedro. Prašnou cestou vycházíme z města. Ze seznamu ubytoven z webu magnaviafrancigena si vybíráme jedno ubytování. V telefonu se mi ozve plynulou angličtinou slečna a domlouváme se, cena 40 eur pro obě se snídaní. Jak máme zamluvenou postel, hned je nám veseleji a šlapeme dál do Castronova. Při přechodu přes říčku vybírá Hanka cestu, jdu první zahučím do potoka až po kolena. Slyším jen, aha tak tudy to nepůjde, jde jinudy a přechází suchou nohou. Dobře mi tak. Dnes 1.100 metrů převýšení, 40 km ve vedru a máme toho docela dost.
Ubytování je nádherné, v podstatě máme pro sebe celé první patro velkého domu s terasou. V přízemí jsou další tři poutníci, dva páni v letech a dívka, ale mluví jen italsky. Slečna domácí Franciska je milá a konečně můžeme položit otázky, které nás zajímají. V městech jsou vidět jen děti a důchodci, říká že ostatní pracují většinou na pevnině v Itálii, zde práce není. Ani jsme se nemuseli ptát. Občas podél cest vidíme opuštěné domy, některé už chátrají, jiné jsou jen prázdné. Říká, že majitelé odešli, ale není kdo by domy koupil. Nemovitosti se v těchto místech dají koupit za babku, kdo by tu, však bydlel.
Večeříme v baru v sousedství. Před spaním si pouštíme Vondrušku a dlouho nemůžeme usnout. Byl to nádherný den. Jsme plné zážitků a obrazů Sicílie. Byla jsem tu několikrát, vždy u moře, na skalách a na památkách. Při pěší cestě vnitrozemím najednou vidím jinou Sicílii, syrovější a chudší. Myslím na věčně nespokojené Čechy, co si myslí, že mají důvody ke stížnostem. Na chvíli se sem přestěhovat a mnozí by se vyléčili. U nás doma je nejkrásněji na celém světě.
Čtvrtek 24.10. – Castronovo di Sicilia – Prizzi – 27 km
Franceska nám nachystala skvělou snídani. Konečně čerstvé jídlo a ne balené, sladké, hnusné pečivo. Po osmé odcházíme. Nejprve jdeme zvolna přes kopec zalesněný borovicemi a blahovičníky. Jdeme celkem pomalu. Dnes opět nemáme přes den žádné městečko či bar, kde bychom se mohly zastavit alespoň na kávu. Musíme si vystačit s vlastními zásobami. Řekla bych, že dnes začal podzim.
Potkáváme dva poutníky z Itálie, chvíli si vykládáme, máme radost, že můžeme pokecat, jdou jak jinak proti nám. Radí nám ubytování v Prizzi a dávají telefon na pana domácího. Pofukuje, chvílemi musíme nasadit mikinu. Procházíme krásnou krajinou, borové lesy. Opět velké převýšení. Míjíme opuštěnou osadu. Několik prázdných domů s byty. Byly opuštěné za 2. světové války a později se do nich nikdo nevrátil. Stojí zde i kostel. Vypadá to tu, jako po nějaké apokalypse.
V Prizzi jsme po čtvrté hodině, nebylo kde zastavit, tak cesta utekla rychle. V knihkupectví si vyzvedáváme klíče od ubytování. Byteček je kouzelný. Platíme celkem 36 eur.
K večeři si vaříme těstoviny se sýrem. Začíná pršet a leje stále víc a víc. Předpověď počasí na noc a zítřek je děsivá. Píše nám Franceska, ať jsme zítra opatrné, že se žene nějaká mela. Volá nám také pan domácí, že počasí na zítřek nevypadá dobře, nejlépe by bylo, kdyby jsme tu zůstaly další noc, než se vyprší. V každém případě nám zakazuje opustit ráno byt, než nám zjistí aktuální situaci. Zní naléhavě, tak mu to slibuji. Domlouváme se, že nám hned ráno zavolá, jak to vypadá. Nikdo neví, kolik toho v noci spadne a co bude zítra.
Oknem pozorujeme déšť a vodu, tekoucí po chodníku, nechtěla bych být tuto noc ve stanu. Víme o tom, že tu v zimě bývají prudké deště a několik mrtvých, utopených lidí. Zní to divně, ale je to tak. Jsou zde oblasti, kde se nakumuluje voda a v jednom momentě se prorazí přirozené zábrany, přívalové vlny smetou vše co je v cestě. Ještě z domu vím o jednom takovém místě na naší trase. Těžko uvěřit, že zrovna toto místo máme na trase zítra. Je to smůla, ale asi proto nás varuje, jak bytný, tak Franceska. Je to milé, že se o nás tak starají. Jedna noc pod jejich střechou a již se cítí za nás zodpovědní.
Bouřka trvá většinu noci, krásně se nám v tom dešti spí.
Pátek 25.10. – Prizzi – Corleone – 20 km
Probouzíme se po osmé hodině. Je docela hezky. Kontrolujeme předpověď a pršet má zase až odpoledne. Snídáme a čekáme na telefon od pana domácího. V devět to už nevydržím a volám mu. Dlouho trvá, než telefon zvedne, vůbec neví která bije, očividně jsem ho vzbudila. Po chvíli mu dojde proč volám, říká že situaci zjistí a ozve se. Za 5 minut přijde sms, že silnice do Corleone není průjezdná, ale pěšky, že by to mohlo jít. Tak tedy vycházíme. Obchody s jídlem jsou buď zavřené nebo nemají žádné pečivo. Máme už jen pár starých sucharů a sušenky, to zas bude hlad. Jedno je jisté, na této dovolené nepřibereme.
Prizzi opouštíme po trase Magna via Francigena pro pěší, ale je tu dost bláta. U Lago di Prizzi se napojujeme na silnici a držíme se na ní celý zbytek dne. Okolí jezera je zaplavené vodou, pokud někde hrozí nebezpečí, tak nejspíš zde. Nic nebezpečného, ale nevidíme, nejspíš je to tím, že neznáme místní poměry. Pochodujeme tedy po silnici, auta žádná nejezdí, stále čekáme, kdy narazíme na nějakou zábranu, ale nic takového se nekoná. Jen je nám líto, že nemůžeme použít stezku přes kopec Cozzo Spolentino 998 m n m. Cestička vede krásnou přírodou a my šlapeme po silnici.
Celkem spěcháme, protože má odpoledne pršet. Na bookingu si rezervujeme ubytování za 36 euro se snídaní. Snídaně většinou znamená, že budeme mít nachystaný trvanlivý croasant, džus v lednici, možnost uvařit si kávu, někdy je i jogurt. Po cestě máme jedinou restauraci, jak jinak je zavřená. Máme hlad, tak obědváme suchary a jak nám chutnají.
Před Corleone musíme projít 0,5 km tunel. Pěšina vede přírodou, ale my jdeme po silnici, tak se tunelu nevyhneme, bohužel už začaly jezdit auta, tak to není moc příjemné. Volám paní domácí, že budeme za chvíli na ubytování. Na otázku, jestli mluví anglicky dostanu odpověď ano a zeptá se mě jak se mám. Evidentně mi vůbec nerozumí, pořád mluví italsky, znovu se ptám jestli mluví anglicky, opět dostanu odpověď, že ano a jak se mám. Hmm. Skládám tedy italská slovíčka. Ubytování nemůžeme najít, běháme po Corleone sem a tam, volám znovu paní domácí, ale opět se mne anglicky ptá jak se mám a pokračuje italsky. Nakonec si nás paní odchytává na ulici sama, poznává nás snadno, zmateně pobíháme po náměstí, žádní jiní turisté tu nejsou. V mapě mají na bookingu špatně zaznačenou polohu, není se co divit, že jsme to nemohly najít.
Máme krásný byteček. Jenom zavřeme dveře od bytu už začíná pršet a že tu prší pořádně. Jsme hladové, ale v tomto dešti nakupovat nejdeme. Pereme, pračka je stará a dlouho nám trvá, než se nám podaří pochopit, jak prádlo vyprat. Večer je jasno a tak jdu na nákupy. Po dešti náměstí ožilo, na ulicích je spoustu lidí, jako obvykle žádní turisté. Děláme si vajíčka se šunkou a je nám dobře. Z mafiánských filmů si pamatuji dona Corleone. Je tu i muzeum o mafii, jenomže je už zavřené. Měly jsme tam jít hned po příchodu, s tím deštěm a hladem jsme zaváhaly. Je to škoda. Docela jsem se na to muzeum těšila.
Na noc si pouštíme audio Slečnu Marplovou. Krásně se nám spí.
Sobota 26.10. – Corleone – Santa Cristina Gela – 29 km
K snídani si děláme opět vajíčka. Lačníme po proteinech. Corleone opouštíme po deváté ráno. Předpověď počasí je dobrá, tak snad to tak bude. Mafiánské městečko jsme si pořádně kvůli dešti ani neprohlídly. Dáváme si skvělé kafe a mizíme pěšinou, topíme se ale v blátě. Vracíme se na silnici a 5 km jdeme raději po ní. Opět kolem nás jsou pusté domy, bez života. Při první příležitosti se vracíme zpět do přírody a děláme dobře. Je to krásná etapa. Nádherná příroda kolem nás.
Máme v mapě na cestě zajímavou pamětihodnost, tedy alespoň si to myslíme. Jmenuje se to Santuario di Tagliavia, vypadá to jako kostel nebo klášter, těšíme se na to celou cestu. Jako vždy jsme na cestě sami, pustina kolem nás. Konečně jsme u Santuaria a skutečně je to nádherná katedrála, vůbec jsme to tady nečekaly, celkem tu nic jiného není. U kostela je obchůdek se suvenýry, tak to tu asi občas žije. Teď jsme tu jen sami s Hankou. Kupujeme si pití, jídlo žádné nemají a máme radost, že si máme kde na chvíli sednout. Bereme si seznam ubytování a vybíráme kam zavolat. Upoutá nás název Pilgrim’s house, volám tam a zamlouvám dvě postele.
Když už jsme tak 10 km před městečkem Santa Cristina Gela, dnešním cílem, potkáváme nezvykle velkou skupinu poutníků. Jsou to pánové v důchodě, Italové a je jich nejméně 6, možná i více. Jsou schvácení a ptají se nás, jestli už brzy budou v Corleone. Jsme z toho notně vyjevené, protože to mají ještě asi 20 km a je již pozdní odpoledne. Chvíli s něma vykládáme a celkem je litujeme. Čekají je ještě dvě třetiny cesty a vypadali už dost unaveně. Za světla asi dnes nedorazí, na druhou stranu jsou to Italové a nebude jim třeba dělat problém si zavolat taxi.
V podvečer jsme v cíli. Paní domácí nás vítá v ubytovně na náměstí, poloha skvělá. Platíme 18 eur za osobu i když v seznamu je cena 16 eur. Prý za povlečení, ani snídaně není v ceně. Dostáváme pokoj, není to nic moc. Neodpustím si a říkám paní domácí, že by si měla cenu na webu aktualizovat, protože ostatní ubytování mají cenu včetně povlečení a taky se snídaní, krčí jen rameny. Nejdražší a nejhorší ubytování. Kousek od nás je penzion na bookingu za dobrou cenu, měly jsme jít tam. Koupelnu a kuchyni máme společnou se dvěma místními poutníky, ráno vyrazili z Palerma. Zabrali koupelnu na víc než hodinu. Nakonec přijde řada i na nás a můžeme vyrazit do ulic. Vedle nás je krásná cukrárna. Oči nám přecházejí a nevíme co si dřív objednat. Centrum máme prochozené rychle. Večeříme špagety v jediné restauraci, kde se taky vaří, je to průměrné jídlo a je ho málo, ale i tak děkujeme.
Večer diskutujeme s našimi spolubydlícími. Ptáme se jich na průchod Palermem, nejdříve se snaží vykroutit, ale pak z nich vyleze, že do Monreale dojeli autobusem. Dělá to hodně poutníků, předměstí Palerma je neláká. To není, ale nic pro nás, chceme ujít každý metr poutě. Ptají se nás na naši cestu, kolik to jdeme dní a tak. Oznamují nám, že oni těch 9 etap ujdou ještě rychleji než my. Když vidím ty pohorky, obří batohy a jejich pupky, tak se mi to ani moc nezdá. Myslím, že si říkají, když jsme to daly my za 8 dní, tak oni za míň. Jenomže to neznají Hanku, normálně běhá trasy 100 km za 24 hod a na Beskydské sedmičce je vždy na bedně. Já jí sotva stačím. Takže pánům přeji hodně štěstí. Noc klidná.
Neděle 27.10. – Santa Cristina Gela – Palermo – 31 km
V noci proběhla změna času. Dědci nás vzbudili v šest ráno, balí se tak hlasitě, že raději vstáváme taky. Snídáme v kavárně na náměstí a v sedm jsme již na cestě. Těšíme se na Monreale a Palermo. Nejprve pěšinou lesem přecházíme kopec. Kolem nás se ozývá značná střelba, jak já ty myslivce nemám ráda. Netuším co za zvěř by tu mohla žít, ale to je celkem jedno. Pokud nás nezastřelí, tak se budu divit. Střílí se ze všech stran, nechápu, že to všichni přežijí. Utíkáme co to dá. Po několika hodinách scházíme do městečka Alfonte. V kavárně si dáváme zákusek a další skvělou kávičku. Místní kostel je pěkný.
Pokračujeme již po silničkách až notně znavené vylézáme na kopec u katedrály v Monreale. Katedrála je krásná, zrovna zde probíhá mše. Když jsem tu byla naposledy, tak byla zavřená, obehnaná bílou páskou, policejní auta kolem. Zastřelili tu mafiána, co si odseděl 25 let za vraždu nějakého kluka. Pár dní po propuštění jeho kroky směřovaly do katedrály, což je prý u mafiánů propuštěných z basy obvyklé. Na schodech ho odpráskl otec zastřeleného kluka. Mrtvému nepomohlo, že si svůj trest odseděl. Oko za oko, zub za zub. Jsme ve 21. století? Těžko říci. V restauraci na náměstí obědváme, skvělý salát s kuřetem. Je znát, že je to turistické město.
Do Palerma jdeme již po silnici, značené to není, používáme mapy.cz. Předměstí je špinavé a zanedbané, čím blíže jsme centru, tím se to zlepšuje. Hotel jsme si objednaly tříhvězdičkový na bookingu za 33 eur bez snídaně pro obě. Jmenuje se hotel Moderno. Místo má dobrou polohu ve středu města. Pokoj je mizerný, úzká nudle, kovová patrová postel, ale máme svoji koupelnu. Po sprše vyrážíme do města. Je tu plno lidí, taky hodně turistů a imigrantů. Večeříme pizzu na ulici. Restaurace jsou drahé a vaří až pozdě večer.
Jak se vracíme na hotel, tak si na chodbě všimneme otevřeného, krásného pokoje, úplně stejný, jako jsme měly na fotkách při rezervaci. Jdeme se zeptat na recepci, proč nás ubytovali v něčem jiném, než jsme si objednaly. Recepční něco blekotá a že prý jestli jsme pokoj ještě nepoužily, že nám ho vymění. Jenomže my už jsme se vysprchovaly a poležely v postelích, takže z toho nic nebude. Jsme docela v klidu, stejně jsme nevěřily, že se něčeho domůžeme, jsme přece na Sicílii. Jen recepční říkám, že jim dáme mizerné hodnocení na bookingu. Dáme jim nulu i když nevím, jestli to vůbec jde. Recepční je z toho nešťastná, ale nemají podvádět.
Moc dobře se nevyspíme, postel vrže, klátí se a klimatizace nefunguje, je vedro.
Pondělí 28.10. – Palermo
Vstáváme brzy, chceme si před odletem ještě Palermo užít. Na recepci zjišťujeme, kde je zastávka letištního autobusu. Je to snadné, máme ji kousek od hotelu. Nový recepční se nás neustále ptá na číslo pokoje. Nechápu na co tuto informaci potřebuje, ale není to tajemství. Posílá nás na snídani, že ji máme v ceně. Moc dobře víme, že to tak není, ale proč ne. Snídaně je skvělá. Nejspíš jsme ji dostaly za ten špatný pokoj. Hodnocení hotelu nepíši žádné, snídaní si nás usmířili.
Město je po ránu prázdné. Jdeme se projít k moři. Je krásný slunečný den. Moře je teplé a kupodivu vypadá i čistě. Koupeme se bez plavek. Je to krásné. V kavárně si dáváme skvělé kafe.
Procházíme trhem, kupujeme koření, ovoce, jídlo. Místní si stěžují, že mají malé tržby. Trhovců je moc a zákazníků málo. Někteří si najímají na práci imigranty. Za celodenní práci jim zaplatí 10 eur, za tyto peníze by místní nepracovali. Dokáží takto snížit ceny a prodat více zboží. Nedělá to ale každý, těžko to bude legální. Mezi trhovci to vře.
Kupujeme si lístek za 6 eur na odpolední autobus na letiště. Obědváme špagety v místní restauraci, skvělé jídlo. Vracíme se pro batohy na hotel a odjíždíme na letiště, je to z centra hodinu jízdy busem.
Letíme do Vídně s přestupem v Miláně. Kvůli přesedání jsme si koupily letenky přes kiwi.com. Jsou sice o pár korun dražší, ale v případě že by nám navazující letadlo v Miláně uletělo, našli by nám zdarma jiný spoj. Zaplatili jsme za osobu 2.760,- Kč. Je to asi lepší, než si koupit dvě samostatné letenky od různých dopravců.
Výlet to byl nádherný.
Útrata na jednu osobu celkem 13.500,- Kč.
- letenky, parkování na letišti a dálnice v Rakousku – 4.500,- Kč
- ostatní náklady celkem především ubytování a jídlo – 9.000,- Kč