Nízké Tatry – Velká Fatra – pohoří Žiar – Strážovské vrchy – 30.7.2022 – 9.8.2022
Po dvou letech se vracím na Cestu hrdinů SNP.

Sobota – 30.7.2022 – přesun do Telgártu
V Popradě vystupuji z Pendolina ve 4 hodiny odpoledne, zpoždění 3 hodiny. To se nedá ani komentovat. Ujel mi přípoj do Telgártu, další bus jede až za 3 hodiny. Chci jít na stopa jenže každou chvíli má začít pršet, kdo mi asi tak v dešti zastaví. U autobusového nádraží vidím nastupovat dvě paní do taxiku, jen tak pro info se ptám řidiče kolik by to stálo do 33 kilometrů vzdáleného Telgártu. Řidič mi říká, že asi 20 euro a paní ať si nastoupím, že mne svezou, jedou na jih Popradu a do Gánovců, vrací se z práce z Tater, jsou to pokojské. Tak sedám k nim a dělám si s němi okružní jízdu. Gánovce jsou hezká vesnička a také světoznámá lokalita, byla zde objevena lebka neandrtálce. Krásné místo schované v údolí a navíc termální pramen. Řidič si stěžuje, že zde rychle rostou ceny pozemků, bohatí lidé si tu staví svá sídla. Jako by tomu bylo na jiných krásných místech jinak. Za hodinu jsem konečně pod horami. Platím dohodnutou dvacku. Myslím, že u nás jsou taxiky dražší.

Ubytování mám rezervované v hotelu Telgárt za 19 eur pokoj + 6 eur snídani. Konečně si můžu lehnout na postel, nesnáším přesuny. Jsem na cestě od 8 hodiny ranní. Celý den pršelo a zítřek bude ještě taky deštivý, stan nechám zatím v batohu. K večeři je kuřecí na kari, rýže, hranolky a zákusek, výborné jídlo.

Ptám se na bazén a za 4 euro na hodinu dostávám klíč od suterénu. Malý bazének a vana s výřivkou, vše jen pro mne. Voda v bazénku je celkem studená, ale v kombinaci s horkou vanou je to dokonalé. Stresy z cesty jsou pryč.

Na pokoji si vařím čaj a těším se na ráno. Čeká mne výstup na Král’ovu hol’u a Andrejcová. V každém případě to bude pěkně do kopce a bez pláštěny se asi neobejdu.
Útrata 24 eur
Neděle – 31.7.2022 – Telgárt – Andrejcová
Snídaně je velkolepá, jako na nějakém drahém hotelu. Chystám si sebou svačinku a hlásím to obsluze s tím ať mi to naúčtují, ale není to prý nutné. Je to lepší, než natajňačku schovávat jídlo do kapes. Dneska jsem za dámu. Při placení mi zapomenou zaúčtovat večeři, hned to hlásím nechci tu zůstat nic dlužná. Platím 31 eur za nocleh s polopenzí. V 8,40 odcházím. V obchodě kupuji birrel a banán. Volám na útulňu Andrejcová a rezervuji si postel za 5 eur. Honí se mraky, pod střechou bude nocleh jistější.


Po 9 hod beru červenou značku a stoupám do kopců po Cestě hrdinů SNP. Není mi úplně nejlépe, ale snad to rozejdu. Potkávám romské spoluobčany sbírají maliny, hned se mi je snaží prodat 1 litr za 8 eur, ale špatně si vybrali zákazníka, nic nekupuji.


Před polednem docházím dva kluky z Čech, mají obří batohy. Jsou první den na cestě stejně jako já. Začátky jsou nejhorší, chvíli to trvá než se člověk zase rozejde. Zastavuji u pramene asi hodinu pod vrcholem Král’ové hol’e, na chvíli vykouklo sluníčko, tak si chci uvařit kafe. Nad údolím zahřmí, hned si to rozmyslím a beru si jen vodu sebou. Rači spěchám na kopec do nouzové turistické místnosti.


Po dvanácté hodině jsem u vysílače ve výšce 1.946 m, tak tak jsem to došla v kraťasech a bundě. Je mlha a fouká. Na vysílači je místnost pro turisty. Není tu voda, ale je tu lavička a elektrická zástrčka. Hned dobíjím mobil. Vařím si konečně kafe a čaj. Mám strašný hlad, sním vše co mám od snídaně. Přichází pár lidí s malými batohy. Venku toho není moc vidět, ale nedá se nic dělat musím jít dál.


Po chvíli se pořádně oblékám, pěkně fučí a mrznu. Mlha se naštěstí brzy rozplývá. Hřeben je nádherný i v takovém počasí. Škoda jen, že nejsou žádné výhledy. Chvílemi prší z mraků. Ve větru procházím přes Strednů holu 1.876 m, Orlovou 1.840 m, Bartkovou 1.790 m a nakonec Andrejcovou 1.520 m. Po čtvrté hodině jsem na útulni.

Vybírám si místo u okna, už se tu pár lidí ubytovalo a další přichází. Belgičani, Němci a Češi. Umývám se u pramene a kupuji čaj a zelňačku. Je docela brzo, asi by se dalo pokračovat aspoň na Priehybu, ale jsem na dovolené, nebudu se honit.


Později přichází kluci, co jsem je potkala před polednem Filip s kamarádem. Poslední doráží triatlonista Roman celý mokrý, protože venku pěkně prší. Je to borec, nemá stan, tak musí vždycky dojít pod střechu. V nohách má dnes 50 km, spal na útulni Galová. V devět všichni uleháme a kecáme o treku. Filipův kámoš okamžitě usíná a neskutečně chrápe. Tohle jsem naposledy zažila v ubytovnách na Caminu do Santiága de Compostela. To bude noc! Triatlonista zítra míří na Chatu M. R. Štefánika 35 km, převýšení nahoru přes 2.000 m. My ostatní chceme dojít na Čertovicu. Uvidíme.


20 km, převýšení nahoru 1.241 m, dolu 720 m, útrata 32 eur
Pondělí 1.8.2022 – Andrejcová – Čertovica
V noci jsem vůbec nespala. Chrápač je 1. liga. V 7 máme někteří k snídani vajíčka s čajem a kávičkou, cena 5 eur. Při placení si objednávám ještě jeden skvělý bylinkový čaj. Útratu mám 19 eur se vším všudy, tedy ubytování a polopenze. Andrejcová se mi líbí, hlavně musím pochválit čisté latríny.


Modré nebe, výhledy na Vysoké Tatry. Vypadá to, že bude překrásný den. Triatlonista mizí před snídaní s tím že mne večer čeká na chatě Štefánika. No to teda nevím. Belgičani vychází pak, v 7:30 je následuju, za mnou Filip s Chrápačem. Němci zůstávají ještě jednu noc, chtějí si to tady v okolí pochodit, další den pokračují do Telgártu.


Ze začátku oblékám bundu, pofukuje. Jakmile stoupám do kopce, vysvlékám se neboť se otepluje. Cestička vede po hřebínku a ty výhledy stojí za to. Dobrá zpráva je, že jsou všude borůvky. Medvědi mají letos co žrát.

Po desáté přicházím na Priehybu 1.190 m. Hezký přístřešek a loučka na stany. Pro vodu jdu 200 metrů po stezce k potůčku, raději filtruji. Vařím si kafe a čaj. Otvírám konzervu tuňáka, mám plno jídla, musím něco sníst. Batoh má s vodou 12 kg. Po hodině se zvedám k odchodu a zrovna přichází Filip s Chrápačem.

Červená značka vede ze sedla prudce do kopce. Žádné serpentiny, rovnou do svahu. Funím a lapám po dechu, pouštím si audio krimi ze starého Japonska. Zastavuji se až na Kolesárové 1.508 m. Nádherný rozhled na všechny strany, dokonce v dálce vidím Král’ovu holi, včera byla celá v mlze.

Potkávám do protisměru českou turistku, má stejný batoh jako já Mariposu. Chvíli si povídáme, jde sama na etapy Karpatský oblouk. Klobouk dolů. Ptám se jí, kde je další voda. Bohužel docela daleko, dává mi trochu své i když se jí to snažím vymluvit, ale marně. Tak aspoň moc děkuji.


Slunko je vysoko na obloze, pomalu mi začíná svítit do obličeje. Jdu stále na západ. Zapomněla jsem si sluneční brýle, musí stačit klobouk. Volám na Čertovicu do domečku horské služby a zamlouvám si postel. Je to ještě kus cesty, ale věřím, že tam dnes dojdu. Nízké Tatry jsou národní park, dodržuji zákaz stanování.

Ve 3 odpoledne vařím cizrnu se salámem a kávičku. Mám jen dehydrované jídlo, pokud se chci najíst, prostě musím vařit. Nezdržuji se dlouho a pokračuji po hřebeni přes Havraniu Polanu 1.400 m. Potkávám dva divné chlapíky, první co je zajímá, jestli jdu sama. Říkám že jdu s klukama jen jsou kousek za mnou, Filip s Chrápačem tam někde budou. Peláším pryč, vůbec se mi nelíbí.

Už jsem dost unavená, ale Čertovica je stále daleko. Budu mít co dělat, abych tam došla. O půl šesté jsem na odbočce k útulni Ramža, ani se tam nejdu podívat, ale pokračuji hned dál, zůstává mi ještě 8 km. Přidávám do kroku.

V sedle Za Lenivou moje cesta odbočuje doprava. Stojí tu pěkný přístřešek a místo na stan. Už to mám jen 2 kilometry, to už dojdu.


O půl osmé jsem na Čertovici u domečku horské služby. Otvírá mi sympaťák, hned si u něj objednávám večeři, před chvílí uvařil kuře s rýží. Dostávám pěkný pokojíček a žeton do sprchy. Ubytovaný je tu ve vedlejším pokoji mladej kluk. Belgičani nikde a pochybuji, že přijdou Filip s Chrápačem. Nejspíš všichni skončili na Ramži. Venku stojí tři stany. Ubytování ve vlastním stanu je za 2 eur na osobu, postel stojí 20 eur. Mám toho dnes dost. V horách kilometry naskakují těžko a hlavně jdu hodně pomalu. Od posledního výletu do Alp uplynul měsíc a je to znát. Volám na Kamennou chatu pod Chopkom a rezervuji si na zítra postel, čeká mne Ďumbier a Chopok. Udělám si takový poloviční odpočinkový den. Nebudu to zítra honit.


32 km, převýšení nahoru 1.309 m, dolu 1.498 m, útrata 19 eur
Úterý – 2.8.2022 – Čertovica – Ďurková
Přestože jsem byla hodně unavená, usnula jsem až po půlnoci. O půl sedmé mi chatař naservíruje snídani, jsem tu sama. Vždycky to tak ale není, údajně tu bývají často davy. Předpověď počasí na víkend byla špatná a to prý lidi odradí. Na dnešek je krásná předpověď, pouze má spadnou pár kapek, kdoví jak to ale dopadne. Co jsem na Slovensku, nevytáhla jsem pláštěnu. Sluníčko svítí, těším se na dnešní den. Do chaty vchází jeden z belgických kluků, tak přeci sem včera došli. Hned mi bylo divné, že jsem rychlejší. Než Chrápač to se nedivím, ale mladí hubení silní kluci, to by bylo divné. Platím 32 eur a před osmou vycházím.


Z Čertovice cesta stoupá pěkně do kopce. Jsem sama, široko daleko nikdo. Užívám si prázdné Nízké Tatry. Je nádherné ráno. Před chatou Štefánika si doplňuji pitnou vodu a stoupám dál. Lidí přibývá. Na Krupovém sedle jsem si chtěla nechat batoh a na Ďumbier vylézt nalehko, ale je tu lidí jako na pouti. Blízkost lanovky je znát. Táhnu raději svůj batoh na nejvyšší horu Nízkých Tater.


Pokračuji po červené magistrále dál na Chopok. Jsem z těch davů nesvá. Ve dvě odpoledne stojím u Kamenné chaty, kde mám rezervaci ubytování, hned vedle lanovky. Před chatou stojí strašná fronta lidí, dovnitř se nedostanu. Jdu tedy na horní stanici lanovky a v bistru si dávám smažený sýr s hranolkama a nealko pivo. Pán mi dokonce doplňuje pitnou vodu do láhve.


Na spaní je skutečně brzy. Ve 3 odpoledne opouštím Chopok a mizím davům z obzoru. Půl hodinky od lanovky a jsem na cestě zase sama. Po hodině kontroluji vzdálenost na útulnu Ďurková. Mělo by to být tak ještě 2,5 hod chůze. Času dost, je prostor na pauzičku. Na sedle Polany si z darované vody vařím kafe a čaj. Volám na Kamennou chatu a ruším rezervaci. Kolem jsou tiché pusté hory. Míjí mne Belgičani, dneska už po třetí. Vždycky mi řeknou ahoj.


Na útulnu Ďurková přicházím po sedmé večer. Je tu spousta lidí a plno stanů. Ani se nejdu ptát dovnitř, jestli tam mají pro mne místo. Rovnou stavím stan. Kupuji si čočkovou polévku za 4 eura a platím 2 eura za osobu ve stanu. Není to tady tak útulné jako na Andrejcové, ale taky dobrý. V národním parku se jinde spát stejně nesmí. Jsem ráda, že se mi to daří dodržovat. Pitná voda je 100 metrů od chaty, mizerná latrína kousek pod chatou. Docela fouká, mám problém postavit stan. Doufám, že nebude v noci moc zima, mám letní spacák.


31 km, převýšení 2.000 m nahoru, 1.610 m dolu, útrata 53 eur
Středa – 3.8.2022 – Ďurková – Donovaly
Dlouho do noci byl kravál, přesně to je důvod proč nespím v campech. Někteří lidi se jedou do hor ožrat, jen by nemuseli u toho tak řvát. Spalo se mi ale i tak dobře. Vstávám o půl šesté, vařím si snídani a balím. Beru přes dva litry vody, na hřebeni žádná není. O půl sedmé vycházím. Další překrásné ráno, hned na kraťasy.


Cesta vede po hřebeni Nízkých Tater. Přecházím Latiborskou holi 1.648 m. Před devátou vařím druhou snídani. Míjí mne pár z Ďurkové, přejí mi dobrou chuť a pěkně nadávají na noční hluk.


Pěšina se vlní po horských loukách, nejsou zde stromy, v nižších polohách pouze místy kleč. Bohužel tu tím pádem není žádný stín, celý den na mne svítí slunce. Bez klobouku by to nešlo. Na vrcholu Velké Chochuli 1.753 m chvíli kecám s další dvojicí z Ďurkové. Opět Češi a jdou z Čertovice tří denní přechod do Donoval. Taky Belgičani končí, zítra musí být v Bratislavě. Vypadá to, že dál pokračuji na Cestě SNP sama.


Po jedné hodině jsem na Hiadelském sedle, kousek níž je útulna a pramen vody, ta teče pomalu, chvíli to trvá než si naberu na vaření. Čaj a dehydrovaný hrách se salámem, trochu česneku a koření a je to docela dobré. Za pár hodin budu v Donovalech, dívám se na booking na ubytování, nejlevnější pokoj by mne stál 50 eur. Vytahuji zápisník SNP a čtu si své staré poznámky. Mám tu zapsáno několik levných ubytování, kontroluji ceny na webu, ale pořád je to 50 eur, pro jednu osobu je to prostě drahé. Poslední prohlížím Chatu pod Magurou a je to přesně co hledám. 19 eur na osobu. Hned tam volám, paní není v recepci a neví jestli má volno, mám ji napsat meil. Tak jo píšu.


Po druhé hodině se pobalím, natřu nohy vazelínou a musím si nasadit smradlavé vlhké ponožky. Zbývá mi ještě asi 10 kilometrů. Cesta ze sedla, jak jinak vede prudce do vrchu na Kozí chrbát 1.330 m. V kopci mne předbíhají belgičtí kluci, smějou se a jako vždy mi řeknou ahoj. Na vrcholu kontroluji meil a mám rezervované ubytování, bohužel bez jídla, ale to není problém.


Čím více scházím, tím více je vedro. Cesta nemá konce, pojídám maliny a těším se na restaurace. Do protisměru jde několik skupin turistů, nevím jestli budou všichni spát na Hiadelském sedle, ale jinde jsem vodu neviděla. Na Ďurkovou už dnes nedojdou mají to hodně do kopce.

Donovaly jsou horské středisko. Frčí to tu spíš asi v zimě. Hodně ubytování je zcela uzavřené. U venkovního občerstvení si objednávám burger s hranolkama. V obchodě kupuji nějaké drobnosti. Pořádný nákup provedu až ráno. Zatím jsem se ještě nedívala co mne čeká na Velké Fatře. Za kolik dní bude obchod, jestli je po cestě třeba hospoda. Večer to musím nastudovat.

Moje Chata pod Magurou je 1,5 km od centra. V šest večer jsem na recepci. Platím kartou 19 eur a dostávám krásný pokojíček. Sprchy a záchody společné na chodbě. Je to tu moc hezké. Peru skoro všechno oblečení a suším na balkoně.

Nízké Tatry mám za sebou, jsou neskutečně krásné. Pořádné hory. Teď se těším na Velkou Fatru.
33 km, převýšení nahoru 1.284 m, dolu 1.988 m, útrata 36 eur
Čtvrtek – 4.8.2022 – Donovaly – Pod Královou Stuďnou
Ráno se nemůžu vykramovat, než si uvařím kafe, čaj a sbalím se, tak je dávno po osmé. A to jsem včera paní recepční tvrdila že budu dávno pryč, než ona přijde do práce. Podávám jí na recepci klíče a loučím se.


Vracím se zpátky do Donoval. V bistru Donly si dávám druhou snídani, omeletu, kafe a nealko pivo. V obchodě kupuju svačinu a pití. Dnes se mi nikam nechce. Je mi smutno po dětech, manželovi a kamarádech. Měla jsem jet raději s Hankou a její rodinou do Alp. Nezbývá než se zvednout a vyrazit. Až budu funět do kopce, tak mne ten smutek přejde. Dobrodružství doma na gauči nezažiju.


Na vrch Zvolen 1.402 m stoupám prudce do kopce. Strašné vedro. Jdu jen v tílku a kraťasech. Na hřebeni se motá plno lidí, na sousední kopec vede lanovka. Stačí ujít půl hodiny a jsem tu zase sama. Přecházím přes Motyčanskou holi 1.292 m a sedlo Velký Štůrec 1.010 m. Dávám si tu malou pauzu a zjišťuji, že mi vytekla z vaku voda, chybí tak odhadem půl litru. To je teda paráda, vzala jsem si z Donoval na celý den jen 2 litry vody a teď mám o dost míň. Dopíjím raději vše co se mi nevejde do litrové láhve. K získání radosti v horách musí člověk trpět, tak teď trp.


Stezka je ke mne ale milosrdná, většinou vede listnatým lesem. Jdu ve stínu převážnou část dne. Mám pocit, že jdu stále do kopce, ale asi to tak není. Piji minimálně, musí mi to vydržet na Královu Studňu. Po průzkumu mapy zjištuji, že by voda mohla být o trochu dřív.


Odpoledne vystupuji z lesa a přecházím louky. Pod Križnou je pramen vody. Potkávám u něj holku ze Slovinska. Studuje v Praze a teď je tu na 3 denní tůře s kamarádkou, která na ní čeká za kopcem. Vypiju na ráz přes půl litru vody. Čeká mne výstup na Križnou 1.574 m, pěkně do kopce.


V restauraci na Králove Studni jsem po šesté hodině. Objednávám si večeři a kupuji litr vody. Bohužel mají jen půllitrové láhve a ne zrovna levné. Napouštím na toaletách další litr vody do láhve a zkoumám vak na vodu, vypadá že je prasklý u hrdla. Jak byl postavený v boční kapse batohu, tak se voda vycákala. Napouštím do vaku asi litr a půl vody a pěkně si ho ponesu v ruce. Stejně chci popojít tak hodinu a někde postavit stan. Další voda je až u Kordického sedla za 7,5 hodin chůze.

SNP stezka pokračuje od chaty po silničce, po třech kilometrech v zatáčce vidím pěkný lesík. Jdu se podívat blíže a nacházím celkem rovné místo na stan. Končím tu. Za chvíli už ležím ve stanu. Mám asi tak hodinu světla než se setmí, to je tak akorát na napsání blogu. Byl to krásný den.
29 km, převýšení nahoru 1.555 m, dolu 1.295 m, útrata 29 eur
Pátek 5.8.2022 – Pod Král’ovou Studňou – Kremnické Baně
V noci tady bylo pěkné čoro. Obcházela mne nějaká šelma nejspíš liška, dvakrát jsem ji zahnala, vždycky se drze vrátila. Později přiklusal jelen nebo srnec, jak mne ucítil tak utekl, ale jen kousek dál od stanu a tam naštvaně bručel. Usnula jsem pozdě v noci a vzbudila se o půl sedmé, teprve ráno jsem si všimla, že jsem si postavila stan přímo u soli, kterou tu myslivci pro zvířata nachystali. Teď už chápu, proč se sem pořád ta zvěř stahovala.


Odcházím o půl osmé. Zbyly mi 2 litry vody, tak akorát. První voda teče u útulni Cabanka kousek od Kordického sedla, asi 6 hodin chůze. Opět krásný slunečný den. Cesta vede listnatým lesem, po dvou hodinách jsem v sedle Malý Šturec 890 m, vyhazuji do koše odpadky, překračuji silnici a šplhám zase prudce do kopce.


Turecké sedlo by mělo být za 30 minut, tam si dám svačinu. Půl hodina pryč a sedlo nikde, už mám docela hlad. V Tureckém sedle jsem za hodinu, špatně napsaný údaj na ceduli. Vařit dehydrované luštěniny se mi nechce. Dělám inventuru jídla co nemusím vařit. 1,5 suchý krajíc chleba, kousek čokolády, 2 tatranky. Suchý chleba si pěkně posolím a sním, je to dobrota. Potom kousek čokolády a zapiju to vodou. Tatranky nechám na horší časy.

Celý den jdu sama listnatým lesem. Pouštím si na maximum audioknihu, co kdyby tu byl medvěd. Teď už šlapu v jejich rajónu. Kolem spoustu zralých borůvek, trhám plné hrsti. Pěšina pořád vede nahoru a dolu. Vylézám na Svrčiník 1.313 m a ocitám se na sedle Flochovej. Doufám, že už mám všechno stoupání za sebou. Dnešní trasu jsem šla loni s Hankou, když jsme šly Okolo Turca, celkem dost si to pamatuji.

Kolem druhé hodiny docházím do Kordického sedla 1.117 m, vody ještě trochu mám tak pokračuji rovnou na Skalku, kde je restaurace. Bohužel jsem zapomněla na poslední kopec, ze sedla mne čeká ještě 300 výškových metrů na vrchol Vyhnatová 1.283 m.

Odpoledne jsem na Skalce a zajímá mne jen jídlo. Objednávám si řízek s bramborem, birrel a kávičku. Dobíjím elektroniku. Ještě mi dneska zbývá ujít 7 kilometrů přes vesničku Krahule do Kremnických Baní. Cesta vede lesem většinou z kopce. Konečně jsem v klášteře kapucínů Horný Turček, slyšela jsem že se tu dá ubytovat. Zvoním tedy na zvonek, milý pán mi ukazuje domeček u vstupu na hřbitov, v podkroví domečku je podlaha tak pro 6 až 8 lidí. Jen je potřeba sundat zavěšený žebřík. K noclehu se tu už chystají brňáci Vanda a Martin. Já si u hřbitovní zdi raději stavím stan. U kláštera je záchod a sprcha, vše pro poutníky co jdou SNP. Ve sprše je kašička na dobrovolný příspěvek. Je to parádní místo, lavičky, stůl.


Vařím čaj a kecáme s brňáky. Loni šli SNP s dětma z Trenčanských Teplic a skončili právě tady. Dnes přijeli vlakem bez dětí a chtějí pokračovat na východ. Jsem ráda, že nejsem na noc sama. Další krásný den je za mnou.

35 km, převýšení nahoru 1.244 m, dolů 1.565 m , útrata 19 eur
Sobota 6.8.2022 – Kremnické Bane – Vyšehrad
Noc u hřbitovní zdi byla klidná. Vstávám v šest, nejprve jdu na hřbitov nabít si mobil. Mniši dali do okna v kostele prodlužovačku, takže si tu poutníci můžou dobít elektroniku. Je to tu dokonalé. Došlo mi kafe tak jen rychle vařím čaj s kaší a spěchám do potravin v Kunešově.

Paní prodavačka v Kunešově má skvěle zásobený obchod. Kupuji si samé dobroty, další nákupy budou až asi v Trenčianských Teplicích a to je pěkně daleko. Venku stojí stoly, částečně obsazené místními občany. Je 8:30 a borovička už je na stole. Sedám si k nim a pokouším se co nejvíce sníst a vypít, nechce se mi to vše nosit. Místní se snaží o konverzaci, ale nemám náladu na opilecké řeči, moc se nevybavuju. Myslí si, že mne vystraší historkami o medvědech, to se ale spletli.

Velkou Fatru mám již za sebou a vstupuji do pohoří Žiar. Stejnou cestu z Kunešova až do Fačkovského sedla jsem šla loni s Hankou Okolo Turca. Je to přes 50 kilometrů. Cestu si dobře pamatuji a vím, že je to území medvědů. U Medvědí studánky si vařím kafe. Probíhají kolem mne dvě holky a cinkají rolničkama. Běží ze Skleného, to musí být krásné se takhle proběhnout.

Stezka vede smíšenými lesy po hřebínku a přechází přes pastviny. Občas je i studánka, vody je tu více než poslední dny v Tatrách a na Fatře. Přecházím Bralovu skálu 826 m.

Potkávám fousatého kluka, jde taky SNP stejným směrem, zdravíme se. Je znát, že cesta dnes není tolik do kopce jako jiné dny, kilometry rychle přibývají. Obědvám paštiku s rohlíkem a projíždí kolem chlapík na kole. Zastavuje se u mne a chvíli si povídáme. Pár kilometrů přede mnou jsou Chrenovské Lazy, pán tam jede na kole za známými a že se mám stavit na kafe.

To beru, všechno balím a pospíchám, za necelou hodinku na mne z jedné chatky mává můj cyklista. Dostávám kafe a bábovku, pak se paní domácí zdá, že jsem moc hubená tak mi servíruje polévku a maso s rýží. Vůbec nepomáhají námitky, že už jsem po obědě. Na cestu dostávám ještě banán s jablkem. Jsou tu moc hodní lidi.

Potkávám zase toho fousatého kluka a bavíme se kde kdo chce nocovat. Ráda bych se na noc k němu přidala, přece jen jsem dnes poprvé za celý výlet viděla medvědí stopy a hovna. První nocleh přichází v úvahu u chaty Štyri chotáre, jenže je to docela brzo. Lákám ho na loveckou chatu o pět kilometrů dál, jsou tam stoly, přistrešek, loni jsme tam s Hankou stanovaly. Třeba se tam uvidíme.

Celý den strašně fouká, když jsem byla na návštěvě v chatce tak i pršelo. V pět odpoledne stojím u lovecké chaty, kde chci stanovat, jenomže je tu plno lidí na noc. Spí v chatě a venku grilují, tím pádem tu spát nemůžu. Chlapík mi radí ať jdu do vesničky Hadviga, kde je zvonice, dá se tam údajně spát na půdě. Něco mi to říká, prý je to kousek max hodinku a půl a navíc je podle něj na noc ještě brzy. To je sice hezké, ale už mám v nohách 35 km a navíc když se dívám do mapy, tak je to 8 kilometrů a přes 300 výškových metrů. Je jasné, že chlapík to nikdy pěšky s batohem nešel.

V každém případě musím dál, nabírám si ze studánky litr vody pro jistotu a pokračuji. Jestli sem za chvíli dojde fousáč, tak bude mít radost. Procházím temným lesem. Pokračuji po louce a na cestě níže vidím pěkný posed. Scházím k němu, bohužel na spaní je malý. Vracím se zpět na červenou značku, zbytečný kilometr navíc. Lezu do kopce na Vyšehrad 829 m. Strašně funím, jestli si to dobře pamatuji, tak byla nahoře pěkná plošina na stany.

Po šesté jsem na Vyšehradě. Nádherný výhled. Travnatý plácek, nepatrně chráněný od větru a ohniště. Doufám, že sem nevyleze medvěd. Stavím si tu stan. Oheň si udělám, ale dál od stanu. Jenže je tu cedule, jsem na přírodní památce a archeologické lokalitě. Oheň tedy nebude. Zákaz stanování tu není, tak jsem v klidu. Najednou se tu z protisměru objeví blonďatý kluk, který jde z Bratislavy na Duklu. Chvíli si povídáme, ptá se mne, jestli něco nepotřebuji a pak pokračuje dál. Má za sebou už 300 kilometrů, je rozchozený a chce využít ty dvě hodiny světla co mu zbývají.

39 km, převýšení nahoru 951 m, dolu 1.033 m, útrata 17,50 eur
Neděle 7.8.2022 – Vyšehrad – Čičmany
Místo na noc jsem si vybrala skvěle. Žádné zvíře sem nevylezlo a velký vítr foukal vysoko nade mnou. Asi doposud nejlepší stanování. Odcházím o půl osmé, právě v čas, první lidé jsou zde. Přicházející divný chlap na mne vyhrkne, jestli jsem tu spala, okamžitě odpovím, že ne. Raději mizím.


První 3 kilometry jdu většinou po pastvinách. Potom vstupuji do temného listnatého lesa. Potřebuji dobrat vodu, po snídani mi nic nezbylo. Mířím tedy do vesničky Hadviga, kam mne včera posílal chlapík přespat na zvonici.

Musím opustit chodník SNP a sejít po loukách do Hadvigy. U prvních dřevěnic nacházím vodu téci z trubky ze země. Je tu stůl i lavička. Vařím si tedy druhou snídani. Do flašky raději vodu filtruji. Trochu se tu i umývám.


Hledám v mobilu penzion v Čičmanech, na bookingu je vše strašně drahé. Procházím v mapě jeden penzion po druhém a dívám se na jejich stránky. Vše drahé. Volám do penzionu Katka, na webu mají cenu 17 eur za osobu, ale mají plno. Tak volám do penzionu Bystrik a s pánem si domlouvám nocleh za 37,50 eur včetně snídaně. Je to sice trochu více, než normálně platím, ale jsem ráda, že budu mít dneska postel. Teď už tam jenom dojít.

Přes louku se vracím zpět na červenou značku. Pěkná stezka vede podél luk, přes lesy a zase po loukách. Konečně Strážovské vrchy. Celé dopoledne nepotkám skoro nikoho.

Obědvám kousek od Vríckého sedla 665 m. Mám to ještě asi 2,5 hodiny na Fačkovské sedlo. Zase lezu do dalšího strmého kopce Baran 980 m. Stále jsem na území medvědů, od rána si nahlas pouštím audio knihu, žádnou šelmu naštěstí nevidím.

Na Fačkovské sedlo 802 m dofuním kolem třetí odpoledne. Mířím do koliby na jídlo. Vypadám sice jako bezdomovec, nutně už potřebuji vyprat triko, ale je mi to jedno. Objednávám si Černohorský řízek. Servírka se mne ptá jakou chci přílohu, myslela jsem, že je to maso v bramboráku, ale asi to tak není. Objednávám si tedy jako přílohu brambory. Jaké je moje překvapení, když dostanu dva řízky v bramboráku a k tomu ještě brambory. Při placení to servírce říkám, že ty brambory už byly zbytečné, ale ona na to, že se to tady tak jí.

Ve 4 hodiny opouštím kolibu a čeká mne 11 km do Čičman a skoro 500 výškových metrů na horu. Vůbec se mi nechce, vedro, lenost, žádná chuť lézt zase do kopce. Musím se nejprve dostat na vrchol sjezdovky. Plazím se sama kopcem. Vystupuji na vrch Homolka 1.073 m a je tu zase nádherně. Horské louky jsou krásné.

Opět vcházím do temného listnatého lesa, cesta je nekonečná. Výhledy jsou sice nádherné, ale už jsem unavená a chci být v posteli. Sestupuji do Čičman a potkávám holku s klukem co jdou do protisměru SNP. Chvíli si povídáme. Hledají si už místo na noc. Chlubím se, že po 3 nocích ve stanu mám dneska penzionek. Sprchu mi závidí.

Penzion Bystrik je církevní luxusní ubytovna. Dostávám parádní pokojík s koupelnou. Na uvítanou mi věnuje otec Josef čepované nealko pivo. Povídáme si u baru, přichází další hosté a naříkají, jak jsou unavení. Mají za sebou tůru z Fačkovského sedla na Klak, loni jsme to s Hankou vyběhly za hodinu. Otec Josef jim říká, že já jdu pěšky přes celé Slovensko. Nikdy o cestě SNP neslyšeli, koukají na mne jako na ufona. Sprcha, peru a užívám si čistou postel.

38 km, převýšení nahoru 1.489 m, dolu 1.617 m, útrata 53 eur
Pondělí – 8.8.2022 – Čičmany – Kalvárie nad Dolnou Porubou
Ráno si procházím Čičmany nádhernou vesničku. Hnědé dřevěné domky pomalované bílými vzory, pár si jich fotím. Je tu i muzeum.


Opouštím vesničku před devátou a jak jinak zase do kopce. Lezu na Strážov 1.213 m, nejvyšší vrchol Strážovských vrchov. Je sice bokem cesty SNP, ale přece to neminu, když už jdu kolem. Z vrcholu mám nádherné výhledy.


Při sestupu u studánky si vařím kávu a čaj, obědvám rohlíky od snídaně. Jde kolem mne pán co jsme se potkali na Strážově. Přeje mi dobrou chuť a ptá se mne, kde mám zaparkované auto. Tak mu vyprávím o cestě SNP, kouká na mne jako na zjevení a říká, že jsem jiná liga a že to je jen pro mladé, pro něj už ne. No nevím, ale jsem si jistá, že je sakra mladší než já. Nemá prostě v sobě touhu pěšky objevovat co je za dalším horizontem, s věkem to nemá nic společného.


Prudké sestupy jsou snad horší než výstupy. Těch 550 výškových metrů co jsem nastoupala na Strážov, do posledního metru musím zase sestoupit do obce Zliechov. Překvapují mne chlapi v montérkách, kupují si svačinu a vychlazené pivo, všichni jsou v práci, alkohol v pracovní době se u nás už moc nevidí. Jak byly Čičmany krásné, tak je Zliechov škaredý. Alespoň, že tu mají potraviny, kupuji si pití a nějaké drobnosti. Navíc tu chybí značení, tak špatně odbočím a musím se do Zliechova zase vrátit. Správná cesta je kolem školy. Ještě za vesnicí je nepořádek a smrad, utíkám co mi síly stačí. Oddychnu si až zase v lesích.


Teď mne čeká vrchol Vápeč 955 m. Trvá to neskutečně dlouho než projdu pusté lesy a louky a dostanu se na skalnatý vrchol Vápeč. Dokonce chvíli prší, je ale takové vedro, že je to jedno. Jdu úplně sama, potkávám jen jednoho cyklistu.

Z Vápeče scházím do Horné Poruby. Potkávám čtyři lidi a psa, jdou SNP po etapách. Konečně nějací lidé. Z pramene pod Vápečem nabírám vodu, pomalu už se chystám na noc. V Horné Porubě jsem v 7 hodin večer. Něco jsem četla, že se tu dá spát u amfiteátru, ale moc se mi tu nelíbí a taky je brzo.

Stoupám zase do kopců přes louky. Přicházím k místu zvaném Santa Fe, je tu pár stolků, lavic, ohniště a mizerná bouda. Temné místo v lese, vysoké smrky a velký vítr. Tady spát nebudu v žádném případě. Jdu dál, proti mne jde kluk se zvonečky na plašení medvědů. Medvědy tu řeší každý. Všichni ale spíme v lesích a žijeme, tak to nejspíš asi nebude tak vážný problém. Kluk nemá vodu na noc, takže musí ještě jít dál. Radí mi za 2 kilometry kalvárii s novým přístřeškem.


O půl deváte jsem na kalvárii, je to nová dřevěná svatyně s oltářem. Spalo by se tu asi dobře, hlavně kvůli tomu větru. Jenomže ten Kristus na kříži mne děsí. Nakonec jdu postavit stan kousek dál k lesu. Je zde upravené místo, dětské prolézačky. Stan stojí až po deváté hodině. Jsem docela unavená, přesto spím neklidně.


37 km, převýšení nahoru 1.467 m, dolů 1.481, útrata 3,40 eur
Úterý – 9.8.2022 – Kalvárie nad Dolnou Porubou – Trenčianské Teplice
Nemohla jsem usnout, přitom je to takové hezké, klidné místo. V šest už chystám kafe, čaj a kaši. Moje poslední vaření na treku. Musím zase na chvíli do práce. Na celých 11 dní mi vydržela malá plynová bombička. Je fakt, že jsem zase tak moc nevařila. Naposledy balím stan.

Po sedmé jsem již na cestě. Zbývá mi něco málo přes deset kilometrů do Trenčianských Teplic. Strašně se těším na termální koupaliště. V báglu mám plavky od Telgártu k ničemu.


Opět musím nejprve do kopce přes louky a lesy do sedla na Omšenskou babu. Dochází mne Štefan, jde celé SNP z Dukly do Bratislavy na jeden zátah. Dokončil studie na ČVUT IT v Praze a má poslední prázdniny. Ideální čas na trek dlouhý 800 km. Kecáme o trecích v Evropě. Je to tu špatně značené, tak docela bloudíme. Mapy.cz jsou ale malý zázrak.

V Trenčianských Teplicích se rozcházíme, čeká tu na něj teta a já jdu na koupák. Loučíme se a přejeme si šťastnou cestu. Kupuji si za 7 eur vstup na hodinu a půl do bazénu Grand. Je to vrchol blaha, na konci tůry se ponořit do teplé výřivky a zaplavat si v termální vodě. Pak jdu na oběd a nakonec na kávičku do kavárny, kde psal své knihy Karel Čapek. Teď už jen cesta busem a vlakem. Za 4 hodiny budu doma.

14 km, převýšení nahoru 208 m, dolů 547 m, útrata 23 eur
Byl to nádherný trek. Slovensko je neskutečně krásné a lidé jsou zde moc milí. Cítím se tu jako doma. Už se těším až se vrátím na poslední úsek Cesty hrdinů SNP a dojdu na Děvín.
Útrata celkem 310 eur + 1.100,- Kč vlaky
Celkem nachozeno 300 km
Převýšení nahoru 13 km, převýšení dolu 13 km
5 nocí ve stanu
5 nocí v penzionech a chatách