9.9. – 18.9.2022
Pátek 9.9. 2022 – odjezd vlakem do Rumunska
V 9 ráno odjíždíme vlakem z Olomouce. Martin, Dan, Hanka a já. Lucka nejede, má zase Covida. Za zpáteční jízdenku s lehátkem jsme zaplatili 3.500,- Kč. Nemůžeme se dočkat až uvidíme rumunské hory, naposledy jsme zde byli před třemi lety ještě před Covidem.
V Břeclavi přestupujeme na rychlík do Maďarska. Vlak je poloprázdný, zvu Hanku na oběd do jídelního vozu a jídlo je super, trhané vepřové, brambůrky a salát, lahůdka. Po druhé hodině odpolední vystupujeme v Budapešti na nádraží Nyugati. Pěšky se přesouváme na nádraží Keleti, odkud nám jede v 19:10 noční vlak do Brašova. Času máme dost. Slunko svítí a přestože je září, je pěkné vedro.
Centrum města je rozlehlé, velké budovy a bulváry. Dunaj je úchvatný, ale ta doprava je strašná. Chystáme se vyfotit parlament, jenže se to nesmí. Policisti focení kontrolují, no nevím teda proč. Hanča zapomněla doma sluneční brýle, v optice si obě kupujeme Polaroidové brýle ve slevě za 1.250,- Kč. Doufám že je užijeme.
Velká Synagoga je zavřená, procházíme ulicí Andrássy zapsané v Unesco, dopravní špička vrcholí, aut je tu požehnaně. Bereme raději vedlejší ulici a sedáme si na lavičku do parku. Posedává tu plno lidí, hraje kapela a je veselo.
Před sedmou nasedáme do vlaku. Průvodčí nám rozdává povlečení a dostáváme své kupé s lehátkama. Miluju jízdu vlakem. Těšíme se, že se pěkně vyspíme.
Sobota 10.9.2022 – Brašov – Cabanas Ciucas – 18 km
V noci jsme stáli na Maďarsko Rumunských hranicích. Nejprve nás vzbudil jeden celník, pak druhý. Krásně jsme si poleželi. O půl desáté vystupujeme v Brašově. Těch 340,- Kč příplatek za lůžko se vyplatí.
Před nádražím stojí plno taxíků, nejprve jdeme ale na kávičku. Musíme popojít blíž k centru a v první kavárně snídáme. V obchodě kupujeme vodu a vracíme se na nádraží objednat si taxi. Chtějí po nás 200 Lei což je asi 1.000,- Kč, zdá se nám to hodně, tak se poptáváme u jiných řidičů a nakonec odjíždíme za 180 Lei. Čeká nás 40 kilometrů do sedla Pasul Bratocea 1.272 m.
V taxiku s Hankou spíme. Pasul Bratocea je plný aut a lidí. Probíhá zde nějaký horský běžecký závod. Na lavičce svačíme a přebalujeme batohy. Špatně jsme se s Haňou domluvily na jídlo, máme ho zase moc. Čeká nás horský hřeben Ciucas a Siriu asi 50 kilometrů a jídla máme jak na 100 km.
Honí se mraky, chvílemi svítí slunce. Parkoviště opouštíme v jednu hodinu odpoledne. Cesta začíná prudce do kopce. Neustále musíme uhýbat běžcům. Rumuni jsou milí lidé, všichni nás zdraví. Opouštíme smrkový les a dostáváme se na pastviny. Blížíme se ke skalnímu útvaru Porumbelul. Potkáváme lidi s kyblíky plných brusinek.
Pofukuje, chvílemi nevidíme skoro nic, hory padají do mlhy. Pod vrcholem Ciucas obědváme chleba se slaninou. Na hlavní hoře oblasti Ciucas 1.954 m jsme v 5 hodin odpoledne. Mraky se rozplývají a hory nás odměňují překrásnými výhledy. Sestupujeme k chatě.
V Cabaně Ciucas 1.550 m jsme před šestou večer. Nabíjíme si mobily a čekáme až nás někdo obslouží. Personál se neukazuje. Jdeme si tedy alespoň nabrat na toaletu vodu. Nakonec si nás všimnou a donesou nám pivo a kluci si dávají polévku. S Hankou nejíme nic, nutně musíme vařit, jinak se těžkých báglů nezbavíme.
Stany stavíme necelý kilometr za chatou, kousek před sedlem Saua Chirusca 1.567 m. První pěkná rovinka u lesíka je naše. Vaříme polévku, těstoviny a čaj. Byl to krásný den. Po třech letech jsme se vrátili do rumunských hor. Karpaty mají své kouzlo a nelze je zaměnit s jinými místy. Karpatské hry od Miloslava Nevrlého jsme četli mnohokrát.
Sotva se stihneme najíst začíná pršet, čaj už dopíjíme ve stanu. Pouštíme si na dobrou noc film Otec.
Neděle 11.9.2022 – Cabanas Ciucas – Cetatea Tabla Buti – 24 km
V noci nás obcházelo nějaké zvíře nejspíš liška. Občas nám na stan zasvítil čelovkou běžec jinak je klid. Krásně jsme se vyspali.
Hanka má poštípané nohy, vypadá to jako od blech. Bleší cirkus ve stanu, to nám ještě chybělo. Vstáváme pozvolna, vaříme kávičku a snídáme vločky. Odcházíme o půl desáté. Rumunské hory jsou skvělé, stan si člověk může postavit, kde chce.
Procházíme přes sedlo Saua Chirusca a stoupáme po travnatém hřebeni na kopec Gropsoarele 1.883 m. Odkládáme bundy, začíná být teplo na triko. Mraky se pomalu rozptylují, odpoledne má trochu pršet, zatím je ale krásně.
Opět jsme na trase běžeckého závodu, naivně jsme si mysleli, že dnes bude klid. Omyl. Přibíhají jednotliví závodníci, za chvíli jsou to skupiny. Máme problém se s nimi minout na úzkém exponovaném hřebínku. Je jich příliš mnoho, musíme jít a snažit se vyhnout, jak to jde. Závodníci jsou milí, dokonce nám pomáhají slézat prudké kamenité srázy, podávají nám ruce a pomáhají s batohem. Prostě sportovci a horalé.
Pod vrcholem Podul de Arama 1.814 m si vaříme kávičku a čaj. Voda byla naposledy včera v chatě. S Hankou už žádnou nemáme, kluci nám dávají svoji vodu. Na rozcestníku si vybíráme delší cestu do osady Valea Stanii.
Sestupujeme do listnatých lesů. Pěšina se mění v úvozovou cestu. Les přechází ve smíšený a začínáme nacházet hřiby. Hanka s Marťou jich mají za chvíli plný batoh. Valea Stanii nás nijak nezaujme, pár prázdných domů, jedna maringotka a potok. Začíná pršet, déšť přečkáme pod smrky.
Pokračujeme raději dál lesem. Zase prudký kopec a jsme ven z lesa. Horské louky jsou zalité sluncem. Pod malým hřbitovem Tabla Buti stavíme u lesa stany. Vodu jsme si nabrali kousek nad hřbitovem, pěkný pramen, snad je voda pitná. Velká kamenná stavba, nedá se přehlédnout.
Kluci rozdělávají oheň, vaříme houbové polívky a opékáme klobásy. V 8 hodin je již tma. Nádherný den. Nocujeme ve výšce 1.280 metrů, sami na horské louce.
Pondělí 12.9.2022 – Cetatea Tabla Buti – Gura Milei řeka Siriu – 27 km
Zatažené nebe, balíme stany a ve větru stoupáme k vojenskému hřbitovu z 1. světové války Tabla Buti. Na hřbitově jsou přístřešky, dalo by se tu schovat před deštěm. Pokračujeme na vrchol Troita 1.350 m, docela pěkná dřevěná vyhlídka, v mlze nic bohužel nevidíme.
Napojujeme se zpět na naši včerejší červenou značku. Přes louky stoupáme výše na hřeben. Musí to tu být krásné když je hezky. Horské louky plné pozdních borůvek a brusinek. Záhada blech je vyřešena. Hanka má alergii na kyselé, plnými hrstmi jedla brusinky a objevila se kopřivka, žádné blechy. No bůh ví jak to bylo v květnu s kopřivkou na Krétě, denně jsme tam pily pomerančové fresh jusy.
Míjíme stádo ovcí, vybíhá na nás 12 rozštěkaných psů, máme co dělat aby jsme se ubránili hůlkami. Zachraňují nás pasáci, své psi pomalu zklidňují. Ukazují někam nad nás a mluví o velkém medvědovi.
Pod hřebenem hledáme místo na oběd, pořád nám není dost dobré až začne pršet. V dešti tedy oběd vařit nebudeme, hladní jdeme dál. Potřebujeme projít kolem dalšího ovčína. Měníme taktiku a velkým obloukem v mlze a dešti salaš obcházíme. Psi nás nakonec stejně ucítí a doběhnou si pro nás. Kluci jsou kus před náma, bereme nohy na ramena a utíkáme za něma, psi jsou nám v patách. Naštěstí přibíhá pasák a psy odvolává, vypadalo to už docela vážně.
Odpoledne přestává pršet. Scházíme k chatě u jezera Vulturilor 1.400 m. Měli jsme v plánu tu přespat, jenže chata je zavřená a strašně zde fouká. Na nekrytých schodech vaříme k obědu polévku s hřiby, těch je zde plno, trháme jen praváky.
V tomto počasí bude lépe sestoupit níže. V mapě si hledáme 7 kilometrů pod chatou řeku Siriu. Listnatými lesy k ní scházíme. Vylézá slunce, vlhkost v lese nedokáže tak snadno vysušit, vše je příliš mokré.
Přecházíme most. Hned vedle potoka je za ohradou travnatá louka. Nakukujeme dovnitř, jestli by se tu nedalo přespat. Sbíhá k nám pán co tu asi bydlí s ovcemi a zve nás na louku, podle gestikulace usuzujeme, že si stany u něj postavit můžeme. Je moc hodný, jak je rozjařený tak nám chce předvést skok přes ohradu, zasekne se na ní a nemůže ani na jednu stranu, je to groteska, mám co dělat abych se nesmála. Nakonec se zadaří a pán přepadne za plot.
Stany za chvíli stojí, koupeme se v potoce a ze stejné vody vaříme večeři. Na noc si pouštíme hororovou krimi Včely vraždí. Přes ten déšť nakonec docela hezký den.
Úterý 13.9.2022 – Gura Milei – Begu – 22 km
K snídani vaříme čočku s tuňákem, ten olej z ryb jsme tam neměly dávat. Kafe naštěstí ještě máme, tak se to dá přežít. Vycházíme v 9 hodin. Po 50 metrech přicházíme na most přes řeku Siriu a máme výhled na travnatý palouček, turistický přístřešek a ohniště. Tady by se krásně spalo. Škoda že nás sem včera pán neposlal.
Vypadá to že už dnes pršet nebude. Scházíme blátivou silničkou pro lesní techniku. Po 10 kilometrech máme výhled na jezero Siriu. Cesta je nekonečná. Po 14 km jsme v městečku Lunca Jaristei. Zapadáme do první hospody. K jídlu mají jen pizzu, ale to nám nevadí. Vedle je malinký krámek, kupujeme chléb, máslo, sýry, víno a nějaké drobnosti. Ceny jídla jsou levnější než u nás.
Na vlakové nádraží Nehoiasu je to ještě 9 kilometrů, jede tam autobus, ale až o půl čtvrté, no nic posedíme v hospůdce. Přece nepůjdeme po silnici pěšky. Objednáváme si kávičku, žádný dezert tu nemají, z obchodu si tedy doneseme zmrzlinu. Dobíjíme elektroniku, pereme na záchodě. Jsme na signálu, vyřizujeme práci a domov.
Horský hřeben Ciucas a Siriu máme za sebou. Nyní se potřebujeme přesunout ke skalním útvarům Babele de La Ulmet.
Po třetí odpoledne stojíme na zastávce a čekáme přes hodinu, nakonec bus přijede. Platíme 10 Lei na osobu, jedeme 20 kilometrů a vystupujeme v městečku Patarlagele. Hned vedle zastávky je Penny, jak jsme hladoví, tak si nakupujeme plno zbytečného jídla.
Plné batohy a vychazíme za městečko. Ve vesničce Sibiciu de Jos nás zastavuje místní borec na kole a dává Danovi dva svaté obrázky nějakého popa. Pop na nás bude údajně dávat pozor. Dan je strašně rád 🙂 Odbočujeme na polňačku a přes kopce docházíme do vesničky Panatau.
Je 7 večer, zbývá nám poslední usedlost Begu. Lezeme do kopce a pěkně funíme. Na začátku vesničky nacházíme po pravé straně kopeček a na něm travnatý palouček. Hanka s Marťou staví stany. Já s Danem jdeme do vesnice pro vodu, potkáváme babičku a ta nás směřuje ke studni. Kbelíkem Danek nabírá vodu z otevřené studny a nalíváme vodu do flašek. Budeme ji muset převařit, plave v ní listí.
Večer otvíráme všechny nakoupené dobroty a děláme si před stany večírek. Z vesnice štěkají psi.
Středa 14.9.2022 – Begu – Babele de La Ulmet – 20 km
Noc neklidná, včera odešel Pepíček, těžko se s tím srovnáváme.
Z rána chladno, slunce brzy krajinu zahřívá. Před devátou procházíme prázdnou osadou Begu. Těžko uvěřit, že tu nejsou lidé. Celou noc zde vyhrávalo naplno rádio, kravál až do rána.
Na konci Begu zastavujeme u hřbitova s kostelíčkem. Je zde vodovodní kohoutek. Voda je podstatně lepší, než ta ze včerejší studně. Pereme ponožky, lehce se myjeme a napouštíme láhve.
Naše cesta vede přes kopce, louky a listnaté lesy. Lidi nepotkáváme, zato velké množství medvědích stop a hoven. Největší koncentrace je pod ořešáky. Ulámané větve a velká lejna plná semínek a ořechů.
Pěšinou pokračujeme na krkolomný vrchol Camarutei 801 m. Pod stromy svačíme a vaříme si kávičku. Od rána svítí sluníčko a je zase pěkné vedro.
Scházíme lesy do vesničky Anini na hlavní silnici. V obchodě nakupujeme plno lahůdek. Sedíme ve stínu na židličkách a popíjíme pivko. V obchodě berou kreditní karty, paní prodavačka je strašně milá, vaří nám cappuccino za 1,5 Lei což je 7,50 Kč. Snažíme se zjistit, jak se dostaneme k šnečím kamenům a pak také k bahenním sopkám. Prodavačka nám nerozumí, naštěstí přichází na nákup mladá žena, která mluví perfektně anglicky, 4 roky žila v Anglii. Za hodinu nám jede bus blíž ke kamenům Trovanti – Babele de La Ulmet. Zítra ráno v 10 hod zase jede bus do vesnice Berca. Nic víc vědět nepotřebujeme.
Autobus přijíždí s menším zpožděním. Jedeme prašnou silnicí bez mostů pár kilometrů. Řidič je machr, cesta je skutečně špatná, veze nás zadarmo, peníze si od nás vzít odmítl.
Vystupujeme u odbočky na Ulmet, na začátku vesničky Izvoarele. U zastávky je hospoda, mají to tu pěkně zařízené. Kupujeme 6 litrů vody a stoupáme do kopce 1,5 kilometrů ke skalním útvarům. 200 metrů pod vrcholem je turistický přístřešek se stolem a lavičkou. Plácek na stan a kasa na prodej lístků, ale nikdo vstupné nevybíra. Kousek níže je studna s vodou, údajně pitnou.
Kluci se jdou podívat na kameny, my hlídáme batohy a stavíme stan. Krmíme smečku psů anglickou slaninou. Jedna fenečka má rozkošná štěňátka, té dáváme nejvíce jídla. Psi jsou klidní, zřejmě na turisty zvyklí. Pár lidí schází z vrcholu Babele. Poté zůstáváme sami.
V šest večer jsou kluci zpátky. Teď je řada na nás. Bereme si jen mobily a jdeme ke skalním útvarům – šnekům. Procházíme skalní hřebínek Trovanti. Jsou to impozantní kamenné útvary rozeseté na hřebínku kopce. Kameny vytvarovala delta řeky před 12 miliony lety. Neskutečná nádhera. Překrásné přírodní poklady.
Scházíme do našeho tábora. Vaříme polévku, čočku s uzeným. Většinu uzeného dáme psům, žerou i suchý chleba. Čaj nesmí chybět. Přemýšlíme, že uděláme oheň, ale nakonec se neodhodláme, louka je příliš nedotčená. Otvíráme rumunské červené víno. Krásný večer.
Čtvrtek 15.9.2022 – Babele de La Ulmet – Camp La Hangar – 15 km
Pes kterého jsme večer krmili nám štěkal u stanu celou noc. Snažili jsme se ho zahnat, několikrát jsme na něj vyběhli, stejně se vrátil. Chtěl se nám asi odvděčit a proto nás hlídal. Moc jsme se nevyspali.
Ráno nespěcháme, sluníčko svítí už od rána, sušíme stany. Krmíme psy tuňákem, chlebem a sýrem. Scházíme do vesnice Izvoarele na autobus v 10 hodin.
Na zastávce jsme o půl hodiny dříve, dáváme si kafe a pivo. V obchodě s náma sedí bezzubá babička, paklík jedno Lei bankovek v ruce. Prosí nás o peníze o tu 1 leiku. Je veselá a pořád se usmívá. Drobný peníz jí dáváme, má radost a děkuje. Za všechny peníze kupuje celou přepravku chleba.
Bus jede na čas, za 7 Lei na osobu se vezeme 20 kilometrů do Bercy. Sedáme do první restaurace Casa Matei a objednáváme si oběd. Dobíjíme elektroniku a pereme ponožky. Jsme jediní hosté, na místní poměry trochu dražší restaurace. Platíme na osobu za oběd s pitím 300,- Kč.
Procházíme centrem městečka Berca, žádné turistické městečko to není, přestože je to vstup k bahenním sopkám. Snažíme se zjistit, jak se dostaneme k vulkánům. Taxiky tu nejsou, musíme tedy busem do Paclele a pak pěšky. To nám vůbec nevadí. Bus jede ve 2 hod odpoledne, máme tedy hodinu čas. Sedáme do jediného slušného podniku a dáváme si kafe a místní koblihy se šlehačkou a marmeládou. V obchodě kupujeme drobnosti k jídlu a chystáme se k vulkánům.
Minibus přijíždí s půlhodinovým zpožděním. Sotva se tam vlezeme. Stojíme v uličce. Vystupujeme na hlavní silnici nad osadou Scortoasa. Musíme pěšky 3 kilometry po silnici do Campu La Hangar.
Camp je krásné klidné místo. Platíme za osobu 20 Lei – 100,- Kč. Stavíme stan u laveček. Žádný jiný stan zde není, pouze pár obytných aut většinou německé značky. Dáváme si pivo a jdeme přes kopec na Velký Vulkán. Bez batohu letíme jako střely. Platíme vstupné 4 Lei na osobu.
Vulcanii Noroiosi Paclele Mari jsou bahenní sopky. Šedá mazlavá hmota, místy vybublává plyn. Zajímavá podívaná. Procházíme malý areál, žádné cestičky, můžeme jít kudy chceme. Kluci se sem toužili podívat 10 let, teď se jim to vyplnilo.
V campu si užíváme první sprchu v Rumunsku. Vůbec nevadí, že je voda studená. Peru si jediné funkční triko, snad do rána uschne. Vaříme k večeři travellunch. Sedíme dlouho do noci u čaje a červeného vína. Byl to krásný den.
Pátek 16.9.2022 – Camp La Hangar – Buzau – 22 km
Horká noc. Po snídani opouštíme camp a lezeme do kopce na bahenní vulkány Paclele Mari. Leží přímo nad kempem asi kilometr. Platíme vstupné 4 Lei na osobu. Vulkány jsou podobné včerejším. Na několika místech vyvěrá ze země plyn a šedé bláto pěkně vybublává. Tak jako včera jsme na přírodní památce skoro sami.
Scházíme z vulkánů přes louky k vesničce Paclele. V prachu cesty sedáme pod stromy do stínu a svačíme. Sem tam nás objede auto, jinak je klid. Přecházíme hřeben, podle mapy bychom měli jít po vedlejší silnici, místo toho se prodíráme křovím, nikdo tu nejspíš nechodí ani nejezdí. Na hřebeni i pod ním jsou rozesety malé ropné vrty. Některé jsou v provozu.
K bahenním sopkám nad městečkem Berca scházíme ze severu. Vstupné se zde neplatí, není taky za co. Areál je malý, částečně obehnaný potrubím s ropou. Nesundáváme ani batohy a rovnou scházíme do městečka Berca. Severní předměstí je smetiště. Romská rodina s vozem a koněm vybírá železo asi do šrotu. Kolem vozu je plno dětí.
Berca je malé nepřívětivé městečko. Podle recenzí na googlu hledáme restauraci Aurora se skvělým hodnocením. Obejdeme celé město, vylezeme na kopec, abychom zjistili, že je Aurora zavřená. Vracíme se tedy do restaurace Casa Matei u Penny, kde jsme obědvali včera.
Přemýšlíme co s noclehem. Ráno potřebujeme odjet vlakem do Brašova. Kluci navrhují zastanovat někde podél řeky Buzau v blízkosti nádraží. Jsme už ale v civilizaci, volné plochy tu nejsou. Kontroluji booking, tady v Berce je vše drahé, ale v Buzau nabízí celý byt za 180 Lei, což je 895,- Kč. Děláme si hned rezervaci. Stejně musíme jet do Brašova přes Buzau.
Autobus má odjezd v 17:55. Přijíždí o 10 minut dříve, teď se vyplňují slova anglicky mluvící paní z Anini, že musíme na busy chodit o 20 minut dříve. Řidič asi někam spěchá, je pátek večer není se co divit. Jedeme jako o závod, předbíháme kamiony a skoro nikde nezastavujeme, po 20 kilometrech jsme na nádraží v Buzau.
Naše Vila Coquette se nachází 750 metrů od nádraží. Přes vstupní kód získáváme klíč a jsme v pěkném bytečku. Obývák, ložnice, kuchyň a dvě koupelny. Napouštíme si vanu, zůstává po mne pěkně špinavá voda.
Jdeme se podívat do centra, je to hned vedle. Dominantou se jeví radnice. Dvě katedrály jsou zavřené. Hledáme restauraci, všude jsou jen okýnka a bufety. Ale jinak je Buzau hezké město, parčíky, pěkné náměstí, počet obyvatel přesahuje 100.000.
Vracíme se k našemu ubytování, hned vedle je obrovská restaurace Tess Junior. Z dálky slyšíme živou hudbu. V hospodě je narváno, bereme poslední volný stůl. Blonďatá cikánka zpívá tklivé písně, doprovod si pouští z playbacku. Hudba je tak hlasitá, že není slyšet vlastního slova. Menu je pouze v rumunštině, objednáváme tedy pizzu, pomerančové fresh jusy, víno a pivo. Jídlo je super, škoda že si neumíme vybrat něco místního. Ceny mírné, celkem platíme 750,- Kč.
Byt je nádherný, jen takové drobnosti jsou nedotažené. V koupelně je na zemi voda z netěsnící vany, ze zásuvek vylézají dráty. Po podlaze běhá hmyz, příliš měkká postel. I tak dáváme na bookingu 10 bodů, za ty prachy je to luxus. Noc krásná a klidná.
Sobota 17.9.2022 – Buzau – Brašov – 15 km
Snídáme zbytky jídla z batohů. Na vile je kávovar na kapsle, chvíli nám trvá, než pochopíme jak funguje, ale pak je to paráda. Skvělá kávička. Kluci spali na gauči v obýváku, vypadají spokojeně.
Na nádraží kupujeme lístky do městečka Ploiesti, platíme 27 Lei za osobu. Náš vlak má zpoždění 45 minut. Jdeme si nakoupit do Penny nějakou svačinku. Cesta vláčkem trvá hodinku. Z okna ubíhá rumunská rovina. Od nádherných hor se vzdalujeme víc a víc.
Před nádražím Ploiesti jih bereme taxika a necháme se převézt 5 kilometrů přes město na nádraží západ. Jinak to nejde, do Brašova se jezdí vlakem takto. Za taxi platíme 16 Lei, lístek na bus by stál 2,5 Lei. Pro 4 osoby taxi nevychází o moc dráž. Kupujeme nové lístky na osobák do Brašova za 19 Lei, odjíždí nám to za pár minut. Vlak je moderní, pouze nefunguje vzduchotechnika, strašné vedro, okna nelze otevřít, budeme to muset 2 hodiny vydržet. Dneska přesuny probíhají hladce.
V Brašově na nádraží si necháváme v úschovně zavazadel batohy za 10 Lei 1 ks. Na nádraží je bankomat skupiny Erste bank a směnárna, za 1 euro zde dostaneš 4,93 Lei. Kurz vychází přibližně stejně jako při platbách kreditní kartou, což je 5,- Kč. Nejdražší Lei máme z Olomoucké směnárny, platili jsme 5,91 Kč za 1 Lei. Koupili jsme si v Olomouci na osobu 500 Lei, asi polovina nám zůstala na příště. Na mnoha místech v celém Rumunsku se dá nyní platit kartou, vděčíme za to nejspíš Covidu. Příště si měnit Lei ve směnárně v Olomouci nebudeme, kurz je tu skutečně hrozný. Vše co bylo možné jsme platili kartou.
Procházíme centrem města, v sobotu je tu živo. Plné náměstí stánků, přilehlé uličky pokrývají stoly restaurací, davy lidí. Výrazně se ochladilo, v tričku se jít nedá.
Obědváme v pivnici nakládaná žebra s hranolky. S Hančou máme jednu porci napůl a sotva to sníme. Kávička s polovinou zákusku. Celý týden jsme se na zákusek těšily, ale je tak přeslazený, že ho stěží dojíme.
Jdeme do muzea historie Brašova. Vstupenka stojí 7 Lei, ale musím konstatovat, že jsou to vyhozené peníze. Anglické popisy jen zřídka. Jsou zde především výtažky z obou světových válek, pád komunismu v roce 1987 a pár starších předmětů. Nejzajímavější jsou panely před muzeem na náměstí. Prezentují historii založení Alpenvereinu v Rumunsku někdy koncem 19. století. Obyvatelstvo tu bylo německé.
Při cestě na nádraží si Marťan kupuje v obchoďáku ve výprodeji trekové boty Altra Lone Peak 6, cena 2.830,- Kč. Bohužel menší čísla nemají. Cena je skvělá. U nás tyto boty stojí 4.200,- Kč. Náhodou jsme je zahlídli v obchoďáku ve výloze.
Po 8 hodině večer odjíždíme v lehátkovém vagóně do Budapešti.
Neděle 18.9.2022 – přesun vlakem domů
Náklady celkem včetně vlaku: 7.300,- Kč / osobu
Ušli jsme celkem: 160 km
Noci ve stanu: 6
Noci v penzionu: 1
Noci ve vlaku: 2
Fotky jsou většinou moje, jen ty nejhezčí jsou od Marťana – děkuji
Paráda