13.9.2023 středa – Admont – Oberst-Klinke-Hutte – 10 km, stoupání 950 m
Včera večer jsme s Hankou přijely autem do národního parku Gesäuse. Postavily jsme si stan v poloprázdném campu Forstgarten u řeky Enns.
Budí nás modré nebe, vaříme snídani a platíme za camp dohromady 28,50 euro. Popojíždíme do městečka Admont. Snažíme se koupit plynovou kartuší, ale bez úspěchu, nezbývá nám nic jiného než vzít do hor velkou plynovou bombu, kterou jsem našla doma. Jdeme na kafe a zákusek. Auto parkujeme zdarma na Stiftsparkplatz a vyrážíme do hor. Z obytného auta vykukuje babička a straší nás, že bude po obědě pršet. To my víme taky, to je důvod proč máme rezervaci na dnešní noc v chatě Klinke.
Zatím svítí sluníčko a je nám vedro. Táhneme těžké batohy do hor a moc se nám do kopce nechce. Lesní cesta přechází ve strmou pěšinu. V poledne předcházíme mladé holky tak středoškolačky, je jich jedenáct a jdou na lehko na stejnou chatu jako my. Každou chvíli odpočíváme, místo abychom spěchaly a snažily se dojít na chatu za sucha, déšť už je cítit ve vzduchu.
Odpoledne vycházíme ze smrkového lesa na horské louky a konečně jsme v horách. Míjíme kopec Hahnstein 1.697 m a Hochalm 1.660 m. Původně jsme chtěly přejít hřeben přes vrcholy Kreuzkogel 2.011 m a Riffel 2.106 m, ale blížící se bouřka nám mění plány. Sestupujeme po vápencových stezkách zajištěnými řetězy až k chatě Oberst-Klinke ve výšce 1.486 m. Začíná pršet.
Na chatě jsme ve čtyři hodiny. Příjemný personál nám přiděluje dvě postele ve společném pokoji. Moc hostů zde není. Horká sprcha, k večeři guláš. Venku je parádní bouřka, jsme rády pod střechou. Miluju chaty v Alpách, ale jen uprostřed týdne když jsou poloprázdné, o víkendu tu bude rachot.
Na první den nám to docela stačilo, pětihodinová procházka po horách. Na zítřejší dopoledne je špatná předpověď, ráno nebudeme z chaty spěchat. Další dny už má být hezky. Rok jsme v Alpách nebyly a první ranní pohled na hory nás vzal za srdce. Žádné jiné hory nejsou jako Alpy.
14.9.2023 čtvrtek – Oberst-Klinke Hutte – Johnsbach – 17 km
Celou noc vytrvale pršelo. Po desáté večer k nám na pokoj přišlo šest kluků z Olomoucka, svět je malej.
Ráno déšť, pršet má až do oběda. Nespěcháme, dlouho sedíme u snídaně, před desátou musíme opustit pokoj, přesunujeme se do restaurace. V dešti a mlze nikam nejdeme! Platíme za ubytování s polopenzí, pitím a sprchou 98 euro za nás obě. Ubytování stojí 22 euro, na naši průkazku horosvazu máme slevu na 12 euro.
Odpoledne přestává pršet, zvedáme se a o půl druhé vycházíme. Šlapeme do Modlinger hutte. Krajina je plná vody, napršelo dost. Lesní pěšinou se po dvou hodinách dostáváme na chatu, sedí tu tři hosté jinak nikdo. Dáváme si jen pití a pokračujeme dál. Z lesů řvou jeleni, říje začíná.
V podvečer scházíme do údolí do vesničky Johnsbach. Za celé odpoledne jsme nikoho na cestě nepotkaly. Procházíme po silnici roztahanou vesnicí, za dva kilometry odbočujeme k lesu a stavíme stan na louce u Kneippad. Dokonce tu máme lavičku.
Vaříme dobrý hostinec s klobásou a koupeme se v potoce. Před osmou je tma, zalézáme do stanu. I přes ten déšť to byl hezký den. Na spaní je brzy, pustíme si film.
15.9.2023 pátek Johnsbach – Hochtor – Hess Hutte – 22 km
Dlouho jsem se tak dobře ve stanu nevyspala. Snídáme na lavičce a sledujeme jak z okolních luk stoupá pára. Sluníčko nás začíná zahřívat.
Vycházíme o půl deváté, za chvíli jsme u parkoviště pod chatou Hess, zrovna se tu chystají slovenské holky, evidentně spaly v autě.
Stoupáme do kopce, za chvíli se nám otevírají výhledy na hory, Hochtor v plné kráse. Volíme klasickou stezku do sedla na chatu Hess. V deset hodin nás přepadá hlad, zrovna jsme přišly k potoku, v okolí leží kravská lejna, vodu důkladně převařujeme. Vaříme si kávičku a čaj, pojídáme dobroty z domova.
Na Hess Hutte dolezeme po poledni. Tak tady je vše znatelně dražší, objednáváme si pivo za 6 euro a polévku za 8,50 euro. Personál nám dobíjí mobily. Chata se pomalu plní, pátek bude na noc nejspíš vyprodaná.
Ve dvě hodiny na lehko vyrážíme na hlavní horu pohoří Gesäuse Hochtor 2.369 m vysoký. Na cedulce je napsáno, že bude cesta trvat 2,5 hodiny. Potkáváme poslední opozdilce co se vrací z Hochtoru. Jeden děda s helmou na nás soptí, kam že to takhle pozdě jdeme. Popřejeme mu pěkný den a lezeme dál. Po cestě jsou některá místa zajištěna řetězy, ale celkově je to docela snadná vysokohorská turistika.
Po necelých dvou hodinách stojíme na vrcholu. Z chaty jsme překonaly 670 výškových metrů. Výhled je velkolepý, kochají se tu dva místní, navzájem se fotíme. Dělají přechod celého Hochtoru, jižní cestou na vrchol a naší normálkou k chatě. Před několika lety jsem tento přechod šla taky a docela mne překvapilo, že jižní cesta není nijak zajištěna a přitom se místy leze ve skále obtížnost UIAA 2+. S batohem jako máme my s Hankou bych tam nelezla.
Zpátky na chatě jsme v šest večer. Docela jsme unavené, po pravdě toho máme dost. Hory jsou tu nádherný.
16.9.2023 sobota Hess Hutte – Hieflau – Grossreifling – 22 km
Po ránu šlapeme do sedla Sulzkarhund, naštěstí to netrvá dlouho. Ze sedla sestupujeme kolem plesa Sulzkarsse k chaloupce Sulzkaralm. Za plotem teče voda, ve které se chladí basa piva. Přes plot nabíráme vodu do láhví a kousek za chatou si děláme přestávku. Vaříme kafe a čaj. Dojídáme zbytky.
Pokračujeme dolinou k potoku a dále po široké cestě k chatě Hartelsgraben Jagdhutte. Dveře do chaty jsou otevřené a na ulici vyzuté boty. Tak se teda vyzouváme taky, pokládáme batohy na zem, bereme si peněženky, mobily a nabíječky a šineme si to bosky do chaty. Najednou ve dveřích stojí pán a ptá se přísně co tu jako děláme? My na to že jdeme na pivo. Pán nás vyhazuje se slovy privat, žádná hospoda tu není. Nevím proč jsme si to myslely. Tak se zase obujeme a bez piva jdeme dál.
Obcházíme kopec Goldec 1.283 metrů vysoký a po lesní cestě sestupujeme do údolí. Ještě než dojdeme do civilizace tak si vaříme z potoční vody polívku, moc nám to nechutná, ta voda je pěkně hnusná.
Blížíme se k osadě Hieflau, zastavuje nás cedule soukromý majetek nevstupovat. Před námi je vila s bazénem a nahatým pánem na lehátku. Nutně kolem něj potřebujeme projít, zkoušíme to všemi směry, ale vždy cesta vede kolem lehátka. Nemůžeme se dohodnout. Já navrhuji projít kolem pána, Hanka to odmítá. Nakonec se otáčíme a děláme si velkou zacházku.
Stezka vede kolem řeky Waaggrabenbach, koupeme se v ní, ve vedru je to osvěžující a taky se už potřebujeme umýt. Scházíme do městečka Hieflau. Sobota odpoledne, do dalších hor už nemá cenu chodit, zítra se musíme vrátit domů. Popřemýšlíme jak zbývající čas využít.
Auto máme zaparkované v Admontu. Otvírám Google mapy, za pár minut nám jede bus a další až za tři hodiny. To je docela štěstí. Cesta do Admontu trvá autobusem asi půl hodiny. Jedeme kolem řeky Enns, mohlo by se tu třeba raftovat. Hledáme info na internetu a nacházíme agenturu AOS www.rafting.at
Vysedáme z autobusu v centru Admontu a jdeme do cukrárny na zmrzlinový pohár. Hanka volá do té agentury a domlouvá nám na ráno rafting na řece Salsa, údajně jedna z nejkrásnějších řek v Evropě. Krásná práce, milujeme řeky, moc se na to těšíme.
Bereme auto, je šest večer, obchody jsou již zavřené nějak jsme si nestačily nakoupit. Přesunujeme se do Grossreiflingu na raftovou základnu AOS. Nad budovou si stavíme stan na trávě, sprchy a toalety máme k dispozici, takže dobrý.
V autě jsme našly špagety a tuňáka, vaříme si to k večeři, pořád lepší než dobrý hostinec. Bolí nás celé tělo, místní hory jsou prudké, strmě nahoru a pak zase dolu.
Měla bych psát blog, ale místo toho si pouštíme ve stanu film. Budu to muset dopsat doma. Tady na to není prostě čas. Hory máme za sebou a zase byly nádherné.
17.9.2023 neděle řeka Salza
Před devátou máme sraz na základně AOS. Platíme půl denní raft na řece Salze 69 euro a 8,50 euro na osobu za stanování. Dostáváme info v němčině co a jak, úplně všemu nerozumíme, tak děláme to co ostatní. Fasujeme neoprenové oblečení včetně bot, vesty, helmy a pádla.
Autobus nás odváží na náš start Petrus II. Všechny neopreny již máme na sobě. Vybíráme si zelený raft s instruktorkou a čtyřmi dalšími zákazníky. Probíhá malé školení v angličtině a vyrážíme.
Řeka je nádherná. Celkem nás jede šest plavidel rafty a kajaky. Sjezd je krásný, není moc vody tak je to snadné. Po chvíli zastavujeme a kdo má zájem, tak si může skočit z pěti metrové výšky do řeky. Za ty prachy jdeme na to. Až teprve po skoku do vody si uvědomujeme, jak je voda ledová.
Projíždíme i malé peřeje, jsme ve předu a tak jsme pořád mokré. Na jednom místě, kdo chce může vyskočit a nechat se proudem unášet, skáčou mladí chlapi a my s Hankou. Za několik minut lezeme zpět do lodě totálně vymrzlé. Na řece strávíme dvě hodiny a je to nádhera. Končíme v Saggraben. Určitě se sem ještě vrátíme, moc se nám to líbilo.
Autobus nás odváží pět minut na základnu. Vracíme výbavu a jdeme do horké sprchy. Konečně jsme rozmrzly. Na základně je bar, můžeš si tu objednat mraženou pizzu. Kluci z baru nás ale raději posílají do sousední vesnice Palfau do restaurace Stiegenwirt, máme to po cestě na Vídeň.
Restaurace je úplně plná, sedáme si ke stolu k jedné babičce. Probíhá zde polední bufet za 18,80 euro. Polévka, různé druhy masa, přílohy a saláty. Super, nic lepšího si nemůžeme přát. Za půl hodiny jsme přejezené a řízky co už jsme nedokázaly sníst máme v kapse, budou se hodit k večeři.
Čeká nás pětihodinová cesta domů, abychom si ji trochu zpříjemnily, tak zastavujeme na termálním koupališti v Laa an der Thaya. Je to zhruba uprostřed cesty.
O půl šesté platíme každá 25,50 euro a jdeme na bazény, mám to tu moc ráda. Po té studené jízdě na Salze je to krása si poležet v termální vodě. Doma jsme až po desáté večer unavené, ale šťastné.
Alpy jsou prostě neskutečné, zážitky vždycky silné.
Náklady na osobu: 250 euro, z toho 100 euro rafting a termály.