1.1. – 15.1.2024
1.1.2024 pondělí – přesun na La Palmu
Tuto zimu jsem si přála putovat Negevskou pouští. Realita je ale tvrdá. Nezbylo mi nic jiného, než jet na Kanárské ostrovy. Vybrala jsem si La Palmu, tento ostrov znám nejméně a chybí mi tu projít hřebenovku po GR 131. Před třemi roky jsme se o to s kamarády pokoušeli, ale sníh nás nepustil.
Koupila jsem si u Wizzair letenku z Katowic na Tenerifu. Cena 3.500,- Kč s odbaveným zavazadlem 10 kg. Ve 12:45 přesně podle plánu odlétáme. Zpáteční letenku neřeším, nechám to na později.
Zatím je na La Palmě krásně a předpověď počasí vypadá nadějně. Hřebenovka je nyní otevřená. Aktuální informace o uzavírkách turistických cest jsou zde: https://www.senderosdelapalma.es/en/footpaths/situation-of-the-footpaths/
Na Tenerife jsme o půl šesté, beru bágl a vycházím ven z terminálu. Jdu vlevo, kde jsou zastávky autobusů místní dopravy. Na nástupišti 32 stojí můj bus č. 40 do Los Cristianos. Potřebuji ale nejdřív dobít na automatu autobusovou kartu. Terminál je označen nápisem ten+. Z minulých výprav mi zbyly dvě karty, na jedné je 60 centů a na druhé 2,90 euro, dobíjím tam tedy 5 euro, platím penězi. Pozoruje mne mladík a pěknou angličtinou mne žádá o radu. Potřebuje nejdřív kartu za 2 euro, ale nevím jak ji z automatu získat. Dávám mu tu svoji druhou s 60 centy. Kluk nemá drobný, já peníze nechci, pomáhám mu ji nabít. Minule mi tu radil bezdomovec, teď můžu pomoci zase já. Na jednu kartu může jet více lidí, jen se řidiči nahlásí počet osob.
Za 20 minut jsme v Los Cristianos, ani nevím kolik se mi z karty strhlo. Sluníčko je ještě vysoko, odhaduji 20 stupňů, nespěchám pomalu jdu do přístavu, markety jsou zavřené, je svátek. V mini obchůdku si kupuji láhev vody. Sejdu k moři a podél pobřeží dojdu k začátku přístavu. Stačí se podívat na tabuli s pokyny a jít po zelené lajně až k pokladnám. U Armasu chtějí za lístek 63 euro, u Freda Olsena 53 euro. Tak to je jasné. Fred sice vyplouvá až ve 20:30, kdežto Armas v 19:30. Příjezd na La Palmu mají ale skoro stejný. Vyplatí se zeptat, minule byl levnější Armas.
V hlavním městě v Santa Cruz na La Palmě mám přes booking objednaný pokoj na penzionku La Cubana za 28 euro. Je to jedno z nejlevnějších ubytováních v hlavním městě. Po WhatsApp mi poslali kód na klíč, ubytuji se sama. Příjezd mám na La Palmu ve 23 hod, to už na ubytování personál nebude. Penzion je super, už jsem na něm před pár roky spala, od přístavu je to 10 minut pěšky.
Po jedenácté jsem už vysprchovaná a ležím v posteli. Za těch pár let co jsem tu byla naposledy se penzion trochu opotřeboval, na to přespání to pořád stačí.
Útrata: 87 euro
2.1.2024 úterý – Santa Cruz – Puerto de Tazacorte – hřeben výška 1.650 m – 12 km, 1.650 m stoupání
V osm ráno snídám naproti v pekárně. Ve Ferreteria El Puente kupuji střední plynovou kartuši za 5,90 euro. Mají zde všechny druhy a více velikostí a dobré ceny. Jdu se na hotel zabalit a peláším na autobus. Zastávky jsou kousek za kruháčem.
Před desátou odjíždím autobusem číslo 300 do Los Llanos. Platím 2,60 euro, platební karty neberou. Tato linka jede každých 30 minut. V Los Llanos přestupuji na bus 27, vyloženě na nás čeká a pokračuji do přístavu Tazacorte. Lístek stojí 1,50 euro. Lidi jsou na sebe moc milí a zdvořilí, neustále se na sebe usmívají.
V Puerto Tazacorte začíná a končí hřebenovka GR 131. Kupuji si pití a ovoce, chvíli přemýšlím, že bych si zaplavala v moři, ale nemám plavky a pak bych byla několik dní od slané vody, tak raději lezu do kopce. Škoda, pláž je tu moc hezká a moře mírné.
Je skoro poledne a já lezu do brutálního kopce 3 kilometry a 500 výškových metrů na El Time, kde je kavárna, poslední civilizace na GR 131. Jsem úplně KO, bohužel zde nevaří, tak si objednávám teplou bagetu s rajčatovou pastou, není to nic moc, měla jsem si dát tuňákový sandwich. Káva, džus a voda. Platím 13 euro, prostě turistická přirážka, jsou tu jen němečtí důchodci a já.
Přecházím silnici a pokračuji další dva kilometry do kopce pod vilu Ariba. Na mapě mám u silnice značku pitné vody a skutečně tu sladká voda teče. Jestli je pitná nevím, beru ji na vaření. Nesu si 3 litry pitné vody + 1,5 litr na vaření, bágl je fakt nepříjemně těžkej. Trénink na Arizonu. Máš cos chtěla.
Nad vilou Ariba začíná již pustá příroda, borovicový les. Padá mlha a jemně mrholí. Jsem v triku a kraťasech, do teď bylo vedro, nyní se to mění, ochlazuje se. Oblékat se nebudu, stejně jsem mokrá od potu. Měla jsem si udělat dnes dovolenou, poležet na pláži, koupat se a pronajmout si tady chatu Abracaribes, na bookingu je za 850,- Kč, škoda že mne to nenapadlo dřív. Teď mi nezbývá než v mrholení lézt kdoví kam do kopce. Kdyby tady byla se mnou Hanka s Leňou tak už jsme na chatě.
Za dalších několik kilometrů jsem na vyhlídce Tore de Time ve výšce 1.100 metrů, v mlze nic nevidím. Z kopce se valí asi tak 15 místních turistů, každý z nich se na mne usměje a pozdravíme se. Jsou čtyři hodiny odpoledne, popojdu ještě do výšky 1.350 metrů a pomalu začnu hledat flek na noc.
Pořád mrholí, borovicové lesy se střídají s nezalesněnou krajinou. Jdu těsně pod hřebenem. Ve výšce 1.350 metrů u zelené odbočky jsem po páté. Tady teda stan nepostavím, musím pokračovat. Moc výš už jít nechci, v noci bude určitě zima a já mám jen letní quilt. Maximálně do 1.500 metrů, výš určitě ne. Jenomže je mi to houby platné, hrbolatá úzká pěšina plná kamení a strmý svah.
Po šesté hodině jsem už mírně nervozní. Výška 1.650 metrů a na hřebeni je malý plácek vystlaný jehličím hned u cesty, nelze minout. Nádhera. Nebudu první kdo tu přespí. Rychle stavím stan, nechci mít vše mokré. Než zatluču kolíky mlha je pryč, svítí slunce. Je tu nádherně, stálo to za tu dřinu. V sedm hod bude tma, tak rychle vařím večeři. Ježíšek mi nadělil Adventure menu hovězí na tymiánu, vařím to s bramborovou kaší, no je to lepší Luci než ty tvoje hrnce.
Byl to nádherný den. Zítra mne čeká cesta na nejvyšší horu La Palmy. Zbylo mi 8 kilometrů a 800 výškových metrů. Těším se.
Útrata: 32 euro
3.1.2024 středa – hřeben GR 131 výška 1.650 m – Refugio Punta de Los Roques – 25 km, 1300 m stoupání
Noc byla teplá, od bodu mrazu to bylo daleko. O půl deváté vycházím, mám na sobě triko a kraťasy. Po hodině chůze ve výšce 1.970 m míjím další hezké místo na bivak. Borovicový les je spálený ohněm. Nikde nic zeleného. Pěšina se vine stále do kopce podél skalnatého hřebene. V kaldeře pode mnou je mlha.
Před dvanáctou potkávám cyklisty, sjíždí kolem mne dolů z kopce. To se jim to jede po lehku a bez šlapání.
Docházím k silnici a po ní pokračuji kolem observatoří na hlavní horu ostrova Roque de Los Muchachos vysokou 2.426 metrů. V info centru se mladé paní ptám, jestli se tu nedá koupit nějaké jídlo, mám smůlu. Dostávám od ní čtyři mandarinky, je moc milá. Nějak jsem si to blbě spočítala, chybí mi jídlo. Napouštím si alespoň vodu, kohoutek je hned vedle infa, paní mi říká, že si do ní musím dát pilulku. To je jasný, filtr mám.
Pokračuji po hřebenovce dál ještě asi půl hodiny a v závětří si vařím oběd. Poloviční porci dobrého hostince, kafe a čaj. Dopoledne jsem si 2 x kousla do tyčinky, musím s jídlem šetřit.
Hřeben je kouzelný, kaldera pode mnou stále v mlze, pofukuje, slunko svíti, ale pomalu se nasouvají mraky až na hřeben.
Přecházím postupně Fuente Nueva 2.372 m a Pico de La Cruz 2.351 m, až sem jsme před třemi roky došli, tady nás zastavil sníh, na hlavní vrchol nás počasí nepustilo. Od teď už půjdu známou cestou.
Pokračuji přes Pico de La Nieve 2.232 m, stezka je kamenitá, nemůžu jít moc rychle. Už mám zase hlad, kousnu si do tyčinky, musí to stačit. Večeře se blíží.
V šest večer jsem na kamenné chatě Refugio Punta de Los Roques ve výšce 2.000 metrů. Chata je prázdná. Zabírám si místo na spaní na vrchní palandě. V chatě jsou dvě místnosti, první se stoly, druhá na spaní. Najednou běží myš k mým věcem. Tady teda spát nebudu a stěhuju se do kuchyně a stelu si na stole. U chaty teče z kohoutku dešťová voda. Paráda. Vařím k večeři hovězí s bramborovou kaší. Všechno jídlo dávám do batohu a ten stavím na lavici. Snad se na tom stole trochu vyspím.
Do Los Canarios to mám ještě přes 30 kilometrů, stoupání skoro 1.000 m, klesání 2.150 m. Nejsem si jistá, jestli to zítra zvládnu. To se uvidí.
Útrata: 0
4.1.2024 čtvrtek – Refugio Punta de Los Roques – Los Canarios – 35 km, stoupání 850 m, klesání 2.100 m
Noc klidná, myši za mnou na stůl nevylezly. Východ slunce je podmanivý. Konečně vidím alespoň trochu do kaldery, včerejší mraky jsou pryč.
Před osmou vycházím. Cesta je pohodlná, jde se rychle. Borovicový les, stále po hřebínku skoro pořád z kopce.
První voda je až po 14 kilometrech na El Pilar. Jsou tu piknikové stolky, přístřešky, toalety a tábořiště. Vařím si zde předčasný oběd, poslední půlku dobrého hostince a kafe. Krásně by se tu zevlilo, ale jednak je brzo a pak nemám jídlo.
Po jedné hodině stoupám do kopce po své GR 131. Začínám potkávat jednodenní turisty. Procházím tím nejkrásnějším územím z celé La Palmy. Zelené lesy a sopečné krátery.
Potkávám trekaře co jdou moji hřebenovku, do protisměru. Nejprve čtyři mladé holčiny s obřími batohy, pak Martin z Čech a nakonec mladej Němec. Všichni se mne ptají kde je voda a kde se dá spát. Jsem jak informační kancelář. Ráda jim řeknu co vím. Zítřejší noc se asi všichni potkají na chatě. To mají fajn, já tam byla sama.
Celou hřebenovku jsem měla signál, ale jak se blížím do Los Canarios, tak mám hluchý mobil. Chci se podívat na nějaké ubytování, ale než chytnu signál, tak je vše obsazené. Tak zase půjdu pod stan. Cesta se poslední kilometry stává kamenitou a jdu tedy pomalu.
Asi dva km nad Los Canarios křižuji okružní trasu GR 130, kousek se po ní vydám, po půl kilometru je parkoviště, stolečky a hlavně teče voda. Vařím si tu poslední ovesnou kaši a čaj. Tak nakonec mi to jídlo vyšlo, zbytečné obavy. Vypadá to tu hezky, stolky, borovice. Jenže nikdy nevíš, kdy sem v noci někdo přijede chlastat, vede sem silnice.
Přesunuji se raději dál do lesa a mezi borovicemi si stavím stan dost daleko od silnice. Jsem hodně unavená. Bágl mám přes 10 kg a den byl dnes dlouhý.
Dívám se na booking, ráda bych se zítra ubytovala, ale nemůžu nic kloudného najít. Strašné ceny za mizerné ubytování. Jedině H10 čtyřhvězdičkový hotel hodil na zítra slevu za noc s polopenzí 70 euro. Za stejné peníze tu nabízí apartmany bez jídla. Hned to rezervuji. Zítra dojdu GR 131 už to mám k moři jen pár kilometrů a přesunu se na hotel, udělám si dovolenou. Teď mne štve, že nemám plavky.
Útrata: 0
5.1.2024 pátek – Los Canarios – Los Cancajos – 13 km
V noci drobný déšť, asi zase z mlhy. Překvapivě je mi chladno, oblékám si na sebe všechno oblečení. Jestli to nebude tím, že nemám žádnou energii.
Balím mokrý stan, vařit nemám co, tak hned scházím do Los Canarios. Ještě nad městečkem u grilovacího místa stojí dva stany. Taky by se tu dobře spalo, ale asi by tu byl větší rachot.
V baru Parada snídám. Dívám se, jak mi jedou autobusy na hotel. Je to snadné, pojedu busem 200 do San Antonio a od tud doběhnu 2 km na hotel. V obchodě kupuji pití a svačinu.
Scházím posledních sedm kilometrů GR 131 k majáku Fuencaliante. Stezka vede mezi vulkány a je to skutečně krásná procházka. Když už jsem skoro u majáku, tak mne předbíhá paní se psem. Uhýbám ji a zakopnu, skoro spadnu, ale paní mne chytne za batoh. Jsem šikovnost sama.
U majáku jsem už jednou byla, nic se tu nezměnilo. Z mlhy začíná mrholit, bus nahoru mi jede až za hodinu, zrovna ale opouští parkoviště jedno auto, tak na něj mávnu. Je to ta paní co mne chytala s pejskem. Bere mne zpět do Los Canarios.
Autobus na hotel mi jede až za hodinu, vedle v obchodě si kupuji parádní plavečky za 14 euro a jdu do baru na kafe. Bus odjíždí o 8 minut dříve, než je napsáno v jízdním řádě.
Za 40 minut vystupuji za San Antoniem a jdu k moři do Los Cancajos. Už z vrchu se otvírá pohled na krásnou sopečnou pláž. Hned si jdu zaplavat. Voda je docela teplá nejméně 20 stupňů. To je za odměnu.
Dnes jsem dokončila poslední ostrov po cestě GR 131. Všechny ostatní ostrovy z Kanárského souostroví mám už hotové. Je to dokonalá tůra.
Obědvám v baru papatas arugadas se zelenou omáčkou. Ve Sparu kupuji jídlo na další dva dny. Zítra je svátek a pak neděle. Nechci být zase o hladu. Před třetí hodinou si to hrnu na můj hotýlek H10 Taburiente Playa 4 hvězdy. Od pondělka jsem v jednom triku a bez sprchy. Jdu středem.
Na terase suším durch mokrý stan, peru, napouštím si vanu a válím se na postýlce. Je to luxus po stanu. Celý den je většinou zataženo, chvílemi prší, zamračeno. Kdo ví jaké je počasí na hřebenu. Jsem ráda, že jsem to stihla přejít.
Kupuji si zpáteční letenku přímo z La Palmy na příští pondělí s Iberia do Vídně za 119 euro včetně odbaveného zavazadla. Budu sice přestupovat v Madridu, ale ten trajekt na Tenerife je taky pěkně otravný. Cena je skvělá. Ještě rezervuji ubytování v Santa Cruz El Hotelito 27 na poslední noc, mám u bookingu nějaké odměny, tak doplácím jen 5 euro.
Večeře je výborná, ale těch lidí a front co jsem musela vystát. Jsem ráda, že zítra odcházím. Jedna noc stačí.
Útrata: 129 euro
6.1.2024 sobota – Los Cancajos – Puntallana – 16 km
Krásné slunečné ráno. Dívám se na web cameru jaké je počasí na nejvyšším kopci a je tam taky sluníčko, paráda. Dneska jde Martin a děcka co jsem je ve čtvrtek potkala na vrchol, mají sluníčko a to je hlavní.
Na snídani opět fronty, jídlo je výborný, ale jsem z těch lidí vystresovaná. Chystám si svačinky, ještě že mám tak velký kapsy. Jídla mám na celý den. Pak si jdu zaplavat do bazénu a před polednem se odhlašuji z hotelu. Batoh mám strašně těžký, plno jídla, sotva to unesu.
Sedám na bus a jedu do Santa Cruz, je to jen pár kilometrů, ale po silnici. Začnu okružní cestu GR 130 kolem La Palmy na začátku a to první etapou, pěkně po směru.
Hlavní město opouštím před jednou hodinou. Dnešní etapa je z velké části po asfaltu. Šlapu ve vedru do kopce do vesničky Miranda. Musím něco sníst, takhle by to dál nešlo. Sedám si k venkovnímu stolu u zavřené hospody a obědvám hotelové jídlo. Přichází kluk s báglem, je to Holanďan. Jde v podstatě to samé co já, jen do protisměru. Předáváme si info, zajímá ho hřebenovka. Radí mi, kde dneska přespat, je to asi 10 km, to mi na dnešek stačí. Škoda, že nejdeme stejným směrem.
Procházím další vesničku Tenagua, silniční úseky střídají pěšiny kolem zahrádek. Procházím přes Santa Luciu. Před městečkem San Juan de Puntallana si napouštím z kohoutku u cesty vodu do všech nádob, celkem 3,5 litru. Teď už mi jen zbývá projít městečkem a dojít 2 kilometry k piknikovému místu, které mi doporučil Holanďan.
Po páté hodině jsem na místě. Klidné místo, dva stoly, trávníky, stromy. Je to vyznačeno v mapě. Moc hezké, škoda, že tu nikdo jiný není. K večeři vařím jen čaj. Dojídám vařená vajíčka z hotelové snídaně.
Je docela dusno a žerou tu malé mušky. Chtěla jsem si postavit stan až skoro po tmě, ale měním plány. Stavím ho hned pěkně na zeleném trávníku. Prochází kolem několik místních turistů, všichni spěchají pryč.
První etapu mám za sebou, věděla jsem že nebude moc záživná, je to prostě blízko města. Zítra mne čeká sever ostrova. Je to ještě kus cesty, tak uvidím kdy tam dojdu, nikam nespěchám.
Útrata: 1,50 euro
7.1.2024 neděle – Puntallana – La Fajana Barlovento – 29 km, 1.225 m stoupání, hodně klesání
Ráno nemůžu dospat. Večer jsem si pouštěla podcasty s Danielem Stachem, v devět jsem to vypla. Noci jsou tu prostě dlouhý, více než dvanáct hodin tma.
Po šesté vylézám s čelovkou ze stanu a vařím si kafe, k tomu croasan z hotelových zásob. Na nebi jsou hvězdy, zase bude krásný den. Napsal mi Martin, že už má hřebenovku za sebou. Tak to jsem ráda, teď bude nejspíš pokračovat kolem ostrova, tak jako já. Zatím s kýmkoliv jsem se bavila, tak to mají všichni v plánu. Byla by škoda hned po hřebenu odjet jinam.
Odcházím v osm, před chvílí se rozednilo. Celé dopoledne procházím krásnou subtropickou přírodou, kaktusy a sukulenty. Několikrát musím slézt do kaňonu a zase z něj vylézt, je to makačka. Vedro na padnutí. Po deváté hodině jdu kolem nějakého stanu, mají ještě půlnoc.
Procházím ovocnářskou krajinou, banány, avokáda, papája a pomeranče. Z jednoho sadu na mne vyběhne ratlík a jde po mě tvrdě. Bráním se hůlkama, ale ten zmetek to nevzdává, snaží se mi dostat k nohám. Nakonec mne zachraňuje farmář, bylo to ale jen o fous. Tito malí ratlíci jsou nejhorší.
Po desáté si dávám oraz, potřebuji vysušit hlavně stan a ostatní věci, dříve než se obloha zatáhne. Je vedro na padnutí, žádný vítr.
Stezka kopíruje východní pobřeží La Palmy, celý den vidím Tenerife. Dnes je to moc pěkná krajina, většinou pěšiny.
Po poledni dolézám skoro po čtyřech do městečka Los Sauces, kopec je příkrej a vedrem padají muchy. Na náměstí je plno lidí, jdu tedy dál do pizzerie, potřebuji se vzpamatovat. Objednávám si šunkovou pizzu a kolu, cena 10 éček. Servírka mi dobíjí mobil. Trochu se myju a peru ponožky. Překvapivě tu nevaří kafe.
Po jídle se tedy stěhuji do pekárny na kafe a zákusek. Kupuji si taky velkou láhev vody. Martin mi zrovna napsal, že mu je blbě z vody, pije kohoutkovou vodu bez úpravy a to není dobrej nápad. Tak snad se brzo uzdraví. Je tady Albergue za pár euro, jsem z toho vedra a převýšení unavená, ale musím jít dál, etapy jsou tu tedy přísný. Budu ráda když ten ostrov stihnu obejít.
Jídlo mne nakoplo, opouštím městečko a rovnou zase scházím do rokle. Obloha se zatáhla a je pro změnu dusno. Triko mám od rána durch. Divokou přírodou přicházím do města Barlovento, je pět hodin odpoledne. Druhou etapu mám za sebou, ale co tady, spát se tu asi nedá.
Scházím 3,5 kilometry k moři po zelené značce do La Fajana na severu ostrova. Dávno to tu mám vyhlídnuté, tedy na mapě. Převlékám se do plavek a jdu do bazénků s mořskou vodou, pobřeží je tu bouřlivé, jinak by si člověk v moři nezaplaval. Na to jsem se těšila celý den. Sprchuji se ve venkovní sprše a na záchodech nabírám vodu do vaku. Přímo tady asi stan nepostavím.
Kousek dál je nad mořem parkoviště a dřevěné stoly. Tady to bude super. U jednoho stolu si stavím stan. Je to tu čisté a klidné. Několik obytných aut se chystá na noc. Moře bouří, bude se u toho krásně spát.
Dívám se na etapy, které mne ještě čekají a nějak se mi nezdá zítřejší třetí etapa. Jednak 30 km ale hlavně 1.770 m stoupání. Etapa končí v městečku Garafía, ale spát se tam nedá. Nemůžu najít v okolí žádné příhodné místo na spaní. V polovině etapy asi po 15 kilometrech a 1.000 m převýšení je Alberque El Tablado. Na bookingu si tam rezervuji na zítřek postel za 18 euro, hned mi to taky ztrhnou z karty. Nebudu se přece honit, jsem na dovolené.
Útrata: 31,50 euro
8.1.2024 pondělí – La Fajana Barlovento – El Tablado – 20 km, 1.010 m stoupání
Noc nad mořem byla klidná. Stan balím ještě za tmy. V osm hodin už stojím u silnice, hůlky rozmontované a čekám na první auto. Za chvíli jede, mávnu a zastaví mi slečna, která jede do Barloventa do práce, je to učitelka. Je moc milá, ušetřila mi velké stoupání. Vystupuji v centru Barloventa, včera jsem zde odbočila z GR 130.
V baru si dávám kávičku, kupuji vodu a vyrážím. Docela je zataženo, vůbec mi to nevadí. Stezka vede kolem severního pobřeží vysoko nad mořem. Procházím subtropickou faunou, je to radost, vše je zelené.
Cestu mám rozdělenou na dva úseky. Uprostřed mám obec Gallegos. Jsem tu v poledne, v baru si dávám kafe, kolu a vodu. Káva je strašnej smrťák, kdyby mi ji neuvařila přísná paní, tak ji snad ani nevypiju. Dobíjím mobil a spěchám dál. Mám zaplacenou postýlku, chci si ji užít.
Čekala jsem dnes odpočinkový den s patnácti kilometry, ale nic takového se nekoná. Procházím několika Barrancy, tedy roklemi, o lehkém dni nemůže být řeč. Je to vždy po serpentinách prudce dolů a pak stejně nahoru. Barranca jsou sevřený a nádherný, jen je to celkem namáhavá, pomalá chůze.
Nějak se mi motá hlava. Musím zastavit a něco sníst. Otvírám konzervu tuňáka, ten mne spraví. Chvíli posedím. Vidím ale tu strašnou drbu, co musím ještě vylézt. Beru batoh ať už ten kopec mám za sebou. Pouštím další podcast s Danielem Stachem.
Kolem čtvrté jsem v osadě El Tablado v Alberque Garafío El Tablado. Vítá mne Alex, zrovna uklízí. Říká, že tu dnes budu jediný host. Připlácím si 4 eura za ručník, deku, polštář a prostěradlo. Když už mám postel, tak se vším všudy. Dostávám malý pokojíček, je tu i kuchyně. Vše dokonale čisté. Moc se mi tu líbí.
Opět mi dochází jídlo. Zítra mám sice po cestě obchod, ale odpoledne bude zavřený, takže nic. Sever ostrova je totální konec světa. Kdyby tu byly lišky, daly by mi dobrou noc. Ptám se na večeři Alexe, posílá mne dolů do baru. Paní barmanka se mi omlouvá, že má jen sojovou polévku a salát. Beru, potřebovala bych sice spíš maso, ale lepší než nic. Polévku dostávám s topinkami a tak skvělý salát jsem asi ještě nejedla. S pivem to dělá 14 euro, nechávám 15. Paní domácí mluví se sousedním stolem holandsky, Španělka to asi nebude.
Dnes jsem potkala tři dvojice trekařů s bágly, Němci a Španělé. Šli proti mě, všichni spěchali, nikdo se nezastavil. Zítřejší etapa končí v Garafía, podle Alexe pět hodin pěšky. To je brzy. Jenomže dál je to dalších pět hodin do El Pinaru, kde je Alberque. Mezitím nic kloudného nevidím. Deset hodin v zátahu nedám. Nechám to na zítra, nějak to dopadne.
Útrata: 24 euro
9.1.2024 úterý – El Tablado – Puntagorda – 33 km, 1.500 m stoupání
Po osmé opouštím hostel. A hned do rokle, pohled do mapy a je jasné, že těch roklí dnes bude hodně. Je mírný opar vedro je ale i tak značné.
Po pěti kilometrech ve vesničce Don Pedro chci dobrat vodu, v mapě mám značku pitné vody. Jenomže z kohoutku nic neteče. Všeho všudy pár baráků a do Garafía daleko. Naštěstí u posledního domku, těsně před odbočkou do další rokle je na budově kohoutek. U domu je pán a na otázku aqua mi ukazuje právě ten kohoutek. Paráda beru si litr, ale stejně to přefiltruji. Potkávám holčinu, jde taky okruh, ale bez stanu. Ubytování si hledá většinou na Airbnb.
Celé dopoledne prolézám jednu rokli za druhou, dolů a pak zase nahoru. Stezka je kamenitá nemůžu jít moc rychle. Svačím jen oříšky se sušeným ovocem. Spěchám do Garafíe, obchod zavírají ve 13 hodin. Když už si myslím, že jsem ve městě, tak mne překvapí další rokle plná smradlavých kozích chlívků. Tak to už ten obchod nestihnu.
Je dávno po jedné, když se přihrnu do Sparu a je kupodivu otevřeno. Jak jsem hladová, tak si nakupuji plno blbostí párky, sýr, pečivo, ovoce a spousty pití, taky 3 litry vody. Chvíli za mnou obchod zavírá.
Přesunuji se do baru La Plaza. Obsluha se baví česky, to je překvapení. Celá česká rodina i s prarodiči už tu žije 14 let. Objednávám si guláš s kanárskými brambory, pivo a kafe. Guláš je silně kořeněný, po té mé dietě mám co dělat, abych to rozchodila. Je to jediné místo na ostrově, kde odmítli platební kartu.
O půl třetí pokračuji dál na západ, nesu si tři litry vody, kam dojdu, tam si postavím stan. Cesta teď vede velkou část po silnici, což je mnohem rychlejší. Pouštím si podcasty a nějaký náhodný mix písniček. Zrovna když na celé údolí zpívá Karel Gott, tak míjím ohrady s kozama. Všechny běží radostně za mnou, asi si myslí, že jim s Kájou neseme nějaký jídlo.
Beru to delší variantou přes archeologickou památku Buracas. Po stranách rokle je systém jeskyň, dokonale schované před cizinci. Lezu do kopce na vyhlídku k muzeu, je půl šesté, přemýšlím že si tu postavím stan. Voda zde není, ale tu si nesu. Moc se mi to tu nezdá, úplně ideální místo to není. Albergue je od tud asi 5 kilometrů, mám ještě hodinu světla, tak si dělám na bookingu rezervaci, postel za 17 euro.
Sever ostrova mám za sebou. Překvapila mne odlehlost a množství pustých roklí. Všude přítomný výhled na oceán dokresluje nezměrnou exotiku. Těším se co přinese západ ostrova.
Útrata: 42 euro
10.1.2024 středa – Puntagorda – Los Llanos de Aridane – 30 km, 940 m stoupání
Chtěla jsem si dnes pospat, protože mám na dnešek rezervaci chaty Abracaribes na začátku hřebenovky, je to jen 20 kilometrů. Jenomže ve společné noclehárně je rušno brzo. Raději se pakuji a po osmé jsem pryč.
Jsem chvíli na cestě a mám telefon z ubytování, že jim neteče voda, jestli bych nemohla zrušit tu rezervaci u bookingu. Ptám se proč to nezruší sami, bylo by to údajně složité. Nedá se nic dělat, tak jo žádám o zrušení bez poplatku v mé aplikaci. Za dvacet minut je vše zrušeno, do dvou týdnů mi pošlou zpět peníze. Škoda, moc jsem se tam těšila.
Dneska docela pofukuje, slunko svítí už od rána, ale ten vítr je moc příjemný. Cesta vede kolem domků a zahrad. Západní pobřeží je celkem obydlené. Už to není taková divočina jako na severu. Procházím i pár roklí, ale jsou vcelku mrňavé.
Potkávám čtyři mladé holčiny, se kterými jsme se míjely na hřebenovce. Jsou to Belgičanky. Hned se ke mne hlásí. Přešly hřebenovku a teď jdou okruh jako já, jen opačným směrem. Vyměňujeme si info o stezce. Hlavně je zajímá, kde se dá stanovat. Dostávám od holek pomeranče.
Jdu docela rychle, už je jasné, že mi zbyde před odletem pár dní. Chtěla bych si udělat hezký víkend u moře, jenomže ubytování je vyprodané a nebo za neskutečné ceny. Našla jsem si vilu s bazénem na dvě noci za 150 euro, to je v podstatě jediná cenově přijatelná možnost co se na ostrově nabízí a mám to po cestě, dělám si rezervaci. Za hodinu mi volají z vily, že je nějaký problém v rezervačním systému, že vila volná není. Chtějí po mne ať zruším u bookingu rezervaci, jenomže to se mi už fakt nechce. Říkám jí ať to zruší sami, údajně to ale nejde a moc mne prosí ať to zruším já. Tak to teda ruším. Moc to nechápu, ale asi budu spát někde v křoví. U hlavního města moc možností na stan nejspíš nebude.
Odpoledne křižuji hřebenovku GR 131, tak tady na tomto místě jsem už jednou byla. Dívám se pod sebe co mne čeká a je to síla, obrovská rokle Barranco de Las Angustias, tudy vede cesta do Caldery. Poprvé taky vidím obrovský lávový pás za Los Llanos, jsou to už tři roky co byla sopka aktivní.
Nejprve musím prudce dolů a pak zase nahoru do Los Llanos. Do kopce lezu z posledních sil, pot ze mne teče. Už toho mám dneska dost. Pouštím si písničky od Radůzy a zpívám si s ní na plné pecky. Míjí mne místní chlapi, co si myslí nechci vědět.
Končím na hotelu Valle Aridane, překvapivě mají pro mne volný pokoj, 66 éček a to prosím bez snídaně. Kdy už budu mít ten odpočinkový den?
Útrata: 80 euro
11.1.2024 čtvrtek – Los Llanos de Aridane – Fuencaliente – 30 km, stoupání 900 m
Moc ráda bych si na hotýlku pospala, ale nejde to. Vím přesně, kde chci dneska spát a v cestě mi stojí lávové pole. Zatím nevím, jak se přes něj dostanu. Četla jsem, že to mám objet autobusem, ale já jsem chodec, půjdu pěšky.
O půl deváté opouštím hotel, kupuji si nějaké drobnosti k jídlu a pití. Mám v plánu dojít po GR 130 až k místu, kde mne zastaví láva. Chci vidět, jak to tam vypadá.
Po čtyřech kilometrech je cesta přerušena lávovým polem několik metrů vysokým. Tak to je tedy síla, to vypadá jinak, než co si pamatuji z Havaje. Při výstupu na Mauna Lou jsme po lávě velký kus cesty šli, tady to určitě nepůjde.
Zkusím lávu přejít po nové silnici LP 213. Silničkami se na ni dostávám a z dálky vidím zákaz vstupu chodcům z důvodu sopečných výparů. Já snad budu muset ty čtyři kilometry přejet stopem. Najednou přijíždí z lávy děda na kole, když to přežil děda, tak já taky.
Zákaz ignoruji a jdu po krajnici, ta je naštěstí široká. Láva je stále horká a skutečně se něco vypařuje, divně to tu smrdí. Potřebuji se vyčůrat, tak jdu do lávy, jenom to zasyčí. Nezastavuji se a pádím co to dá. Za necelou hodinu mám lávu za sebou. Teď ještě zbývá napojit se na moji GR 130. Trvá to dalších několik kilometrů po silnici a tedy asfaltu.
Po dvanácté hodině a 16 kilometrech jsem zpět na GR 130 a to v osadě Jedey. U silnice mne překvapuje malý minimarket. Vede ho schopný pán nejspíš důchodce. Vaří mi kafe, nakupuji jídlo a hlavně pití. To kafe bodlo. Sedím chvíli na židli před obchodem, potřebuji trochu odpočinku v tom vedru.
Další cesta má poněkud jiný charakter. Jsem zpět v pusté přírodě, už jsem to ani nečekala. Borovice a palmy. Roste to tu na mohutném lávovém poli, které je ale podstatně starší, příroda si nakonec poradí.
Pod první borovicí chvíli spočnu, než přejde to největší vedro. Prochází kolem mne dva turisti s velkýma batohama a stanem. Paní se mne na něco ptá, vůbec nevím na co. Říkám ji, že za půl kilometru je mini market. Usměje se, přesně to ji zajímá. Každý den někoho potkám kdo jde okruh, je to ale dohromady jen hrstka lidí.
Celé odpoledne se kochám krásnou přírodou. Pořád je to i dost do kopce, musím přidat ať dojdu za světla.
Po půl šesté jsem na známém piknikovém místě nad Fuencaliente. Byla jsem tu asi před týdnem, když jsem došla Hřebenovku a taky jsem tu spala. Cesty se zde protínají. Hlavně je tu voda. Zabírám si jeden stůl a vařím si večeři. Celá se myju, občas projde nějaký místní na procházce, tak musím opatrně.
Stan si stavím kousek od piknikového místa v borovém lese. Bohužel tu zase není žádný jiný turista, opět jsem sama. Výška 800 m.
Útrata: 10,50 euro
12.1.2024 pátek – Fuencaliente – El Pueblo – 19 km, 300 m stoupání
Konečně jsem si trochu pospala. Dnes mne čeká sedmá etapa a to je jen taková procházka. Odcházím po deváté hodině. Je mlha a chladno.
Po třech kilometrech míjím další piknikové místo v lese Pino de La Virgen. Není zde sice voda, ale jinak je to tu na přespání výborné. Po lese jsou rozesety v kopci dřevěné stoly.
Mlha se pomalu rozplývá, svítí sluníčko. Dnes mám objednané ubytování u Villa de Mazo a to Studio Mazo za 50 euro. Ubytovat se mohu až od 15 hod, tak jdu pomalu.
Na Google mapách vidím v Monte de Luna bar a měl by být otevřený, to si nenechám ujít. GR 130 tam sice nevede, ale to je nejmenší problém. Sejdu z vrstevnicové stezky na silnici rovnou k baru.
Zamračená slečna mi smaží hovězí maso a vkládá ho do bagety spolu se salátem. K tomu kola a kafe, platím 7 euro. Tak dobrý oběd jsem už dlouho neměla. Sedím si tu přes hodinu a nahrávám blog. Slečna má nějaké učení na stole, evidentně něco studuje, ale anglicky neumí ani slovo.
Pokračuji dál po silnici, stezka sem za kilometr stejně sleze. Přede mnou slunce, ale v zádech mám mraky. Podle předpovědi bude odpoledne pršet. Na východě ostrova je počasí prostě jiné.
Další cesta vede více méně po silnici. Míjím další piknikové místo dokonce s pitnou vodou, stan by se tu postavit dal, jen je to hned u silnice.
Spěchám, nechci zmoknout. Přicházím pod horu Montaňa Las Toscas. Odbočuji do městečka El Pueblo. Nad odbočkou, pod horou jsou piknikové stolky dokonce s přístřeškem, tady by se nespalo špatně. Kdyby tu byla se mnou Lucka, tak by žádné Studio dnes nebylo. Spaly bychom na nějakém pěkném place u lesa.
Konečně pořádný obchod, který je otevřený celý den. Jak jsem hladová, tak nakupuji plno zbytečného jídla, zase to zítra potáhnu. Ještě mám půl hodiny čas, tak jdu na kafe a zákusek.
Ve tři hodiny jsem na mém Studiu. Je to takový roztomilý zahradní domek. Sprcha teče jenom studená, možná kdybych počkala tak bude i horká, ale na to já nemám trpělivost. Studená sprcha je navíc zdravá. Vařím si čajíčky a pojídám lahůdky. Dnes to byl takový malý odpočinkový den. Zítra mne čeká poslední etapa do Santa Cruz. Dnes jsem žádné trekaře nepotkala.
Útrata: 70 euro
13.1.2024 sobota – El Pueblo – Santa Cruz – 16 km, 180 m stoupání
Zahradní domek opouštím před desátou. Čeká mne poslední osmá etapa GR 130, je ze všech nejkratší a nejsnazší. Dnes to bude pouze asfalt. Musela jsem si poprvé přelepit na prstech dva otlaky, to ty silnice posledních dní.
Vracím se na vrstevnicovou značenou cestu a po ní jdu tři kilometry až k Montaňa de La Breňa. U cesty nacházím pod horou nádherné piknikové místo částečně zastřešené. Stoly, voda a čisté záchody. Ideální místo na noc. Záchody vypovídají o kultuře národa, tady jsou na mnoha místech, stále otevřené a čisté. Každý den je profesionální pracovníci uklidí. Proč to nejde u nás?
Po pauze pod sopkou La Breňa spěchám do městečka San Pedro de Breňa Alta, určitě tam bude otevřený bar. Došlo mi obyčejné kafe, k snídani jsem si zalila jen Nescafe, ale na to já nefunguji, potřebuji kofein. Přestávám sledovat značení a cesta mne ztrestá, dvakrát blbě odbočím a musím se vracet. Je z toho hned několik kilometrů navíc.
San Pedro je výstavní město, žádná zapadlá díra. V baru si dávám jen kolu s kávou a pokračuji do Santa Cruz posledních pět kilometrů. Mám tam objednaný na dnešní noc byteček za 65 euro a hodlám si ho užít. Levnější ubytování jsem nesehnala.
Ve dvě hodiny stepuji u Apartemento San Francisco, pan domácí přichází po chvíli. Předává mi byt. Mám k dispozici i kuchyňku s kávovarem na kapsle, to mi dělá největší radost. Prosím pana domácího ať mi ukáže jak kávovar obsluhovat.
Beru plavky a letím k moři, těším se na koupačku už několik dní. Bydlím dvě minuty od pláže. Když vidím moře, úsměv mi ztuhne na tváři. Velké vlny a vítr. V moři jen surfaři s kitem, plavci žádní. Chvíli to pozoruji a zvažuji jestli jít do vody nebo ne. Jeden borec se přes vlny do moře prodere. Jdu na to, holka z Hané se ničeho nelekne. Nakonec je to parádní koupání.
Obědvám na nábřeží nějaký tapas, není to ale nic moc, je to příliš mastné, to jsem si zrovna mohla uvařit hrnec. Platím 11 euro a dýško žadné. Musím to zajíst zmrzlinou.
Vracím se na byt, nejprve musím všechno vyprat a dosušit stan a spacák. V té zahradní noře byla strašná zima, moc to tam neproschlo.
GR 130 mám hotovou, je to moc krásná procházka kolem ostrova, vlastně se taky obchází celá Hřebenovka. Toho asfaltu není zase tak moc, aby to mělo člověka odradit. Okruh je rozdělen do osmi etap, šla jsem to osm dní.
Dnes už budu jen odpočívat, číst si, sledovat filmy a snít o dalších trecích.
Útrata: 82 euro
14.1.2024 neděle – Santa Cruz de La Palma
Ráno je moře klidné, černá pláž prázdná. Užívám si koupání, procházek po pobřeží a snídám s místními v kavárně. Dnešní den mám za odměnu, žádné povinnosti, jen relax u moře.
Stěhuji se na jiné ubytování a to El Hotelito 27. Z bytu jsem musela vypadnout ve 12 hod. Nové ubytování mám až od 15 hod. Ležím pod slunečníkem na pláži, je tu krásně.
Dnešní restauraci jsem si vybrala lépe. Servírka mi doporučila čerstvou grilovanou rybu se zeleninou a kanárskými brambory. Jako dezert mandarinkový sorbet a kávu. Delikatesa. Na treku jsem jako vždy zhubla, musím se trochu spravit, padají mi kraťasy.
El Hotelito 27 má dobrou polohu v centru, blízko pláží. Cena 55 euro včetně snídaně je celkem slušná.
Zbytek dne trávím na pláži u moře. Večeřím na nábřeží, musím si to tu trochu užít. Zítra mi to končí.
Útrata: 55 euro
15.1.2024 pondělí – přesun domů
Snídaně na hotelu je výborná ani to všechno nesním. Snídaně začíná v 7:30, jsem tam první. Krásně stihnu autobus číslo 500 na letiště v 8:15 hod. Platím 1,50 euro, jedeme 12 minut. Vůbec se mi od tud nechce, teplo, moře, krásná příroda, milí lidi. Doma zima, ale je to doma.
Letím s Iberia, přestupuji v Madridu. Lety bez problémů. Nedostali jsme v letadlech vůbec nic, tak jako v nízkonákladovce. Za letenky do Vídně jsem zaplatila 119 euro, tak se nemůžu zlobit. Letenky je potřeba koupit v pravý čas. Včera jsem se dívala kolik aktuálně stojí moje letenka a bylo to 300 euro.
Z Vídně jedu ve 20:20 hod Flixbusem do Brna. Tam už se o mne postará Káťa.
Útrata: 21 euro
Ostrov La Palma je překrásný kus přírody a stojí za to si ho důkladně prochodit.
Statistika:
- ušla jsem 280 km
- 6 noci ve stanu a chatě zdarma
- 8 nocí v hotelech a hostelech 7.800,- Kč
- letenky 6.400,- Kč
- trajekt 1.300,- Kč
- ostatní útrata 7.000,- Kč
- Náklady celkem 22.500,- Kč